Novým ministrem kultury za ČSSD je Lubomír Zaorálek – po třech měsících dohadů. Co to vypovídá o české politice?
Především to vypovídá o našich politicích, že nejsou schopni prosazovat nějaká nová, originální řešení nebo přístupy, že sociální demokraté nemají sílu etablovat v exekutivě své čerstvé nadějné tváře, že prezident s premiérem klidně – aby zabránili personálním nominacím, které jim nevyhovují – dokážou i ignorovat nebo znásilňovat Ústavu. Zkrátka je vidět, že v české politice je velmi málo silných hráčů a ti, kdo ve výrazných pozicích jsou, mají velký problém s dodržováním psaných i nepsaných pravidel.
Řekl jste, že kandidát jim nevyhovoval. Prezident Miloš Zeman to zdůvodňoval tím, že Michal Šmarda nemá dost praxe v oblasti kultury. Bral jste tento jeho argument vážně, nebo šlo o něco jiného?
Samozřejmě, že to byl zástupný argument, protože jaké zkušenosti z kultury měl Antonín Staněk? Jaké zkušenosti má Lubomír Zaorálek? Jaké zkušenosti z minulosti měla třeba ministryně Hanáková, která byla na kultuře za Starosty a nezávislé a byla starostkou vesnice? Nejde o to, aby ministr kultury byl ředitelem galerie, muzea nebo Národního divadla, ale o to, aby to byl člověk, který zvládá politický provoz a díky svým politickým schopnostem dokáže něco pro resort kultury zařídit nebo vybojovat.
Ale ve skutečnosti šlo Miloši Zemanovi o tři věci. O další díl v soustavném ponižování sociální demokracie, o posouvání kompetencí prezidenta republiky na úkor kompetencí předsedy vlády a možná také – skutečně tomu docela věřím – že mu šlo o to, aby sociální demokraté od určitého okamžiku ztratili nervy, odešli z vlády a otevřeli možnost exekutivní cesty, na niž by Zeman mohl mít přímější vliv, a to i personální.
Ing. Miloš Zeman
Jaký myslíte? Protože novinář Erik Best například řekl, že účelem bylo dohnat hnutí ANO do koalice s Okamurou, aby z toho měl ostudu…
Já jsem zase slyšel – ale je pravda, že to mám z druhé, třetí ruky – že se na Pražském hradě spekulovalo o obsazování některých citlivých resortů – jako třeba Ministerstva vnitra – lidmi, kteří jsou blízcí prezidentu Zemanovi. Ve hře samozřejmě mohla být varianta s Tomiem Okamurou, stejně tak ve hře mohla být třeba pro Andreje Babiše mnohem snesitelnější možnost opírání se o odpadlíky ODS a SPD. Kdyby Andrej Babiš získával podporu od rozdrobených ostrůvků v Poslanecké sněmovně, umožňovalo by mu to výrazněji uplatňovat svoje manažerské přístupy k vládnutí. A stejně tak si myslím, že by to Zemanovi umožnilo, aby mnohem intenzivněji mohl participovat na personálním složení vlády, než kdyby třeba ještě museli do toho vyjednávání o ministrech vstupovat okamurovci nebo komunisté.
Předseda Jan Hamáček v TV Barrandov prohlásil, že měl už napůl sbalenou kancelář, protože očekával, že se koalice rozpadne. Vy jste čekal rozpad koalice? Nebo jde jen o politickou rétoriku?
Rozpad koalice by mohl nastat, kdyby převážily hlasy v sociálnědemokratických regionech pro odchod z vlády. A pak v okamžiku jednání minulého předsednictva ČSSD minulý pátek, kdy sociální demokraté ještě neměli svého ministra kultury, si umím představit, že by se v předsednictvu našla většina hlasů pro odchod z vlády. Ale moc Janu Hamáčkovi nevěřím, že měl sbaleny věci v kanceláři, protože hodně investoval do toho, aby vládní projekt s hnutím ANO pokračoval. Do značné míry s ním svázal svůj politický osud a měl připravené scénáře, jak zachránit účast ČSSD ve vládě, aby sociální demokraté mohli, jak on říká, participovat na vládních úspěších a ukazovat, co v nich je.
Byl tedy nakonec ve finále celého sporu Lubomír Zaorálek dobrou volbou?
Myslím, že sociální demokracii zachránili vlastně dva lidé. Michal Šmarda tím, že stáhl svoji nominaci, ačkoliv málokdo asi věří tomu, že to bylo čistě jeho osobní rozhodnutí. A potom Lubomír Zaorálek, že se nechal do vlády zlákat, ačkoliv původně do ní vůbec nechtěl. Sociální demokraté mohou mít nyní pocit, že se za ně v kabinetu objeví zkušený politik, těžká váha, který dokáže řídit konflikty s Andrejem Babišem, a je naplněna původní představa Jana Hamáčka, že ve vládních křeslech chce mít silný tým, na který se může spolehnout.
Psali jsme:
Zdá se, že souhlasíte se slovy jak premiéra Andreje Babiše, tak poslance Jaroslava Foldyny, kteří říkají, že se sociální demokracie do celé situace vmanévrovala sama…
To si nemyslím, protože mně přijde úplně normální, že když je politická strana z nějakého důvodu nespokojena s prací ministra, navrhne jeho výměnu. V normálních poměrech by výměna proběhla rychle a prezident by sehrál roli, jak připouští předseda Ústavního soudu Rychetský, roli poštáka. Předseda vlády mu přinesl návrh na odvolání, návrh na jmenování a prezident konal.
Sociální demokraté si mysleli, že všechno poběží takto hladce a podcenili kreativitu Miloše Zemana. Jestli nese sociální demokracie za něco zodpovědnost, je to natahování celé kauzy, posouvání termínů, čekání, jak dopadne Babiš v Lánech, kdy se konečně vyjádří prezident, co řekne, a časté otočky názorů. To jsou věci, které si asi sociální demokracie za rámeček dát nemůže. Ale na druhou stranu to finále nakonec zvládla tak, že si možná spousta lidí řekne: Podívejte se, když to nevyřešil Babiš, když to nevyřešil Zeman, no tak to nakonec vyřešil Hamáček, a hlavní je, že vláda funguje a není paralyzována sporem o Ministerstvo kultury.
Na začátku a konci není sociálním demokratům moc co vytknout. Jenom prostě bylo dost trapné přešlapování v prázdninových měsících.
Vztah Andrej Babiš, premiér, a Miloš Zeman, prezident. Říká se, že by si Babiš vůči Zemanovi mohl dovolit ostřejší rétoriku a vystupování, kdyby nečelil vážným obviněním.
Podle mne je to trochu zjednodušující pohled. Samozřejmě, že na tom něco být může. Nemyslím, že je to jen věcí Babišových kauz. Podle mě si Andrej Babiš spočítal, že by na konfliktu s prezidentem Zemanem nic nevydělal, že by naopak mohl podkopat voličskou podporu, která se s voliči hnutí ANO výrazně překrývá. Andrej Babiš nemá v politice mnoho lidí, kteří by byli ochotni se s ním radit nebo mu dávat nějaké rady, předávat zkušenosti. A v případě Miloše Zemana Babiš už dlouhé měsíce hovoří o tom, jakou autoritou a jaký vzor je pro něj Zeman. Myslím, že kdyby se pustil do konfliktu se Zemanem, tak by možná ztratil posledního spojence, kterého v české politice má.
Ještě mám jednu svoji soukromou úvahu. Andreji Babišovi se v politice zalíbilo. V minulosti sice opakovaně vylučoval možnost, že by kandidoval na Pražský hrad, protože mu prezidentská funkce přišla jen ceremoniální, reprezentativní, nezajímavá, nevýkonná. Ovšem Miloš Zeman z prezidentské funkce udělal pozici druhého premiéra, člověka, který velmi aktivně zasahuje do utváření politického prostředí, a to si myslím, že by se třeba mohlo Andreji Babišovi hodit, kdyby jednoho dne změnil názor a na prezidenta chtěl sám kandidovat.
Viděla jsem s vámi video na serveru Videoinfo.cz, kde jste řekl, že v případě obžaloby premiéra Babiše mu může Zeman hodit záchranné lano ve formě abolice. Prosím vysvětlete čtenářům, co abolice znamená a proč by to Zeman chtěl udělat?
Prezident je jediný, kdo může zastavit trestní stíhání nebo i soudní proces v okamžiku, kdy se rozjede naplno. Zkrátka může být ten, který zajistí, aby nad člověkem, který stojí před soudem, byl jakýsi ochranný deštník.
Proč by to dělal Zeman v případě Babiše? Tak těch důvodů může být opět víc. Jednak Zeman se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že věří Babišově interpretaci a jak on, tak jeho poradkyně a současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová vlastně potvrdili Babišův názor, že si v České republice lze objednat trestní stíhání. Potom podle mne platí to samé, co jsem zmínil v souvislosti s Andrejem Babišem. Kdyby Babiš v politice skončil, přišel by Miloš Zeman o jediného a nejvěrnějšího spojence, který má skutečně reálný politický vliv.
A to je pro něj také poměrně dost cenná hodnota, zvláště, kdy v závěru svého prezidentského mandátu má třeba ještě v úmyslu dále pokračovat v aktivismu, v aktivistické politice, kterou předváděl v předchozích měsících.
Zdá se tedy, že dvojice Miloše Zeman – Andrej Vabiš se stále potřebují i přesto, že se říkalo, jak ve druhém volebním období Miloš Zeman už Andreje Babiše nepotřebuje. Tedy, že Babiš stále potřebuje Zemana, nikoliv však naopak. Potřebují se tedy stále navzájem?
To byly vždy jen spekulace, které se snaží najít nějaký štěpný prvek ve vztahu dvou politiků a snaží se tam vnést nějaký konflikt. Ale podle mne ve skutečnosti nikdy mezi Babišem a Zemanem nebyl a oba si dávají záležet, aby ani nevzplál.
Opravdu se zdá, že Miloš Zeman posouvá hranice vlivu prezidenta České republice. Byl to od začátku jeho cíl? A proč to dělá? Souvisí to s jeho egem, jak tvrdí jeho kritici? Nebo má větší zájem?
Ego… kdybych to chtěl nazvat nějak negativně, tak bych asi hovořil o jeho egu, ale ono to ve skutečnosti může být tak, že Miloš Zeman je exekutivní typ politika. Je rád, když události odsýpají a nerad jen sedí v koutě, nerad plní jen reprezentativní roli. Takže já si myslím, že u něj jde o jakousi bytostnou potřebu jdoucí zevnitř, která udává tempo bez ohledu na to, že Ústava není napsána tak, aby byl tím rozhodujícím hráčem prezident republiky. To si myslím, že je to nejsilnější a to je motivace, kterou lze i docela dobře chápat, aniž by ji člověk nějak negativně hodnotil.
Další spekulace, jaké další vlivy nebo čí další zájmy může Miloš Zeman prosazovat na Hradě, do toho se velmi nerad pouštím, protože jsou to vždy jen spekulace a často mi přijde, že mnohem jednodušší a často správné vysvětlení je to obyčejné a lidské.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
