„Já nic, já muzikant.“ Důležité věci ke kampani a prohře Jiřího Drahoše

07.02.2018 12:07

ROZHOVOR „Škoda.“ „Nevidím-li chybu na své straně, budu obviňovat své nepřátele. Když to nestačí, i přátele.“ A proto je potřeba dalších analýz. Firemní sociolog Vojtěch Bednář glosuje velmi sledovaný rozhovor Jiřího Drahoše pro DVTV. „Pokud bych mohl shrnout do stručné glosy, vyjádření profesora Drahoše z mého pohledu přesně vystihuje text písně Michala Tučného z alba Jak to doopravdy bylo s Babinským. Píseň se jmenuje ‚Já nic, já muzikant‘ a na LP desce je čtvrtá v pořadí,“ uvedl Bednář s tím, že obecná zásada pro neúspěšného kandidáta je, že veškerou vinu za selhání má vzít jen a pouze na svá bedra, a odlehčit tak těm, kteří mu pomáhali. A televizní prezidentské debaty? „Nesmí být možné se na ně připravit.“

„Já nic, já muzikant.“ Důležité věci ke kampani a prohře Jiřího Drahoše
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš se po volbách vyjadřoval v médiích. Mimo jiné i v pořadu DVTV.cz moderátora Martina Veselovského. Připustil, že určitě bylo možné prezidenta Miloše Zemana porazit, a nad tím, proč se mu to nepodařilo, se zamýšlí. Jeden důvod ale vidí jasně už teď, a to masivní pomlouvačnou kampaň. Jenže jistě by řada lidí řekla, že pomlouvačná kampaň byla vedena i proti prezidentu Zemanovi. Myslíte si, že důvodem viditelným na první pohled, bez analýz, proč Drahoš neuspěl, je skutečně pomlouvačná kampaň? A o čem svědčí, že svůj neúspěch přikládá Jiří Drahoš právě tomu, když – a můžeme si o tom myslet, co chceme – každou volební kampaň provázejí různá obvinění na všechny strany? 

Anketa

Podporujete zbourání vepřína v Letech u Písku?

3%
97%
hlasovalo: 8947 lidí

Poražený kandidát vždy vidí příčinu svého neúspěchu spíše než příčinu úspěchu soupeře. Je potřeba říct, že kampaň byla vedena proti oběma kandidátům, ale proti každému jinak. Prof. Drahoš čelil řetězovým e-mailům, dehonestujícímu billboardu a prostředkům guerillové komunikace, Miloš Zeman byl pak prakticky jednomyslně dehonestován tzv. mainstreamovými médii. Každá z těchto kampaní pochopitelně udělala svoje, osobně se domnívám, že zatímco guerillová komunikace mohla Zemanovi některé voliče i odebrat, jednostranný postoj „velkých“ médií mu naopak protestní hlasy mobilizoval.

Jiří Drahoš sdělil, že se lze těžko bránit. „Nemůžete pořád rozesílat e-maily, že nejste estébák, pedofil a tak dále.“ Některá obvinění, ať už se to týká jakéhokoli politika, jistě lidé ignorují hned jako nesmysl, ale co s těmi, kdy si lidé řeknou: „Něco na tom může být,“ vlastně se o skutečnost nezajímají a zůstane jen špatný dojem. Jaký je efektivní způsob obrany? Možná se mohou u různých politiků vhodné způsoby i lišit, jaký by zabral při kampani Jiřího Drahoše?

Rozdíl vidím hlavně v tom, že zatímco Jiří Drahoš vyrazil „do regionů“ až v okamžiku, kdy mohl těžko něco změnit, Miloš Zeman navštěvuje z pozice prezidenta kraje po celé předchozí období. Bez ohledu na kampaň nebo negativní komunikaci v médiích je základem osobní kontakt, a ten dával velký benefit současnému prezidentovi. Je to proto, že domnělá ‚blízkost‘ osoby i jejich názorů umí ředit negativní komunikaci jinými prostředky. Obrana samozřejmě existuje, a to nereagovat na útoky a prosazovat vlastní agendu, ale bez toho, aby osobnost byla skutečně etablovaná a lidé ji znali, toho moc dělat nelze.

Jiří Drahoš si stěžoval i na to, že byl onálepkován jako vítač a navíc se objevil i „dehonestující“ billboard „Stop migrantům, stop Drahošovi“. Přitom prý na téma migrace dřív měli v podstatě podobné názory s prezidentem Zemanem. Nevidí zásadní rozdíl mezi tím, kdy podepsal výzvu vědců, a mezi tím, co říkal na začátku kampaně. Bylo to právě téma migrace, kdy nezvládl Drahoš své postoje vysvětlovat a nakonec prohrál? 

Nedomnívám se, že by šlo o jakékoli konkrétní téma nebo nálepky. To, co rozhodlo, byly daleko spíše celková známost a důvěryhodnost kandidáta a následně jeho reakce na jednotlivá témata, chcete-li jednotlivá obvinění a podpásové rány. Jazýčkem na vahách se mohlo stát libovolné jiné téma, pokud by je některý z kandidátů předestřel. Pokud jde o konkrétní téma „výzvy“, Jiří Drahoš si zde neuvědomuje, že zatímco pro něj v prohlášeních není rozpor, protože vnímá časový posun, změnu kontextu a jako vědec i mnoho jiných parametrů, pro veřejnost zde zásadní rozpor je.
 
Výsledky bude Drahošův tým ještě analyzovat. Profesor se chce dopátrat toho, proč těsně neuspěl. Dostal e-mailem prý spoustu rad, ale nemá zatím kvalitně zanalyzovaný výsledek. Sám na otázku, co zanedbal, odpověděl, že zásadní chybu nevidí, ale připustil, že třeba mu to odborníci vysvětlí. Myslíte si, že zásadní chybu profesor Drahoš nevidí, protože si chyby nepřipustí nebo je nechce vidět nebo prostě nebyly?

Každá vědecká práce vždy končí slovy „Je potřeba dalších analýz“, ale veřejnost chce vidět sebekritiku kandidáta, která je předstupněm jeho očištění a možného budoucího úspěchu. Kandidát, který poté, co neuspěl, se schovává za nutnost analýz a nepřipouští chyby na své straně, nedává signál, který by mu otevíral cestu  k úspěchu v budoucnosti, což je podle mého názoru škoda. Z rozhovoru je patrné, že profesor Drahoš na své straně žádnou chybu nespatřuje a důvody selhání vidí v antikampani protikandidáta, ale tento postoj je z pohledu většinového voliče zpupný a nic nepřináší. 

Zajímavá byla také v rozhovoru pro DVTV část o tom, zda měl Jiří Drahoš kolem sebe dostatek odborníků, kteří by mu poradili, jak případně reagovat ať už na „pomlouvačnou kampaň“ nebo na vystupování před televizními kamerami. Nepočítal například s tím, že mu Voříšek na Primě nedá tolik prostoru, jak by si představoval, skákal mu do řeči a zaskočil ho formát. Jistě, jedna věc je mít kolem sebe lidi se zkušenostmi, kteří by poradili, bez odborníků to dnes, zvlášť při kandidatuře na Hrad, nejde. Přesto, je v současné době tak nereálná a zcela naivní jednoduchá úvaha o tom, že by se člověk, který kandiduje na prezidenta a je přesvědčen o tom, že bude dobře zastávat tuto pozici, měl být schopen obhájit před národem sám, čili prosadit se svou vlastní, řekněme, silou osobnosti, s prominutím, když už jde do tuhého… I bez poradců?

Nepochopil jsem, kdo přesně ti poradci byli, ale z dikce profesora Drahoše soudím nebo se spíše obávám, že mohlo jít o akademiky; politology, akademické sociology. To jsou lidé, jejichž každý názor končí tím, že je potřeba dalších analýz, a tedy mnoho užitku nepřinášejí. Tím nechci říct, že by byli nevzdělaní anebo nekompetentní, jejich problémem bývá nedostatek kontaktu s praktickou realitou a také omezená schopnost formulovat jednoznačný názor. Ostatně to, že já, sociolog, zde názor formuluji, je viděno z pohledu akademické sféry jako velmi vulgární.

Drahoš si pochvaloval naopak Českou televizi, kde to podle něj „paní Witowská zvládla“. Rozumíte tomu, proč vlastně uvažuje profesor Jiří Drahoš o tom, zda Voříšek nebo Witovská něco zvládli a nemluví sám o sobě?

Pro televizní a vůbec mediální debaty platí již od 50. let minulého století zásadní poučka – nesmí být možné se na ně připravit. Divák chce vidět spontánní projev kandidáta vystaveného tlaku, ne předpřipravené floskule na dopředu známé otázky. Každá z debat byla zcela jiná, každé z nich měl každý z kandidátů prostor se přizpůsobit. Každý to udělal po svém – jak, nechť zváží publikum.

Moderátor Veselovský pustil Jiřímu Drahošovi také vyjádření Michala Horáčka, který konstatoval, že Drahoš prohrál všechny debaty s protikandidáty ještě před finálním duelem s Milošem Zemanem. Podle Drahoše to byl naprostý nesmysl a neví, o čem Michal Horáček hovoří. Když vezmeme v úvahu, že právě Michal Horáček podporoval Jiřího Drahoše nejen vystupováním na veřejnosti, ale zásadně i finančně, není minimálně málo strategické jaksi neuvažovat o tom, že by třeba i ten Horáček mohl mít v něčem pravdu, nebo je prostě pro politika lepší kritiku odmítat? Je obecně vhodnější v dnešní politice spíš raději vůbec žádnou kritiku nepřipustit, tedy odmítnout jakoukoli sebereflexi, protože by byla považována za slabost? Jistě, i tady jde asi o to, s jakou grácií to uděláte…

Nevidím-li chybu na své straně, budu obviňovat své nepřátele. Když to nestačí, i přátele. Osobně se domnívám, že postoj profesora Drahoše k bývalému protikandidátu a pak podporovateli je poněkud nevkusný a málo hodný vědce, lidsky však chápu, že ho tak cítí a prožívá. Obecná zásada pro neúspěšného kandidáta je, že veškerou vinu za selhání má vzít jen a pouze na svá bedra, a odlehčit tak těm, kteří mu pomáhali.
 
Jiří Drahoš neodpověděl na to, zda bude zkoušet kandidovat za pět let. Ale o kandidatuře do komunálních voleb, do Senátu a o dalších alternativách přemýšlí. Dostává nabídky i od politických stran. Dozvěděli jsme se, že chce zůstat v politickém životě a chce zasypávat příkopy. V Praze bude mít jistě úspěch, samozřejmě nelze počítat, že se hlasy, které získal v prezidentské kampani, všechny překlopí v jeho prospěch. Ale v čem je hlavní přednost Jiřího Drahoše, čeho by měl využít a jaká pozice by pro něj byla nejvhodnější, aby nastartoval slibnou politickou kariéru? 

Je to seriózní, nyní známý, zajímavě vypadající akademik. Pokud by vyjasnil své názory a následujících pět let věnoval tomu, že s nimi bude objíždět Českou republiku, věřím tomu, že jeho šance jsou vysoké.
 
Sjednocovat společnost bylo jedním z důležitých témat Jiřího Drahoše. V rozhovoru zazněla v podstatě i zajímavá úvaha o tom, jak sjednocovat společnost, pokud ten, kdo to chce udělat, nenabídne ruku ke smíru přímo Miloši Zemanovi, který vlastně zastupuje určitý názorový proud. Jenže jak to udělat, a je s tím vůbec možné něco dělat? Jak na „rozeštvanou společnost“?

Gratulace soupeři je první krok k uznání porážky a k nastoupení cesty k vítězství. Profesor Drahoš prohru nečekal, ale měl být více vstřícný s ohledem na PR.

Profesor Drahoš je asi dobrý kandidát, ale zatím velmi naivní a nezkušený. Hezky to vidíte na tom, jak nyní „bojuje, když už je dobojováno“. Platí zásada, že dokud předvolební klání trvá, je v pořádku opírat se do soupeře všemi prostředky. Jakmile skončí, je čas vzdát mu hold a soustředit se na budoucnost. On to ale dělá opačně, dokud boj trval, mnoho odporu nekladl, a nyní, když je dobojováno, s maximální vervou se obhajuje. To je ale nešťastné, protože to působí na publikum neuctivě, nedostatečně sebekriticky a zpupně. Přitom mu to kazí slibný začátek.
 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdyby u nás Rusové začali pobíjet civilní obyvatelstvo, nejspíš by pasivní odpor přerostl ve válku. S historickým publicistou Zdeňkem Čechem o invazi v roce 1968

21:37 Kdyby u nás Rusové začali pobíjet civilní obyvatelstvo, nejspíš by pasivní odpor přerostl ve válku. S historickým publicistou Zdeňkem Čechem o invazi v roce 1968

ČESKÉ OSMIČKY Serval jsem ze zdi šavli. Je turecká s typickou růžicí na jílci, koupená před lety v A…