O čem vypovídá nebývalý cenový růst, když inflace za červen překročila 17 % a mnozí ekonomové ji už vidí až na úrovni 20 %?

Oficiální údaj o tom, že inflace v květnu byla 16% a v červnu 17%, je souhrnné číslo, které ale nevypovídá o struktuře inflace mezi jednotlivými sociálními skupinami. Je známo, že struktura výdajů třeba seniorských domácností je výrazně jiná než struktura výdajů osob s vysoce nadprůměrnými příjmy. Zmíněná čísla proto platí jen v průměru, ale neplatí v těch jednotlivých skupinách.

Senioři mají mnohem větší podíl výdajů za potraviny, za služby spojené s bydlením, za energie, ale méně platí za benzín, za zahraniční rekreace, za kulturu a podobně. U osob s vysokými příjmy je to přesně naopak. Inflace u seniorů podle mého soudu osciluje za celé druhé čtvrtletí kolem dvaceti procent už nyní. Je proto třeba, aby statistika tyto údaje zpřesnila, aby měla vláda detailnější informace o tom, kde je dopad naprosto nebývalého cenového růstu nejvýznamnější a kde je třeba od vlády zásadní řešení.

Na které skupiny kromě zmíněných seniorů by se vláda měla s nabídnutou pomocí nejvíce zaměřit?

Vzhledem k tomu, že má statistika poměrně velmi přesné údaje o rozvrstvení společnosti podle příjmů, podle sociální situace, podle typu bydlení, podle počtu dětí, v průřezu město/vesnice, tak je pro vládu velmi snadné diagnostikovat nejohroženější skupiny. Kdyby chtěla, tak má velmi přesné podklady o tom, které z těch skupin domácností jsou nejvíce ohroženy – a kterých se to v podstatě netýká, respektive kterým to je úplně jedno.