Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová přijela před pár dny do Prahy, což je její rodné město. Na Pražském hradě ve svém projevu mimo jiné varovala před vlivem ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten se prý pokouší podlomit demokracii v Evropě a zároveň rozdělit Alianci. Jde o trefný postřeh?

Odpovím svým minipříběhem. V New Yorku jsem dostal též zálusk na návštěvu mise USA, která sídlila hned naproti Spojených národů. Dala se najít snadno; mířil na ni velikánský kolt, signifikantně se zauzlovanou hlavní. A chtěl jsem se také vidět s Maruškou ze Smíchova. Těšil jsem se, jak si konečně odpočinu od své valašské spartakiádní angličtiny, a že si popovídám ve své mateřštině… Marie-Madelein však byla právě v Jugoslávii, v níž jsem si projel její bojiště: od Maslenického mostu, Knin, Srbskou Krajinu, Vukovar, až po Dubrovník; od Bosny, Černou Horu, Kosovo, až po Srbsko a Bělehrad… Tak jsem se jí nemohl pochlubit, jak jsem v Umagu dělal rozhovor s prezidentem Stipe Mesičem. Chtěl jsem se jí drze zeptat, jestli už zapomněla na chvíle na postu velvyslankyně USA v Radě bezpečnosti OSN v letech 1993–1997, kdy OSN nedokázala nijak bezprostředně zasáhnout ve Rwandě, v níž se odehrávala děsivá genocida. Sama to komentovala nedostatečnými informacemi a nepřehlednou situací na místě, což prý znemožnilo přijmout účinnou akci. A co její působení v bývalé Jugoslávii, která se její židovské rodiny ujala po útěku před nacisty…? Dnes vím, jak to bylo dobře, že jsem se s ní neviděl a při mé valašské přímé nátuře jí nepoložil své „krvelačné“ dotazy…