Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil částečnou mobilizaci. Podle ministra obrany Sergeje Šojgua má být do armády povoláno 300 000 rezervistů s vojenskou zkušeností. Ukrajinští a západní pozorovatelé krok vykládají jako nepřímé přiznání neúspěchu od února trvající ruské války na Ukrajině. Co o mobilizaci soudíte vy, pane profesore?

Především je to informace, že konec války není nablízku a kompromisy zatím nejsou možné. Pokud jde o vojenský aspekt, od začátku druhé fáze války na Ukrajině je zřejmé, že hlavním problémem Ruska a povstalců je malý počet vojáků nasazených na linii bojů. Prohra na izjumském směru byla dána zejména početní převahou ukrajinské armády. Především to znamená, že byly i jiné chyby – ruská rozvědka nezachytila, kde bude směr hlavního úderu v dlouho připravované ukrajinské kontraofenzivě.

Premiér Petr Fiala uvedl, že je částečná mobilizace snahou o další eskalaci rozpoutané války. Do jaké míry může mít mobilizace v příštích měsících vliv na průběh konfliktu?

Premiér má do značné míry pravdu. Když srovnáte, alespoň přibližně, počet nasazených vojáků, pak se prosadí ruská technická převaha – nemluvě o tom, že motivace ukrajinských vojáků shromážděných během několika vln mobilizace je ve svém celku nižší než motivace ruských a povstaleckých vojsk. Je pravděpodobné, že se Západ pokusí kompenzovat tuto změnu dodávkami nových zbraní a možná i formováním dobrovolnických útvarů ze západních žoldnéřů. To je bezesporu eskalace. A další eskalační kola mohou následovat.