Původní návrh na státní pohřeb pro Karla Gotta vyvolal obrovskou diskuzi, z některých míst velmi silnou kritiku. Domníváte se, že ta kritika byla z velké části i proto, že to navrhl právě premiér Babiš? Z jakého důvodu to podle vás některým lidem bylo tak velkým „trnem v oku“?
To je zajímavá otázka. Já jsem o tom zrovna před pár dny přemýšlel a říkal jsem si, že jakákoliv událost se dá vždy interpretovat dvěma způsoby. A ti, co chtějí, tak to interpretují tak, že Babiš si na tom chtěl udělat nějakou popularitu, získat další voliče… No, já si myslím, že je ještě druhé vysvětlení. Neříkám, co z těch dvou vysvětlení je pravda. Ale je prostě možné, že Babiše smrt Karla Gotta šokovala, zasáhla. Možná, že měl ty jeho písničky taky rád a to, co řekl se stáním pohřbem, bylo v tom první návalu určitého šoku. On třeba v tu chvíli ani neuvažoval o tom, jaký je rozdíl mezi státním pohřbem a pohřbem se státními poctami. Prostě to možná řekl spontánně.
Já jsem už v první části našeho rozhovoru uvedl, že jsem Babiše nevolil. Ale prostě stále ho podporuje 30 procent voličů této země a nemyslím si, že by měl zapotřebí, aby si dělal jméno na Karlu Gottovi. Z toho bych ho opravdu nepodezíral. Ale, kdo chce psa bíti, tak si hůl vždycky najde.
My jsme právě už v první části rozhovoru, který vyšel ve čtvrtek 10. října, zmiňovali různé ty narážky na Karla Gotta. Ostatně už když měl Karel Gott 80. narozeniny, tak se na něj z některých míst snesla poměrně tvrdá kritika, podobná jako nyní. Vypovídá i toto o atmosféře v naší společnosti, o rozdělení národa?
Ano, společnost je opravdu rozdělená. Mluví o tom mnoho politických analytiků, například Petr Robejšek a další, kterých si vážím. Ve svobodné zemi bude ta společnost rozdělená vždycky. Je rozdělená v Americe, ve Francii, v Anglii… Všude jsou vždycky dva tábory, které se navzájem nemají rády. A to samé je u nás. Jsme rozdělení, otázka ale je, kdo to rozděluje. Z pražské kavárny se samozřejmě ozývá, že zemi rozděluje Zeman a Babiš. Z té druhé strany zase, že ji rozděluje právě ta kavárna, která útočí, která svolává milion chlívků na Letenskou pláň… Takže je naprosto stejná možnost, že je to právě ta pražská kavárna, ti sluníčkáři, kdo tu společnost rozdělují právě tím hysterickým, dramatickým popíráním demokracie a popíráním výsledků voleb.
Mám pocit, že ohledně Karla Gotta není jednotná ani skupina, která se většinou názorově podporuje, nebo chcete-li „pražská kavárna“. Zatímco někteří Karlu Gottovi vyčítají doslova kdeco, další se ho naopak zastávají. Například hudební kritik Jiří Černý uvedl, že Gott byl jeden z největších antikomunistů, s jakými se kdy setkal. I řada dalších se teď svěřila s tím, že Mistr pomáhal, často i hodně finančně, lidem, které režim postihoval, ale nikdy o tom nemluvil. Jaký byl Gott jako člověk z vašeho pohledu?
Takhle, my jsme nebyli důvěrní kamarádi, aby to nevypadalo, že si chci přihřívat svoji polívčičku na Karlu Gottovi. My jsme byli svým způsobem kolegové, i když jsme každý dělali úplně jinou muziku. Navzájem jsme se respektovali, měli jsme se rádi. Ale nebyl jsem ten, který by chodil na Bertramku každý měsíc. My jsme se viděli, když to bylo potřeba. Ale opravdu důvěrní kamarádi jsme nebyli. Takže já nemám žádné zprávy, komu ten Karel pomáhal. Nechci si něco vycucávat z prstu.
Když se tedy vrátíme k tomu „humbuku“ kolem pohřbu Karla Gotta. Kněz Tomáš Halík označil Gottův pohřeb ve svatovítské katedrále za „šílený a nevkusný nápad pokus o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu a devalvaci hodnot“. Přesto pohřeb v katedrále bude, a to v souladu s přáním samotného Gotta. Je to špatně, jak tvrdí Halík? A z druhé strany, co Halíka k takovým prohlášením dle vás vede?
Řeknu vám to takhle. Už nějaký rok jsem na Facebooku a uvědomuji si, že tato sociální síť je opravdu zajímavý lakmusový papírek. Tam z těch reakcí můžete velice snadno zjistit, co si myslí národ, co si myslí takoví ti „obyčejní“ lidé, ti uživatelé toho Facebooku. Nejsem katolík, nejsem ten klasický věřící, ale nemám nic proti církvi. Ale jsem velice nešťastný ze současného papeže, který sedí v Římě. To je podle mého agent komunismu, nemám ho rád. A Halík? Když se podíváte, co si myslí „obyčejní“ lidé o páteru Halíkovi… Kromě toho, že se tam (na Facebooku) objevují takové věci jako, že celé to kněžství a Halík, že to je jeden velký podvod, tak oni ho nazývají antikristem. Nazývají ho zplozencem pekla, který přišel rozvrátit katolickou církev. Já si to myslím také. A myslím si, že je to velice zlý člověk. Je to nepřítel kardinála Duky, oni jsou spolu na kordy. Těžko bych hledal něco pozitivního, co bych řekl o páteru Halíkovi.
Necelý týden po Karlu Gottovi zemřela herečka a disidentka Vlasta Chramostová. Vrchní ústavní soudce Pavel Rychetský ihned přispěchal s názorem, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to Chramostová. Vy jste k tomu na FB zmínil: „Pofidérní soudruh Rychetský, původně podnikový právník podvodného bytového družstva POKROK, přišel s nápadem uspořádat své spolusoudružce Chramostové pohřeb se státními poctami. Ochotně se připojil neméně pofidérní ministr kultury za ČSSD Zaorálek. Tento nápad uvítaly i další pofidérní osoby jako Kalousek, Pospíšil anebo Rakušan. Já tento nápad vnímám jako POLÍČEK DO TVÁŘE všech slušných lidí v této zemi, kteří odmítli vstoupit do KSČ a odmítli i spolupráci s StB.“
K tomuhle bych řekl asi dvě věci. Jedna věc je, která se týká přímo paní Chramostové. Já vždycky čtu názory lidí, kteří jsou pod tím, co napíšu na Facebook, zvlášť když to teď bylo v souvislosti s Gottem a Chramostovou. A většinou ty lidi psali, že jsou rádi, že mají stejný názor jako já. A sice, že paní Chramostová byla dramatická umělkyně, možná až příliš dramatická, že hodně křičela, dělala velké pózy, že to byla herečka z předminulého století. Ale to je otázka vkusu. Někdo ji samozřejmě může vnímat úplně jinak. Byla to známá herečka.
Já jsem mohl kdykoli chodit do Vinohradského divadla, protože Vlasta Brodský byl můj bratranec a dostával jsem od něj volňásky. Takže jsem tu Chramostovou na jevišti mockrát viděl. A už jako dítě jsem si říkal, proč ta paní tolik křičí. Ale víte, v těch padesátých, šedesátých letech ji kromě těch lidí, co chodili do divadla, málokdo znal. Ta její největší sláva začala tím, že podepsala Chartu 77 a že měla vlivné přátele, jako byl Dienstbier, Havel… všichni tito lidé kolem Charty.
Fotogalerie: - S Karlem na Žofíně naposledy
Určitě jsou lidé z těch teatrologických kruhů, kteří ji obdivovali a pokládali za velkou herečku. Já s tím nechci polemizovat. Takže říkám – ano, byla to herečka Národního divadla, tak se sluší, aby měla obřad ve Zlaté kapličce. A kdo ji měl rád, ať tam přijde, pokloní se, to je OK. Ale její popularita v rámci tohoto národa? Prostě si myslím, že bylo daleko víc lidí, kteří ji neměli rádi, než těch, kteří ji obdivovali. To je můj názor. Podle mne se to velice rychle ukáže. A teď jsem zvědavý, jak na to budou reagovat politici. Protože oni se samozřejmě budou bát jedné věci. A sice toho, že s Karlem Gottem se přijdou rozloučit statisíce lidí na Žofín, který je prakticky naproti Národnímu divadlu. A v pondělí pak bude rozloučení s paní Chramostovou v Národním divadle a já jsem opravdu zvědavý, kolik tisíc lidí se bude tísnit před Zlatou kapličkou. Z toho ještě může být velká ostuda. Z toho, že se nám snaží vnutit ideu, že paní Chramostová byla slavná herečka, milovaná celým národem. No tak to, bohužel, opravdu nebyla.
Psali jsme:
Když mluvíme o tom, co se děje v souvislosti s pohřbem Karla Gotta a paní Chramostové, dá se říci, že se vlastně tak trochu jedná o vyřizování účtů skrze zemřelé osobnosti? O čem to vlastně vypovídá?
Ono to vypovídá hlavně o jedné věci. Vyskočil pan Rychetský, kterého jsem také potkal osobně a o kterém si myslím svoje, a podpořil ho pan Zaorálek. I když už velice opatrně a zdá se mi, že se tak trochu stahuje, protože tuší, že by si z toho mohl uříznout velikou ostudu. Zkrátka, oni potřebovali říct – no, takový kašpárek jako Gott, který tady zpívá nějakou pokleslou pop-music, tak tomu uděláme pohřeb se státníma poctami a taková velká herečka a chartistka by ho neměla mít?! Takže se z toho opravdu stala politická záležitost, politický souboj, kdy si lidé z okruhu pražské kavárny chtějí vyřizovat politické účty přes tyto dvě skupiny lidí.
My jsme vůbec v podivné politické situaci. Já jsem tu politiku sledoval už od roku 1968. Sledoval jsem Chartu, Václava Havla, kterého jsem míval kdysi velice rád… A samozřejmě jsem si všiml, jak po tom 89. roce se do té politiky okamžitě nacpali lidé jako otec a syn Dienstbierovi, Dobrovský a další; fůra těch lidí, které jsem znal, kteří byli takoví ti klasičtí havlisti. A tito lidé nacpali své lidi do České televize, do různých médií… My jsme tak v té legrační situaci, kdy malá menšina tohoto národa má v rukou sdělovací prostředky a jejich pomocí se snaží ovládat tu většinu toho národa, která s nimi ale absolutně nesouhlasí.
Když se vrátím k Vlastě Chramostové a Karlu Gottovi, tak v souvislosti s nimi se také objevil názor, že paní Chramostová v těžké době neselhala, zatímco Karel Gott selhal. Podle šéfa Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského si pocty zaslouží ti, co nemohli působit, a ne ti, co byli úspěšní. Podobně to vidí i Karel Schwarzenberg, který PL řekl, že si Gott žil jako v bavlnce a vydělával… Co na toto říct?
S Michalem Žantovským se znám dlouho dobu a občas si brnkneme. Docela ho pokládám za přítele, nikoli za politického souputníka. My to vidíme úplně jinak. Tohle, co ti páni říkají, je naprostý nesmysl. Takhle to prostě není. Oni mají pocit, jak už jsem říkal v první části rozhovoru, že ten komunistický režim nějak vytvořil symbiózu s Karlem Gottem a že mu pomáhal. Nepomáhal! To absolutně není pravda. Takže s těmito jejich názory naprosto nemůžu souhlasit. Začal jste tu otázku od paní Chramostové. Já jsem řekl, že ji nechci soudit. Nejsem prostě příznivcem tohoto způsobu herectví. Nikdy se mi nelíbila, vždycky mi byla protivná. Ale to je můj osobní názor. Takže já ji nehodnotím. Ale tady je jedna pro mě naprosto zásadní věc. Chci se držet faktu. A ten fakt je ten, že ona sama přiznala, že v roce 1957 (a pozor, to už nebyl žádný žabec, to jí bylo 31 let, to je dospělá ženská, která už by to měla mít v hlavě srovnané) podepsala vázací akt a stala se tajným spolupracovníkem, agentem StB. A jak ona sama píše – ze ziskuchtivých důvodů. Ona chtěla být slavná, chtěla cestovat, chtěla se zbavit problémů s financemi. To znamená z ryze materiálních pohnutek podepsala tu spolupráci. A člověk, který se ze ziskuchtivosti upíše StB, tak nemůže být pro mě považován za etalon nějaké morálky. To je prostě nesmysl. Takže je hezké, že to přiznala, ale člověk, který má takto velkou skvrnu na klopě kabátu, tak nemůže být dáván národu za vzor.
A také si všimněte, když se ti příznivci pražské kavárny, včetně České televize, zmiňují o paní Chramostové, tak tuto epizodu vždy přejdou jen několika slovy a rychle skočí do doby, kdy Chramostová podepsala Chartu 77. Ono to totiž není salonfähig mluvit o tom, jak se chovala paní Chramostová v dospělém věku, kdy v 31 letech podepsala spolupráci s StB a v 36, pokud správně počítám, vstoupila do komunistické strany. A to poté, kdy věděla, jak to bylo s těmi procesy se Slánským, kolik lidí skončilo na šibenici, co to bylo za režim. A ona se k tomuto režimu přihlásila. Takže prostě je hezké, že se k tomu přiznala, ale smazat se to nedá.
Dá se tedy říci, že tady máme dvojí metr? Jak je možné, že tohle si ti samí lidé, kteří ledacos, například podpis Anticharty, vyčítají Karlu Gottovi, omluví?
No, a to jsme u toho, co jsem říkal v první části našeho rozhovoru právě ohledně té Anticharty. Když se potřebuje něco najít na Karla Gotta, tak bez ohledu na logiku a na to, jaká byla realita, tak toho Karla budou špinit. Ale tu Chramostovou, která byla velká kamarádka Václava Havla, tak tam je potřeba naopak ty špatné věci potlačit a vypíchnout to, co udělala dobrého. Takže ano, to je to klasické měření dvojím metrem.
Na Havlově pohřbu bylo cca 35 tisíc lidí, na ten Gottův se dle odhadů chystá zhruba 100 tisíc lidí nebo i víc. Kdyby to tak opravdu bylo, lze z toho něco vyvozovat? Co to říká o atmosféře v této zemi? Nebo to srovnávat nelze už proto, že Havel byl politik a Gott populární zpěvák?
Takoví ti „normální“ lidi, kteří za socialismu nevstoupili do komunistické strany, do StB, kteří si žili svůj život, říkali si, že je to tady těžké, a byli to naprosto obyčejní, průměrní lidi, tak hodnotí ty věci selským rozumem a srdíčkem. Nikdo je nenutí tak jako za socialismu, že musí někam jít, něco podpořit. Dneska ti lidi jdou uctít toho, koho mají rádi, ke komu cítí sympatie. A toho, koho rádi nemají, tak toho prostě ignorují. Mně přijde, že toho Karla měli rádi srdcem, pokládali ho za slušného člověka.
Navíc mnozí mají už té politiky plné zuby. Mají plné zuby těch lidí, kteří si na tom, že byli v Chartě, vybudovali celoživotní existenci. Oni už je nesnášejí. Nesnášejí lidi, jako je Petr Pithart, který, jak já vím z vyprávění naší společné kamarádky, byl v dětství nadšený stalinista. Je z komunistické rodiny. V padesátých, šedesátých letech byl nadšeným příznivcem komunistické strany. Ale zase – přišel 89., všechno se to přehodilo, začal to vidět jinak a okamžitě se nacpal do funkcí. To je klasický příklad. A ti lidi už tyto notorické korytáře, kteří si vybudují politickou kariéru za každého režimu, srdečně nenávidí!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
