„Pamatujte si. Bude třeba vyčistit vzduch.“ Baletní mistr Zuska. To od umělců neslyšíte

02.04.2024 12:15 | Rozhovor

Lidstvo čelí zákeřnému jedu v rádoby pokrokových, uvědomělých, liberálních až pseudo humanistických obalech. Tento „balíček“ je však pro společnost jednoznačně likvidační. „Nezapomínejme na události posledních let a pamatujme si výroky a činy jednotlivých lidí. To není o pomstě, ale o jasném volání po zodpovědnosti. Jedině tak se může v budoucnu skutečně vyčistit vzduch,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Zuska, choreograf, režisér a bývalý dlouholetý umělecký šéf Baletu Národního divadla v Praze a aktivní účastník demonstrací, které proti Fialově vládě pořádá strana PRO.

„Pamatujte si. Bude třeba vyčistit vzduch.“ Baletní mistr Zuska. To od umělců neslyšíte
Foto: Archiv Petra Zusky
Popisek: Petr Zuska, choreograf, režisér a bývalý dlouholetý umělecký šéf Baletu Národního divadla v Praze

Co vás osobně vede k tomu neumdlévat v protestech proti Fialově vládě, u nichž jste od začátku, což jste prokázal svým vystoupením i při zatím poslední demonstraci na Václavském náměstí v sobotu 23. března?

Protestoval jsem na několika demonstracích už proti „covidismu“, tedy dávno před nástupem Fialovy vlády. Všechny další „ismy“ přišly zároveň, nebo v těsném závěsu. Ukrajinismus, greendaelismus, genderismus, globalismus... To všechno nejsou nějaké náhodně přicházející a náhle strmě gradující jednotlivosti, které jsou na sobě nezávislé a spolu nesouvisející. Ve skutečnosti je to takový toxický „balíček“, ve kterém je v různě vypadajících obalech stále jeden a ten samý druh jedu. Jedu, který má, zjednodušeně řečeno, způsobit razantní depopulaci a zotročení zbytku lidí. Tedy – pandemie a následné „terapie“, války a jejich (ne)řešení a záměrné prodlužování, postupná likvidace podniků, firem, průmyslu, ekonomiky – tedy drastické snížení životní úrovně, nabourání statusu klasické rodiny – tedy snížení porodnosti, omezení suverenity a svrchovanosti jednotlivých států – tedy přechod k jistému centrálnímu diktátu, a tak dále…

Anketa

Škodí Andrej Babiš České republice?

13%
85%
hlasovalo: 39122 lidí

Zkrátka zákeřný jed v rádoby pokrokových, uvědomělých, liberálních až pseudo humanistických obalech. „Balíček“, který je však pro společnost jednoznačně likvidační, ale naopak pro ty, kteří ho vymysleli a kteří ho propagují, z finančního a mocenského hlediska zatím vysoce lukrativní. Já osobně tento balíček odmítám a proti Fialově vládě protestuji, jelikož ho bezvýhradně reprezentuje a podporuje, aniž by si uvědomila, že se jeho obsahu ve výsledku rovněž nevyhne. Tato vláda představuje pro naši zemi obrovské nebezpečí. Ekonomické, bezpečnostní a morální a já se za ni upřímně stydím. A proč „neumdlévám“? Mám dvě skvělé děti a chci, aby žily v míru a relativně normálně fungující a svobodné společnosti. Krom toho bytostně nesnáším lži, faleš a jakoukoli nespravedlnost. A v neposlední řadě mám rád tuto zemi, a ta čas od času potřebuje od svých lidí konkrétní pomoc a podporu, proti těm, kteří ji devastují.

Ptám se tak proto, že proti předchozí Babišově vládě pořádal demonstrace bizarní spolek Milion chvilek pro demokracii, kterému ovšem dělala propagaci Česká televize a s ní spřízněná mainstreamová média za vydatné podpory stran nynější pětikoalice. Vaše protesty ale ČT i jiná média ignorují a s výjimkou některých politiků SPD vás nepodporuje ani nynější opozice. Od koho se tedy organizátorům i řečníkům na demonstracích dostává povzbuzení, že to stále nevzdáváte?

Jestli se mám pokusit mluvit i za své kolegy – tedy organizátory a řečníky, řekl bych, že ono povzbuzení přichází v prvé řadě ze srdce a svědomí každého z nich a zároveň i z téměř hmatatelné podpory mnoha lidí napříč celou zemí. Vidíme jejich vyjádření na sociálních sítích, čteme jejich děkovné dopisy, vnímáme jejich přízeň při osobních setkáních. A demonstrace znamenají pro desítky a stovky tisíc lidí v této zemi obrovskou naději. Že je tu někdo, kdo to vidí stejně. Že je tu někdo, kdo to řekne nahlas, že je tu někdo, kdo za ně bojuje, že je tu někdo, kdo konkrétně pracuje pro to, čemu i oni věří… Že nejsou sami. A tato obří vlna pozitivní energie prostě vždycky rozmetá desítky a stovky nálepek, hejtů a vulgarit, které samozřejmě rovněž přicházejí.

„Já chci mír a právo, svobodu a fair play“. To je část refrénu písně, kterou jste sám složil a na Václavském náměstí zazpíval účastníkům demonstrace. Skoro jako bych slyšel Modlitbu pro Martu a ono legendární „Ať mír dál zůstává s touto krajinou“. Ale nejsou lidé v Česku už tak zpracováni propagandou a rétorikou vládních političek, které „chtějí vraždit“, abych použil vyjádření exprezidenta Václava Klause ve speciálním vysílání CNN Prima News, že si mír ani nepřejí? Nebo se jen bojí nálepky „chcimírů“, kdyby řekly, co si opravdu myslí?

Řekl bych, že v tom hraje roli vlastně vše, co zmiňujete. Někteří jsou zpracováni, někteří jsou přesvědčeni, další se bojí a jiným je to prostě jedno. Stále mají pocit, že se jich to netýká a že to nějak dopadne… Ale když jste zmínil Václava Klause, tak musím přidat další jeho myšlenku, na které patrně něco bude. Dovolím si ji jen trochu historicky a ve zkratce rozvést. Po poválečné euforii a více méně adoraci hlavních osvoboditelů, nastala 50. léta, která byla výrazně pod knutou Sovětského svazu a český národ tím v mnoha ohledech velmi trpěl. V průběhu 60. let, kdy se zdálo, že se už bude dýchat svobodněji, přišla srpnová studená sprcha a všem snahám a nadějím na liberálnější systém zatnula tipec. Gloriola Rudé armády vzala za své a transformovala se do všeobecné nenávisti vůči Rusům, která se v posledním půlstoletí zakořenila do genomu národa. No a konflikt na Ukrajině je skvělá příležitost, jak to těm „Rusákům“ vrátit, aniž by se někdo zabýval „detaily“ úplně odlišných dobových a hlavně geopolitických kontextů, o nějakém racionálním pohledu na věc už ani nemluvě. Je to tedy z velké části o jakémsi vyhřeznutí dávných emocí a navíc často paradoxně od mladých lidí, kteří je mají tak říkajíc ze třetí ruky. Společně s Václavem Klausem tedy tvrdím, že právě to je jeden z nejrelevantnějších důvodů současné české politické, mediální a často i občanské militantnosti.

Armáda ČR si vytvořila speciální informační systém, v rámci něhož by mohla sledovat počet potenciálních branců i jejich stav. Měla by se v něm sbíhat data o všech lidech s brannou povinností – tedy o mužích i ženách ve věku od 18 do 60 let. „Jde o to, abychom vůbec zjistili, jaké jsou v populaci fyzické dovednosti, zdravotní stav a schopnosti. Případně i informace o vzdělání a specializacích, které by se mohly hodit,“ vysvětlila ministryně obrany Jana Černochová. Na mě z toho čiší, že se nemůže dočkat, až bude mladé muže posílat na válečná jatka. Je to jen náhoda, že nejvíce řinčí zbraněmi bezdětné političky?

Ačkoli si nemyslím, že je to důvod hlavní a jediný, náhoda to není. A není to jen o prvoplánové logice typu - nemám děti, tak mým potomkům nic nehrozí - je to, bohužel, i o tom, že ženy nemající děti, a to myslím, prosím, teď výhradně z kariérních důvodů, mají občas tendenci k sobectví, sebestřednosti až bezohlednosti. Samozřejmě nemohu paušalizovat a chraň pánbůh se kohokoli dotknout, ale Matku přírodu zkrátka neobejdete. Takové ženy, aniž si to uvědomí, mateřství prostě postrádají a u některých z nich to vede k jistému druhu psychopatického chování… A konkrétně paní Černochová by si měla v prvé řadě sbalit plnou polní a jít příkladem. Myslím, že s její osobní participací by na Ukrajině došlo konečně k onomu vytouženému „zásadnímu průlomu“.

Válka na Ukrajině už trvá přes dva roky a konce dohlédnout nelze. V pohledu na ni se štěpí i názory české a slovenské vlády, a tak se ta naše rozhodla zrušit společné jednání obou kabinetů. Co tomuto políčku ze strany pětikoalice nám nejbližšímu národu říkáte? Ublíží to i vzájemným vztahům mezi lidmi obou zemí?

Je to naprosto nevídaný a nestoudný krok. Mezinárodní faux pas těžkého kalibru. A je na něm nad slunce jasnější, kterak současnou českou vládu výsledek nedávných slovenských voleb nevýslovně se.., tedy hněte. Kabinet Roberta Fica evidentně nastolil opačný kurz vnitrostátní i mezinárodní politiky, s čímž se „naše“ vláda není schopna vyrovnat. Kdyby k tomu přistoupila s jistým nadhledem a hlavně respektem, udělala by i pro sebe lépe. Tímto si však zatloukla pouze další hřebíček do rakve. To nelze vnímat jako akt síly, ale naopak slabosti a obnažení jejich strachu a hysterie. To není o pevném přesvědčení, je to jen ukázka bezmezné servility a patolízalství současnému západnímu mainstreamu. To vše z toho tryská proudem, takže opět „překvapili“ svou nehoráznou hloupostí a arogancí. Uvidíme, co ještě mají v zásobě... Naštěstí jsem přesvědčen o tom, že na reálné a autentické česko-slovenské vztahy to nebude mít žádný vliv. Historická i současná provázanost života obou národů stojí na úplně jiné úrovni, než nějaké aktuální laciné a hloupé politické gesto.

Co se dá udělat pro to, aby se – nejen vaše – přání a volání po míru, právu, svobodě a fair play vyplnilo?

Jako první mne pochopitelně a přirozeně napadá demise současné vlády, respektive udělat vše pro to, aby k ní byla donucena. K tomu jsou demonstrace, k tomu je virtuální, ale hlavně osobní komunikace s lidmi, k tomu slouží pravdivé informace, jejich zasazení do kontextů a šíření. Fialový balvan musí být odstraněn z cesty, jinak se nikam nepohneme (tedy pohneme, ale tam, kam by asi nikdo racionálně uvažující nechtěl). Ač je to složité a možná to zavání i nějakou tou mojí „uměleckou naivitou“, říkám to takhle na rovinu schválně. To je bez diskuze první a zásadní krok k tomu, aby se jakákoli další cesta uvolnila. Na ní se pak pochopitelně můžeme rozcházet v centimetrech, nebo v metrech, či i jejich desítkách, ale je potřeba si pojmenovat, sdílet a spojit se na tom nejzásadnějším – na kilometrech, které představují návrat ke zmíněnému míru, právu, svobodě a fair play.

V pokračování refrénu zpíváte „je nás dezolátů čím dál víc“. Lidé, jimž tuto posměšnou přezdívku přišili příznivci Fialovy pětikoalice hned od prvních protestů, na toto označení začínají být hrdí skoro jako odpůrci předlistopadového režimu na slovo živel, míněno nepřátelský živel socialistického zřízení. Ale žasnu, že se i člověk s tak mimořádným uměleckým kreditem a nepřeberným množstvím úspěchů na jevištích po celém světě ve své písničce s „dezoláty“ také identifikuje. Proč, když zrovna vás by si netroufal za „dezoláta“ označit snad ani ten největší fialovec?

No, to byste se divil. Za poslední téměř čtyři roky jsem už schytal tolik nálepek a odsudků a často tak vulgárních, že dezolát je pořád ještě krásné slovo. Pravdou však je, že osobně z očí do očí vám to řekne málokdo. Máme věk sociálních sítí a tam to jede naplno. „Hrdinů“ u klávesnice je opravdu přehršel. Zvykl jsem si na to, stejně jako celá řada mých kolegů, kteří jsou navíc na tom pomyslném pranýři dehonestováni ještě daleko více než já… A ano, dezolát je nový terminus technicus, který se všeobecně vžil, jako označení pro člověka, který vystupuje proti současnému systému, a tím bezesporu jsem, takže no problem. Další oblíbená nálepka pro ty, co nesouhlasí ze současným mainstreamem, je proputinovec. Možná vás pobaví fakt, že má osoba už se v rámci tohoto řeší i v zahraničí, respektive se mne na to nedávno vážně ptalo vedení jednoho nejmenovaného evropského Národního baletu (a ne z postkomunistické země), kde v příští sezóně uvažovali o uvádění některé z mých starších inscenací. Až tam jsme to dopracovali.

Popisek: Theatre Vanemuine Tartu, Estonsko: zkouška Labutí jezero. Foto: Archív Petra Zusky

Ale kde berete přesvědčení, že „je nás dezolátů čím dál víc“?

Mám pocit, že lidé pomalu ale jistě otevírají oči, protože opravdu nevidět může už jen slepec, ale přesto jste mne trochu dostal. Respektive ne vy osobně, ale poslední zmíněná demonstrace, kde z nějakého důvodu byla účast lidí pod pódiem výrazně nižší, než tomu bylo třikrát v průběhu minulého roku. A to mne posléze přivedlo k nápadu pozměnit text. Nejdříve zopakuji celý originální refrén: „Já chci mír a právo, svobodu a fair play a je nás dezolátů čím dál víc. My chcem mír a právo, svobodu a fair play, naše země není na prodej.“ Tak takhle to platí pro všechny, kteří tam mohli být a byli, nebo alespoň sledovali záznam a posílali svou energii. Pro ty, kteří ač o demonstraci věděli, mohli si udělat čas, ale neučinili tak, mám už jinou verzi: „Já chci klid a telku a v Lídlu výprodej a je nás českejch Švejků čím dál víc. My chcem klid a telku a v Lídlu výprodej, my jsme národ při zdi posranej.“ Takže přiznávám, že mé přesvědčení se trochu zapotácelo. Ale jen zapotácelo, za tím trendem všeobecného „otevírání očí“ si nadále stojím.

Sociolog Petr Hampl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že pětikoalice má pořád ještě určitou šanci, že jí volební výsledek v příštím roce umožní pokračovat ve vládnutí. Pokud se podaří protlačit korespondenční volbu, má setrvání u moci téměř jisté. Ale ani bez ní prý není bez šancí, což je dáno především naprostou neschopností opozice. Co tedy může Fialovu vládu progresivismu a ignorace národních zájmů odstavit od moci?

Pan Petr Hampl má jistě pravdu v případě prosazení přijetí oné korespondenční volby. To je ostatně jeden z důvodů, proč stojí za to se pokoušet odstavit vládu od kormidla co nejdříve. Bez korespondenční volby však nevidím výhru pětikoalice v dalších volbách jako příliš reálnou, nicméně pokud pan Hampl zmiňuje neschopnost opozice, pak nezbývá než opět v zásadě souhlasit. To je jedna z věcí, které jsou, bohužel, tristní a pětikoalici hrají do karet. Není to v pravém smyslu o neschopnosti, je to o nenacházení provazu, za který by se v tuto chvíli mělo společně táhnout. V tomto vidím jeden jediný, ale velice podstatný element, kterým by se opozice měla od současné vládní garnitury inspirovat. Snad jediný předvolební slib, který neobrátili o sto osmdesát stupňů, se skrývá v samotném názvu dílčí trojkoalice SPOLU. Oni totiž opravdu spolu drží. Na rozdíl od parlamentní i neparlamentní opozice, kde prim hrají nejrůznější žabomyší války, či jakási vzájemná ignorace, což považuji za luxus, který bychom si teď neměli dovolit. Vím o pár případech „natažené ruky“ ke spolupráci, která byla odstrčena, vím o nabídkách, které byly oslyšeny… Ergo Ego. To je bohužel velká škoda a ve finále na to můžeme doplatit všichni. Na druhou stranu stále ještě vidím určitý prostor a faktem rovněž je, že události nabírají na dynamice.

arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.

  • BPP
  • Profil není převzatý, články vkládá redakce.
  • prezident České republiky

I když Fialův kabinet údajně nedbá na zájmy svých občanů a prý upřednostňuje poplácávání po zádech v zahraničí, pořád je to jen slabý odvar postojů prezidenta Petra Pavla. Namátkou zmíním jeho roli prostředníka ve vleklém sporu mezi Lichtenštejnskem a Českem kvůli majetkům, o něž knížectví přišlo v roce 1945 na základě Benešových dekretů. Dále pak jeho návrh, aby se členské státy EU vzdaly práva veta. Do třetice pak jeho návštěva Německa 15. března, tedy ve výroční den okupace zbytku Česka nacistickým Německem. Koho nám těch 40 procent z oprávněných voličů vlastně dosadilo na Pražský hrad?

To, co předvádí současný prezident, je opravdu zoufalé. On má však svoje zadání, a to plní. Tak jako má současná vláda „noty“ z EU a dalších nadnárodních struktur, podle kterých poslušně hraje, tak stejnou loutkou mocných a vlivných odjinud je i Petr Pavel. Vždyť to jsou oni, kteří ho do prezidentského křesla posadili. Oni ho mediálně i finančně „udělali“. Ještě před pěti lety ho prakticky nikdo neznal. Těch 40 procent voličů pak už jen přebralo neoddiskutovatelný narativ té jediné správné volby. A povedlo se. Je to stejná hra a manipulace jako na podzim 2020 při volbách v USA, kdy Trump neobhájil další volební období a byl vystřídán Bidenem.

Viděl jsem na vlastní oči video ze Světového ekonomického fóra v Davosu, kdy jeho šéf Klaus Schwab říká v roce 2018 zcela otevřeně, že „pro jejich plány by bylo Trumpovo setrvání v Bílém domě velikou překážkou a že se musí udělat vše pro to, aby nebyl znovu zvolen“. A povedlo se. To je tzv. Deep state – krakatice obřích rozměrů – ti neviditelní, ale nejmocnější. A o těch „jejich (zločinných) plánech“, které se jmenují Agenda 2030, New World Order, nebo The Great Reset, mluvím už v samém začátku tohoto rozhovoru. Kruh se uzavřel... Nikdy jsem nebyl fanouškem Donalda Trumpa, ale jsem přesvědčen, že je mu teď aktuálně potřeba držet palce, neboť on je persona, která je schopna mnohému šílenství učinit přítrž. Pak je šance i na to, že se ony „noty“ budou globálně měnit a přepisovat, a pokud se tak stane, budeme svědky i hromadného převlékání kabátů, ve kterém je například zmiňovaný Petr Pavel už dávno přeborníkem... Nezapomínejme tedy na události posledních let a pamatujme si výroky a činy jednotlivých lidí. To není o pomstě, ale o jasném volání po zodpovědnosti. Jedině tak se může v budoucnu skutečně vyčistit vzduch.

reklama

autor: Jiří Hroník

Ing. Marian Jurečka byl položen dotaz

Demokracie

Přijde vám demokratické někoho vyloučit ze strany a rozhodovat o tom bez toho, aniž by byl dotyčný na jednání pozván a měl možnost se hájit? A opravdu si myslíte, že to jak se vyjadřuje Svoboda je důvod, proč vám klesají preference? Já teda nevím, ale mě jste zklamali tím, jak nás necháváte na holi...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Pan Zuska byl famózní tanečník, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré DiskuseSTIPPY , 02.04.2024 14:12:34
a teď se projevuje jako čestný chlap, který se v totalitním ovzduší nebojí říct svůj názor.

|  22 |  0

Další články z rubriky

Babiš byl asi unesen, podstrčili dvojníka. Režisér Rychlík pro PL

4:44 Babiš byl asi unesen, podstrčili dvojníka. Režisér Rychlík pro PL

„To mne vede k domněnce, že ten Andrej Babiš, podepsaný vlastnoručně pod dopisem plédujícím za podpo…