O čem vypovídá nebývalý cenový růst, když inflace za červen překročila 17 % a mnozí ekonomové ji už vidí až na úrovni 20 %?
Oficiální údaj o tom, že inflace v květnu byla 16% a v červnu 17%, je souhrnné číslo, které ale nevypovídá o struktuře inflace mezi jednotlivými sociálními skupinami. Je známo, že struktura výdajů třeba seniorských domácností je výrazně jiná než struktura výdajů osob s vysoce nadprůměrnými příjmy. Zmíněná čísla proto platí jen v průměru, ale neplatí v těch jednotlivých skupinách.
Senioři mají mnohem větší podíl výdajů za potraviny, za služby spojené s bydlením, za energie, ale méně platí za benzín, za zahraniční rekreace, za kulturu a podobně. U osob s vysokými příjmy je to přesně naopak. Inflace u seniorů podle mého soudu osciluje za celé druhé čtvrtletí kolem dvaceti procent už nyní. Je proto třeba, aby statistika tyto údaje zpřesnila, aby měla vláda detailnější informace o tom, kde je dopad naprosto nebývalého cenového růstu nejvýznamnější a kde je třeba od vlády zásadní řešení.
Na které skupiny kromě zmíněných seniorů by se vláda měla s nabídnutou pomocí nejvíce zaměřit?
Vzhledem k tomu, že má statistika poměrně velmi přesné údaje o rozvrstvení společnosti podle příjmů, podle sociální situace, podle typu bydlení, podle počtu dětí, v průřezu město/vesnice, tak je pro vládu velmi snadné diagnostikovat nejohroženější skupiny. Kdyby chtěla, tak má velmi přesné podklady o tom, které z těch skupin domácností jsou nejvíce ohroženy – a kterých se to v podstatě netýká, respektive kterým to je úplně jedno.
Fotogalerie: - Lékaři a občané proti válce
A když to ví, co pro inflací nejohroženější skupiny může vláda dělat?
V tuto chvíli si nejsem jistý, že vláda vůbec má potřebu inflaci nějakým způsobem razantněji krotit, neboť k tomu nemá ani dost nástrojů. Evidentně není ani ochotna vyhlašovat jakákoli cenová moratoria, není ochotna řešit ceny energií například tak, jak to řeší Maďaři nebo i Francouzi. Vláda v tomto směru není dost odborně vybavená a politicky připravená ujmout se své úlohy výrazně pomáhat domácnostem a hlavně firmám, jak tento bezprecedentní a inflační náraz tlumit a začít ho snižovat.
Obávám se, že je vláda jednak bezradná, ale i kdyby si rady věděla, nemá sílu do toho šlápnout. To je můj skeptický pohled, přičemž ale netvrdím, že by nedělala vůbec nic. Jsou tu od ní nějaké pokusy o zvyšování důchodů další valorizací, je tu pětitisícový příspěvek rodinám s dětmi. Ale to je, řekl bych, příštipkaření. To nejsou razantní řešení.
Je třeba také vidět, že vláda, a to není jen osud české vlády, se vzdala v prostředí tržní ekonomiky možnosti cenový vývoj jakkoli razantně regulovat. V okamžiku, kdy má neoliberální postoje, se této úlohy dobrovolně vzdává. To je, bohužel, systémová záležitost.
Psali jsme:
Proč by se Fialova vláda měla bát do výraznější pomoci ohroženým šlápnout, jak říkáte?
Ten základní problém je politický. Tato vláda není vládou těch dolních deseti milionů, abych použil slova pana prezidenta. To není vláda, kterou volila levice. To je vláda, kterou volil pravý střed a pravice. Vláda proto necítí nejmenší potřebu, aby řešila problém chudoby. Nejsou to její voliči. Ti volí Babiše, volí Okamuru, volí komunisty, volí socialisty. Takže boj proti chudobě má tuhle obrovskou politickou dimenzi. Ale ti lidé to vládě spočítají. Ovšem volby nejsou zítra, ale až za tři roky. V tom je ten problém.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Jaké jsou důvody toho, že Česko má jednu z nejvyšších inflací ze zemí Evropské unie?
Problém je v tom, že inflace se týká nejenom bydlení nebo potravin, ale je plošná. Týká se i služeb, prakticky všeho, citelný je především růst cen energií. Energie je nutná, ať vyrábíte zboží, poskytujete služby nebo provozujete dopravu; růst vstupů, jako je energie, se pak promítá násobně do dalších oborů. Ale jsou tam dva momenty.
Jestliže se na burze zdraží ceny energií, jestli se zdraží hnojiva, jsou to objektivní faktory, s nimiž nic moc nenaděláte. Ale vtip je v tom, že v této celkové psychóze, kdy ceny jdou celkově nahoru, si každý, kdo má možnost zvýšit si cenu svého zboží nebo své služby, automaticky k těm starým cenám přihazuje 10, 20 nebo 30 %. To je inflační psychóza, inflační nákaza, která není regulovatelná. To je psychóza, kdy se všichni bojí, aby náhodou s růstem cen nezůstali pozadu, a tím jenom přispívají k tomu celkovému cenovému růstu. A tohle není schopen nikdo regulovat, i kdyby zahodil všechny neoliberální poučky a použil všechny možné cenové a jiné zákony.
Vlivy na růst cen jsou tedy objektivní i subjektivní. Tyto vlivy se sčítají, někde dokonce násobí, a to je ten průšvih.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Z dob svého působení ve funkci náměstka ministra financí před dvěma desítkami let jste často přicházel do styku s tehdejším lidovcem Miroslavem Kalouskem. Ten už je zdánlivě mimo politiku, ale glosami na aktuální dění rozhodně ani nyní nešetří. V reakci na slova Aleny Schillerové, že Fialova vláda nedělá dostatečné kroky, aby zabránila propadu životní úrovně, zareagoval na twitteru takto: „V Evropě teď neexistuje vláda, která by byla schopna zabránit propadu životní úrovně svých obyvatel. Nejsou toho schopny ani země, kterým nebyly vyplundrovány rozpočty tak, jako se to povedlo vám, Aleno Schillerová. Tak nenaříkejte nad nemožným a přestaňte lhát.“ Jsou všechny evropské vlády tak bezmocné a nečinné, jako ta naše?
Už jsem zmínil, že v podstatě všechny evropské vlády jsou více či méně neoliberálního ražení, a tak musím dát kolegovi Kalouskovi za pravdu. Vydali se do slepé uličky neoliberalismu, kdy pustili cenový vývoj z možnosti státní regulace, a tohle jsou důsledky. To nemohlo jinak skončit.
A co byste řekl k tomu, dle Miroslava Kalouska, vyplundrovanému rozpočtu?
Nepoužíval bych tak razantní vyjadřování. Extrémní náraz covidu si totiž vyžádal v této zemi v posledních dvou letech nejenom 40 tisíc mrtvých navíc oproti obvyklým počtům úmrtí, ale vyžádal si také nestandardní náraz do veřejných financí. Šlo o to, když už se nedaly utlumit nárazy primárně zdravotní, tak část peněz šla nejen na zajištění roušek, vakcín a posílení kapacit zdravotní péče, ale i na to, aby se zmírnily ekonomické dopady covidu jak na domácnosti, tak především na živnostníky. Do těch vyšších nákladů pochopitelně patří i zvýšení platů ve školství, ve zdravotnictví, v sociálních službách a dalších oblastech, kde byla síla dopadu covidu největší.
V tomto směru musím ostře slova kolegy Kalouska odmítnout, protože jsou neférová a nerespektují, proč k tomu tzv. plundrování došlo. Neumím si představit, že by půl bilionu korun, které v tomto směru covid veřejné finance stál, nebyly vynaloženy. Mrtvých by nebylo 40 tisíc, ale možná dvakrát, třikrát nebo pětkrát tolik. A firem, které zkrachovaly, nezaměstnanost a další ekonomické ukazatele by byly násobně horší, než jsou dnes. Při inteligenci a soudnosti pana Kalouska by si mohl tyto antibabišovské výkřiky odpustit. Je to pod jeho intelektuální úroveň.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
