Lídr konzervativců Boris Johnson, který sliboval, že dotáhne brexit do konce, dostal velmi silný mandát. Naproti tomu opoziční labouristé, kteří se pod vedením Jeremyho Corbyna vyjadřovali k brexitu poněkud nejasně, utrpěli nejhorší porážku od roku 1935.
„Kdybych si mohl dovolit trochu ironie, řekl bych, že britští voliči se tentokrát nedívali na ČT 24 a podlehli úplně jiným ‚dezinformacím‘ než těm našim, českým, schváleným a jedině správným. Ale vážně. To, že jsme si v EU udělali z brexitu téma ohrožující existenci EU a snad i celé Evropy, nás zavedlo do slepé uličky zkoumání reality. Museli jsme vyslechnout takovou spoustu slov různých upovídaných expertů a politologů, že se nám ztratila politická realita země, která nás tolik zajímá a kterou nezajímáme my,“ reagoval politolog Zdeněk Zbořil.
„Výsledky těchto voleb nás možná vrátí zpět k přemýšlení, jak se britská politika a politická tradice liší od kontinentální hašteřivosti a jak může být chápána národní a státní svébytnost v zemi, kde žijí lidé s rozdílnými názory. Jako kdyby v tom bylo možné zahlédnout vzpomínku na léta před druhou světovou válkou. Obava z toho, že v evropském chaosu se může rozplynout i Velká Británie, vedla podle mého názoru k návratu k zneužívaným konzervativním hodnotám. Ačkoliv i ty se budou dnes hledat velmi obtížně. Pro Británii je to ale zřejmě zajímavější pokus než Corbynův ‚demokratický socialismus‘, který ještě několik hodin před volbami na sebe Jeremy prozradil,“ dodal.
Johnsonův volební slib „Dokončit brexit!“ se premiérovi očividně vyplatil, ovládl i obvody, které se obvykle hlásily k labouristům. Výrazný úspěch své strany komentoval Johnson slovy, že výsledek dává jeho vládě mandát, aby završila brexit a příští měsíc zemi z evropského společenství vyvedla. „EU opustíme 31. ledna, už neexistuje žádné ‚pokud‘, žádné ‚ale‘, žádné ‚možná‘,“ řekl Johnson.
„Boris Johnson není Margaret Thatcher. K jeho osobním vlastnostem patří nepředvídatelnost jeho rozhodnutí stejně jako názorů jeho politického a sociálního okolí. Proto si musíme počkat, jak rychle a jakými způsoby bude své sliby plnit. Ale ta tři slova – pokud, ale, možná – jsou pro něho velmi důležitá a zavazující. Pro Velkou Británii jistě bylo velmi obtížné na ně zapomenout,“ uvedl politolog.
„Také to, že po třech letech vyprávění si různých legend o brexitu a ‚brexitování‘ se muselo stát něco, co je proti vůli evropského komisariátu a jeho komisařů musíme považovat za důležité. Někdo již musel po tříletém ‚ideologizování‘ říct, tady jsem a nemohu jinak. Vzdát se takového závazku, včetně 31. ledna 2020, by nejen pro Borise Johnsona ale i GB bylo důležité a nebylo jednoduché,“ dodal.
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov nad výsledky britských voleb zajásal. „Bůh opět zachraňuje královnu. I v tomto šíleném světě, kdy se zdá, že bílé je černé a naopak, Britové nezapomněli, co musí udělat, aby si zachovali vlastní identitu, práva a suverenitu, za které jejich předkové bojovali a umírali,“ napsal Petrov na sociální síti Facebook.
„Pro lidi, kteří sdílejí obdiv k britské politické tradici je to jistě důvod k radosti. Zklamání pouze ‚evropsky‘, prounijně nadšených politiků a politických komentátorů je až neuvěřitelně tragikomicky prezentované,“ uvedl Zbořil.
„Andrej Babiš to jednoduše vyjádřil ve své bezprostřední reakci na výsledky voleb. ‚Já toho lituji, pro nás je to nevýhodné, GB byla pro nás spojencem v různých jednáních…‘ V jeho slovech se skrývá realismus, který bychom si mohli také přeložit jako: a co s tím můžeme dělat? Takže žádná velká slova nebo malověrnost. Je to nějaký začátek a až ‚podle skutků poznáme je‘,“ dodal.
Možná by lidem nevadil tolik „marxismus Jeremyho Corbyna“
Na velký úspěch britských konzervativců, kteří získali absolutní většinu v 650členné Dolní sněmovně, u nás zareagovali také příznivci českého konzervatismu. „Pamatujete, jak média (včetně českých) referovala o Borisi Johnsonovi? Pamatujete statisícové demonstrace za nové referendum? Tohle není jen porážka nebezpečného marxisty Corbyna. To je i porážka mediálního ‚hlavního proudu‘ a různých tamějších ‚občanských aktivit‘. Just sayin’,“ uvedl europoslanec Jan Zahradil na sociální síti.
„Není možné přehlédnout agitaci pod falešným praporem, kterou odstartovala EK ještě v dobách Jeana-Claudea Junckera a jeho národních epigonů. A samozřejmě i propagandu velkých evropských mediálních domů, které jako celek stály na straně jednoho povoleného a v EU schváleného názoru. Ani snahy ‚politických neziskovek‘ a jejich sponzorů nezabránily projevům skutečné, nikoli uměle vytvářené občanské uvědomělosti,“ komentuje politolog.
„Možná tato ‚euro agitace‘ dotovaná z nejrůznějších veřejných i tajemných zdrojů způsobila, že orgány a instituce EU ztratily svou přitažlivost a že britské hlasování pro bylo vlastně hlasováním proti. Možná by lidem nevadil tolik ‚marxismus Jeremyho Corbyna‘ jako arogance eurounijních struktur, o kterých si dnes mnoho Evropanů myslí, že, řečeno slovy Václava Havla, jsou to nejen struktury staré, ale i temné,“ dodal.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Do diskuse se k příspěvku vyjádřil předseda hnutí Hlas a taktéž bývalý europoslanec Pavel Telička. Přestože si pochvaloval, že Johnsonův labouristický protikandidát Jeremy Corbyn nevyhrál, napsal, že Johnson není důstojným nástupcem jeho slavných konzervativních předchůdců. Borisi Johnsonovi je podle něj třeba upřímně pogratulovat, ale ani výsledek voleb z něho nedělá důstojného nástupce Margaret Thatcherové nebo Johna Majora. „Na dnešní Spojené království to ale stačí. Že nevyhrál Corbyn, je samozřejmě dobře, ale slabšího soupeře mohl mít Boris Johnson jen těžko,“ vzkázal Zahradilovi.
„Pan Telička nejen pro mnohé občany ČR už dávno není autoritou, ačkoliv to zřejmě o sobě ještě neví. Stačí, když víme, že se nechal zvolit za ANO 2011 a hned při první příležitosti své sponzory opustil. Když si dnes odvážně troufá srovnávat Borise Johnsona s britskými politiky, předpokládá asi, že už si nepamatujeme tragikomický vzestup a pád Johna Majora (předseda vlády 1990–1997). Nebyl důstojný, ale hlavně ani EU, ani Velká Británie tehdy nevypadaly jako dnes,“ uvedl Zbořil. „To, že dnes pan Telička umí příkře odsoudit britského socialistu Corbyna a jeho marxistickou orientaci, je u bývalého mladého člena KSČ už jen pozoruhodné,“ dodal.
Pozadu nezůstal ani poslanec a předseda Trikolóry Václav Klaus mladší. Ten se dokonce během pátku vytasil i s oficiálním dopisem, ve kterém za své hnutí Trikolóra poblahopřál britskému ministerskému předsedovi. „Vážený pane ministerský předsedo, dovolte mi, abych Vám hluboce poblahopřál k vašemu velkému volebnímu úspěchu. Já, mé politické hnutí i všichni svobodně smýšlející lidé v naší zemi dnes oslavují tento významný úspěch britských konzervativců. Je to velmi povzbudivé pro ty, kdo věří v národní státy, suverenitu a svobodu, což je v dnešní Evropě těžce zkoušené,“ napsal Klaus.
„Je to spíše tak trochu rodinná tradice a projev historické touhy vedení ODS po blízkosti s britskými konzervativci. Samozřejmě i obdivu k politice Margarety Thatcherové a jejímu dědictví. Jistě lze mluvit o nadějích obdivovatelů myšlenky národních států a parlamentních monarchií, o odkazu britského kapitalismu a imperialismu, ale asi by bylo lepší hledět také trochu víc do budoucnosti než jen vzpomínat na minulost,“ podotýká Zbořil.
Hezký námět pro nějakou audiovizuální prezentaci třeba v ČT
Politolog Jiří Pehe okomentoval v twitterové diskuzi výsledky britských voleb. A vzpomněl u toho na Nevillea Chamberlaina. „Z nějakého důvodu mi při vítězných projevech britských konzervativců, v nichž zdůrazňují, jak teď už bude konečně ten brexit a všechno bude skvělé, naskakuje obrázek Chamberlaina vystupujícího z letadla po návratu z Mnichova a deklarujícího, že přivezl ‚peace for our time‘ (mír pro naši dobu; pozn. red.),“ poznamenal politolog Jiří Pehe.
„To by byl hezký námět pro nějakou audiovizuální prezentaci, která by se dala, třeba v ČT, ‚dobře profinancovat‘. Ale historické analogie, ačkoli jsou tak atraktivní, zůstávají obvykle jen analogiemi. Dočasně oblíbenými, ale stejně rychle zapomínanými. Nesmíme také zapomenout, že ten papírový podvrh Nevillea Chamberlaina znamenal pro Západ dočasný mír, ale pro Československo a východní Evropu válku. Když se nám dnes někdy zdá, že Západ by zase chtěl válčit na Východě, doufejme, že tomu tak není, i když to tak trochu vypadá,“ komentuje Zbořil.
Lidovec Pavel Svoboda si na svém blogu na serveru Aktuálně.cz všímá skutečnosti, že kdyby ve Velké Británii platil poměrný systém, tak by na počet hlasů vyhrály strany pro setrvání Velké Británie v Evropské unii. „Jinými slovy, kdyby se konalo namísto voleb druhé referendum, tak žádný brexit nebude. To píši hlavně pro ty, kdo budou říkat, že britský lid jasně promluvil,“ poznamenal Svoboda. Pak se pustil do britského premiéra Borise Johnsona. Podle jeho slov ti, co jej měli možnost poznat, říkají, že se na jednáních ukazoval jako zcela nekompetentní. „Navíc je to usvědčený lhář z minulého referenda. Do jisté míry ale může být pravdou, že v těchto volbách šlo také o to, že přese všechny nedostatky je pro Brity přijatelnější jako premiér Johnson než Corbyn, čemuž rozumím: kdo neumí říci jasný názor k tak zásadní otázce jako brexit, nemůže stát v čele země. Britský lid tedy má, co si zvolil,“ podotkl Svoboda.
„Pan doktor Svoboda poté, když se mu nepodařilo obhájit europoslanecký mandát (2019) a v KDU-ČSL se také v poslední době kromě osobních rozhovorů, až hádek nic důležitého neděje, má zřejmě dost času. Zřejmě i na to, aby přemýšlel o britském parlamentarismu a jeho volebním systému. Činí tak trochu ‚po česku‘: když jsme nevyhráli volby, změníme zákon, nebo dokonce ústavu. To v GB dost dobře nejde (i proto, že zde neexistuje psaná ústava) a v dohledu není ani naděje, že tomu hned tak bude,“ uvedl Zbořil.
„Tak to alespoň odnesl britský ministerský předseda: je to usvědčený lhář a při jednáních zcela nekompetentní. Je přijatelnější než… A britský lid (který vlastně podle první věty a britského volebního systému neexistuje) tedy má, co si zvolil.“ Komu to připadá jako opsané od Milionu chvilek a z katechismu lidoveckého antibabišismu, bude možná překvapen. Ale můžeme se ujistit, že to s politickou situací ve Velké Británii mnoho společného nemá,“ dodal.
Psali jsme:
Zazněly také názory, že zvítězil populista, že je demokracie v Británii ohrožena a z vítězství Borise Johnsona si vezmou příklad další autoritáři ve světě.
„Ještě chybí dodat, že by parlament mohl nechat popravit královnu. Od poslední exekuce Stuartovce Karla I. už uběhlo v tomto roce 370 let a možná si někdo v Evropě myslí, že by to chtělo zase nějakého nového, tentokrát evropského, Lorda protektora,“ glosuje Zbořil.
Dějiny pokusů o nezávislost Skotska jsou téměř tisícileté
Skotská premiérka Nicola Sturgeonová obhájila mandát drtivým vítězstvím Skotské národní strany se ziskem 47 z celkem 59 poslaneckých křesel vyhrazených Skotsku v Dolní komoře britského parlamentu. A jen několik hodin poté oznámila, co bude následovat. Sturgeonová totiž ve světle toho, že v Británii drtivě zvítězili konzervativci Borise Johnsona a přijde brexit, ať už bez dohody, či s dohodou, požaduje konání druhého referenda o skotské nezávislosti.
„Dějiny pokusů o nezávislost Skotska na jiných zemích Spojeného království jsou téměř tisícileté a jistě pozoruhodné. Nechybí v nich ani trochu ‚řízený exodus‘ a podíl na vzniku Spojených států v Americe, ani debaty o rozsahu a objemu skotské nezávislosti. Doufám, že se v ČR neobjeví další prorok věštící, co se na britských ostrovech stane. Mohli bychom se dozvědět, že se Spojené království rozpadne, anebo také ne. Ať už se Skotskem, nebo bez něho. Pak bychom byli svědky dalšího planého mudrování podobně jako v posledních třech letech,“ komentuje Zbořil.
A co výsledky britských voleb mohou přinést ve vztahu k Evropě a Spojeným státům, případně dalším světovým hráčům? „Odpověď na tuto otázku si dovolím opomenout. Jednak je to na rozsáhlou studii, jednak nechci přispívat k dnes tak aktuálním ‚objevům‘ vulgární geopolitiky. Snad v této souvislosti stačí jen připomenout, že politická rozhodnutí vznikají na různých úrovních struktury moci a že je v poslední době ovlivňují (tak jako v minulosti) problémy národohospodářské a finanční. Přesto se mi zdá, že globální finanční systém bude mít stále všechno pod kontrolou,“ uvedl politolog.
Kdo ještě pamatuje mezinárodní tyátr okolo Gabčíkova…
Po dlouhém vyjednávání se lídři 26 zemí Evropské unie shodli, že EU bude do poloviny století klimaticky neutrální. Výjimku ze závazku si vyjednalo Polsko, o jehož pozici bude jednat summit v červnu příštího roku. Závěry obsahují zmínku o jaderné energii jako součásti energetického mixu, kterou prosazovalo Česko, píše ČTK.
„Pro mne je to jen jeden z dalších důkazů o těžkopádnosti centralistické povahy řízení a vedení EU. Hlavy států jednají o velmi specifickém problému, a i když nepodceňuji jejich odbornou přípravu, musí už z povahy svých funkcí promítat do tvorby svých rozhodnutí politické plány a přidávat ideologické ingredience. Zmínka o jaderné energii byla asi největším ‚úspěchem‘, kterého se ČR podařilo dosáhnout, stejně jako polská výjimka těžbě a spalování uhlí. Nikoli pro věc samotnou, ta zůstává sporná. Ale proto, že se ukázalo, že nějaká dohoda je vůbec možná,“ uvedl Zbořil.
„Když si ale vzpomeneme, jaký odpor a diskuse vyvolávaly debaty o jaderné energetice v Rakousku a SRN ještě před několika lety, nezdá se mi, že by mohlo jít o nějaký realistický postoj k této problematice. Kdo ještě pamatuje mezinárodní tyátr okolo Gabčíkova, přeshraniční spory okolo Temelína a nezapomíná na skutečný zájem nadnárodní nukleárně energetické lobby, bude opatrný i k přijatému závazku klimatické neutrality do roku 2050,“ dodal.
Letošní rok byl pro některé rokem boje aktivistky Grety Thunbergové proti globálnímu oteplování. Její cíle do značné míry adoptovala nová Evropská komise.
„Aniž bych chtěl podceňovat vážnost celé situace (samozřejmě mediálně zneužívané) a její globální kontext, myslím si, jak už jednou napsal jeden přispěvatel PL, že problém dnes není, jaký svět zanecháváme svým dětem, ale jaké děti zanecháváme svému světu. Ta dnes naprogramovaná ‚dětská naivita‘ trpí zejména tím, že je zneužívaná k politicko-ideologickým cílům. Tím se zlehčuje její význam, převádí se na problém ‚přítel–nepřítel‘ a hledání viny a viníků,“ uvedl politolog.
„Snad bude možné přesvědčit do roku 2050 obyvatele planety, že se zde neobjevilo něco nového a dříve nepoznaného, ale že konflikt noosféry a biosféry má nejen pozitivní, ale i negativní kontext. Hysterický nerozum má sice význam demonstrativní, ale jen takový a žádný jiný. Třeba to bude těm miliardám chudých a ochuzovaných na celém světě stačit a nebudou se muset snažit jít za štěstím do míst, která jsou ještě dnes bohatá. Nelétat a nejíst maso je dost jednoduché – stačí naslouchat a nechat se ovládat vojenským myšlením a nebudou se brzy muset podepisovat žádné dohody. Přijde to tak nějak samo,“ dodal.
Určitá část mládeže pociťuje „klimatickou tíseň“ a obává se, že ji nečeká žádná budoucnost. Vyčítá starším, že oni jsou za to zodpovědní. „Chápu, ale pomoci jim nemohu. Vyčítat starším mohou snad jen to, že je přivedli na svět. Ale ani ti starší si nemohli vybírat. O tom, v jakém světě žijeme, si musela rozhodnout každá generace sama. Někdy to vyřešilo válečné vraždění, jindy pověstné přivlastňování si přírody. Někdy si pomohla příroda sama.
Byl jsem svědkem příjezdu Thora Heyerdhala v roce 1968 do Prahy. Byl snad první, kdo řekl rodícím se ekologům, že nejde jen o devastaci životního prostředí, ale také o téměř zločinné znečišťování řek a moří. Za ta léta přibylo plastů, havárií obřích tankerů a těžebních vrtů, ale stále toho ještě není tolik, aby se na většině naší planety dělalo něco víc, než mluvilo. Naše odpadky dokonce už začínají ‚dobývat‘ vesmír – a to už je něco víc než klimatická tíseň,“ popisuje Zbořil.
Pokud se nebude společnost kultivovat, zlo nás bude navštěvovat stále častěji
Konec roku zásadně poznamenal masakr v ostravské nemocnici. Někdejší ředitel Vojenského zpravodajství, generál Andor Šándor, za tím vidí stoupající míru „nenávisti, hrubosti, netolerance, sprostoty a agrese mezi občany“.
„Samozřejmě, jeden z často současné hrůzy komentujících na PL je dokonce psychiatr, o kterém si nejsem jistý, podobně jako o různých zpravodajství TV, zda tyto věci propaguje, nebo před nimi varuje. Není to nic nového. Už Komenský věděl, že výchova začíná v klínu mateřském, pokračuje ve školách a v životě veřejném. A samozřejmě pomocí sebereflexe. Ve světě jsou kultury, někdy jim říkáme, že primitivní, které se naučily alespoň částečně se bez našich univerzit a akademií zachránit. Nás tyto kulturní instituce v tomto ohledu spíše ohrožují,“ komentuje Zbořil.
„Někteří to řeší tím, že se většímu shluku lidí vyhýbají. Ale pokud se nebude společnost kultivovat, zlo nás bude navštěvovat stále častěji. Místem pobytu se staly naše hlavy a srdce. Konečně i ta ostravská tragédie nevzrušila několik desítek tisíc na Václavském náměstí v Praze, kteří si tam přišli zanadávat. Masaryk říkal v roce 1928 poslancům Národního shromáždění, že nová republika potřebuje revoluci. Ale! Revoluci hlav a srdcí! Snad by se to na nějaký transparent vešlo i dnes,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
