Co říkáte myšlence zakázat kouření v hospodě?Anketa
V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je třeba posilovat obranu na hranicích s ním?
Termín maximalizace zisků je sice ekonomickým termínem, ale vojáci se v něm zhlédli. Z tohoto pohledu chápu jejich postup. Efektivní je ale pouze v případě, že následné škody nepřevýší zisky. A to je ten problém, který vojáci nevnímají. Jsou pod tlakem zbrojní lobby, žádající stále větší prostředky na modernizaci a nákupy zbraní – paradoxně to hodně pomáhá ekonomikám výrobců zbraní, tedy hlavně USA. Dnes se ukazuje, že pokud protistrana není slabá a umí adekvátně reagovat, je taková politika pouze o rozpoutání nového kola zbrojení. Tato spirála ale nemá vítěze, jen poražené. Řešením je vrátit se k jednacím stolům a na platformě Rady bezpečnosti OSN a OBSE.
V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?
Samozřejmě ne. Naše členství v útočné alianci NATO nás pouze mylně uklidňuje a skýtá iluzorní naději na mír. O akceschopnosti a možnosti pomoci členským státům jsme přesvědčováni dnes a denně například u Turecka, člena NATO.
Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?
Již historicky se ukazuje na příkladu Kuby, že sankce nikam nevedou. A jsou pouze impotentním výkřikem neschopnosti zakrývající jiné zájmy. Pokud by měla být pravda, že snaha způsobit Rusku hospodářské problémy vedla k umělému snížení cen ropy výměnou za volné ruce sunnitům v Sýrii a Jordánsku, ukazuje to na licoměrnosti světového kapitálu a je to flagrantní porušení zásad volného obchodu WTO. Takové kroky ovšem nelze dělat dlouhodobě a dříve nebo později spolu s ekonomickým efektem nutnosti rozvoje domácího průmyslu, donuceného se odpoutat od importu, mohou ve svém důsledku vést k přesně opačnému stavu. Prostě obrovské státy jsou svým způsobem ekonomicky nepotopitelné lodě schopné plout určitý čas i bez čerstvých zásob v rozbouřených mořích a jediným efektem je vycvičená posádka schopná zvládat krizové stavy lépe než posádky v bezpečných přístavech.
Psali jsme:
Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?
Samozřejmě že propaganda pracuje na plné obrátky, a kdo si myslí, že někde používají „křišťálově čisté“ informace, je značně naivní. Ruská propaganda je z mého pohledu více vyvážená směsice pravdy a mystifikace než propaganda NATO. Nemusí se totiž snažit maskovat průšvihy na Ukrajině řízené oligarchy, kterým nejde o politiku, ale o prachy. Nemusí zamlčovat nedostatky dodržování lidských práv v zemích Blízkého východu, které zamlčujeme, protože tyto státy deklarují nepřátelství k Rusku. A mohl bych pokračovat dalšími známými nebo méně známými příklady.
Proto z dlouhodobého hlediska je ruská propaganda efektivnější a svým způsobem jí stačí čekat na naše chyby. Žádné oddělení propagandistického boje není schopné v době internetu dlouhodobě maskovat vlastní chyby a zveličovat druhé, když těch vlastních chyb je podstatně více než těch cizích. Jde to totiž hned poznat. Své by k tomu mohl říci Tony Blair, když veřejně lhal o „faktech“ vedoucích k rozpoutání invaze do Iráku.
Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdyby nastal vojenský konflikt?
Neznám Romana Jocha, takže souhlasím s názorem své babičky, že „psí hlas do nebe nejde“ a malý „nobody“ mediálního trhu dostal svých pár sekund slávy.
Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství v NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále.
Minimálně diskuse na toto téma není „in“ v kruzích přátel NATO. Můj názor je, že mír nastane, až Rusko vstoupí do tohoto paktu jako rovnoprávný člen nebo USA přiznají, že nejsou jediní s patentem na rozum, a uznají, že ekonomicko-politické zájmy nesmějí převažovat nad zájmy bytí člověka.
Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?
Pokud bude evropská propagandistická hybridní válka proti vlastním občanům pokračovat jako dosud, tak vidím budoucnost velmi špatně.
A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (nemíněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů. Kombinace národovectví a silné role státu v ekonomice a sociálního zajištění)?
Znamená to vytvoření obrovské nedůvěry v ideály sjednocování Evropy na bázi rovnosti a svobod bez rozdílů. Od doby, kdy Evropské společenství opustilo myšlenky Evropského hospodářského prostoru a nechalo si vnuknout politickou rovinu, jsou tyto ideály potlačovány s cílem dosáhnout politické cíle. To je to nejhorší, co mohla EU svým občanům udělat. Bez ideálů a svobody není možné nic vybudovat, jen se začneme uzavírat a izolovat! Tím ztratíme jak ekonomicky, tak na sociálních jistotách.
Psali jsme:
Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat? Dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?
Kdo si hraje s ohněm, nesmí se divit, že zažehne požár. To si v prvním případě musejí uvědomit jak paní Merkelová, tak i Erdogan! Pokud máme situaci co nejrychleji řešit, je nutné ji řešit v místě vzniku, zvláště když jsme ten oheň pomáhali zakládat. K zabezpečení hranic EU je nutným prvním krokem dokončit integraci Evropské unie o zbývající státy bývalé Jugoslávie, a zacelit tím evropský prostor v jednotné území.
Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraven na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?
Odpověď je vcelku jednoduchá. Mimo předešlé aktuální a konkrétní řešení, které jsem napsal, je nutné donutit globální kapitál vrátit do Afriky aspoň část toho, co tam ukradl!
Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?
Generál Šedivý asi četl některé mé staré články. Bohužel tak nehovořil, když letadla NATO pomáhala svrhnout Kaddáfího.
Stále se vyvíjí debata o uplatnitelnosti migrantů. Jde jak o ty, kteří už v Evropě jsou, i ty, jež přicházejí. Jak se mění situace s jejich zaměstnatelností? Zhoršuje se kriminalita? A je vůbec správné poukazovat na kriminalitu migrantů?
Samozřejmě je třeba říkat pravdu. Evropa má zájem o pracovní síly, ale silně výběrově. To, co se děje dnes, je novodobé stěhování národů, akorát s tím rozdílem, že na tomto prostoru již nějaké národy žijí... A co s nimi?
Psali jsme:
Jaký je váš názor na iniciativu HateFree, kterou provozuje Úřad vlády? Rozpočet čistě jen na HateFree Culture v roce 2015 byl celkem zhruba 9 086 457 korun. Celkový tříletý rozpočet jen pro HateFree Culture je na aktivity 7,63 milionu a na vysílací časy, inzerci (sem spadá i část dalších aktivit projektu, nejen HFC) je 9,88 milionu. Celkem tedy 17,51 milionu. Ten, kdo šíří nenávist, je podle HateFree takzvaný hejtr, čili nenávistník. Nenávist šíří podle HateFree fanoušci Zemana, Putina, kritici Romů, ti, kteří mluví o lásce k vlasti, a odpůrci Václava Havla, Strany zelených, „humanistů“, imigrace a multikulturalismu...
Jde o určitou daň politiky předešlé dekády uvolnění, která si uzurpovala právo rozhodovat, co je a co není porušování lidských práv. Tento selektivní přístup k právům člověka způsobil nepochopení tohoto základního principu života. Lidská práva jsou odrazem uvědomění člověka a míra tohoto uvědomění je na naší malé planetě různá. Náboženství, kultura a historie národů jsou tak rozdílné, že snažit se nastolit celosvětový řád nade vším je stále utopie. O to se sice můžeme pokoušet a je to dobře, bohužel mnohdy jsme svědky zneužívání těchto ideálů k dosažení politických cílů a manipulací veřejným míněním. Pokud se tak děje s vědomím a dokonce na podnět zodpovědných, nejde již o ideu, ale o boj a ten je třeba štědře financovat, aby se zavřela ústa a zajistila vděčnost.
Jaký je váš názor na kauzu takzvané Kliniky? Levicoví extremisté, anarchisté, squatteři a autonomisté obsadili dům, který jim nepatří. Navíc si na ně stěžují místní občané... Mělo by město dům zakoupit a přenechat ho těmto lidem, kteří porušují opakovaně zákon?
Anarchie není mým programovým ideálem. Pokud tyto skupiny neomezují prostor jiným, nechť fungují a umožnit jim v mezích možností činnost je prozíravým krokem samospráv, ti lidé totiž zde budou i nadále, jen se stáhnou do stínu. A budou lehce ovlivnitelní krajními názory, když nebudou konfrontováni s názory okolí.
Andrej Babiš poměrně ostře kritizuje imigrační vlnu. Současně má ve straně Roberta Pelikána považovaného za takzvaného vítače či sluníčkáře. Do této kategorie patří i primátorka Krnáčová či někteří poslanci ANO. Sám Babiš navštívil Kliniku a v počátcích se k ní stavěl poměrně kladně. Jak tomu rozumět? Je Babiš „hejtr“, nebo sluníčkář? Nebo podle toho, jak se mu to zrovna hodí?
Tomu se jednoduše říká PR politika, a kdo si myslí, že je to opravdu zajímá a chtějí to řešit, je buď naivní, nebo volič těchto politiků.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
