Rusům se v posledních týdnech daří na frontě postupovat a jejich ofenziva pokračuje. Západní média píší o viditelné vyčerpanosti prezidenta Zelenského. Má nyní Západ reálnou sílu a ochotu Ukrajině v této situaci více pomoci, aby otočila situaci na bojišti?

Dlouhou dobu vidím zásadní disproporci mezi tím, jak Ukrajinu verbálně podporujeme, a tím, co jsme schopni a ochotni poskytnout. To je zásadní. Verbální podpora budí v Ukrajincích pocit, že je potřeba bojovat dál, ale problém je, že nejsme schopni deklarovanou podporu dostatečně materializovat. Slíbili jsme jim do března milion nábojů do dělostřeleckých systémů a nedáme jim možná ani půlku. Pan prezident Pavel říká, že objevili nějaké možnosti ze třetích zemí nakoupit munici ráže 155 mm a 122 mm za předpokladu, že na to seženeme peníze. Pokud ale vím, v Evropské unii jsou státy, které s tím nesouhlasí – Francie, Řecko a Kypr. Musel by se najít někdo, kdo to zaplatí samostatně. Důležité je i to, že Ekvádor měl dodat zbraně ruské provenience Ukrajině, ale Rusové předběžně odmítli všechny dodávky banánů z Ekvádoru a ten couvnul. 

Stále se hovoří o navýšení zbrojní výroby v Evropě. To by nepomohlo?

To opakujeme stále dokola, jenomže tam je řada problémů. Některé banky zbrojní výrobu financovat nechtějí, samotní výrobci nemají dostatečné kapacity a nechtějí je předem rozšiřovat, protože by potřebovali mít jistotu odbytu. Jinými slovy nemůžeme toho moc udělat, pokud jde o zbraně a už vůbec nic neuděláme s tím, pokud jde o to, kdo s těmi zbraněmi bude bojovat. Vidíme, že Ukrajina není schopna se shodnout na mobilizačním zákonu, je to velké politické téma a bez toho mohou mít Ukrajinci jakékoli zbraně, ale bez lidí mohou těžko válčit. 

Fotogalerie: - Free Assange

Nezapomeňme, že těch 50 miliard euro, které schválila Evropská unie, jdou většinou na chod státu. I kdyby se za ně zbraně mohly nakoupit, obávám se, že jich stejně tolik nebude. Uvidíme, jestli se například neobjeví někdo další a po vzoru Dánska se ve prospěch Ukrajiny nezbaví svého dělostřelectva. V případě slíbených F-16 jsem poměrně skeptický k tomu, zda mohou změnit poměr sil. Rozhodující pro další pokračování může být, zda v americkém Kongresu projde balíček 60 miliard dolarů, který by nebyl spotřebován hned, ale možné je, že v případě zvolení Donalda Trumpa, by ho nový prezident mohl blokovat. 

Jsme v situaci, kdy Ukrajina je vyčerpaná, nemá zbraně, nemá lidský potenciál, se kterým by byla schopna válku dál vést a Rus to samozřejmě velmi dobře ví a reaguje podle toho. Vidíme, že Rusové útočí na pěti operačních směrech od severu po jih. Ruské územní zisky nejsou dramatické, ale zajišťují jim výhodnější pozici, lepší ochranu týlu a jsou schopni se lépe pohybovat a přesouvat vojska. Všechno tohle je potřebné k úspěšnému vedení útočné činnosti.

Válka na Ukrajině trvá dva roky. V loňském roce se však západní pomoc výrazně zpomalila. Nakolik se situace za poslední rok na bojišti posunula či změnila proti prvnímu roku bojů?

Ukrajina ztrácí 20 procent svého území, přišla o 10 milionů lidí, kteří ze země odešli a třetina její ekonomiky je v troskách. Toto se nedá nazvat jinak, než prohra. Není to katastrofální prohra, ale je to prohra. Ukrajina bohužel prohrává a Rus má bohužel navrch, to je zkrátka vidět podle toho, jak kontroluje ukrajinské území. Pomoc, která Ukrajině přišla, zabránila tomu, aby tato země nebyla dnes na kolenou, ale nevedla k tomu, že by Ukrajinci byli schopni obnovit svou svrchovanost v hranicích před rokem 2014.

Pakliže se Ukrajině skutečně nepovede získat kontrolu nad celým svým územím, nemůže to být motivace pro Rusko, aby se do budoucna nepokusilo o něco jiného? Třeba jít dál než na Ukrajinu, jak ostatně varují i naši politici. Anebo si z toho všeho může vzít poučení hlavně Západ?

Snažíme se narušit logiku války, která zní, že vyhrává silnější. Obávám se, že prezident Biden si před volbami nemůže dovolit udělat jakýkoli úkrok, jehož by mohl využít Trump a říci, že Biden opět selhal a prohrál. Biden si zkrátka nemůže dovolit druhý Afghánistán, byť na Ukrajině nejsou Američané fyzicky přítomni vojensky, ale nemůže to dopadnout tak, aby bylo zřejmé, že USA rezignovaly na pomoc Ukrajině. Do té doby nepochybně zde nějaká snaha určitě bude. Dnes nikdo není v pozici, aby Ukrajinu oficiálně vyzval k tomu, aby jednala o ukončení konfliktu. Obzvlášť v současné době, kdy rozhodně nemá k vyjednávání s Ruskem nejlepší pozici. Měli ji v době, kdy se Rusové stáhli od Kyjeva a Chersonu, což je dávno pryč. Pokud jde o Krym, je pro Rusy nepředstavitelné, aby o něj přišli.

Fotogalerie: - Soud s Popelkou

Nemyslím si, že Rus vůbec někdy uvažoval o obsazení celé Ukrajiny. Ostatně proto od začátku mluvili o speciální vojenské operaci, která měla úplně jiný cíl. Moskva dobře ví, že k obsazení celé Ukrajiny, by bylo potřeba nejméně milion vojáků, značné finanční prostředky ke spravování obsazené země. Navíc na pravobřežní Ukrajině si Rusové vytvoří obrovský odpor obyvatel, který se bude projevovat v partyzánském a guerillovém způsobu boje. Pokud je tento můj předpoklad správný, je iluzorní se strašit tím, že Rusové půjdou dál do Pobaltí, anebo dokonce že napadnou velmi dobře vyzbrojené a vyzbrojované Polsko. Znamenalo by to válku s aliancí, válku se Spojenými státy a Rusové velmi dobře vědí, že na tohle sílu určitě nemají. Je docela dobře možné, že k tomu nemají ani zájem.

Z druhé strany to neznamená, že se nebudou snažit rozbíjet jednotu aliance různými pátými kolonami, kybernetickými útoky a jinými způsoby. O tom není pochyb. Že by ale šli proti Severoatlantické alianci vojensky, mi přijde jako velmi málo pravděpodobný scénář. Museli by se všichni v Moskvě zbláznit a myslím, že ruské vedení můžeme nazvat různě, jenom ne blázny. 

Fotogalerie: - Traktory se valí do Prahy

I přesto, neměli bychom se více zaměřit na budování vlastní obrany, abychom nejen my, ale Evropa jako celek, byli schopni bránit sami sebe a nemuseli se spoléhat na Američany? Takové výzvy ostatně slyšíme dlouhodobě od ministryně obrany či náčelníka štábu Řehky.

Do vlny strašení a varování obyvatel, kterou začali různí generálové, vstoupili i někteří politici a odpovídá to skutečnosti, že v Evropě nevidíme jiný možný scénář, než válečnou konfrontaci s Ruskem. Samozřejmě si neidealizujme Rusko, protože napadlo Ukrajinu, ale z druhé strany musíme zvažovat, zda scénář v podobě sázky pouze na zbrojení je správný. Ano, faktor odstrašení je potřebný a spoléhat se na dohodu s Ruskem nelze. Měli bychom se na celou situaci dívat realisticky. Řada zemí v alianci se nepřibližovala dvěma procentům na obranu, bylo to dlouhodobě kritizováno Spojenými státy a je kvůli tomu mnoho armád v bídném stavu. Podívejte se na Německo, nejsilnější ekonomiku Evropy. Tamní armáda je na kolenou, což určitě není dobrý obrázek toho, jak by ozbrojené síly měly vypadat. 

Armáda jako taková by měla být pilířem suverenity státu. Problém však je, že se o tom hlavně hovoří a významná část států ani nevykazuje žádné odhodlání se v případě napadení bránit. Není cítit ta vůle, že se budeme bránit. Nemluvě o tom, že nám chybí nejenom způsoby mobilizačního rozvinutí armády, ale též zásoby techniky ve skladech. Neumím si představit, že když v případě konfliktu budeme přicházet o techniku, budeme dva roky čekat až nám Švédové vyrobí další CV-90. Celkový dojem na mě působí zmatečně. Z jedné strany křičíme, že Rus je velké nebezpečí, ale letadla budeme mít až za 11 let. 

Vůbec mě to nepřesvědčuje o tom, že by stát měl jasnou představu o tom, jak případnému nebezpečí čelit. Naše sázka na zbrojení a přijetí faktu, že dojde ke konfrontaci s Ruskem, je příliš jednostranná a zároveň není podpořena úsilím se reálně na takovou hrozbu připravovat. Další věc je, kde bychom na to vzali peníze. Ministryně obrany říká, že dvě procenta nejsou strop, ale dno. Nejsme ale schopni najít ani 800 milionů pro školství. Pokud něco říkáme, musí to být také v souladu s tím, co děláme. Jinak se jedná o pouhou množinu různých hesel, která jsou vykřikována a ze kterých náš protivník vystrašen opravdu nebude.

Psali jsme:

10 % Evropanů věří ve vítězství Ukrajiny. 20 % v úspěch Ruska. Třetina v kompromis

„Plesnivé obilí z Ukrajiny. Celý parlament zablokujeme.“ Poláci se s tím nemažou

Ministryně Černochová: Hledáme další způsoby, jak Ukrajině pomoci. Teď hned

Dva roky od ruské invaze na Ukrajinu. V ČR se půjde do ulic

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.