V těchto dnech jsme si připomínali 20 let od vstupu České republiky do NATO. Jak členství v této alianci s odstupem dekád hodnotit? Je pro nás přínosem? Třeba i v souvislosti s tolik diskutovaným působením našich vojáků v Afghánistánu?
Lehká otázka, těžká odpověď. Pamatujete, jak Václav Havel plánoval rozpustit Varšavskou smlouvu i NATO? Pamatujete, jak si Michail Gorbačov nechal jako protislužbu za sjednocení Německa namluvit, že se NATO nikdy nerozšíří na „Východ“ a věřil anglosaskému podání ruky, aniž by si to nechal potvrdit na papíře? Nějak se to nepovedlo, že? Vstoupili jsme do NATO pod vedením Václava Havla, který tak nějak změnil názor. OK. Do té doby nám povídali, že NATO je obranným společenstvím, které chrání samo sebe. Kdyby byl kdokoliv z členů napaden, ostatní mu pomůžou. A my jsme důvěřivě kývali.
Dva týdny po vstupu jsme bez jakéhokoliv mandátu OSN zaútočili na cizí stát. Stali jsme se agresory. Ničili jsme civilní cíle, zabíjeli jsme děti, ženy, ničili infrastrukturu – jak tenkrát prohlásil jeden z představitelů tohoto mírumilovného spolku: „Pokud se odmítnou podvolit, vybombardujeme je do doby kamenné.“ Příšerné, že? A my jsme jako vyjukaný nováček ve spolku koukali a drželi hubu. Dodnes se za to stydím, kdykoliv si vzpomenu. A mohli bychom o dalším neblahém zapojení v NATO pokračovat, třeba tím Afghánistánem, jak jste jej zmínil. I když tam si myslím, že působíme pozitivně.
Chráníme produkci máku, jehož se v posledních letech u nás rodí málo. Je dobře, že tady konečně bojujeme za své zájmy.
Na druhé straně, buďme objektivní a zkusme si odpovědět na otázky – byla by Evropa bez NATO bezpečnější? Cítili bychom se lépe, třeba kdyby naši chlapci v 19 letech nastupovali na kurs domobrany a měli doma zbraně tak jako ve švýcarském systému (což ostatně je systém, který ještě na počátku dvacátých let podporovali Masaryk s Benešem, než jim francouzský protektor řekl striktní NE)? Bylo by lepší, kdybychom místo členství v NATO a místo mizerných třiceti tisíc placených vojáků z povolání (někteří hanlivě říkají žoldáků) měli v okresních městech stálé vojenské posádky spolu s domobranou, připravené na nečekané pohromy?
Jednoduché otázky, ale složité odpovědi, že?
Zmínil jste bombardování tehdejší Jugoslávie v roce 1999. Vy ho jako řada dalších odsuzujete, někteří zase ale tvrdí, že to byla „nutnost“...
Kdo má aspoň trochu historické povědomí, tak ví, že to byla nejmasivnější agrese vojenských sil proti samostatnému státu v Evropě za celé 20. století. Dokonce i Hitler, který se chlubil, že za útokem na SSSR stojí široká koalice protibolševických sil vedených Německem, neměl tolik spolupachatelů jako agrese spolku NATO proti Jugoslávii v březnu 1999.
Srovnejme to s přepadením Československa v roce 1968 silami Varšavského paktu vedeného Sovětským svazem. Útočilo pět zemí – PLR, NDR, MLR, BLR a SSSR. Rumunsko se odmítlo agrese účastnit a Albánie dokonce vystoupila z Varšavské smlouvy. Ano, můžeme útok Varšavského paktu na svého člena považovat za trestnou výpravu na někoho, jehož vystoupení by pro spolek mělo katastrofální důsledky. Ale to nikoho neomlouvá.
Prezident Zeman se vyjádřil v tom smyslu, že s odstupem doby považuje naše tehdejší schválení aliančního bombardování za chybu…
Tehdy tři ministři české vlády vedené Milošem Zemanem hlasovali proti povolení přeletu letadel přes naše území. Ostatní politici v čele se Zemanem tvrdili, že neschválení by nic nezměnilo, takže by to nemělo smysl. Jenže to jsou právě ty věci, které mají smysl. V okamžiku, kdy všichni jdou předposraně v jednom šiku, vystoupit a říct – soryjako, tohle jsme si nedomluvili. Do toho s vámi nejdeme. A tak jsme opět zradili sami sebe.
O měsíc později, když Srbové čelili agresi, o které si nejsilnější světový agresor myslel, že bude během týdne u konce, byli analytici NATO v koncích. Takovou reakci nečekali. A když Srbové nebyli ochotni kleknout na kolena a prosit agresora o odpuštění, zahájilo NATO útoky na civilní cíle. A v tu chvíli přišla druhá dýka do zad. Český prezident Václav Havel v dubnu roku 1999 před svou cestou do USA v interview prohlásil: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít. Nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů, jejich povaha je čistě humanitární...“
Přesně v tom okamžiku pan Václav Havel popřel sám sebe a stal se parodií toho, za co do té doby bojoval. Stal se agentem agresivních sil. Marně se dnes někteří snaží popřít, že nikdy neřekl sousloví „humanitární bombardování“. Takto zkráceně to možná opravdu nezaznělo, ale přesný citát máte výše. V ten okamžik se stal prezident poskokem agresora a tím popřel celý svůj předchozí koncept „života v pravdě“. A pokračovalo to, když se postavil za další nelegální agresi, tentokrát takzvaným Dopisem osmi, kdy podpořil nelegální agresi proti Iráku.
Zdá se, že považujete angažmá prezidenta Havla ve zmíněných záležitostech po roce 1998 za chybu.
No tak to každopádně. Za nic se v politických záležitostech po roce 1989 nestydím tak, jako za tyto věci. Když jsem po útocích na Jugoslávii poprvé přijel na Balkán, všude jsem cítil tu otázku – někdy byla jen v očích, ale obvykle byla vyřčena v té nejcitlivější chvíli. Proč? Proč jste to udělali? Rozumíme tomu, že naši odvěcí nepřátelé z dob dvacátého století se mstí, ale proč vy, Češi? Pomáhali jsme si za první války, vaše legie krvácely spolu s našimi vojáky, neznámý poslanec Masaryk odjížděl na Západ se srbským pasem. Pomáhali jsme si za druhé války, naši lidé se po tisících hlásili jako dobrovolníci, kteří chtěli bránit Československo před Hitlerem. Přes naši zemi utíkali vaši vlastenci v roce 1939 i po roce 1948. Všem jsme poskytovali podporu. Když se uklidnila situace po roztržce Stalina s Titem, opět jsme vás podporovali, což vyvrcholilo návštěvou Josipa Tita v červenci 1968 v Praze. Varoval Dubčeka, ale ten mu nevěřil. I za normalizace jsme vám byli partnery a desetitisíce vašich emigrantů by mohly dosvědčit přimhouřené oči našich pohraničníků, když nelegálně překračovali jugoslávské hranice do Itálie a do Rakouska.
I schválení aliančního útoku na Jugoslávii tedy považujete opět za chybu?
Chybu? Můžete zločin nazvat chybou? Proč jsme schválili přelety bombardérů s vražedným nákladem? Řekové, staří členové NATO, tak neučinili. Proč jsme poté schválili vznik státu Kosovo – proti pravidlům OSN i proti pravidlům, která jsme sami naslibovali Srbsku? Slovensko a mnohé jiné státy měly svou hrdost a nic takového dodnes neodsouhlasily. Tímto nelegálním postupem jsme se podíleli na zlu.
Můžeme namítnout, že zásahem NATO a vznikem státu Kosovo se situace uklidnila a je tam mír. Není to pravda, to je jen chybná interpretace. Mír vzniknul díky etnické čistce. Mír vzniknul tím, že srbské obyvatelstvo bylo vyhnáno ze svých území a mezi Srby a Albánci (v Kosovu) byla vytvořena hranice. Stejného míru by bylo dosaženo, kdyby z území Kosova byli vyhnáni Albánci do Albánie a Kosovo by bylo obydleno jen Srby a bylo by trvalou součástí srbského státu.
Tak už to prostě na světě chodí po tisíce let, že tam, kde je homogenní obyvatelstvo (národnostně, rasově i nábožensky), tam je mír a prosperita. Tam, kde existují dva a více kmenů na jednom území, tam je to jen otázkou času, než se z jednoho z kmenů vyklube ten životaschopnější, ovládne zdroje, po okamžiku zvaném v Paretově učení „bod zlomu“ vyvraždí nebo vyžene muže ostatních kmenů a přivlastní si jejich ženy a děti.
A pak zavládne mír. A ten trvá tak dlouho, než opět zvenčí jsou importovány jiné kmeny neochotné přijmout kulturu a jazyk domorodých kmenů, a vše se opakuje. Možná to vypadá, že se bavíme o nějakém balkánském principu, který by u nás nikdy nevzniknul. Opravdu? A co soužití Němců a Čechů na jednom území? Co ty staleté půtky a pošťuchování? Stovky let jsme jakž takž v míru koexistovali, ale příliš se nemísili. Životaschopnější německý národ pomalu získával zdroje územní, finanční i lidské, až přišel bod zlomu v roce 1938. Nebýt příznivé shody okolností, což bohužel byla světová válka, komunikovali bychom možná na „parlamentzeitung.de“, ale určitě by to nebylo v češtině.
A zase, všimněte si, že oddělením obou etnik a stanovením jasných hranic po roce 1945 jsme ve stavu, kdy nikdy v historii mezi Čechy a Němci nebyly lepší vztahy než dnes.
Chcete válku? Smíchejte opět národy dohromady, rozdělte je do různých státních celků, přisuňte na jejich území cizí elementy, neochotné se přizpůsobit, a válka přijde. Je to jen otázka času.
Pak bude pozdě se divit, jak je to možné... Jak to, že tak civilizované národy se bijí hlava nehlava... Zločincem není ten, který v nouzi brání sebe, svou rodinu, své město a svůj národ. Zločincem je ten, kdo toto míšení kmenů umožňuje a podporuje.
Psali jsme:
U příležitosti výročí vstupu do NATO navštívila Prahu Madeleine Albrightová. Mnozí o ní mluví v superlativech, na její adresu jsou ale také slyšet řeči o „krvavé řeznici“. Jaký je váš pohled na tuto známou českou rodačku a jak s odstupem doby vnímáte její „úlohu“ v tom, co se v Jugoslávii odehrálo?
Marie Korbelová (*1937) je pro mě symbolem opovržení. Když jí a její rodině bylo zle, pomohl jí jistý slovanský národ. Ale to si Marie pravděpodobně nepamatuje. Asi ne nadarmo, když v exilu v Anglii v roce 1943 nastoupila do školy, byla charakterizována jako bystrá žačka s dobrými známkami, jen ze zeměpisu měla čtyřku.
Ano, tušíte správně, tím národem, který rodině diplomata Josefa Korbela pomohl při útěku před jistou smrtí v pozdějším Protektorátu, protože Marie má židovské předky, byli právě Srbové. Z Bělehradu pak rodina před německou okupací včas vycestovala do Anglie.
Který národ pak opět pomohl rodině Korbelů, když po komunistickém převratu v roce 1948 podruhé opustili vlast? Opět Srbové. Josef Korbel byl velvyslancem v Bělehradu.
A teď udělejme střih a porovnejme jedenáctiletou šťastnou holčičku, koupající se s rodiči v bělehradské řece Sávě v roce 1948, s tvrdými rysy ženy, díky níž jsou bombardovány mosty přes tu samou řeku. Jsou vražděny děti a civilisté v zemi, která její rodině a jí osobně tolik pomohla.
Dnes se mnozí nepřemýšlející lidé vztekají nad faktem, že legální vláda Krymu vyhlásila referendum, obyvatelstvo se jednoznačně vyjádřilo pro osamostatnění, vláda i parlament Krymské republiky toto rozhodnutí respektovaly, osamostatnily se a o pár dní později požádaly o vstup do federace sousedního státu. Nikdy v historii neproběhla realizace práva národa na sebeurčení takto hladce jako v tomto případě. A nebuďme slepí, ani v roce 1918 Československo nevzniklo takto jednoznačně, museli jsme silou vojska potlačit bouřící se odpor.
K ničemu takovému v provincii Kosovo nedošlo. Naopak. Srbská vláda byla obelhána, že Kosovo zůstane součástí Jugoslávie a NATO se jen postará o uklidnění situace. V nejbližším možném okamžiku došlo k odtržení Kosova od Srbska a k etnické čistce na těchto územích. Přitom anexi silou zakazuje mezinárodní právo a jakékoliv jednostranné změny hranic jdou proti pořádku založenému na principech Charty OSN.
Albrightová také varovala před vlivem ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten se prý pokouší podlomit demokracii v Evropě a zároveň rozdělit Severoatlantickou alianci. Jde o trefný postřeh?
Z principu se každý vládce pokouší ovlivnit své sousedy. To je normální. Vy ale říkáte podlomit, rozdělit. Jak by ovšem někdo zvenčí mohl podlomit nebo rozdělit největší obrannou, spravedlivou, mírumilovnou alianci na světě? Aliance je přece jednotná, protože brání své spravedlivé principy, brání sama sebe a neporušuje svoje vlastní pravidla.
Anebo ne? Pokud nemám pravdu a Aliance dělá chyby, protože se nechová podle svých vlastních, starých dobrých pravidel, pak se nemůžeme divit, že se sem tam někdo zvedne a řekne: „Chlapci, děláme chybu.“ Pokud se tomu říká rozdělení Aliance, pak chvála bohu za takové rozdělení.
A co říkáte na reakci prezidenta Zemana, který pronesl: „Ten, kdo má strach z provokací, tím prozrazuje jen svoji vlastní slabost. Hrdá a sebevědomá země se má ve spolupráci se svými spojenci možnost sama ubránit a nemá se bát.“
Teď dělá machra. Když byl postaven před fakt nepodílet se na agresi proti cizímu národu na jaře 1999, tak mlčel. Já ho neodsuzuji, v dané situaci to prostě vyhodnotil jako nejlepší možné řešení. Ovšem tak to vyhodnotil i Hácha v březnu 1939 nebo Tiso o den dříve. Chcete jim jejich rozhodnutí vyčítat? Všichni v daném okamžiku mysleli na dobro svého národa a volili nejmenší možné zlo pro svou zemi.
Zeman má samozřejmě pravdu. Hrdá a sebevědomá země se má sama ubránit a nemá se bát. Ale co pro to on sám dělá? My jsme hrdá a sebevědomá země? Chráníme své hranice? Chráníme své občany? Jsme připraveni na útok třeba Polska? Slovenska? Německa? Usmíváte se a říkáte, že přece nikdo z našich sousedů nás neohrožuje. No to máte pravdu. Ale ani v období Olympijských her 1936 nás nikdo z našich sousedů otevřeně neohrožoval.
Ing. Miloš Zeman
Když odbočíme od historie, ODS vyloučila Václava Klause ml. Udělala dobře? A jak současnou ODS vidíte?
Určitě tím Fialova ODS udělala dobře. Konečně se tím odstřihla od názorů, které zastává pravicový volič. V osobě mladého Klause pravicový volič pořád viděl možnost, že se politika ODS po výletu do liberálních vod vrátí k individuální svobodě a zodpovědnosti. Teď snad konečně pravicový volič vidí, že už to není možné. Teď už se ODS může v klidu sloučit s polomrtvými brontosaury typu TOP 09 nebo stranou Zelených, protože už mezi nimi není rozdílu.
Poslední kapkou, která vedla k vyloučení ze strany, byl zřejmě výrok Klause mladšího na půdě Sněmovny, kde přirovnal schvalování zákonů kvůli EU k činnosti židovských výborů během druhé světové války. Šlo o trefné přirovnání, nebo Klaus skutečně přestřelil?
Jak by mohl přestřelit? Zrovna nedávno jsem četl knihu izraelského žalobce Gideona Hausnera v procesu s Eichmannem. Přesně tam popisuje smysl činnosti židovských výborů, které vymyslel právě Eichmann a jejichž prací bylo převést do praxe Eichmannova rozhodnutí. Pokud to přirovnání připadá někomu nevhodné, pak je to pravděpodobně nevzdělaný hlupák, který nečte a nikdy neslyšel o židovských výborech.
A co se týká pseudopravicové ODS – kapkou k vyloučení předního člena „pravicové“ strany je výrok? Tady je asi něco špatně, ne? Pokud je kapkou k vyloučení člena pravicové strany výrok, pak se nejedná o pravicovou stranu, ale o stranu levicovou, multikulturní, kde všichni musí držet hubu a krok. Bůh požehnej všem těm šedivým členům strany, kteří souhlasí s vyloučením vlastního člena, který dostal nejvíce preferenčních hlasů.
Možná se to u těchto voleb do Evropského parlamentu ještě neprojeví. Ale věřím, že strana ODS bude brzy následovat trajektorii multikulturně – socialistického souputníka TOP 09 a skončí na smetišti dějin. Snad jen jejich sloučení by je mohlo ještě chvilku udržet u vesla.
Proti ODS minulý týden silně vystoupil někdejší prezident Václav Klaus. „Dříve či později musí vzniknout nová, skutečná pravicová strana,“ uvedl exprezident. Připravuje si tím podle vás půdu na vlastní návrat? A v jaké roli? Spekuluje se o opětovné kandidatuře na prezidenta…
Proč by se Václav Klaus vracel do role prezidenta ČR? Nemá k tomu motivaci. Připomněl jste mi nádherný citát z Exupéryho Malého prince:
Rychlík otřásl domem výhybkáře. „Kam tak spěchají?” zeptal se Malý princ.
„To neví ani člověk na lokomotivě.”
Druhý rychlík zaduněl v opačném směru.
„To už se vracejí?” ptal se Malý princ.
„To nejsou oni, to jsou zase jiní,“ řekl výhybkář.
„Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“
„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme…“ odvětil výhybkář.
Jsou prostě věci, které jsou platné po staletí. Exupéry to nádherně popsal. Proč by si měl prezident Klaus připravovat půdu pro svůj návrat? A proč na pozici českého prezidenta? Vždyť tam už byl. To nemá zapotřebí.
Nikdy nejsme spokojeni tam, kde už jsme byli, a Václav Klaus nemá důvod vracet se tam, kde už byl. Já bych viděl vhodnou pozici pro člověka jeho kvalit.
Viděl bych ho na pozici šéfa Evropské komise, kterou nyní zastává ta legrační loutka Juncker, který (ač to tak nevypadá) je o deset let mladší než Václav Klaus.
Václav Klaus už prokázal své schopnosti v mírovém rozdělení jednoho společenství, ve kterém se jeho členové necítili dobře, že? Ten spolek se jmenoval Československo.
Prokázal genialitu v tom, že anglosaským způsobem na podání ruky dodržel dohody, které si vykomunikoval s šéfem slovenské reprezentace v létě roku 1992. A prokázal i schopnosti v otázce rozdělení jednotné měny, že? To by se mohlo hodit. Možná se budou jeho znalosti a zkušenosti po volbách do Europarlamentu ještě hodit.
Řada lidí bilancuje a hodnotí rok 1989 a porevoluční dobu. Například Fero Fenič uvedl: „Bojím se o Česko. Čechy jsem si idealizoval. Z pohledu východoslovenského Slováka byla pro mě Praha symbolem kultury. Domníval jsem se, že český národ je vzdělanější než slovenský. Pohled na český národ mi změnili sami Češi, když vidím, jak se vyvíjejí. Neváží si svobody, chybí respekt k lidskému životu… Vzdělaný národ si nezvolí počůrávajícího se staříka,“ vyjádřil se jasně s tím, že se rozmýšlí, zda v této zemi chce zůstat. Co na jeho slova říct?
Slovy Bohuša bych řekl: „Val, val a už sa nevracaj!“ Svobodně jsi přišel, svobodně můžeš odejít. Ale on nepůjde, co by taky dělal v Humenném? V multikulturní Praze je mu dobře. Je bohužel typickým neduhem té tzv. liberální, havloidní, sluníčkářské, levicové scény, že slovo demokracie pro ně něco znamená, jen když vyhrají oni. Ale běda, když ostatní neposkakují tak, jak si oni představují. Jsou schopni opakovat volby, urážet ostatní, demonstrovat a neváhají používat násilí. To je bohužel i případ toho výroku Fero Feniče. V první části věty dává najevo, že on je ten vzdělaný, on nepatří mezi ty nevzdělané idioty, a každý, kdo volil jinak než on, je ten nevzdělaný pitomec. A ve druhé části výroku uráží prezidenta země, do které se přestěhoval. K násilí zatím naštěstí Fero nesahá, chválabohu za to.
Fero Fenič také nedávno konsternovaně sdělil, že lidé, kteří podepsali před lety petici za přejmenování ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla, čelí v dnešní době takovým útokům, že svůj podpis chtějí zakrýt. Svědčí to o neblahém trendu směřování české společnosti?
To je legrační. Tak levicová scéna, která rozdělila společnost, začala vytvářet nejrůznější seznamy, štve proti představitelům této země a podílí se na cenzurování sociálních sítí, si teď bude vymýšlet, že chudinky jsou oni. Prosím vás, nějaká petice za přejmenování letiště nikoho nezajímá a věční petenti taky ne. Kdo by na ně útočil?
Svůj názor před časem vyjádřila v Prostoru X i dokumentaristka a režisérka Olga Sommerová, která doufá, že prezident Miloš Zeman neodslouží další 4 roky: „Tak je to nemocný muž, třeba už tu funkci nebude moct dlouho vykonávat.“ Volby jsou podle ní nebezpečný nástroj, protože volí i nevzdělaní lidé, kteří se nezajímají o politiku a skočí na populistické nabídky.
Vidíte? Zase ty nechutné útoky multikulturních socialistů. Nebyl zvolen jejich kandidát, tak ať chcípne. Ale jinak má ta paní pravdu. Volby jsou opravdu nebezpečný nástroj, kdy pomocí upravených průzkumů můžete ovlivnit třeba volbu prezidenta a nechat zvolit „no-name“ z lidu. Slováci se za pár měsíců můžou divit, co si to zvolili. Tak jako se dnes diví Francouzi, které vraždí a mrzačí policejní síly toho usměvavého chlapce s plakátu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
