Na Slovensku už jsou otevřené obchody i služby, u nás se otálí. Je opravdu riziko nákazy tak vysoké, že stojí za to lidi znovu a znovu naštvat? Mimochodem, kde je to možné, lidé stejně už teď pijí pivo na zahrádkách, kadeřnice chodí za klienty domů a další přátelské služby běží bez ohledu na nařízení...

Neznáme cíl opatření v ČR. Původně to bylo zabránění zdekompenzování akutní péče. To se nikde v západním světě nestalo – vždy se kapacity optimalizovaly a náhradní nemocnice se nevyužily (jako v ČR). Pak bylo cílem uvolnit kapacity nemocnic pro jiné nemocné. V každé větší epidemii se omezuje „odkladná“ péče. To se stalo i u nás, ale už se situace vrací k normálu. 

Angela Merkelová vyhlásila od listopadu jinou strategii lockdownu – čekat do proočkování seniorů, kteří vybudovali Německo. Proočkování seniorů a rizikových skupin aspoň první dávkou je velmi blízko. Tedy by měl být plošným opatřením konec a chránit by se měli cíleně reálně ohrožení. Teď je novinkou snaha držet třeba hranici 25 nakažených ze sta tisíc, jakkoli to budou třeba jinak zdraví a mladí lidé. To už je kontraproduktivní – kde jsou životy těch zbylých 99 975 lidí? Ekonomické, ale i zdravotní škody lockdownu jsou obrovské. Je třeba říci konec.