Co říkáte poslednímu kongresu ODS?

Po ukončení posledního projevu na tomto kongresu jsem si uvědomil, že slovo „reforma“ úplně zmizelo ze slovníku ODS. A opravdu, v zahajovacím projevu předsedy, v nominačních projevech „nových“ místopředsedů ODS a v závěrečném slovu předsedy nic, a slovo „reforma“ ani jednou nenajdete v projevech a textech 28. kongresu ODS. Promiňte, jednou tam je. V předsedově větě o penzijní reformě…

Co z toho plyne?

ODS už necítí potřebu další změny sama sebe, je naprosto spokojená. Nečekejte žádné změny, žádnou novou ODS, žádnou jinou ODS. „What you see is what you get,“ abych prohloubil atlantickou vazbu. Co dostanete, je jen to, co právě dnes vidíte. A buďte rádi, nemůžete to dostat od zkušenějších politiků. A ODS již žádnou změnu nepotřebuje.

Nevšiml jste si, že ODS vyšla jako jediná klasická politická strana z politické krize posílená? Nevšiml jste si, že je opět největší pravicovou stranou? Nevšiml jste si, že ODS získala 572 965 voličů?

„Na nás,“ jak pan předseda řekl potenciálním voličům, „se můžete spolehnout.“ Neřekl jen proč. Když mluvíme o číslech, je ten letošní úspěch křehce relativní, je to bezesporu více než v roce 2013. Ale představuje to jen necelou třetinu hlasů, které ODS v posledních letech postupně ztratila.

2002 1 166 975 hlasů 24,47 %
2006 1 892 475 hlasů 35,38 %
2010 1 057 792 hlasů 20,22 %
2013 384 174 hlasů     7,72 %
2017 572 948 hlasů   11,32%

A co podle vás vyplývá z těch čísel?

Po celou tu dobu si toho konsekutivní vedení ODS nevšímala a stále, podobně jako dnes, slavila další úspěchy. Ztratili jeden a půl milionu voličů bez jediné sebereflexe a teď se náhle chlubí tím, že to byli oni, kdo obstáli v politické krizi a vrátili se na scénu jako největší strana pravice, protože po letech trochu hlasů získali. A ty hlasy jsou přitom dost viditelně zpochybnitelné. Počet získaných hlasů se sice poněkud zvýšil (o 188 774), ale kolik z toho je zisk ODS, kolik přinesli jejich koaliční partneři (Strana soukromníků), kolik je přínos vlny sympatií pro Václava Klause ml., který byl vzápětí „upozaděn“, a kolik jsou hlasy obav pravicových voličů z Andreje Babiše, se nedá rozklíčovat. Jisté je, že ODS i za těchto podmínek získala jen o necelou jednu třetinu víc voličských hlasů oproti posledním katastrofickým volbám, nejhoršímu výsledku v historii strany.

Rozhodně to není důvod pro bombastická a nadutá prohlášení o „největší straně pravice“ tam, kde již žádná relevantní pravicová strana není, a rozhodně to neznamená, že ODS „vyšla jako jediná klasická politická strana z politické krize posílena“ tam, kde klasické politické strany utrpěly největší porážku po roce 1989, obě kdysi největší byly prakticky vymazány z politické mapy a ODS byla „posílena“ o 188,774 zpochybnitelných hlasů (3,6 procentních bodů) oproti největšímu debaklu ve své historii.

Ale budiž, ODS měla kongres, měla svůj svátek a plácat se vzájemně po ramenou k oslavě svátku patří. Škoda, ale ať je to, jak chce, ODS je spokojená, odmítá jakoukoliv změnu, zakázala si slovo „reforma“, necítí potřebu jakékoliv změny, definitivně zavrhla jeden a půl milionu svých bývalých voličů a rozhodla se, že to stačí a stará garda může slavit návrat a vést ODS k dalším úspěchům. A na to se její voliči mohou spolehnout.