Epidemie koronaviru v Česku rozbouřila vody i v oblasti kultury. Ředitel muzikálového Divadla Broadway Oldřich Lichtenberg v reakci na balíček pro kulturu požadoval rezignaci šéfa resortu, ale nikdo se k němu nepřidal. Lubomír Zaorálek poté vzkázal, že Ministerstvo kultury tu není pro podporu byznysu a že jde o nepochopení jeho role. Je správné, že jsou komerční subjekty typu Divadlo Broadway mimo dosah pomoci Ministerstva kultury?
Podle mne to určitě správné je, tento typ produkcí, záměrně nepoužívám slovo divadlo, je ryze komerční činnost, je provozována za účelem zisku a jako taková musí hledat podporu jinde. Nevím, jak konkrétně to má ve své firmě zařízeno pana Lichtenberg, ale vím, jak se věci mají standardně. Herci, zpěváci, tanečníci a případně další lidé uměleckých profesí jsou najímáni na tzv. uměleckou smlouvu a placeni za odehrané představení, technický a organizační personál je najímán jako živnostníci s odměnou opět za odehrané představení, stejně tak další externí služby. Čili tito lidé spadají pod tzv. pětadvacítku a mohou si požádat na finančním úřadě o tuto pomoc. Ano, vím, je to málo a jistě jsou zvyklí na mnohem vyšší honoráře a odměny, ale podnikají v oboru umění a zábavy a musejí s výkyvy počítat jako každý jiný podnikatel, v tomto ohledu zde neexistuje žádný rozdíl. Pokud nemají úspory, mohou jít na brigády, a až to půjde, tak se vrátí ke svému oboru.
Pokud má pan Lichtenberg někoho v zaměstnaneckém poměru, pak tady máme pomoc v podobě kurzarbeitu. Takže jediný problém takovéto produkce je v nájmech, tady vláda přišla s možností platbu nájmu odložit. Samozřejmě nájem se zaplatit musí, nicméně bych opět předpokládal u takovéhoto typu vlastně stálých zábavních produkcí nějaké finanční rezervy a schopnost domluvit se s majitelem objektu. Samozřejmě situace není jednoduchá pro nikoho. V žádném případě zde ale nevidím důvod, aby se pan Lichtenberg či jakýkoli jiný podnikatel v oblasti umění a zábavy dožadoval péče Ministerstva kultury. Pro tento typ podnikání je podle mne relevantním ministerstvem Ministerstvo průmyslu a obchodu, případně Ministerstvo místního rozvoje. Já osobně v tomto podnikání žádnou kulturní hodnotu nevidím, ale vidím v něm zábavní průmysl.
Psali jsme:
To by se majiteli Divadla Broadway určitě nelíbilo, že jeho produkce nepatří do kultury. Jaké argumenty se pro to dají použít?
Bohužel, zvykli jsme si pod kulturu a potažmo pod hlavičku Ministerstva kultury zařazovat i ty, kteří se svobodně rozhodli živit uměním v zábavním průmyslu, nebo stát se těmi, kdo tyto zábavní produkce realizují pod hlavičkou svojí firmy jako producenti.
Fotogalerie: - Osobnosti pro Drahoše
Problém je už vůbec v tom, co zařadit pod pojem kultura. Kultura je v širším pojetí vše, co denně žijeme, je to způsob oblékání, stolování, hygieny, řešení sporů, způsob a úroveň vzájemné komunikace, způsoby chování, jednání, psaní a vyjadřování se, ale i ochota nosit třeba roušky pro ochranu druhých. Umělecká a zábavní tvorba je jen jeden velmi úzký segment tohoto širokého souboru životní kulturnosti. Pojem kultura se určitě nerovná pojmu podnikání v oboru umění, anebo dokonce zábavy.
Chcete od českých umělců, aby vás vzdělávali a vychovávali?Anketa
Pokud se podíváme na Ministerstvo kultury, tak vidíme, že je jaksi široce rozkročeno a současně obhospodařuje jen nějaké výseky a zejména je jakýmsi distributorem financí. Vidíme, že se ve velké míře věnuje placení oprav hradů a zámků, a je tedy jakýmsi stavebním investorem, rozděluje dotace pro producenty uměleckých aktivit, zatím se stále ještě věnuje církvím a vyjadřuje se dokonce ke sdělovacím prostředkům, a to i ke zpravodajství.
Jaké jiné zaměření Ministerstva kultury byste si představoval?
Osobně roli Ministerstva kultury nechápu vůbec, nevidím v něm žádný smysl. Nemyslím si, že potřebujeme řídit kulturu. Rozdělovat dotace a granty pro umělce mohou obecní úřady a městské části, pokud vůbec chceme takové granty a dotace poskytovat. Rozdělovat peníze na opravy hradů a zámků zvládne Státní památkový ústav. Média, ani ta veřejné služby, nepotřebují být jakkoli spjata s Ministerstvem kultury, stejně jako církve. A tolik diskutované knihovny, oblíbené téma pana ministra, patří pod vzdělávání, byť půjčují umělecká díla, ale stejně tak půjčují matematické tabulky a nejde zde o tvorbu, ale vzdělávání. Do stejné kategorie vzdělávání patří muzea, skanzeny, ale i ty hrady a zámky. Ano, jsou v nich umělecké předměty, ale účelem je vzdělat v historii.
A pro těch několik státních, příspěvkových institucí, jako jsou třeba Národní divadlo, Národní galerie, Česká národní filharmonie, Národní muzeum, nepotřebujeme taktéž ministerstvo, peníze pro ně může schvalovat Poslanecká sněmovna přímo jako součást státního rozpočtu podle přesných kritérií a ředitele lze vybrat stejným způsobem jako ředitele veřejnoprávních médií. Je to jen o úpravě zákona a jmenování rad těchto institucí.
Psali jsme:
Vraťme se k tomu, co vyvolalo tolik zlé krve, tedy k balíčku pro kulturu. Z něj půjde 300 milionů korun pro příspěvkové organizace ministerstva, 300 milionů pro regionální kulturu, 30 milionů na digitální projekty institucí a 440 milionů na podporu takzvané nezávislé umělecké scény. Podle Oldřicha Lichtenberga je to zbůhdarma vyhozená spousta peněz. Byla takováto podpora kultury tedy vůbec zapotřebí?
Pokud se nedostane pomoci příspěvkovým organizacím, které jsou do určité menší nebo větší míry závislé na vstupném, pak se prý dostanou do potíží. Otázka je, zda to je nějak zmapované, nebo je to jen názor, pocit a chtění. Předpokládám, byť v tom vládním chaosu se vyznat je také umělecká disciplína, že i pro ně platí kurzarbeit, neb tyto příspěvkové instituce mají lidi v zaměstnaneckém poměru, peníze ředitelé na tento rok již určitě dostali a mají tam započítané i provozní náklady, takže na energie a nájmy by měly tyto instituce mít také. Ano, bude chybět vstupné, otázkou ovšem je, co mělo být za finance ve výši vstupného pořízeno. Nové sbírkové předměty? No tak nebudou. Dvě nová operetní představení? Nebudou. Budou až za dva roky. Chce Národní galerie koupit dva obrazy za sto milionů? Nekoupí, neb na to nemá, v této situaci na to nebudou mít ani konkurenční kupci, takže nezbývá než jednat o ceně a třeba o splátkovém kalendáři. Na nějakém hradě chtěli udělat nové toalety a šatny pro průvodce? Počká to do příštího roku.
Základním principem je každodenně pracovat s rozpočtem, hledat každou možnost, jak ušetřit, a uvažovat v této situaci nikoli ve zbožných přáních a chtění, ale v rámci reálného světa. Dokud tyto instituce nepředloží k diskusi detailní rozpočty a detailní zdůvodnění každého čísla v souvislostech, pak bych žádných 300 milionů nepouštěl.
Pohlížíte podobně i na regionální kulturu, na kterou má jít stejná suma jako na příspěvkové organizace ministerstva, a na digitální projekty institucí, na něž je určeno 30 milionů?
Ale co je regionální kultura v pojetí pana ministra? Nevím, co přesně má na mysli, opět jeho oblíbené knihovny a divadla? Zase platí to, co pro příspěvkové organizace. Musíme vědět, na co ty peníze mají jít a zda je to účelné a zda to souvisí s koronavirem. Nezapomínejme také na to, že divadla mimo Prahu používají hodně předplatné čili mají předplaceno a teď je jen otázka, co s tím předplatným budou dělat, zda vracet, nebo předplatitelům nabídnou nějaký náhradní bonus. Třeba účast na zkouškách představení, nebo něco jiného.
Psali jsme:
Digitální projekty? Domnívám se, ale to se možná mýlím, že jde o peníze na přenosy uměleckých a zábavních produkcí přes internet. Pokud to tak je, pak bych chtěl nejprve vidět sledovanost dosavadního, přehled zájmu a vidět detailní rozpočty... nedokážu posoudit účelnost bez konkrétních údajů. Nicméně se musím zeptat, kde je v této souvislosti Česká televize, která má v popisu práce pořizovat záznamy představení, byť jen těch, které jsou podle nějakých dramaturgů nejhodnotnější. Ale je výjimečná situace, proč se toto nevysílá denně na stránkách České televize, snímané jednou, dvěma kamerami v rámci rozpočtu České televize? Myslím, že Česká televize teď hodně šetří na sportu a tyto peníze je možné využít na přenosy či záznamy z těchto umělecko-zábavních produkcí. Samozřejmě je tady otázka autorských práv. Jak to mají ošetřeno ti, co přenosy dělají, nevím, ale zajímalo by mne to.
Ještě nám zbývá okomentovat 440 milionů na podporu takzvané nezávislé umělecké scény. S tou se vypořádáte podobně?
Tzv. nezávislá umělecká scéna je největší problém a 440 milionů je dost peněz. Opět bych potřeboval vidět detailní rozpočty a zdůvodnění účelnosti ve všech souvislostech. Tato nezávislá scéna jsou ta nekonečná množství malých divadel, tanečních souborů a nevím čeho všeho. Ale tito producenti již přece dostali granty, tak co je toto za peníze? Pro ty, kdo ještě grant nedostali? Pokud jej nedostali, tak jej dostanou teď? Proč? Tomu nerozumím.
Zřejmě je to dotace na představu o tom, jak by se mohly snížit výnosy ze vstupného, čili je to dotace na představu o ztrátě z regulérního podnikání, a to, jak jsme si řekli, nepatří do kultury, ale pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale také do hledání sponzorů a reklamních partnerů. Nicméně dobře, pojďme se bavit, až tato nezávislá scéna, producent po producentovi, předloží přehled výnosů ze vstupného za stejné období za dva roky zpět, a podívejme se na souvislosti v rozdílech a ty případně sanujme. V případě, že se jedná o jednotlivé nahodilé projekty, pak srovnejme návštěvnost a výnos ze vstupného s obdobnými projekty stejného producenta. Nerozdávejme, ale pracujme s čísly a souvislostmi a pak odpovědně případně tu ztrátu dorovnejme.
Tady je ale jiný, obecný problém, který to dnes vše extrémně komplikuje.
Psali jsme:
Jaký máte na mysli?
Obrazně řečeno, každý absolvent nějaké umělecké školy se zaměřením na divadlo si založí svoje divadlo nebo nějakou skupinu a okamžitě vyžaduje granty a dotace. Výsledek je, že balík peněz je rozdělen mezi extrémně velké množství těchto podnikatelů, a tím má každý velmi málo, lépe řečeno mu to nedostačuje k pokrytí nákladů. K tomu se přidá nízká návštěvnost a peníze docházejí. Nastávají klasické konce, neplacení lidem, nájmů a konec. Následně založí jinou skupinu a jede se od začátku. Takže problém začíná u předimenzovanosti uměleckých škol, kterých tady máme nadlimitně, zejména těch soukromých. Ty vypouštějí takové množství absolventů, kteří se nemohou uplatnit v zaběhnutých souborech a ani Ordinace v růžové zahradě není nafukovací. Něco jiného však dělat nechtějí, takže vymýšlejí projekty, které ovšem nepokryjí vstupným a reklamními partnery, a dále žádají o granty z daní spoluobčanů, o nichž, jak víme, se povětšinou vyjadřují s despektem. Takže je to začarovaný kruh, kdy jsou zcela uměle drženy při životě soubory a projekty, které by už za normálních okolností neexistovaly a žádají znova a znova o granty a dotace z veřejných peněz a tak pořád dokola. Samozřejmě to účelově obhajují slovem kultura, ve skutečnosti je to však pouze živobytí.
Já osobně bych tuto podporu, vlastně umělé zaměstnanosti v oboru umění, velmi pečlivě vážil v souvislostech a byl velmi opatrný v tom, komu co dávám z veřejných financí a proč to dělám. Pokud chce být někdo nazýván nezávislým, pak si musí najít donátory mimo veřejné rozpočty, na kterých ovšem bude taktéž závislý.
Nedávno v pořadu Události, komentáře České televize prohlásil herec David Prachař, že stát není primárně od toho, aby podporoval bolestínské umělce a neustále se omlouval, proč jim nedává tolik a tolik peněz, podle něj stát dělá, co je v jeho možnostech. Lze to vnímat jako ojedinělý názor z uměleckého prostředí a nepoškodí snahy těch, kteří o vydatnější podporu kultury usilují?
S Davidem Prachařem bezmezně souhlasím. Pokud by se měl někdo omlouvat, pak to jsou ti, kteří se rozhodli být profesionálními umělci a podnikat v oboru umění a zábavy tak, že budou fungovat prostřednictvím peněz z daní ostatních. Měli by se svým spoluobčanům omlouvat každodenně za to, že trvají na tom, že budou stále dělat to, čím se nedokážou samostatně uživit, neb o jejich činnost není zájem, který by generoval pokrytí nákladů, a že se tedy nechají vydržovat z daní.
Pokud by měla být nějaká umělecká činnost podporována, pak je to amatérská umělecká činnost a zejména pak ta dětská a mládežnická, ale také všechny lidové zvyky a obyčeje, které je možné prezentovat veřejně jakoukoli formou. Ta umělecká činnost provozovaná od těch nejnižších pater je básnicky řečeno solí nějakého komunitního života na venkově a malých městech, spolu s místními sportovci. To je podle mne to, co musíme podporovat, a je to i místo, kde se objeví talentované děti, které pak mohou rozvíjet základní umělecké školy v místech. Mnozí rodiče však nemají peníze to platit a ani čas s dětmi jezdit z vesnice třicet kilometrů do takovéto umělecké školy. Sem přesně patří ta dotace, nikoli sociální, ale na rozvoj kulturnosti.
Víte, jezdím hodně po republice a nevidím na vesnicích a v menších městech, jež nejsou turistickými lokalitami, ani Divadlo Na Jezerce, ani Národní divadlo, ani žádné jiné divadlo dotované z veřejných rozpočtů. Pokud by se velkoměstská divadla, která křičí nejvíce, rozhodla jezdit systematicky na zájezdy, tak aby se toto jejich umění dostalo mezi ten nevzdělaný lid z vesnice, jak obyvatele vesnic hanlivě někteří umělci nazývají, pak bych toto určitě dotoval, a to tak, že přednostně. Toto vše je podle mne podpora té regionální kultury, neb ta umělecká tvorba je pro někoho určená, tedy pro občany, nikoli pro ty dotované subjekty. Tady dochází často k záměně účelu dotování. Smyslem dotace je širší dostupnost umělecké tvorby pro občany jak ve výši vstupného, tak co do pokrytí lokalit. Nicméně mantra o tom, když nebudou dotace, bude vysoké vstupné, je velmi zavádějící a nepřesná, neb nepočítá s tím, že producenti budou aktivně zajišťovat sponzory a reklamní partnery, hledat úspory a více se věnovat obchodu se vstupenkami. Ten problém je také ale obecný, je to problematika nízkých mezd a minimálních možností firem odepisovat částky věnované na umělecké projekty. Čili řešme podstatu problému, a ne dotace.
To ovšem nebyla jediná Prachařova střelba do vlastních řad. V rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil, že na sociálních sítích se producírují rádoby celebrity, po jejichž nejapných výrocích si společnost myslí, že se všichni umělci mají jak prasata v žitě. A pro Český rozhlas před časem řekl, že herecké profesi chybí důstojnost. Dal byste mu za pravdu?
Opět souhlasím. A není to jen o tom, že se předvádějí ve svém údajném bohatství, ale také, a na to je veřejnost velmi citlivá, tito lidé mnohdy urážejí, zesměšňuji a dehonestují obyčejné lidi za jejich názory. Tady chybí ta důstojnost a je zajímavé, že se to týká převážně herců. Také tady máme malíře, grafiky, fotografy, spisovatele, básníky, sochaře, architekty. O nich nic neslyšíte a já si myslím, že je to proto, že tito lidé nesou za svoji samostatnou práci odpovědnost, podnikají sami za sebe, účastní se různých soutěží a výběrových řízení, to vede k přemýšlení a odpovědnosti. Herec je členem nějakého kolektivu, kde se ztratí, pokud se mu něco nepovede, a navíc se o něm musí vědět. Bohužel, mnozí nepochopili, že urážení nebude ta pravá forma získávání přízně a sebeprezentace vůči většinové společnosti.
V diskusi pod rozhovorem, v němž Lou Fanánek Hagen tvrdí, že stát má proplatit škody, které vznikly v důsledku opatření proti koronaviru, se objevila připomínka, že stát může někomu dát jen to, co vzal jinému. Podle diskutujícího je ostudné, když člověk, který vydělává miliony ročně řadu let po sobě, jezdí v autě za milion a má další majetek také v řádu minimálně milionů, požaduje, aby ti, co mají příjem jen z průměrné mzdy, se mu skládali na „odškodnění“. Myslíte si, že ve společnosti je tak malé povědomí o tom, kde se berou státní peníze, nebo ti, kteří natahují ruku, považují ostatní za hloupé a dobré jen k tomu, aby je ze svých daní dotovali?
Dokonce tady máme několik dnů starý rozsudek, který tu možnost případného odškodnění otevírá. Chápu samozřejmě právníky, těm se naskytla možnost velkého byznysu, nicméně to odškodné by bylo z daní nás všech, což – mám obavu – si někteří neuvědomují. V sobotu jsem četl někde na Facebooku, jak nějaká dáma psala, že je to správné, jen ať to stát zaplatí, a psala to velmi až takovým odborným slovníkem. Tato dáma ovšem nepochopila jednu věc, že ten stát je i ona a její peněženka, neb v případě nějakého většího rozsahu odškodňování by to pravděpodobně znamenalo zvyšování daní anebo nedostatek peněz na jiné veřejné výdaje. Takže zřejmě někteří lidé za roh nevidí a nezbývá než doufat, že k žádnému odškodňování nedojde. To je vlastně také otázka kulturnosti a odpovědnosti vůči celku a velmi dobře může poodhalit, kdo je asociál a kdo si komplikovanost situace uvědomuje. To, že zaniknou nějaké firmy, jež byly slabé již před koronavirem, je možné, ale to je normální ekonomický ozdravný proces, jakkoli je nepříjemný.
Pokud bychom zůstali u umělecké oblasti, pak ti natahovači rukou nenatahují ruku k občanům, od těch by nic nedostali, ale k dotačním institucím, které mají v popisu práce dotovat, no tak dotují od 8 do 16.30 každý pracovní den. Před těmito institucemi se ti natahovači rukou klaní, oslavují slibujícího Zaorálka a občany, z jejichž peněz dotace pocházejí, mnozí urážejí, a poškozují tím pověst celého uměleckého, zejména hereckého stavu. Problém ale není v těch umělcích. Ti vidí, že mohou něco dostat, tak se snaží z toho něco vytřískat, je to jednodušší než obcházet firmy a nabízet vstupenky, nebo přes den pracovat a večer hrát divadlo. Problém je v systému, který toto dotování nefunkčního umožňuje, aniž by to většinové společnosti něco přinášelo. Nevím, zda měl Karel Gott dotované koncerty, podle mne ne a měl vždy plno a stal se mezinárodní ikonou. Čím to asi bude? Jen profesionalitou, nebo i slušností a vnímáním potřeb lidí? Potřebujeme jako národ a společnost tisíce zpěváků a tisíce herců, kterým musíme přispívat na jejich živobytí z našich daní? Nepotřebujeme. Každý, kdo do tohoto oboru podnikání vstupuje, by si měl uvědomit rizika a v první řadě hledat financování jinde než ve veřejných rozpočtech. A pokud takové financování a publikum ochotné platit nenajde, měl by změnit obor podnikání.
Čím dál více příznivců kultury platí za virtuální vstupenky na představení, která se nikdy neuskuteční. Kupují si „vzduch“, aby svými penězi pomohli divadelníkům či hudebníkům. Co této formě pomoci říkáte?
Slyšel jsem o tom, ale nevím, proč bych takovou věc dělal. Pokud by mi za to poslali alespoň deset vlastnoručně ušitých roušek, nebo je poslali personálu do domova důchodců, pak bych o tom možná uvažoval v ceně těch roušek. Snad to nejsou žebráci, ale zdraví lidé schopní práce. Zaujal mne ministr Zaorálek, který zřejmě teprve teď velmi pozvolna začíná chápat, o čem to ministerstvo vlastně je, a zdá se mi překvapený. Dokud jezdil po republice a všude sliboval, tak to nemohl zjistit. Prohlásil v nějakém rozhovoru, že za ním chodí umělci s tím, co by mohli pro lidi udělat. Já tedy nevím, zda by někoho soudného napadlo jít za ministrem a ptát se, co může udělat pro lidi, namísto toho, aby se sám aktivně zajímal třeba o své staré sousedy, nebo o to, zda není potřeba v parku posekat trávník. Nebo cokoli. Podezírám pana ministra, že si tuto příhodu vymyslel. A pokud ne, tak to musel být někdo, kdo si vypočítavě řekl, že bude hrát toho lidi milujícího, nezištného lidumila, a když ministr uvidí, jaký je dojemně hodný, tak dostane nějakou tu dotaci přednostně.
Jaké dopady koronavirové epidemie na kulturu očekáváte?
Na kulturu jako takovou a kulturnost žádné dopady neočekávám, neboť jak jsem říkal, za kulturu nepovažuji placené profesionály v oboru umění a zábavy. V podstatě ten hlavní problém je u těch kolektivních umění potřebujících publikum, lépe řečeno jeho peníze na vstupném. Samozřejmě teď budou mnozí lidé zvažovat, zda si koupí dvě, nebo jednu knihu. Nicméně ti, co knihy kupují, si ji koupí, pouze možná budou zvažovat déle. Což je otázka vydavatelů, distributorů a knihkupců. Mohou být v této době levnější, stejně jako ostatní tvůrci pracující sami za sebe, a být aktivnější v nabízení své práce.
Bude záležet, jak dlouho bude trvat, než budou moci lidé do divadel a na koncerty. Pokud to bude možné již o prázdninách, tak věřím, že zvláště divadla toho využijí a budou hrát a jezdit po republice každý prázdninový den, aby dohnaly tržby. Lidé asi moc v zahraničí nebudou, tak to ocení. A doufám, že nikoho z divadelníků nenapadne mít letos prázdniny a místo hraní vyplňovat dotační formuláře, nebo se flákat na nějakých festivalech jako divák. Všechno je to o aktivním hledání možností, a ne jen o pasivním čekání na diváka a jeho peněženku.
Samozřejmě nějaké ztráty čekají lidi závislé na natáčení reklam a zahraničních filmových projektů, to je podle mne téměř jisté. Ale opět musím zopakovat, že toto nepovažuji za kulturu, ale za tvrdý mezinárodní byznys v reklamním a zábavním průmyslu.
Celkově si myslím, že společnost jako celek žádná újma v oblasti kultury nečeká. Někteří aktéři podnikající v umění a zábavě možná budou muset hledat obor, ve kterém se rekvalifikovat, ale to je normální průběh života a není to žádná tragédie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
