Chodím často do venkovské hospody a Pithart by se divil... Tomáš Zdechovský má o "rozdělené společnosti" jasno

Kritici prezidenta se o něm často vyjadřují dost nelichotivě. Jako protireakce se objevil návrh poslanců na zákon na ochranu prezidenta. Co si o něm myslíte?

Pokud se někdo dopustí pomluvy, je to už dnes upravené v trestním zákoníku. Aby někomu hrozilo vězení za to, že něco řekne, tato doba už je minulostí. Je to spíše o úctě k tomu úřadu. Tu úctu většinou dělá ten, který tento úřad zastává. Je to o morální vyspělosti dotyčných lidí, aby nepoužívali sprostá slova a nadávky, když se mluví o prezidentovi. Nás doma učili, že máme prezidenta držet v úctě. Když s ním nesouhlasím, snažím se vyjadřovat věcně a nepoužívat žádné hanlivé výrazy.

Na druhou stranu si prezident také nebere servítky při hodnocení svých oponentů. A naváží se i do novinářů, hlavně veřejnoprávních. Říká se, že média by měla být pilíři demokracie. Ohrožuje prezident tímto demokracii?

Pan prezident byl známý svými bonmoty vůči novinářům už v době, kdy byl premiérem. Není to nic nového. Je to součástí jeho způsobu vyjadřování. Přijde mi, že někdy zbytečně vyvolává konflikt. Já bych v mnohých situacích neodpověděl, nebo bych provokujícího člověka ignoroval. Miloše Zemana znám dlouho, některé věci si neodpustí. Asi by bylo těžké po něm požadovat, aby své chování najednou změnil.

O prezidentovi se také říká, že rozděluje společnost. Petr Pithart 17. listopadu na Albertově varoval právě před rozdělováním společnosti na pražskou kavárnu a venkovskou hospodu. Je toto dělení od některých politických sil účelové, nebo je to reálný fakt ve společnosti, kde se lidem v různých regionech daří rozdílně dobře a mají na mnoho věcí i odlišné názory?

Nemyslím, že pražská kavárna jsou všichni Pražané a obyvatelé velkých měst. Je to spíše intelektuální zázemí české společnosti. Chodím ve své rodné obci do venkovské hospody poměrně často a myslím, že by Petr Pithart byl překvapen, kolik rozdílných názorů v ní zazní. Takhle se společnost nedá pojmenovat. Lidi, co chodí na pivo, častěji mluví o fotbale či o sexu než o politice. Možná, že by pro politiky bylo milé překvapení slyšet lidi, jak v hospodě mluví.

Trošku bych upřesnil, že Petr Pithart v tom projevu mluvil o tom, že to rozdělení mezi pražskou kavárnu a venkovskou hospodu není až tak výrazné, ale pouze vyjádřil obavu, že by se tak stát mohlo...

Nemyslím, že by to nastalo. Tohle rozdělení tady není. Miloše Zemana se zastávají i někteří intelektuálové. Řada vysokoškolských učitelů či profesorů nebo lidí působících ve veřejném prostoru na poměrně vysokých postech – a nejsou to třeba příznivci sociální demokracie ani levice – Miloše Zemana respektuje jako politika i prezidenta.

Také se mluví o tom, že některé politické síly – opět se hodně ukazuje na prezidenta Zemana – nás chtějí odvrátit od Západu. Opravdu je to tak? Petr Pithart k tomu řekl: „Ujišťování vládních politiků, že budeme navždy součástí Západu, mě nepřesvědčují. Ani se nenadějeme a mohli bychom se ocitnout v objetí partnerů z Východu. Třeba toho, o kterém jsme se dozvěděli, že je strategický a umí dobře stabilizovat umrtvenou společnost. Nedejme se napálit, chtějme vědět, kteří politici a vlivní lidé kolem nich mají z hospodářských vztahů s Čínou prospěch.“ Existuje opravdu nebezpečí, že bychom se vzdálili Západu?

Tohle nebezpečí nevidím. Myslím, že jsme Západu nejblíž od doby sametové revoluce. Patříme do Západu a on nás začíná konečně brát jako spojnici mezi východní a západní částí Evropy. Lepší postavení jako stabilního partnera jsme na Západě nikdy neměli jako v posledních letech. Neovlivní to ani Miloš Zeman či vztahy s Čínou. Proti ní je u nás velikánská hysterie. Všechny západní státy – můžeme kouknout vedle na Německo – vztahy s Čínou podporují. Do Číny jezdí západní politici a vztahy se rozvíjí. Čína je ekonomický partner, i když v České republice ne tak velký. Spousta lidí se ohání statistikami, že nejvíce exportujeme do zemí EU a do Číny jenom málo. Ale není to úplně pravdivé. Přes západoevropské státy, kterým dodáváme určité součástky, exportujeme vlastně i do Číny. Celá řada našich obchodních zájmů je přímo v Číně. Je potřeba znát hlubší kontext. Věci jsou daleko složitější. S Čínou chce dnes mít dobré vztahy každý – od Japonska přes USA, včetně evropských zemí. Vztah musí být vyvážený. V Česku často zdůrazňujeme lidská práva. O těch je Čína určitě ochotná taky mluvit. Musí k tomu ale mít proti sobě partnera, ne že to na ni štěkáme. Ale že to trpělivě vysvětlujeme. Neviděl jsem, že by tím, že si někdo vezme tibetskou vlajku, změnil situaci Tibetu.

Od nového roku začne fungovat útvar ministerstva vnitra, který bude odhalovat ruskou propagandu a napravovat dezinformace. Je to správný krok? Ruská propaganda nepochybně existuje, ale je to natolik závažné a lidi ovlivňující, že je kvůli tomu potřeba zřizovat speciální útvar?

Tato věc byla dlouho diskutovaná a dlouho odkládaná. Ano, ruská propaganda existuje. Viděli jsme to především na ukrajinské válce, kdy pronikala řada očividně nepravdivých informací. Nebo na pádu letadla letícího z Malajsie do Nizozemí. Ale nejde jen o ruskou propagandu. Jde i o ISIS. Málokdo ví, že takzvaný Islámský stát v evropských zemích je se svou propagandou dost činný a zaměřuje se na radikalizaci zvláště mladých lidí. Tento útvar by měl obsáhnout všechny tyto skupiny. Je dobré ho vnímat jako partnera k napravování komunikace. Internetový prostor je tímto způsobem komunikace dost pokřiven. Demokracie dostává na frak, když jsou zde pouštěny nedemokratické informace.

Ve Zlatém slavíku opět zabodovala skupina Ortel. Je to znak toho, že se Českem šíří extremismus, jak se někdo domnívá? Nebo jsou hlasy pro Ortel určitý projev naštvání části veřejnosti nad tím, že je podle nich politici málo chrání před nelegální migrací?

Je to určitý protest především mladé generace vůči Zlatému slavíku. Snaha udělat z toho legraci tu byla už dříve. Zlatý slavík je podle mě totálně vyprahlá anketa. Buď by se měla změnit pravidla, nebo by se tato soutěž měla zrušit.

Minulý týden Evropský parlament vyzval ke zmrazení přístupových jednání s Tureckem. Přijetí rezoluce předcházela bouřlivá debata, na níž řada vašich europoslaneckých kolegů žádala o zastavení humanitární pomoci pro uprchlíky v této zemi a ukončení dohody Turecko – EU. Což jste označil za nesmysl. Dokonce největší. Můžete, prosím, vysvětlit proč?

Protože jsem v Turecku byl. Strávil jsem čas v uprchlických táborech, viděl jsem, jak to tam funguje. Kritizovat můžeme Turecko za to, co se tam děje po 14. červenci. Zastali jsme se nejdříve zvoleného prezidenta a odsoudili puč. Nemůžeme ale v žádném případě tolerovat například masivní propouštění lidí, to nemá s demokracií nic společného. Když však někteří kolegové kritizovali dohodu s Tureckem, tak jsem si uvědomoval, že mnozí z nich před rokem křičeli, kolik jde do Evropy uprchlíků a ekonomických imigrantů. Dnes kritizují dohodu s Tureckem, která to zastavila. A lidem, kteří potřebují pomoc, skutečně pomáhá. Do školy v Turecku dopoledne chodí turecké děti, odpoledne syrské. Ti lidé v Turecku bez problémů žijí a turecká strana to zvládá. Řada lidí si i zrušila azyl a vrací se do Turecka, Jordánska, Libanonu, kde komunity fungují a pomáhají si. Než by šli do Evropy, kde ta komunita není tak silná a žili by separovaní. Můžeme Turky kritizovat za stav lidských práv. Ale nekritizujme je za to, že se nestarají o uprchlíky. Viděl jsem řadu uprchlických zařízení po Evropě i mimo ni a mohu říci, že v Turecku jsou v postarání se o syrské uprchlíky jedni z nejlepších.