Pane Lasico, právě na dnešní den připadá smutné výročí teroristických útoků na New York a Washington z 11. září 2001. Vzpomenete si ještě, kde a jak jste se tuto tragickou zprávu dozvěděl?
Ano, na to si vzpomínám velmi jasně. Byl jsem tehdy doma a zazvonil telefon. Byl to můj švagr, tedy manžel Emílie Vášáryové, který se zdál být velmi rozrušený a řekl mně: „Pust si okamžitě televizi – děje se něco hrozného!“
A protože jsem tehdy pravidelně psal sloupky do časopisu Týden, tak jsem ihned sedl a napsal jsem k této události svůj komentář.
11. září ve svých konsekvencích znamenalo úbytek naší osobní svobody a našeho soukromí na úkor bezpečnosti. Cítíte se teď po 19 letech od této tragedie svobodný?
Já osobně se cítím svobodný, protože jednak osobní svoboda se nemusí nutně řídit záměry státní moci, o čemž nás přesvědčili různí lidé během éry komunismu, kteří zvolili raději tu osobní svobodu namísto spolupráce s tehdejší státní bezpečností.
A za druhé – já jsem přesvědčený, že lidstvo si zaslouží být svobodné a řešit to osudové dilema, zda raději svobodu nebo bezpečnost, nám ani v současnosti naštěstí nehrozí.
Přesto tu je něco, co nám nyní hrozí a škodí velmi vydatně – a to je koronavirus a důsledky jeho pandemie, která navíc podle některých expertů ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. Český premiér Andrej Babiš nicméně říká, že vláda má situaci pod kontrolou. Je si stejně jistý i slovenský premiér Igor Matovič? Věříte mu?
Ano, já mu věřím. Víte, osobně si myslím, že ti lidé sedící ve vládě o tom ve skutečnosti neví víc než my. Ale samozřejmě musíme věřit – a nezbývá nám nic jiného – že toho přece jen vědí o něco více... (smích)
Jak poškodila pandemie ekonomicky vaše divadlo?
Tak to je velký problém. My stále řešíme, jak udržet to divadlo v nějakém provozuschopném stavu.
Nezapomínejte, že 4 měsíce jsme hrát jednoduše nemohli. A žádné dotace od státu nedostáváme.
Přesto existují jisté cesty – jako změna repertoáru nebo zvýšení vstupného? K tomu jste zatím nepřikročili?
Změna repertoáru v tuto chvíli nepřichází v úvahu a to zvýšení vstupného – to je nadmíru riziková záležitost, protože samozřejmě, že ta ekonomická krize zasáhla i naše diváky.
Ale taky si myslím, že mají někteří jednoduše strach do divadla vůbec přijít, to znamená setkat se s větším počtem lidí, takže my musíme být rádi už jenom za to, že na naše představení přece jen chodí.
Někteří odborníci tvrdí, že pandemie korona viru představuje pro lidstvo jakýsi pomyslný zdvižený prst, aby přestalo ničit svoji planetu a chovalo se k ní ohleduplněji. Domníváte se, že si to lidé skutečně vezmou k srdci?
Obáváte se dalšího vývoje situace kolem nemoci COVID-19? (Ptáme se od 9.9.2020)Anketa
Pane Lasico, změňme téma. Vaše žena Magda Vášáryová před třemi lety v jednom rozhovoru v Praze řekla, že „Nevraživost vůči Václavu Havlovi je tu normální.“ Je pravda, že v Česku se v poslední době objevilo relativně dost kritických hlasů na adresu bývalého československého a českého prezidenta – jak je vnímán na Slovensku?
Tady není vůči němu žádná averze, ale ani nějaký velký zájem. Slováci to vnímají spíše lhostejně. Má tu samozřejmě pár bývalých přátel mezi které patřím i já a kteří na něho vzpomínají s láskou. Ale jinak si upřímně řečeno mysím, že Václav Havel je slovenskému obyvatelstvu skutečně lhostejný.
Vy sám jste před časem řekl, že i dramatik může být dobrým politikem. Je podle vás politika regulérní profesí, na kterou bychom se měli připravovat už od těch nejmladších let?
V každém případě to zaměstnání je a musíte ho opravdu ovládat.
Proto je dobré vstupovat do politiky úplně ze zdola a projít si všemi těmi místními, okresními a krajskými strukturami, než se dostanete do té velké politiky. Protože člověk, který do ní naskočí – a přitom předtím politikem nikdy nebyl – to potom podle mě těžko zvládá.
Ale obecně je aktuální problém politiky v tom, že se tak trochu začíná měnit na šoubyznys. A teď nemám na mysli jen Česko nebo Slovensko, vidíme to na celém světě, kde se do vysokých politických funkcí dostávají lidé, kteří jsou spíše šoumeni nežli zodpovědní politici a ve své podstatě také populisti.
Za populistu bývá často označován i prezident Donald Trump, který bude za nedlouho obhajovat svůj mandát. Viděl byste na jeho místě raději někoho jiného?
Tak samozřejmě, že bych tam rád viděl nějakého takového zodpovědného prezidenta typu Ronalda Reagana. Jenomže já si můžu o Reaganovi myslet stokrát všechno dobré, ale dobře vím, že hodně Američanů ho nenávidělo a dodnes nenávidí, protože byl pravičák.
A v Americe je teď „levičářství“ velmi rozšířené a populární.
Ale abych se vrátil k té vaší otázce, můj osobní pocit je, že znovu zvítězí Donald Trump.
Pane Lasico, když už jsme u těch prezidentů, zeptám se vás na závěr podobně jako při průzkumu veřejného mínění: Koho byste si přál mít raději za souseda – za A. Miloše Zemana nebo za B. Zuzanu Čaputovou? A pokud možno svou volbu alespoň krátce zdůvodněte…
(smích) No, podívejte se – já to zdůvodním velice rád. Já jsem Miloše Zemana vždycky velmi obdivoval a před 10 lety jsem s ním měl dokonce na jevišti u nás v divadle rozhovor za přítomnosti publika. Obdivoval jsem jeho brilantní formulace, které by se daly takřka okamžitě tisknout, ale samozřejmě nevím, jak je na tom Miloš Zeman teď. Z toho, co slýchám, se mi nezdá, že by to bylo to samé, jako před těmi 10 lety.
Takže teď bych zaškrtnul odpověď B. a dal bych rozhodně přednost Zuzaně Čaputové. A to nejen proto, že je přece jen o něco hezčí než Miloš Zeman...
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
