Novým ministrem kultury za ČSSD je Lubomír Zaorálek – po třech měsících dohadů. Co to vypovídá o české politice?

Především to vypovídá o našich politicích, že nejsou schopni prosazovat nějaká nová, originální řešení nebo přístupy, že sociální demokraté nemají sílu etablovat v exekutivě své čerstvé nadějné tváře, že prezident s premiérem klidně – aby zabránili personálním nominacím, které jim nevyhovují – dokážou i ignorovat nebo znásilňovat Ústavu. Zkrátka je vidět, že v české politice je velmi málo silných hráčů a ti, kdo ve výrazných pozicích jsou, mají velký problém s dodržováním psaných i nepsaných pravidel.

Řekl jste, že kandidát jim nevyhovoval. Prezident Miloš Zeman to zdůvodňoval tím, že Michal Šmarda nemá dost praxe v oblasti kultury. Bral jste tento jeho argument vážně, nebo šlo o něco jiného?

Samozřejmě, že to byl zástupný argument, protože jaké zkušenosti z kultury měl Antonín Staněk? Jaké zkušenosti má Lubomír Zaorálek? Jaké zkušenosti z minulosti měla třeba ministryně Hanáková, která byla na kultuře za Starosty a nezávislé a byla starostkou vesnice? Nejde o to, aby ministr kultury byl ředitelem galerie, muzea nebo Národního divadla, ale o to, aby to byl člověk, který zvládá politický provoz a díky svým politickým schopnostem dokáže něco pro resort kultury zařídit nebo vybojovat.

Ale ve skutečnosti šlo Miloši Zemanovi o tři věci. O další díl v soustavném ponižování sociální demokracie, o posouvání kompetencí prezidenta republiky na úkor kompetencí předsedy vlády a možná také – skutečně tomu docela věřím – že mu šlo o to, aby sociální demokraté od určitého okamžiku ztratili nervy, odešli z vlády a otevřeli možnost exekutivní cesty, na niž by Zeman mohl mít přímější vliv, a to i personální.