V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je třeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Termín maximalizace zisků je sice ekonomickým termínem, ale vojáci se v něm zhlédli. Z tohoto pohledu chápu jejich postup. Efektivní je ale pouze v případě, že následné škody nepřevýší zisky. A to je ten problém, který vojáci nevnímají. Jsou pod tlakem zbrojní lobby, žádající stále větší prostředky na modernizaci a nákupy zbraní – paradoxně to hodně pomáhá ekonomikám výrobců zbraní, tedy hlavně USA. Dnes se ukazuje, že pokud protistrana není slabá a umí adekvátně reagovat, je taková politika pouze o rozpoutání nového kola zbrojení. Tato spirála ale nemá vítěze, jen poražené. Řešením je vrátit se k jednacím stolům a na platformě Rady bezpečnosti OSN a OBSE.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?