Pane režisére, epidemie koronaviru omezila setkávání mezi lidmi, dá se říci, že se život v určitém smyslu tak nějak zastavil. Jak vy v téhle „koronavirové době“ žijete?

A víte, že docela dobře? Jsem zalezlý doma na jihu Čech, v lese pod pařezem, jak říkám, a doufám, že mě tady ta fucking korona nenajde. Jsem poslušen všech doporučení a příkazů, nereptám. Mám co číst, co jíst, hudbu k poslechu, televizi k povzbuzení adrenalinu (úsměv)… teď zase rostou bedly, klouzky a václavky, takže každý den houbová dobrota. V pohodě. A že nemůžu mezi lidi? To mě věru netrápí. Jsem rád sám se sebou, dovedu si udělat příjemný den. Člověk se musí vždy na něco těšit – mít radost, že se vůbec ráno probudil, a když prší, že porostou houby, na dobrou snídani, na četbu, na oběd, na „vodorovné přemýšlení“ po něm, na procházku do lesa. Na podvečerní soutěž Kde domov můj se skvělým Alešem Hámou, na zajímavý dokument či koncert, prostě je toho tolik, z čeho si můžu vybrat! Proto nebrblám, a tudíž mám pořád hezké dny.

Nestýkáte se vůbec s nikým?