Anketa
Je Vladimir Putin nebezpečím pro Českou republiku?
5%
94%
hlasovalo: 35009 lidí
A má vysvětlení. „Dva ruští agenti nejspíše využili neuvěřitelného nepořádku kolem vnější ostrahy a položili výbušniny v určité vzdálenosti od objektu IMEX Group,“ domnívá se. „Kdyby však české vyšetřování konstatovalo, že se Rusové dovnitř dostali dírou v plotě, stát by uzavřeným firmám musel vyplatit miliardy korun odškodného. Oficiální verze tajných služeb se proto dost možná snaží ochránit český stát před placením náhrad škod,“ dedukuje Pečinka.
ParlamentníListy.cz se na názor zeptaly bývalého šéfa vojenské rozvědky generála Andora Šándora. „Při vší úctě k panu Pečinkovi, kterého mám rád, není tento argument příliš validní. Díry v plotě v takovém velikém objektu dělají prasata a není v silách ostrahy obejít každý den plot a posoudit, zda v něm díry jsou, nebo nejsou. Ale i tak, co by to říkalo? I kdyby tam vlezli dírou v plotě, nepopisuje to samotný způsob, jak to vyhodili do vzduchu,“ konstatuje bezpečnostní expert.
„Museli by tam nechat s nadsázkou sedm náklaďáků výbušnin, aby to narušilo nejen objekt toho skladu, ale i tu munici uvnitř. To je iluzorní. Pan Pečinka – a nemyslím to nijak zle vůči němu – nemá představu o tom, kolik je potřeba výbušniny, aby to vybuchlo. A to ještě vedle z toho domu. To jsem si jistý, že i kdyby tam byly stovky kilogramů, že by to možná narušilo objekt, ale zcela určitě by to nevyhodilo do povětří dělostřelecké granáty. Ty jsou koncipovány tak, že mají několik pojistek, aby nedošlo k výbuchu. To prostě ne,“ odmítá tuto verzi Andor Šándor.
Ve skutečnosti prý šlo o významnější firmu
A další klíčovou otázku si v Reflexu Bohumil Pečinka pokládá. „Skutečně šlo jedné ze dvou největších jaderných mocností o to, aby zastavila malé prodejce z IMEX tímto nehorázným způsobem? Z mnoha rozhovorů s lidmi, kteří v objektu podnikali, spíš vyplývá, že smyslem bylo utlumit práci úplně jiné firmy se strategickým dosahem. Stručně řečeno, agenti sice vyhodili do povětří muniční sklad IMEX, ale ve skutečnosti šlo o výhrůžku a pokus paralyzovat činnost nedaleké firmy se skutečně strategickým významem a dosahem,“ míní.
Myslí tím firmu Eruca Technologies. „Po několika letech práce vybudovali ve vrbětickém areálu středně velkou chemickou továrnu, která prý měla dodávat USA komponenty do mezikontinentálních balistických střel. Firma Eruca měla násobně vyšší hodnotu a význam než lokální IMEX s muničním skladem. Ten však bylo možné lépe vyhodit do povětří,“ uvádí Pečinka.
Tato firma měla podle něj slíbené kontrakty nejen se Spojenými státy, ale i s Francií a dalšími zeměmi NATO. „Po druhém výbuchu začátkem prosince 2014 museli majitelé továrnu zavřít a všechny státy od projektu s českou stranou odstoupily. Dodnes ve vrbětickém areálu stojí nová fabrika jako tajemný hrad v Karpatech a připomínka toho, jak stát nedokázal ochránit výrobu strategického významu,“ popisuje.
Ani tato verze se generálu Šándorovi nelíbí. „Toto si myslím, také není validní argument, protože to už obrací pozornost proti Spojeným státům. To si vůbec nemyslím, že by něco takového bylo. Určitě ne,“ konstatoval bývalý šéf vojenské rozvědky. A všímá si dalšího mylného argumentu v článku v Reflexu. „A to, že ta munice ve skladu už byla toho bulharského obchodníka. To není pravda. Ta by se stala jeho majetkem, až když se naloží a vyexpeduje, nebo přebere. Kdyby munice byla majetkem bulharského obchodníka, odpovídal by za ni ve skladu on, a nikoliv firma, která ji tam měla uskladněnou,“ vysvětluje.
Jak oficiální zpráva ví, že to mělo bouchnout při transportu?
„Zatím se všichni ostřelují okolo tohoto problému a neptají se na ten kardinální. Jak oficiální zpráva ví, že to mělo bouchnout při transportu. Z čeho tak usuzují. Já nevím, co tam ti Rusové, pokud to byli oni, strčili. Jak mohli vědět, kde ta bedna s tím materiálem skončí. Jak to bude probíhat, jak se to bude přesunovat, kdy to odejde. Železniční přesun munice se musí s dráhami konzultovat, nesmí přijít do styku s vagóny v jiném vlaku s nějakými jinými výbušninami nebo chemickými látkami. To je velmi pečlivě sledovaný transport. Když to ale vezmeme logicky – kde by se nejlépe a nejúčinněji podařilo náklad munice zlikvidovat? No přece v tom skladu,“ objasňuje generál.
Jak dokládají dobové fotografie z Vrbětic, zveřejněné serverem iDNES, areál skladu 16, kde došlo v říjnu 2014 k výbuchu, nejdříve hořel, valil se z něj dým, a už když hořelo, tak z něj dva zbrojíři firmy IMEX nebyli schopni uniknout. Teprve potom následoval výbuch. Munice se podle vyjádření firmy sama vznítit nemohla, nicméně obal munice podle bývalého vojáka z povolání vydrží být nehořlavý jen nějakou dobu. A analytik Štěpán Kotrba upozorňuje na to, že vojenská nálož by požár nezpůsobila, výbuch by nastal rovnou...
„To by ovšem vypovídalo o tom, že ti dva, co tam zůstali, s tím asi neměli nic společného, protože těžko by způsobili požár, aby to bouchlo, a nemohli uniknout ven. V tom případě oficiální teorie o tom, že to mělo bouchnout až při transportu, je úplně nulová. Nebo se tu nabízí shoda okolností, že prostě zahořelo, když zahořet nemělo. Pro mě prostě ten příběh má slabá místa,“ vysvětluje Šándor.
„Myslím si, kdyby Rusko chtělo v té době, aby náklad zbraní nedošel tam, kam dojít měl, tak mělo i jiné možnosti, jak tomu zabránit. Podstatně elegantnější, s menším humbukem, s menším potenciálním problémem. Není žádné tajemství, že ruská služba vnější rozvědky spolupracovala s naší. Dokonce jsme měli našeho představitele na ambasádě v Moskvě. Předpokládám, že recipročně oni ho měli tady. Stačilo v rámci té kooperace přijít a říci – podívejte, máme podezření, že ta munice skončí v místě konfliktu, což není v zájmu České republiky a české diplomacie,“ myslí si.
„Proč by to dělali takovýmto způsobem? Je tu pořád spousta otázek, které se musejí vznášet pro posouzení toho, co se ve Vrběticích stalo. To neznamená, že se a priori odmítne verze, že za tím GRU stálo. To určitě ne,“ uzavírá generál Andor Šándor.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
