Rusům se v posledních týdnech daří na frontě postupovat a jejich ofenziva pokračuje. Západní média píší o viditelné vyčerpanosti prezidenta Zelenského. Má nyní Západ reálnou sílu a ochotu Ukrajině v této situaci více pomoci, aby otočila situaci na bojišti?

Dlouhou dobu vidím zásadní disproporci mezi tím, jak Ukrajinu verbálně podporujeme, a tím, co jsme schopni a ochotni poskytnout. To je zásadní. Verbální podpora budí v Ukrajincích pocit, že je potřeba bojovat dál, ale problém je, že nejsme schopni deklarovanou podporu dostatečně materializovat. Slíbili jsme jim do března milion nábojů do dělostřeleckých systémů a nedáme jim možná ani půlku. Pan prezident Pavel říká, že objevili nějaké možnosti ze třetích zemí nakoupit munici ráže 155 mm a 122 mm za předpokladu, že na to seženeme peníze. Pokud ale vím, v Evropské unii jsou státy, které s tím nesouhlasí – Francie, Řecko a Kypr. Musel by se najít někdo, kdo to zaplatí samostatně. Důležité je i to, že Ekvádor měl dodat zbraně ruské provenience Ukrajině, ale Rusové předběžně odmítli všechny dodávky banánů z Ekvádoru a ten couvnul. 

Stále se hovoří o navýšení zbrojní výroby v Evropě. To by nepomohlo?

To opakujeme stále dokola, jenomže tam je řada problémů. Některé banky zbrojní výrobu financovat nechtějí, samotní výrobci nemají dostatečné kapacity a nechtějí je předem rozšiřovat, protože by potřebovali mít jistotu odbytu. Jinými slovy nemůžeme toho moc udělat, pokud jde o zbraně a už vůbec nic neuděláme s tím, pokud jde o to, kdo s těmi zbraněmi bude bojovat. Vidíme, že Ukrajina není schopna se shodnout na mobilizačním zákonu, je to velké politické téma a bez toho mohou mít Ukrajinci jakékoli zbraně, ale bez lidí mohou těžko válčit.