Tento rok si připomínáme už 30 let od sametové revoluce. Vzpomenete si ještě, co jste v tom 89. v listopadu dělal?
Já jsem byl v době sametové revoluce v divadle v Kladně, takže jsem měl k těm tehdejším událostem velice blízko. Vzpomínám si například, jak jsem vyhazoval z divadla Lidové milice.
Jak těch třicet porevolučních let hodnotíte?
Nevím, jestli je důležité, jak to člověk hodnotí. Důležité je, jak přijme tu realitu a jak je ochotný slyšet informace. Ty pohledy jsou na to velice protichůdné. Hodnotit třicet let hned po třiceti letech je obecně těžké. To zhodnotí historikové možná za nějakých sto let. Mimochodem, já jsem nikdy nevěřil, že by politici byli nějací bezvadní lidé, obecně, protože prostě ta první liga chlapů je v byznysu nebo je naplňuje jejich práce, ta druhá, třetí taky... Nakonec, když se podíváte do tváří dnešních politiků, tak tam žádné chlapské, vůdčí typy nenajdete.
A je něco, co se podle vás po revoluci prostě nepovedlo? Co vám na těch porevolučních letech skutečně vadí?
Co se rozhodně po revoluci nepovedlo je to, že mnoho českých tradičních značek, které byly známé a prosadily se ve světě, dnes už neexistuje. Komu, čemu tedy posloužila ona „revoluce“? A bohužel se obávám, že nikdy nešlo o demokracii v Československu, ale že šlo o trhy. Jak už jsem zmínil ty politiky, tak se naprosto právem domnívám, že ti západní nejsou lepší než ti naši. To už říkal Churchill, že politika přitahuje pořád ty samé lidi a většinou ty nejhorší. A v zahraničí se podle mě obávali toho, že by tam začaly jezdit nějaké české Zetory, Jawy a podobně. A nikdy podle mě nechtěli jednat s nějakými chytrými českými „Bati“. A to se snažím tak nějak odpolitizovat, prostě jen beru naše značky, které byly tradiční a známé i ve světě, ale které dneska nevidím.
Mám přítelkyni v Liberci a často ten kraj projíždíme, vidím prázdné, vybydlené domy a zavřené továrny, které dávaly tisícům lidí práci, a ani Hitler, ani komunisti je nenechali zchátrat a zavřít. A stejně tak nemohu nalézt značky, které vznikly. Nenajdu značku, nebo velmi obtížně, která by dosáhla stejného ohlasu. Vezměte si třeba výrobu aut. Němcům se podařilo velmi šikovně přesvědčit Čechy a držet je v bludu, že Škodovka je česká. Není! A ty ostatní firmy, které zanikly, nezanikly náhodou. Nechci být přítelem nějakých konspiračních teorií, ale podle mě to byl určitý záměr, protože prostě bylo potřeba prodat další zboží ze Západu. Šlo o trhy. Je to jako v každé divadelní hře. Jde o peníze, nebo o ženskou.
Z toho, co říkáte, necítím příliš velké nadšení z té polistopadové doby…
No, tehdy v tom bylo hodně naivity... Já vždycky rozčílím hrozně lidí, když řeknu, že největší Čech byl agent StB Zifčák, protože otočil ten průvod na tu Národní třídu. V Praze jsem od dvou let, je mi šedesát a vím, že k parlamentu se nejde okolo Máje, dnešního Tesca. A teď bych možná citoval spisovatele Honzu Bauera, který vždy říká, že v Čechách nevzniká nic spontánně, ale že ty věci jsou připravené. V Praze v té době byli ne přece náhodou hned tři generálové KGB. Ta doba byla na spadnutí, Západ si řekl – trošku to rozfoukáme, aby nám byli vděční. A potom tedy začaly fungovat ty trhy. Ale že bysme prošli nějakou revolucí?
Když ne revoluce, tak jak byste to vlastně označil?
Mnoho lidí si to už možná nepamatuje, nebo paradoxně nechce pamatovat, ale už termín sametová revoluce je samo o sobě protimluv. Protože revoluce je násilné převzetí moci. Tady k ničemu takovému nedošlo. Lidi prostě chodili po práci zvonit klíčema. Tam pak ovšem přišel ten dramatický moment toho studenta Šmída (kterého sehrál právě agent StB Zifčák), který národ zvednul. Takže začali kupovat kazety Jů a Hele, ty mazat a na ně nahrávat demonstraci na Národní třídě.
A já se obávám, že podobný dramatický moment se musí dostavit v dnešní době. Protože energie Milionu chvilek se vyčerpala tou demonstrací na Letné. Co dál? Něco musí ten děj posunout. A může to být něco, co bude daleko tvrdší než v roce 1989. Nebo to také samozřejmě nemusí přijít vůbec. A zastavení stíhání pana premiéra je slabý kalibr. Navíc, pokud ho budu citovat, lze si v České republice objednat trestní stíhání. A dobře si pamatuji že ministr spravedlnosti u tohoto výroku seděl a mlčel a neprotestoval. Lze-li si to tedy objednat, tak logicky si lze objednat i zrušení trestního stíhání.
Říkáte, že může přijít něco mnohem tvrdšího než v roce 1989, anebo taky že nemusí přijít vůbec nic. Podle vás tedy něco přijde, nebo spíš ne?
Spíš asi ne. Protože lidi jsou líní, a to napříč všemi politickými stranami. Dnes od fašisty ke komunistovi budou všichni slibovat to samé. Protože co ti lidi chtějí? Nechtějí do zákopů – to v první řadě. Chtějí na dovolenou, dobrou práci, nažrat se, zapíchat si, podívat se na plazmu...
A to jim v podstatě slibujou všechny strany. Já dokonce tvrdím, že systém politických stran je mrtvý. Bohužel v tom stadiu smrti politických stran budeme ještě minimálně padesát let přežívat. Protože jsou to sportovní kluby, které spolu nakonec vždycky nějak vyjdou, splichtí to... Ono, když se třicet let perete o volant, tak kam můžete dojet? Nikam!
Možná to směřuje k tomu, že to bude nějaký střet civilizace proti anticivilizaci, k čemuž ale už dochází dva tisíce let. Takže těch třicet let v tom je jenom to, co jsme prožili, jak jsme to vnímali, jestli to bylo fajn, nebo ne...
Víte, po každé revoluci bych se podíval, jestli je nutné vylít vaničku i s dítětem. A to je to, co se tady stalo.
Společnost v České republice je prý až nebývalé rozdělená. Vnímáte to také tak?
O tom se hodně mluví... A paradoxně o tom mluví řada mých hereckých kolegů, lidí z tohoto oboru, kteří jsou vidět u každé petice. Věční petenti. Prostě, jsou lidé, kteří klidně podepisují několik petic denně, jsou u všeho. Jsou u stávky proti televizi a u dalších věcí. Ale, pokud je něco spojuje, tak je to podle mne jeden společný znak – že jsou obhájci demokracie pouze do doby, kdy je po jejich. Pak ta demokracie padá. A někteří mí kolegové, kteří jsou myslím i dobří herci, tak najednou skládají posměšné písničky na prezidenta. No, to už se potom nemusíme držet ničeho. To už potom padá všechno. Padají všechny bariéry, neuznáváme nic. A to si myslím, že má od demokracie velice daleko.
Na druhé straně, a to také vypovídá něco o těch třiceti letech od sametové revoluce, pokud je volební účast kolem 40 procent, tak těch 60 procent občanů této země nemá o demokracii asi zájem. V každém případě, já výsledky demokratických voleb naprosto respektuji. Nebudu běhat někde jako Tomáš Hanák s plakátem s hůlčičkou a posmívat se prezidentovi, protože i nám se může stát, že budeme chodit o hůlce. Ale jednu věc je třeba si připomenout, pokud hovoříme o demokracii – bohužel, z demokratických voleb vzešel také Hitler i 40letá vláda komunistů. Na to se velmi zapomíná. Komunisté ty volby v roce 1946 prostě vyhráli. A až potom byly ty volby x let dejme tomu nesvobodné.
Takže to, jak se nyní máme, nemůžeme hodnotit jen z toho, co vidíme v krámě... ale honí se mi hlavou všechny tyto historické věci a následky, jako že je tu zlikvidovaný lehký průmysl, potravinová soběstačnost, došlo k demontáži armády i celého státu...
Psali jsme:
Na to, že nejsme v současné době ani zdaleka potravinově soběstační, upozorňuje čím dál víc lidí...
Právě, potravinová soběstačnost, nebo třeba i obranyschopnost hranic! Nás vždycky učili, a nevím, jestli se to dnes učí jinak, že to jsou základní pilíře státu. A já jsem přesvědčený, že tomu tak dnes není. Dokonce se řeší to, abychom nejedli potraviny druhé kvality, což jsou věci, které přinesla nejen sametová revoluce, ale vůbec naše existování v té „skleničce“ v tom „koktejlu“ Evropy.
To tak prostě je. Už ve škole, když se ve třídě najde někdo slabší, tak se tam najdou nějací silnější, kteří ho mučánkujou. Tady se to děje ve formě státu. A co je nejhorší, že spousta těch věcí se dnes děje pod rouškou demokracie. To znamená – každý všechno může, každý má svoje práva. Ale není řešení u těch věcí.
Takže opravdu velké zklamání?
Já vám to řeknu na příkladu. Po revoluci kultura, divadla... bylo to několik let úplně bezradné. Protože kam směřovat ten „odpor“ nebo ty šípy toho sarkasmu, ironie, čemu se smát? Já žiju napůl tady a napůl ve Švédsku. A můj švédský kamarád, který sem jezdí, vždycky říká – s váma Čechama byla před tou revolucí vždycky taková sranda, to se mluvilo o holkách, o divadle... A po té revoluci všichni začali mluvit jen o kšeftech. Další smrt je podle mě kvalita dnešního školství, a to pak přesahuje do řady oborů. Kde je nějaký všeobecný přehled? Všechno se dnes gůglí. Ale selský rozum?
Není to žádná frustrace, spíš opravdu takové zklamání z poznání. Nakonec, já jsem mnoho těch věcí už tehdy tušil. Protože jsem viděl, jak Občanská fóra zakládají agenti StB... ale ta doba prostě té změně nahrávala, muselo k ní dojít. A došlo k ní i proto, že nejvíc antikomunistů bylo především v komunistické straně. Osobně už třicet let bliju samet.
V 90. roce jsem dělal rozhovor do Mladého světa, za který mi pak všichni vynadali. Mluvil jsem o tom, že jsme skokani z hvězdy na hvězdu. Že jsme nejdříve skákali po červené a teď zase po bílé. Tak bych si trošku přál, abychom byli víc Češi, patrioti. Mně se strašně líbí na Švédsku, že tam patrioti skutečně jsou.
Když tady máme kulaté výročí sametové revoluce, nemůžeme vynechat ani Václava Havla. Jak jeho osobu vnímáte?
Abych řekl pravdu, já jsem ho ani do revoluce nevnímal. Setkal jsem se s ním, když jsem chtěl podepsat Několik vět. V divadle Ypsilon, kde to bylo možné, začínaly prázdniny a už tam nikdo nebyl. Saša Vondra, který bydlel hned pode mnou nebyl doma, další kamarádi také ne. Nejblíž z těch, u kterých se to dalo podepsat, byl Václav Havel. Tak jsem tam zazvonil a podepsal jsem to u něj. Takže jsem se s ním setkal, ale že bych ho nějak znal, to říct nemůžu. Pak jsem se s ním setkal v divadle v Kladně, kam jsem ho pozval a kam dorazil už v doprovodu podržtašek a sortovačů, jako John Bok a dalších. Přestal mě bavit. Víte, já si myslím, že Václava Havla poškodilo nejvíc to jeho kanonizování. Možná by dnes ani sám s některými věcmi nesouhlasil. Nicméně, tehdy jsem nabyl pocitu, že ví, co dělá. Hlavně co se týče vracení majetku.
Někteří lidé Václavu Havlovi postupem doby řadu věcí vyčítají…
Ano, dneska mu někteří vyčítají například, že se stal nějakou figurou v rukou imperialistů, nebo něco takového… Já jsem v té době podnikal ve zbrojním průmyslu, protože v těch divadlech se tehdy uživit nedalo. A můžu vám říct, že se nedivím, že mu ten americký Senát tleskal. No tak když zrušil tu zbrojní výrobu, nebo vytvořil atmosféru, aby byla zrušena, no tak aby mu tam nezatleskali! V rozmezí týdnů ty trhy, které jsme předtím ovládali, obsadila Amerika, Francie, Čína, Izrael… V životě už se na tyto trhy nedostaneme zpět, a podle mého názoru to byl i tehdy vlastně první krok k rozpadu Československa. V Martině přišla spousta lidí o práci...
Ony všechny ty změny se dějou tím, že pro ně uděláte výbornou atmosféru, lidi začnou na to přikyvovat. A když k té změně dojde, tak už proti ní nikdo nic nemá. Dnes se to myslím nazývá salámová metoda. Ale nic se neděje náhodou a má to nějaké politické důsledky. Prostě Československo bylo tradičním výrobcem zbraní. Bylo v tomto směru velmi silným partnerem na trhu, se kterým i velké mocnosti měly problém. A jestli to Havel udělal ze své vědomosti, nevědomosti... jestli to bylo něčím řízené, to já nevím. Dobře to pro Československo nebylo, to se ukázalo jasně.
A když se dnes podívám na spadlé Barrandovské terasy, no tak proboha, kdo by na to měl víc peněz? Víte, já jsem velmi skeptický k lidem (ve velké většině jsou bezdětní), kteří teď řídí Evropu. Podle mě člověk, který nemá děti, tak neví, co je to vodit je do školy, dávat je do postele, namazat jim chleba... Prostě mám pocit, že trošku postrádají tu vizi budoucnosti, toho, co předají těm svým dětem. A bohužel, takových politiků přibývá. A Evropu dnes vedou především bezdětní lidé.
Ale abych se vrátil k Václavu Havlovi, je těžké někomu něco vyčítat, hodnotit. Mně se tehdy taky určitě zdálo, že je to výborná varianta, když se stal prezidentem. Že je to výborná varianta se mi však zdálo, i když jsem se ženil... teprve čas ukázal. Výsledky teď neukazují, že byla tak výborná. Ale byla to zkrátka varianta, kterou velká většina chtěla.
A co říci na to, že se z označení „havloid“ stává v některých případech dnes téměř až nadávka?
Tak ona se z toho stává nadávka, protože ti lidé, někteří ti „havloidi, jsou agresivní. Oni jsou agresivní i v odmítání docela rozumných argumentů nebo reálií. Pak se nepříliš dobře mluví o pravdoláskařích, pravdě a lásce... A pokud jste chtěl zhodnocení, tak pravdu a lásku Čechům a Slovákům sametová revoluce nepřinesla.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
