Vyhazov, který začátkem roku dostal bývalý diplomat profesor Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů, neplatí. Prosím, jako jeho advokátka, můžete situaci a začátek právního sporu popsat?
Výpověď z pracovního poměru dostal Petr Drulák 9. ledna 2023. Byla mu dána proto, že Ústav mezinárodních vztahů jako zaměstnavatel rozhodl o organizační změně podle příslušných ustanovení zákoníku práce, spočívající v „reorganizaci práce za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení stavu zaměstnanců“. Podle tvrzení ústavu kvůli této změně byla zrušena pracovní pozice „vedoucí vědecký pracovník“, kterou zastával Petr Drulák, a proto se podle výpovědi stal pro zaměstnavatele nadbytečným. Takový poměrně klasický způsob výpovědí u nás, a je nutné říct, že zaměstnanci proti němu nemají moc možnosti obrany.
A jestli zdůrazníte klíčové okamžiky, kdy došlo k problémovým bodům a třecím plochám?
Těch bodů bylo více a musím říct, že popsat soudu vše podstatné bylo docela náročné, nicméně závěr soudu byl jasný a vůči ústavu poměrně kategorický. Soud došel dokonce k názoru, že organizační změna nebyla vůbec prokázána, a dále pak nenašel žádnou příčinnou souvislost, která by měla vést k tomu, že by měl odejít právě Petr Drulák. V této souvislosti mohlo soud nepochybně ovlivnit předchozí jednání ústavu, který se pokusil vůči Petru Drulákovi vytvořit situaci, kdy by ho mohl propustit pro porušení pracovní kázně, a zaslal mu hned dva vytýkací dopisy.
Z jejich obsahu vyplývá, že ústav dovozoval z veřejných prezentací žalobce v médiích porušení pracovní kázně, resp. citované pracovní smlouvy, a to tak, že dovozuje porušení Etického kodexu zaměstnance Ústavu mezinárodních vztahů. Proti těmto dopisům se Petr Drulák výrazně ohradil, že s nimi nesouhlasí. Na to už ústav nereagoval a po čase cestou tvrzené organizační změny dal Petru Drulákovi výpověď pro nadbytečnost.
Lze rozhodnutí soudu v první instanci označit jako precedent?
Ke cti soudu je nutné zmínit, že se věcí zabýval skutečně podrobně, celkem proběhla tři soudní stání a zaměstnavatel dostal možnost se po poučení soudu hned dvakrát vyjádřit, což u podobných případů až tak nebývá. Zkrátka věc rozhodně neodbyl, a proto doufáme, že verdikt obstojí i u soudu odvolacího, pokud k odvolání ze strany ústavu dojde. Za precedent bych to označila v tom smyslu, že není až tak obvyklé, aby zaměstnavatel neuspěl při výpovědi pro nadbytečnost, a je proto důležité, aby to přestali brát zaměstnavatelé jako samozřejmost. Zvláště když z toho tak „trčí“ ona účelovost jako v tomto případě.
Co by ale mohlo být precedentem, to je souběžně vedený druhý soudní spor o zrušení oněch vytýkacích dopisů. Máme totiž za to, že ve výjimečných případech, když obsah podobných dopisů hrubě zasahuje do osobnosti adresáta, v tomto případě Petra Druláka, měl by mít zaměstnanec právo na to, aby tyto dopisy byly zrušeny nebo prohlášeny za neplatné. Zde jsme zatím neuspěli, protože zákon neumožňuje vytýkací dopisy obecně napadat – což my uznáváme, ale apelujeme na to, že někdy je třeba rozhodnout výjimečně jinak. Toto řízení patrně skončí u vyšších soudů, tedy nechme se ještě překvapit.
Psali jsme:
Osobně se domnívám, že pokud zaměstnavatel překročí určitou hranici, i soudní zásah proti vytýkacím dopisům by měl být možný. Zvláště u někoho s touto kariérou – Petr Drulák pracuje u ústavu s přestávkami (z důvodu výkonu funkcí, aby nebyl ve střetu zájmů) od roku 1998. V letech 2014 až 2016 vykonával funkci prvního náměstka ministra zahraničních věcí ČR, v roce 2016 opět uzavřel pracovní smlouvu a čerpal neplacené volno jako velvyslanec ČR ve Francii a v roce 2020 opět nastoupil do pracovního poměru. Nelze vůči podobnému člověku napsat do vytýkacích dopisů tzv. kdeco. Naším zájmem proto je, aby podobné dopisy nebyly nikde založeny, a pokud je nezrušil sám ústav, aby to udělal soud. Uvidíme, je to právně odvážný pokus.
Musejí se lidé tedy bát vyjádřit názor, že je kvůli tomu vyhodí ze zaměstnání?
Obecně by se bát neměli, konkrétně se to bohužel v praxi děje. Ano, v tomto smyslu jde v případě sporu Petra Druláka o neplatnost výpovědi nepochybně o precedent v tom smyslu, že se lidé nemají bát proti účelovému jednání zaměstnavatele bránit. Vždy však doporučuji myslet na důkazy – listiny, svědky, nahrávky… Zkrátka šikanu nebo účelovost jednání je třeba nejen tvrdit, ale také prokázat.
Výzkumného pracovníka a někdejšího prvního náměstka ministra zahraničí vyhodili z Ústavu mezinárodních vztahů neprávem. Co to znamená pro svobodu slova obecně?
Jednoznačně to, že okolnost, že se někdo veřejně vyjadřuje ke společenským nebo politickým otázkám, nesmí být důvodem výpovědi, i kdyby na základě jiného, uměle vytvořeného důvodu. Je pravda, že soud posuzoval pouze tento vytvořený důvod, a svobodou slova se výslovně nezabýval, ale jak jsem uvedla, ony vytýkací dopisy měl k dispozici, a to, že ústav si napřed vytvářel prostor pro výpověď pro porušení pracovní kázně, bylo viditelné. Mohlo to být nepochybně jazýčkem na vahách a motivem v tom smyslu, že se soud zabýval výpovědí tak důkladně. Opravdu musím paní soudkyni vyjádřit respekt.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
