Rozhovor s bývalým elitním vyšetřovatelem Jiřím Komárkem se uskutečnil 4. února 2019
Pro média má nálepku „Babišova policisty“, bývalý elitní policista Jiří Komárek si ji vysloužil předloni, když před soudem v prvním stání své vlastní kauzy propojil vyšetřovatele kauzy Čapí hnízdo Pavla Nevtípila s vlivným zákulisním hráčem a lobbistou Ivo Rittigem. V závěrečném díle dvoudílného rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Komárek odbočuje od kauzy Čapího hnízda Andreje Babiše a věnuje se kauze podnikatele Sitty a tiskáren Neograph. Zabrousí i hlouběji do minulosti k prvopočátkům kauzy Vidkun, kterou jako elitní vyšetřovatel řešil. Někdejší šéf ostravské expozitury ÚOOZ odkrývá mnohé ze zákulisních souvislostí mezi policií a politikou.
V minulém rozhovoru jste nakousl kauzu Neograf. Dnes víme, že se to celé řeší znovu a nové závěry soudů jsou, řekněme, překvapivé. O co šlo v kauze podnikatele Sitty, pane Komárku?
V kauze Sitta neboli kauze Neograph šlo asi o toto. Pan Sitta mladší oznámil na policii tunelování Dopravního podniku Praha formou odvádění části ceny vytištěných papírových jízdenek, zakoupených dopravním podnikem, a to směrem k osobám, jak vy je označujete rittigovci. Jako pomstu tito lidé pak zorganizovali kriminalizaci pana Sitty a jeho otce a dále je připravili o jejich firmu. Toto se jim povedlo zejména z důvodu, že jim v tom pomohl právě vyšetřovatel Nevtípil společně se státní zástupkyní Máchovou. Ve stručnosti to proběhlo asi takto. V rámci úkonů trestního řízení, které ve vykonstruované kauze na zakázku osob okolo lobbisty Rittiga byly při prohlídkách Nevtípilem a Máchovou zajištěny i akcie firmy Neograph pana Sitty staršího. Prakticky mu takto byl zabráněn výkon práv akcionáře, např. práva hlasovat na valných hromadách. Následně za využití spřízněné osoby ve firmě Neograph došlo k výraznému navýšení základního jmění společnosti, tím pádem i navýšení hodnoty akcií Neographu a v konečném důsledku ztráty jakéhokoliv vlivu pana Sitty na společnost Neograph. Po nějaké době byly sice p. Sittovi akcie vráceny s tím, že byly zajištěny neoprávněně, to už však nezměnilo nic na skutečnosti, že firmu Neograph ovládli lidé z okolí lobbisty Rittiga. Nejhorší na celé kauze Sitta je, tedy alespoň pro mne, skutečnost, že určitou část jednání lidí z okolí p. Rittiga a jejich nestandardní vztahy s vyšetřovatelem Nevtípilem a státní zástupkyní Máchovou v dané době dokumentovala policie pod vedením VZS Praha a o této jejich činnosti pořizovala nahrávky. VSZ v Praze však neudělalo vůbec nic ve směru k zabránění další činnosti Nevtípila a Máchové a nezabránilo ani škodám, které nepochybně vznikly jak na majetku Sittových, tak především škodám způsobeným jim samotným formou nezákonného trestního stíhání.
To zní naprosto šíleně...
V případě Sittových to došlo dokonce až tak daleko, že když Vrchní soud v Praze, který rozhodoval v odvolání Sittových proti původně odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, zjistil, že existují důkazy – nahrávky o účelovosti kauzy vedené proti Sittovým a důkazy o propojení osob kolem p. Rittiga s vyšetřovatelem kauzy Nevtípilem a dozorující státní zástupkyní Máchovou a důkazy o tom, že jejich činnost v kauze byla přinejmenším ovlivněna na zakázku, a žádal prostřednictvím státního zástupce z odvolacího řízení VSZ v Praze o poskytnutí těchto nahrávek a důkazů, bylo toto opakovaně ze strany VSZ odmítáno s tím, že obdobnými důkazy nedisponuje. Toto jednání VSZ v Praze pak odvolací vrchní soud ve svém pozdějším rozsudku z února roku 2017 označil jako jednání obstrukční ze strany VSZ v Praze. Stejný soud pak v rámci dalšího odvolání Sittových v měsíci říjnu 2018, po vyhodnocení nakonec poskytnutých důkazů, konstatoval, že vyšetřovatel Nevtípil plnil vůli osob okolo lobbisty Ritiga a v celé kauze ze strany orgánů činných v trestním řízení nebylo postupováno nestranně a nezávisle. Ještě bych zmínil tu skutečnost, že VSZ v Praze v danou dobu disponovalo i dalšími nahrávkami, které vyšetřovatele Nevtípila spojovaly s objednaným trestním stíháním tehdejšího ministra financí Babiše a osobami kolem lobbisty Rittiga.
Chcete tím naznačit, že VSZ v Praze činnost rittigovců a vyšetřovatele Nevtípila směřující proti Sittovým, řečeno velmi konzervativně, ignorovala?
Já nic nenaznačuji pane redaktore, já vám říkám fakta a ta podle mne jednoznačně dokládají, že jak v případě Sittových, tak v případě objednávky na trestní stíhání premiéra Babiše, jak nadřízení vyšetřovatele Nevtípila, tak VZS v Praze nekonali tak, jak podle zákona měli. To znamená, aby zabránili účelové kriminalizaci, zabránili vzniklým škodám způsobeným nezákonným trestním stíháním a zajistili nezávislé a nestranné prověřování či vyšetřování případné trestné činnosti. V tomto mne utvrzuje i moje osobní zkušenost s takovýmto jednáním státních orgánů.
O jaké zkušenosti jde, můžete být konkrétnější?
Víte, pane redaktore, já jsem z důvodu zabránění účelové policejní reorganizace v ČT vystoupil na konci měsíce června 2016. Trestní stíhání proti mně GIBS zahájila až na jaře roku 2017, a to z pokynu VSZ v Praze, které si založilo věcnou příslušnost na tom, že jsem svým vyjádřením mohl ohrozit zdárný průběh vyšetřování kauzy Tesco SW, kde byla vyčíslena škoda řádově ve stovkách milionů korun. Samotná trestná činnost, ze které jsem byl obviněn, zakládala příslušnost k dozoru specializovaného státního zástupce na úrovni KSZ nebo MSZ. Tímto mým fiktivním spojením s kauzou Tesco SW však účelově dosáhlo VZS Praha věcné příslušnosti dozoru nad mojí kauzou. Po mém obvinění až do konce prosince 2018 se pak ve vyšetřování nedělo skoro nic. Já jsem učinil jednu výpověď a GIBS shromažďovala výstřižky z tisku, ve kterých se psalo o mně a o reorganizaci policie. Svědky, které jsem navrhoval vyslechnout a kteří by mohli prokázat, že reorganizace policie byla provedena jen a pouze z důvodu, aby byl z vedení tehdejšího ÚOOZ odstraněn plk. Šlachta, GIBS se souhlasem státního zástupce odmítala vyslechnout. Vrcholem pak bylo samotné hlavní líčení u soudu. Zde jsem se při popisování důvodů, které mne vedly k mému vystoupení v ČT, zmínil i o těch odposleších lidí kolem lobbisty Rittiga ve vztahu k Čapímu hnízdu, případu Sittových a vyšetřovateli Nevtípilovi.
Někdo, a já si myslím, že v jednací síni přítomný dozorující státní zástupce Prygl, který během líčení neustále psal zprávy na svém mobilu, informoval o tom, že mluvím o Nevtípilovi a Čapím hnízdě, vrchní státní zástupkyni Bradáčovou. Ta se neudržela a zavolala jednomu z mých kolegů a rozčilovala se nad tím, co to u soudu říkám o Nevtípilovi a Čapím hnízdě. Řekla také, že jestli si myslím, že mi to nějak pomůže, tak že se pletu, že dostanu podmínku. Pro mne nepřijatelná na tom je skutečnost, že ten hovor proběhl přesně v době, kdy bylo líčení přerušeno a soudkyně se odebrala do své kanceláře před vynesením rozsudku. Po jejím návratu při vyhlášení rozsudku mne pak odsoudila k podmíněnému trestu, přesně tak, jak před několika desítkami minut řekla vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. V tu dobu mne poprvé napadlo, že rozsudek byl snad předem dohodnutý mezi Bradáčovou a soudkyní OS. V tomto mém podezření pak hrála roli i ta skutečnost, že soudkyně při vyhlašování rozsudku řekla, že ona sama sice morálně souhlasí s tím, co jsem udělal, ale ona že musí postupovat podle zákona, a proto mne odsuzuje k podmínce.
Do té doby jsem si totiž myslel, že odsuzující rozsudek může padnout pouze za jednání škodlivé a nemorální. Zákony, a především trestní řád a trestní zákoník, jsou podle mne určeny k odhalování a trestání nemorálních skutků. Poslední kapkou, která mne definitivně přesvědčila o manipulaci ze strany VSZ v mé kauze, byla pak událost, která se stala bezprostředně po skončení hlavního líčení. Jelikož již bylo po pracovní době, tak jsme z pokynu justiční stráže museli urychleně opustit budovu soudu. Já, několik kolegů a můj obhájce jsme se pak ještě zastavili před budovou soudu na chodníku a bavili se o dojmech z líčení. Pojednou ke mně z ulice přistoupila paní Helena Markusová, bývalá tisková mluvčí NSZ a bývalá zaměstnankyně ambasády USA. Pozdravila a hned na mne začala mluvit asi v tom smyslu „vy jste byl dnes odsouzen, dostal jste podmínku, ale v žádném případě se neodvolávejte, to by byla velká chyba, takový trest je spíš trest virtuální, jste ještě mladý a jste slušný člověk, vy do vězení nepůjdete“. Já jsem na ni zíral a ptal se jí, proč mi to vůbec říká, že jsem se odvolal již v soudní síni, a jak vůbec ví, že jsem byl odsouzen, když v soudní síni nebyla a soud skončil před pár minutami. Řekla mi, že jede od Lenky Bradáčové a ona že jí to řekla. No a s jakým závěrem celá má kauza skončila? Podle odvolacího rozsudku KS v Praze jsem se mohl dopustit maximálně tak kázeňského přestupku, což jsem celou dobu vyšetřování tvrdil i já sám. Bohužel pro mne z důvodu politické poptávky nebo servilnosti k politikům se tomuto přestupku věnovalo VSZ v Praze, které má ve věcné příslušnosti provádět dohled nad těmi nejzávažnějšími hospodářskými kauzami.
Jiří Komárek (Foto: Hans Štembera)
Nálepky Babišova muže, potažmo Babišova policajta se nebojíte? Přece jenom vaše svědectví u soudu a propojení Nevtípila s Rittigem mu minimálně mediálně velmi posloužilo…
To jsou výplody novinářů, kterým se tato interpretace samozřejmě nabízí a jejich náplní práce je psát cokoliv proti Babišovi a v případě, že je něco, co by bylo k jeho prospěchu, tak bagatelizovat anebo nejlépe dělat, že nikdo nic neví. Já osobně jsem ale premiéra Babiše v životě neviděl. Nikdy jsem s ním nemluvil, a jak vidíte, nemám ani generálské hvězdičky, ani nesedím jako šéf inspekce na České poště ani ve mně nikdo neobjevil diplomatické schopnosti.
Upřímně, musel bych být asi blázen, abych byl nějakým způsobem někým ovládán v tom, co dělám, nebo v tom, co mluvím, obzvláště dnes, když už se v podstatě nic neřeší. Babiš je premiér a jistě chce mít klid. Takže jestli někdo pro někoho pracuje, tak já jako řadový referent s platem XX bych musel být asi padlej na hlavu, kdybych tohle pro někoho dva a půl roku dělal. Já premiéra Babiše neznám a je mi úplně jedno, jestli v rámci Čapího hnízda něco spáchal, nebo ne. Jestli ano, tak ať za to nese následky, ale ať ho vyšetřuje ten, který to nedostal úkolem od někoho třetího jako zakázku, jestli mi rozumíte. Možná by bylo dobré se ptát či se alespoň zamyslet nad tím, čí jsou ti muži, ti policisté a další, kteří tak usilovně bránili prověření podezření kolem vyšetřovatele Nevtípila.
Babiš ale během reorganizace stál jasně na vaší straně…
Když si vzpomenete, jak to začínalo, tak Chovanec, Tuhý a Laube přišli s tím, že se bude dělat reorganizace, pak jsme se k tomu vyjádřili my, a to veskrze negativně jako policajti. Babiš podle mě v tu chvíli vycítil, že by na tom mohl získat nějaké politické body před volbami, a postavil se tehdy vedle Šlachty proti reorganizaci. Nijak tím nechci snižovat to, že měl pravdu, že došlo k porušení koaliční dohody mezi tehdejšími vládními stranami a že reorganizace byla na zakázku a nesouhlasit s ní bylo pro jeho protikorupční hnutí zásadní.
O co se vlastně teď snažíte?
Já se, pane redaktore, nesnažím vůbec o nic. Už jsem chtěl mít od všeho klid. To, že jsem se rozhodl oslovit ředitele TV Barrandov a vystoupit u něj v televizi, bylo z důvodu, že jsem krátce předtím zhlédl jeden z jeho pořadů, kde vedl rozhovor s bývalým ministrem vnitra Ivanem Langerem. Když jsem ten pořad viděl a sledoval, jakým způsobem tam Ivan Langer vystupoval v pozici ublížené a dehonestované oběti policejní zvůle, rozhodl jsem se vystoupit a alespoň připomenout některá veřejně dostupná fakta, která roli pana Langera v kauze Vidkun uvádějí do alespoň trochu objektivního světla. No a pokud máte na mysli náš dnešní rozhovor, tak odpověď je stejná. Už se nesnažím o nic. Vy jste mne požádal o rozhovor, ptáte se mne a já vám odpovídám na vaše otázky.
Stojíte si za tím, že hlavním cílem reorganizace bylo zbavit se Roberta Šlachty?
Ano, samozřejmě.
Máte k tomu něco v ruce?
Podívejte se, například v rámci mého trestního řízení se do mého vyšetřovacího spisu dostaly i fragmenty z prověřování Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v rámci podezření spojených s policejní reorganizací. Také pak protokoly o výsleších policistů a státních zástupců před vyšetřovací komisí PS k reorganizaci policie. Obsahují výslechy policejních funkcionářů, náměstků a dalších. Jsou tam ti, kteří říkají, Laube po nás chtěl informace z politicky citlivých kauz (Zdeněk Laube je bývalý náměstek policejního prezidenta pro Službu kriminální policie a vyšetřování). Dále můj spis obsahuje i materiál týkající se vyjádření poslance Štětiny z někdejší strany Úsvit, který dva měsíce před reorganizací říká, že měl jednání s Tuhým, který mu řekl, že žádná reorganizace nebude, že by to nebylo ke prospěchu policie, nic není připraveno. Výsledek by byl nejistý, ale že se musí odstranit Šlachta. Šlachta totiž nikdy politikům nic nežaloval. Všechno se to ale v komisi zametlo pod koberec a pana poslance v komisi odmítli vyslechnout.
Lze tedy policejní reorganizaci chápat jako začátek boje taženého přes policii mezi Chovancem a Babišem?
To si nemyslím. Já si myslím, že Pokorný přes Sobotku zadali úkol Chovancovi odstranit z vedení ÚOOZ plk. Šlachtu. Ten se domluvil s Laubem a s Tuhým, že to tedy udělají přes policejní reorganizaci, jelikož to se Šlachtou jinak nepůjde, že dobrovolně neodejde a pracovně na něj nic nemají, pro co by jej mohli odvolat. No a ti dva mu slíbili, že udělají reorganizaci, a najednou se tady objevily peníze, obrovské milionové částky na navýšení platů lidí už na sloučeném NCOZ, aby byli spokojení. Takže ti dva, myšleno Laube a Tuhý, se pokoušeli to nějak komunikovat. Ale samotné rozhodnutí k tomu bylo podle mě podnikatelsko-politické.
A Radek Pokorný, je to jeden z vlivných zákulisních hráčů?
(smích) Já si myslím, že všichni víme, jaký hráč to je a na koho z politiků byl pan Pokorný napojen. Realizace akce Beretta, která mimo jiné souvisela i s firmou Škoda Transportation a lidmi na ní napojenými byla spouštěcím bodem rozhodnutí o odstranění plk. Šlachty a spuštění pseudoreorganizace policie, která nikdy předtím nebyla v policejních materiálech a analýzách ani zmiňovaná. Nikdo o ní dopředu neuvažoval, nemluvil a najednou se objeví spousty milionů na platy a reorganizuje se bez jakékoliv přípravy, chaoticky, bez jakékoliv strategie a koncepce.
Minulý rok jste měl o těchto věcech vypovídat před poslanci, respektive byl jste k tomu vyzván. Ovšem nakonec se tak nestalo. Proč si myslíte, že vás poslanci nezbavili mlčenlivosti?
Šlo o Čapí hnízdo a to, co jsem k tomu řekl u svého soudního jednání. Tehdy se jednalo o opětovné vydání premiéra Andreje Babiše a také Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Poslanci sami mne vyzvali k výpovědi před imunitním výborem Sněmovny. Já jsem poslancům řekl, že jim k tomu řeknu všechno, co vím, pokud mě zbaví mlčenlivosti. Ovšem oni mě mlčenlivosti nezbavili, takže jsem jim neřekl nic. Projel jsem tisícovku z Olomouce do Prahy a zpět, protože před Sněmovnou jsem se otočil a jel zpátky domů. Pak jsem si přečetl vyjádření některých politiků o tom, že jsem odsouzený lhář a takovým lidem přece oni důležití a neomylní poslanci nebudou věnovat svůj čas. V průběhu celé doby od mého odchodu od policie nikdo, a to ani komise pro reorganizaci, ani soud a předtím jsem z postavení obžalovaného mohl beztrestně lhát, neprokázal, že bych v čemkoliv lhal.
Proč se to stalo?
Můj soukromý názor je, že nechtěli, aby se jejich v podstatě politické průšvihy s policií dál nějak protřepávaly. Jistou roli mohlo také hrát tehdejší prohlášení vrchní státní zástupkyně Bradáčové, že já jsem na žádných kauzách nepracoval, a nic tedy nemohu vědět. Bohorovnost a pokrytectví některých poslanců mne tehdy opravdu zaskočily.
Na jak dlouho tu mlčenlivost máte?
Doživotně.
Myslíte si, že vás jí někdy někdo zbaví?
Nemyslím si to, protože by pak občané mohli vědět více, než politici chtějí o jejich faktickém vlivu na bezpečnostní složky státu.
Čistě teoreticky, kdyby vám politici umožnili promluvit a vy byste ty věci řekl, jak moc by se česká veřejnost divila?
Myslím si, že hodně a že by to hodně otřáslo důvěrou lidí v bezpečnostní složky. I když jsou to přece jen události dnes už staré několik let a situace dnes je snad už jiná. Koneckonců stačí si jen vzít případ toho, že tady máme tajnou službu, která je oprávněná fungovat pouze v zahraničí, a přitom se podílí na sledování občanů České republiky, a to na zadání politiků. Domnívám se, že ještě dnes by se to dalo dokázat, jelikož oni nebyli zase tak moc důslední ve skrývání své činnosti. Ovšem jsem přesvědčen o tom, že po tom nikdo pátrat nebude a už vůbec se nepřipustí, aby se cokoliv dozvěděla veřejnost.
Jiří Komárek (Foto: Hans Štembera)
Je na počátku toho všeho kauza Vidkun, kterou jste šetřil jako šéf (ostravské) expozitury?
No, v kauze Vidkun jde vlastně o to, o čem tu celou dobu hovoříme. Je to o zprivatizované policii ze strany podnikatelů a politiků, kteří ji ve své době ovládali z titulu svých politických funkcí. V tomhle případě šlo o lidi, které si do policie v době svého ministrování dosadil Ivan Langer. Ten potom od nich požadoval nějakou spolupráci nebo nějaké informace. Například v případě policisty Kadlece šlo, a to nepřeháním, doslova o informační kancelář pro lidi z venku. Zkrátka dotyčný posílal informace ven o tom, co se dozvěděl a jestli by tohle třeba nemohlo někoho zajímat. Nejvyšší policajt přes kriminálku na kraji seděl ve své kanceláři a shromažďoval informace z kauz svých podřízených z celého kraje. Tyto informace pak předával prostřednictvím na něj navázaných osob z podnikatelského prostředí těm, kteří o ně měli zájem a mohli je nějak využít. Ve skutečnosti to vypadalo asi takto: zítra tě vyslechnou, pozítří bude domovní prohlídka, takže schovej věci, na účtu máš tolik a tolik, překlop to, protože ti ty peníze zajistí, nic na tebe nemají, buď v klidu atd. V takové situaci se policie stává nefunkční. Samozřejmě tam taky docházelo k ovlivňování trestních řízení ve prospěch spřízněných osob.
Takže Ivan Langer?
Na začátku Vidkunu byla trestná činnost lidí, které si dosadil Ivan Langer, a to, jak už jsem řekl, za účelem získávání informací, ovlivňování práce policie, případně vyřizování si účtů se svými politickými konkurenty. A posléze to takhle fungovalo i po jeho odchodu z pozice ministra vnitra.
Kolik hodin odposlechů jste v souvislosti s kauzou Vidkun slyšel?
Stovky hodin.
Ovšem Andrej Babiš po svém zvolení premiérem rovněž prováděl v bezpečnostních složkách personální obměny. Vyměnil například šéfa GIBS Murína: byla kolem toho mediální aféra, skončil i šéf pražské policie Miloš Trojánek, vyměněn byl šéf UZSI Šašek. V médiích se spekulovalo, že to Babiš dělá kvůli své trestní kauze kolem farmy Čapí hnízdo…
Motivy premiéra Babiše k těmto krokům si netroufám hodnotit. Ovšem k panu Murínovi bych řekl, že si myslím, že to nebyl člověk na svém místě, a to včetně toho, že plnil úkoly pro Milana Chovance neslučující se s podstatou práce GIBS. Před chvílí jsem vám popsal, jak fungovala GIBS za pana Murína. Langer měl Kadlece a Chovanec Murína. Co se týče pana Trojánka, pokud vím, odcházel na vlastní žádost a už jsem se také vyjádřil, co si myslím o jeho roli v případě Čapího hnízda a vyšetřovatele Nevtípila. A o UZSI jsem se už také dostatečně vyjádřil, jak to tam asi vypadalo. Nemůžu říct nic jiného než že to bylo namístě. Podle mne jsou ty odchody pouze následkem toho klientelistického systému v bezpečnostních složkách a pak nesoudnosti až drzosti lidí, jako byl bývalý ministr vnitra Chovanec, kteří bezpečnostní složky zneužívali k naplnění svých politických ambicí a ochraně svých zájmů a zájmů svých přátel.
Odcházeli navíc nadřízení vyšetřovatele Nevtípila, který řeší Čapí hnízdo…
Již na začátku našeho rozhovoru jsem se zmínil, co si o tom myslím. Mohli by být například dotazováni, jak to, že tohle umožnili, když o panu Nevtípilovi věděli ty věci, o kterých se tu bavíme. Podle mě je to, co udělali, prachobyčejný útěk. Policie a státní zástupci musejí konat nestranně, a pokud se někde ta zaujatost projeví, byť třeba jen částečně, tak se to vyšetřování musí nastavit tak, aby to nedělal v nějakém ohledu zaujatý policista. Teď, když se o činnost Nevtípila konečně začala zajímat GIBS, Chovanec a Tuhý jsou pryč, tak podle mne mají obavu, aby je nedostihla jejich minulost. Vůbec bych v tom nehledal nějaké zásahy či tlaky ze strany premiéra Babiše.
Vy jste u Soukupa uvedl, že před Dragounem ovládali GIBS mafiáni a vrazi z 90. let. Mohl byste rozvést, o koho mělo jít?
Vezmu to obecně, i když jsem o tom mluvil u soudu konkrétněji. Šlo opět o dosazené lidi tenkrát do vedení GIBS za pana Bílka (Ivan Bílek byl bývalým šéfem GIBS, média hovořila o tom, že měl Bílek blízko k exministrovi Ivanu Langerovi, později začal Bílek pracovat na CEVRO institutu, soukromé vysoké škole, kde byl Langer šéfem správní rady, pozn. redaktora). V rámci odhalování Vidkunu bylo vidět, že pan Bílek reaguje na další lidi dosazené do bezpečnostních sborů, kteří pracovali tzv. na zakázku. Ovšem ty požadavky na konání policie tenkrát přicházely od lidí, kteří byli odsouzeni v 90. letech v kauze lehkých topných olejů.
Až tak?
Nebudu příliš konkrétní, i když jsem o tom mluvil u soudu, ale ono to dnes už stejně nikoho nezajímá. Konkrétní člověk byl odsouzen za podíl na násilné trestné činnosti spojené s LTO. Po svém propuštění se rozhodl pomstít policistům, kteří jej usvědčili a dostali do vězení. Za tímto účelem si zadal „zakázku“ u lidí prověřovaných v kauze Vidkun na kriminalizaci těch policistů, no a oni reagovali, spolupracovali.
To znamená, že policisté, kteří vyšetřují nějakou závažnou, například hospodářskou trestnou činnost v Česku, si nemohou být jistí vůbec ničím?
(smích) Podívejte, já vím, že jsem pro vás do jisté míry kontroverzní, ale tohle se v naší zemi děje celkem často. To máte jednou Čapí hnízdo, drzý Komárek, krytí obchodů lihové mafie, vyřizování účtů mezi podnikateli, diskreditace politických protivníků a tak bych mohl pokračovat dále. Prostě když máte kontakty na ty správné lidi dosazené do bezpečnostních sborů, kteří jsou někomu zavázáni, můžete si objednat účelovou kriminalizaci a trestní stíhání prakticky kohokoliv. Myslím, že to, co je dnes již známo o panu Nevtípilovi a kauze Čapí hnízdo či Neograph, je toho největším důkazem. V případě Čapího hnízda navíc šlo o flagrantní pokus ovlivnit volby, a tím pádem i politické rozdělení moci v České republice.
Jak moc je to obtížné vědět a nesmět promluvit?
Někdy to bylo dosti těžké, obzvláště když se vás ta věc potom týká osobně a nemáte možnost nějakým způsobem se bránit a prokázat, že jste měl pravdu, vůbec argumentovat nebo se obhájit, když jste bezmocní a nikdo nic nechce slyšet a vidět. Například svého času v Ostravě jsme napsali třicetistránkovou zprávu, ve které jsme popsali tenhle problém s klientelismem v bezpečnostních sborech. Týkalo se to jak policistů, tak celníků a příslušníků tehdejší IMV a prostřednictvím policejního prezidia jsme to poslali řediteli právě vzniklé GIBS. Po pár měsících se nám to vrátilo s tím, že jsme si to všechno vymysleli a že jsme se asi museli pomátnout.
Dnes je mi to už v podstatě jedno. Jde spíš o to, aby se probudili politici a aspoň do nějaké míry pustili vliv, který mají na policii, z ruky a nechali ji opravdu nezávisle pracovat bez účelových personálních zásahů. Jestliže se tady vyšetřuje na zakázku a podle principu: já jsem dneska politik, udělám z tebe šéfa kriminálky a vím, že dokud ty tam budeš sedět, tak já budu ovlivňovat všechno a budu všechno vědět, tak to je strašně špatně. Lidé splácející takovéto dluhy potom totiž takřka udělají cokoliv.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jonáš Kříž
