„Snažil jsem si vzpomenout, v dnešních aktualitách, na něco pozitivního a musím se přiznat, že to byla jen hra Karoliny Muchové na Rolland Garros v Paříži. Jednak její bitva s běloruskou Arynou Sabalenko v nebývalé hře na tři vyrovnané sety, jednak vzápětí její finálové utkání se světovou jedničkou Polkou Igou Świtaek,“ začíná dnešní Rozjezd sportovně politolog Zdeněk Zbořil. „Ve finále sice nezvítězila, ale ukázala snad velké části tenisového světa, že se tenis nehraje jen stylem bum, bum, bác. Že je to krásná hra, kterou nehrají jen přerostlí svalovci, a která se hraje také hlavou,“ dodal.

A přidává i další úvahu: „Zejména, ten náš netenisový, ale i politický svět by se mohl od této mladé dámy naučit, co to je rozumět své profesi, dělat ji pro svoje potěšení a radost přihlížejících. Ale hlavně umět také hrát tenis fair play. V době, kdy se svět přetahuje o prvenství, koho dřív obelhat, pozabíjet a podvádět v cizím zájmu, je to nastavené zrcadlo, ve kterém se málokdo z mocných rád uvidí.“

„Chtěl jsem původně něco říct o událostech na Ukrajině a okolo ní, nebo o těch, kteří zase po skoro století chtějí dobývat Dálný východ nebo Indický Pacifik, ale zdálo by se mi to jako znesvěcení chování někoho, kdo ještě do tohoto světa záští a nenávisti nepatří. To tenisové drama by si mohli zapamatovat i někteří čeští politici, kteří dávno zapomněli, že i jejich profese se bez morálky a umění chovat se dělat nedá,“ uvažuje Zbořil.

Jednání o důchodech provázela někdy až ignorace

V Poslanecké sněmovně byl koncem týdne projednáván vládní návrh na zpomalení valorizace penzí a zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu.

„To pozitivní, co se mi na sporech a klopotné diskusi zdá důležité, je, že se diskuse o státním rozpočtu vede sice nepříliš poctivě, možná i proti vůli jejích účastníků, i když jsem si vědom, že většina jich se snaží skrývat své skutečné úmysly. Ale už se dostalo na veřejnost příliš mnoho dat, aby si někdo z mocných mohl říct, že to pro něj tentokrát zase dopadne dobře. Konečně ‚mluvení o rozpočtu‘ by mělo být hlavní parlamentní činností prezentovanou před veřejností vždy a za všech okolností,“ uvedl politolog.

„Tady končí můj optimismus, protože z dosud publikovaných diskusí, sporů a nápadů se zdá, že diskuse se na parlamentní půdě, mezi členy vlády a ostatních vysokých státních autorit, účastní lidé postrádající přesvědčení, že právě oni slouží občanům. A nejsou ve svých úřadech proto, aby něco jen nařizovali a kázali, co mají občané dělat. Tak dlouho už víme, že demokracie je vláda lidu, s lidem a pro lid, abychom mohli alespoň ukázat na toho, kdo si to nemyslí a kdo tak nekoná,“ dodal.