Přesně před týdnem se po projednání sporu mezi vámi a Divadlem Járy Cimrmana vyjádřil Zdeněk Svěrák, že chcete divadlo vyždímat a že ho chcete řídit, ačkoli jste majitelem jen osminy autorských práv. Měli by se fanoušci Járy Cimrmana začít domlouvat na sbírce pro chudé umělce, když jim od vás hrozí vyždímání?
Je vyhlášení nového nouzového stavu Babišovou vládou protiústavní?Anketa
Pan Svěrák je velice obratný manipulátor a herec, proto není divu, že mu naletí nejen děti, ale i někteří dospělí lidé. Dále je potřeba si uvědomit, že veškerá jeho vyjádření konzultuje se svými právníky a marketingovými poradci. Ví tedy úplně přesně, na jakou strunu zahrát, kdy zalhat jen trochu a kdy překroutit pravdu úplně. Jeho výrok, že chci „divadlo vyždímat“ obsahuje dvě slova a hned dvě lži najednou, tedy co slovo, to lež!
Za prvé, tzv. Divadlo Járy Cimrmana jako subjekt vůbec neexistuje. Je to literární pojem a někdy se tak sama označuje skupina herců, původně skupina vedená Smoljakem a Svěrákem. Taková skupina lidí sice existuje, dokonce jsou i mimopražští amatéři, kteří si tak říkají. Je to velice proměnlivá skupina a především: Dnes v ní chybí jeden ze dvou hlavních pilířů, můj otec.
Nikdo tedy nemůže ždímat něco, co právně neexistuje, nebo je to jen jakási mlhavá entita fyzických osob. Svěrák nikdy neřekl, koho tím přesně myslí. Nedávno se u soudu svěřila paní Kotková, že ona pokládá sama sebe za členku Divadla Járy Cimrmana. Tak velkou drzost jsem dlouho neslyšel!
K tomu pondělnímu usnesení soudu je potřeba dodat, že se jedná o ukončení několik let se vlekoucího sporu a ukončil jsem ho já tím, že jsem svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení příspěvkovou organizací Prahy 3 ŽDJC v rámci uklidnění vztahů snížil na pouhých cca 90 tis z původně požadovaných 700 tis., čili jsem slevil skoro o 90 procent.
Psali jsme:
Koho tedy může Zdeněk Svěrák považovat za „ždímaný“ subjekt?
Možná má na mysli příspěvkovou organizaci Prahy 3, kterou ovládá koalice Piráti–STAN–TOP 09–Zelení. To by dávalo alespoň nějaký smysl, i když ne moc velký. Jak je možné, že za veřejnoprávní subjekt, který patří občanům Prahy 3, hovoří pan Svěrák, trvale bytem v Praze 5, a ještě ho nazývá „my Cimrmani“, což cituji jeho slova a odkazuji na pomlouvačný článek Zdeňka Svěráka „Filipika“ v týdeníku Respekt 21. 4. 2018.
Pan Svěrák se chová jako soudruh z 50. let, kdy Svěrák skutečně vstupoval do strany. Vybavují se mi tehdejší hesla: „Veškerá moc patří pracujícímu lidu!“, „Půda patří těm, kteří na ní pracují!“, „Psům psí smrt“. To poslední heslo, když to takhle půjde dál, bude asi brzy adresovat mně anebo mým dětem. Zatím jen křičí, že chci peníze, jsem hotový buržoazní parazit. Soudruh Svěrák tím dává najevo, že se jeho mysl za 65 let vůbec nikam neposunula, jen už není služebníčkem pracujícího lidu, ale přímo jeho ideovým vůdcem.
Za druhé, pokud soudruh Svěrák má na mysli Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, tedy příspěvkovou organizaci Prahy 3, pak je vrcholem drzosti hovořit o nějakém ždímání, když mi toto divadlo na jeho pokyn nic neplatí, ač vesele užívá moje práva ostošest. Nevyplácí mi tedy ani 12 procent, ani 11 procent, jak to bývá u ostatních sourozenců, ale čistou nulu!
Ale to už by se brzy mělo napravit, ne? Po pondělním soudním jednání prohlásil advokát protistrany František Vyskočil, že divadlo přistoupilo ke smíru proto, aby se spory netáhly ještě léta, a doufá, že se s vámi dohodne i ohledně dalších sporů. Nebo nevěříte, že vám Žižkovské divadlo Járy Cimrmana už konečně začne platit tak, jak má?
Pochybuji, že se do budoucna v tomto směru něco změní. Hned druhý den napsal pan Vyskočil soudu, že za další období, tedy rok 2018, nehodlá ŽDJC, p.o., zaplatit ani korunu. Ostatně je to typické pro dvojí tvář lidumila Svěráka. Ve skutečnosti je to totiž tak, že kdybych vůbec někdy měl dostat byť jen jednu jedinou korunu, soudruh Svěrák by patrně utrpěl srdeční či mozkovou příhodu i bez kovidu, protože považte „on (Filip) chce peníze, hlavně peníze!“ jak říká v rozhovoru pro Českou televizi. Ten rozhovor kupodivu nezveřejnila Česká televize, ale Novinky.cz. Patrně má ČT nějakou dohodu s tímto soukromým subjektem, asi v tom smyslu, že paní Kubálková z ČT bude dělat rozhovory s celebritami a pak to exkluzivně přepustí Novinkám. To ale jen tak na okraj.
Každopádně Zdeněk Svěrák je člověk, který musí brát prášky na spaní, když někdy přijde o pětikorunu. Takhle dopadl člověk, který je dotován státem pomalu lépe než Agrofert, a to prostřednictvím OSA, DILIA, INTERGRAM, tedy z peněz nás všech, včetně těch, kterým se jeho písničky nelíbí a neposlouchají je. To je ale zase jiný příběh...
Zdeněk Svěrák u soudu vypověděl, že váš otec Ladislav Smoljak nikdy nechtěl zvýšit podílové odměny. A vy ho prý chcete pomstít, i když on žádnou pomstu nechtěl. Zdeněk Svěrák si také postěžoval, že jste pro něj naprosto nepochopitelný. Můžu se na oplátku zeptat, jestli jeho postup jako klíčového představitele protistrany ve věci DJC je pro vás pochopitelný?
S tou mstou mu nerozumí nikdo. Neustále opakuje, že se za něco mstím, ale nikdy neřekne za co. Pokud vím, nikdy mi nepřebral žádnou milenku, resp. o tom nevím. Z legrace někdy říkám, že nám Svěrák snědl dítě, malého Emilka, protože má tak strašně moc rád malé děti, až jednou nedopatřením našeho malého bratříčka „samou láskou snědl“. A proto se nejspíš mstím za tuto ztrátu malého bratříčka.
Svěrákova strategie je ale zcela jasná. Chce mě prostřednictvím urážek, lží a křivých nařčení dehonestovat na veřejnosti. Konečným cílem má být zřejmě lynč davem zfanatizovaných milovníků Svěrákových pohádek. Ostatně výhrůžky násilím z okolí Svěrákových obdivovatelů dostávám velice často. V jednom případě jsem s tím dokonce musel na policii, neboť výhrůžka pocházela od příbuzného manželky mého bratra, který trpí duševní nemocí a zradikalizován podobnými výroky mě chtěl na veřejnosti inzultovat. Nijak se tím netajil. Dokonce i Svěrák jednou vzkázal po mé mamince, že když se ještě někdy objevím v divadle, nechá mě násilím vyvést. Máma z toho tehdy měla skoro smrt a až do svého skonu v loňském roce se jí při pomyšlení na chování tohoto muže dělalo špatně. Zdeněk Svěrák, to je zkrátka Lež a Nenávist převlečené za Pravdu a Lásku.
V čem tkví jádro sporu, když zdánlivě by mělo být jasné, že Zdeňku Svěrákovi náleží polovina z autorských poplatků a čtyřem potomkům Ladislava Smoljaka včetně vás po jedné osmině?
Jádro sporu spočívá v tom, že po smrti našeho táty se soudruh Svěrák s námi potomky nedomluvil na pokračování užívání divadelních her, jichž byl táta spoluautorem, ani jeho režijního díla. Bohužel jsem tehdy před deseti lety uvěřil svému bratrovi, že bude za nás jednat v tátově a našem zájmu. Jak jsem se mýlil! Že je můj bratr podvodník, který se nechá vyplácet z protiprávních zisků Václava Kotka, tzv. výpalného, jsem zjistil až po třech čtyřech letech. Po roce 2015 jsem se do toho vložil, dal výpověď všem Svěrákovým agentům a po krátkém pátrání zjistil neuvěřitelné věci. Přestože můj bratr ukradl veškerou tátovu pozůstalost písemnou – rukopisy, smlouvy, úřední dokumenty, korespondenci, poznámky, deníky, režijní knihy, prostě všechny listiny (včetně závěti!), které jsem neměl možnost ani prostudovat a z větší části ani vidět. Odvezl si to v roce 2011 pod záminkou, že všechno naskenuje a rozdá skeny ostatním sourozencům. Dodnes, ani po deseti letech tento slib nesplnil, ale naopak dokumenty nadále zatajuje přede mnou, před soudy i před policií. Nejspíš obsahují výbušné informace o samotném soudruhovi, který měl koncem osmdesátých let velice dobré kontakty na komunistické ministerstvo vnitra a StB.
Psali jsme:
Pojďme zpátky k jádru sporu s divadelními provozovateli. Spor se vede ve třech rovinách. O jaké jde?
Za prvé existence licenčního oprávnění. Protistrana tvrdí, že licenci od mého otce „úplně ke všemu“ má Divadelní agentura ECHO s.r.o. a může si tak s dílem dělat, co chce, obchodovat s ním, komerčně ho vytěžovat a mě obejít. Za tím účelem ukazuje pravděpodobně padělané smlouvy, které však, i kdyby byly pravé, rozhodně nikdy nebyly platné, a to asi ze šesti závažných právních důvodů. Soudy to již několikrát uznaly. Především na nich jaksi chybí tátův podpis. U soudu tedy protistrana dokázala argumentovat pouze tím, že otec „nikdy neprohlásil, že by si nepřál, aby se v ŽDJC, p.o., po jeho smrti nehrálo“, což ovšem není žádný důkaz a už vůbec ne licence. Soud však soudruhu Svěrákovi tak nějak podprahově uvěřil, že by asi otec neprotestoval, že se to v tom divadle hraje (ve výroku, ani ve zdůvodnění to ovšem není, je to jen jakýsi předběžný názor soudce – pozn. FS). Nicméně městský soud dal v pondělí zcela jasně najevo, že obsah údajných a podle mě padělaných smluv, nelze pokládat za platný, mimo jiné v otázce práva k provozování na straně jakékoliv agentury a výše autorské odměny. Proto tvrdím, že je tu vážný nedostatek a tátova díla se po jeho smrti užívají a komerčně zneužívají protiprávně. Také jsem v tom roce 2016 navrhl panu Svěrákovi a mým sourozencům, abychom to napravili. Ješitný bolševik, který žije ve světě, ve kterém půda patří lidem, kteří na ní pracují, začal vztekle nadávat, co si dovoluji rýpat se v tom, jaké fauly napáchala jeho agentura a poslal mě kamsi. Stejně tak jeho věrní a fanatičtí spojenci a můj vychytralý bratříček. Ten se nikdy netajil tím, že půjde klidně proti svému otci, neboť je už mrtev a Svěrák žije a z něj dozajista něco kápne. Samozřejmě káplo – senátorské křeslo.
To jste ale odbočil. Jak to tedy momentálně vypadá s licenčním oprávněním?
Protože se Svědci Svěrákovi rozhodli zakopat ve svých pozicích a jednat pouze silou, už čtvrtým rokem se téměř všechna představení odehrávají bez souhlasu všech autorů, a tedy protiprávně. Je to zcela běžná praxe lidí kolem Svěráka. Existují webové stránky cimrman.at, na kterých se zneužívají fotografie autora Josefa Koudelky bez jeho souhlasu, v divadelní hře Posel z Liptákova se hraje moje hudba bez mého souhlasu a tak dále a tak dále. Soudruh, který se svého času soudil o tři slova užitá jedním hobbymarketem a vysoudil za každé jedno slovo 33 tisíc korun a dohromady tak sto tisíc, systematicky poškozuje autorská práva druhých a zároveň moralizuje a moralizuje. Svěrák je vlastně ten pravý pirát, jak si ho vždycky představoval Ivan Bartoš. Pro Svěráka a Piráty totiž zákony na ochranu duševního vlastnictví neplatí. Však se také v tomto směru překvapivě spojili a do voleb jdou de facto jako trojkoalice Piráti–STAN–Svěrák. V této zemi je totiž možné už úplně všechno.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Vím, že jednou z rovin sporu je otázka práv režiséra divadelních inscenací. Jak tam se situace vyvíjí?
Soudruh Svěrák nezneužívá jen tátova práva jako spoluautora, ale také jeho práva režiséra divadelních inscenací. Opět stejná písnička... Soudruh Svěrák vydělává desítky milionů na cizích divadelních inscenacích (nikoliv jen na textu her, který je Smoljaka a Svěráka půl napůl, ale na celých inscenacích, neboť každý divák, který přijde do divadla, ví, že se zde nečtou texty, ale hrají inscenace – pozn. FS). Tím, kdo tyto inscenace dal dohromady, byl můj otec a dodnes se hrají ve stejné podobě. Když je inscenuje jiný režisér, vypadají mnohdy úplně jinak. A těch jiných režisérů, byť povětšinou ochotnických, jsou dnes desítky. V tomto sporu ale nejsem jako tátův právní nástupce úspěšný, neboť Česká republika vinou Ministerstva kultury práva divadelních režisérů neuznává v rozporu s mezinárodními úmluvami. Spor tak přešel do soudního sporu Smoljak versus Česká republika, který je již u Obvodního soudu pro Prahu 2.
Fotogalerie: - Osobnosti pro Drahoše
Zbývá spor o to, jakou odměnu by měli inkasovat potomci Ladislava Smoljaka za užívání jeho autorských, případně interpretačních práv. V čem tam je problém?
Soudruh Svěrák má samozřejmě zájem na tom, aby to bylo co nejméně, protože on je ten, kdo Smoljakovo dílo užívá a komerčně vytěžuje. Není tedy v případě Smoljakovy části práv autorem, ale naopak uživatelem a výdělkářem. Samozřejmě že v případě, kdy jsou jakákoliv autorská práva společná, může si autor za tu svou ideální část práv nějaké to procento odpustit. Svěrák jako autor i uživatel v jedné osobě ty peníze stejně dostane zpátky v jiné formě, například ve formě hereckých honorářů, protože všechny honoráře, jak autorské, tak herecké, jdou z jednoho balíku peněz – ze vstupného, které platí diváci. Pak tu je ještě dotace města a sponzorské příspěvky, a to všechno jde samozřejmě Svěrákovým agentům, zcela mimo jakékoliv obvyklé autorské či herecké poplatky, to je vlastně zisk podnikatelské skupiny Svěrák–Kotek.
Svěrákovi ale není jedno, kolik peněz si odnese někdo jiný, například Filip Smoljak. Jak jsem již říkal, dostane-li Filip o pět korun víc, soudruh musí brát léky na spaní, aby mohl po své práci v klidu usínat. A zde tedy přichází ke slovu celá organizovaná skupina, které říkám „Svědci Svěrákovi“. Chová se jako kulturní mafie. Kromě již dříve zmíněných výhrůžek násilím mě neustále napadá v tisku, například s pomocí svých novinářských lokajů z vydavatelství Economia.
Bohužel se k této skupině přidali i lidé z České televize, například Ondřej Šrámek, který na mě v minulosti vyvíjel nemravný nátlak, nebo Pavel Kačírek, spolupracovník ČT a výdělkářů z kolektivní správy práv (OSA–DILIA–INTERGRAM), jinak též spolumajitel Originálního videojournálu s.r.o. – soukromého subjektu, který na základě podezřelých transakcí inkasuje obrovské peníze od ČT a okrádá mě o autorská práva k užití záznamů divadelních her mého otce na internetu (soudní spor o informace ohledně AV záznamů na internetu Smoljak versus OVJ s.r.o. je po dovolání OVJ s.r.o. na Vrchním soudu v Praze – pozn. F. S.).
Přiznám se, že mi není úplně jasné, jak rozhodl soud ve věci podílu na autorských právech, zda se ten podíl u každého bere ze 14, nebo 12 procent z tržeb. Jak to tedy je?
Jen upřesňuji, že soud to nerozhodl, došlo ke smíru díky našemu megaústupku. Co se týká těch procent, zda se má vyplácet autorům textu 12, nebo 14 procent, soud posvětil dohodu, že za roky 2015 až 2017 mi tato organizace doplatí nějakých 90 tisíc korun místo původně požadovaných 700 tisíc. Je zde ale spousta ALE. Právník Zdeňka Svěráka JUDr. Vyskočil, který zastupuje prakticky všechny subjekty na obou stranách podílející se na procesu užívání autorských práv Smoljaka a Svěráka, tedy jak autory, tak agentury, tak producenty, tak některá divadla, zejména ŽDJC, p.o., a podle mne tím hrubě porušuje zákon o advokacii, předložil u soudu listiny, které mají údajně vyjadřovat vůli mého otce a Zdeňka Svěráka, aby poplatky za užití jednotlivých her byly ve výši 10 až 12 procent. Podle mě některé z těchto smluv byly padělané a předal jsem k tomu důkazy státnímu zastupitelství. Dlouhodobě tvrdím, že spravedlivá odměna u tak výjimečného díla a zejména autorského divadla, které bylo postaveno čistě na hrách vlastních autorů, je spravedlivá odměna nejméně 14 procent.
Skutečnost je taková, že ŽDJC podobně jako jiná divadla platí autorům opravdu 14 a více procent. Pro příklad za provedené divadelního představení České nebe ŽDJC, p.o., platí na svůj náklad autorům následující procenta z tržeb:
autorské poplatky pro Zdeňka Svěráka ve výši 1/8podílu ze 14,52 % = 7,26 %
autorské poplatky pro senátora Davida Smoljaka ve výši 1/8podílu ze 14,52 % = 1,82 %
autorské poplatky pro Kateřinu Smoljakovou ve výši 1/8podílu ze 14,4 % = 1,82 %
autorské poplatky pro Alžbětu Briscoe ve výši 1/8podílu ze 14,4 % = 1,82 %
autorské poplatky pro Filipa Smoljaka ve výši 1/8podílu ze 12 % = 1,50 %
Samozřejmě se musím zeptat, proč ŽDJC platí za představení České nebe méně vám než třeba vaší sestře Kateřině. Čím je to způsobeno?
Vysvětlení je ukryto v samotné podstatě systému ochrany duševního vlastnictví v České republice. Hlavním principem je totiž ochrana autorských práv před samotnými autory. Je téměř vyloučeno, aby se autor či dědic mohl domáhat svých práv sám. Věřte mi, zkusil jsem to a celá autorskoprávní lobby na mě s nebývalou agresivitou útočí na všech frontách a neváhá jít až na hranu trestné činnosti pomluvami, útiskem, vyhrožováním, paděláním listin a tak dále.
Náš systém je totiž nastaven tak složitě, netransparentně a mafiánsky, že autoři jsou až na některé úplné bizarní výjimky – jako jsem třeba já – vždy někým povinně zastoupeni. No a ten zastupující si samozřejmě chce také přijít na své. Nebudu to složitě vysvětlovat, ale tím, že se například moje sestry nechávají zastupovat mafiánskými agenty, tratí zejména divadla. Ta jsou často nucena platit na autorských poplatcích DPH, které se jim již nevrátí, protože absolutní většina divadel nemá nárok na odpočet DPH na vstupu. Je to podobné, jako když si jako běžný spotřebitel jdete koupit počítač do obchodu. Zaplatíte konečnou cenu včetně DPH. Kdyby vám ho ale prodal malý obchodník, který není plátcem DPH, budete platit cenu nižší, bez DPH. A to je přesně můj případ. Já jsem ten malý obchodník s malými příjmy, který se nenechává zastupovat velkým podnikem, a proto je to u mě levnější. Moje sestry sice také nejsou plátci DPH, ale nechávají se zastupovat subjektem, který inkasuje desítky, možná stovky milionů korun, a ten si k této transakci připisuje DPH. Podle mého názoru je to protiprávní, protože zastupující subjekt by měl respektovat, zda je plátcem DPH jeho klient, ale to se v ČR neděje. Agenti se totiž v rozporu se zákonem chovají jako vlastníci autorských práv, to je celkem známá věc již dlouhou dobu...
Chápu to tedy správně, že vy jste pro divadlo jako držitel poměrné části autorských práv lacinější než ostatní držitelé?
Ano, takové je vysvětlení. Já díky tomu, že jsem se v roce 2015 opovážil zastupovat sám, zlevňuji divadlům svou službu zhruba o 21 procent. Moje sestry nebo Svěrák a bratr David (oba tito muži jsou velcí byznysoví hráči, a tedy plátci DPH – pozn. FS) naopak „divadlo“ svými nároky „ždímají“. Nejsem to tedy já, kdo někoho ždíme, a to ani tehdy, kdyby mi „divadlo“ skutečně vyplácelo oněch zmíněných 14 procent. Svěrák a moji sourozenci budou pořád ještě o něco dražší a víc „ždímající“ než já.
Vím, je to dost těžké na vysvětlení, ale je to prostě fakt, který jsem ve svém vyjádření přednesl i u soudu a zřejmě se to ukázalo jako pádný argument. Protistrana si pak spočítala, že se jí vyplatí přestat mě tolik poškozovat a uvolila se, že mi tedy bude platit těch 14 procent jako ostatním. Ano, ta protistrana, která je propojena se soudruhem Svěrákem, který hned za soudními dveřmi na chodbě začal vykřikovat do České televize, resp. pro Novinky.cz, že chci divadlo „ždímat“. Takhle si soudruh Svěrák představuje smír, resp. mír. Přesně podle vzoru někdejšího Sovětského svazu, kdy byl boj za mír součástí vojenské strategie ke zničení imperialismu.
Na sociálních sítích jste uvedl, že vám od roku 2020 provozovatelé her Divadla Járy Cimrmana na pokyn Zdeňka Svěráka neplatí honoráře vůbec. Čím mohl tvůrčí partner vašeho otce pokyn zdůvodnit a jak to, že ho provozovatelé mohli akceptovat?
Dopis Zdeňka Svěráka podepsaný mimo jiné i paní Alenou Kotkovou, jednatelkou Divadelní agentury ECHO s.r.o., manželkou Václava Kotka, a také mým bratrem, senátorem Davidem Smoljakem, jsem i s komentářem zveřejnil na svém webu. Je podepsán 2. června 2020 a divadla údajně dostala pokyn k přísnému utajení. Přesto se v naší české mafiánské struktuře občas objeví trhliny, někdo to tzv. „pustí“ a podvůdek vypluje na povrch.
V textu dopisu opět platí, že co slovo, to lež. A jak je v našem kolaborantském národě zvykem, můj bratr David a sestra Kateřina to vlastnoručním podpisem potvrzují, čímž za prvé plivají na památku svého otce a sami se tak upisují mafiánům. Nepřipomíná vám to náhodou poučení z krizového vývoje po roce 68 nebo Antichartu po roce 1977? Umělci byli nuceni podepsat snůšku lží, aby se neocitli v nemilosti režimu. Dnes tyto praktiky uplatňuje bývalý antichartista Svěrák na dětech svého údajného přítele. Já mu to ale nikdy nepodepíšu. Nebudu zrazovat tátu ani spravedlnost. Pokusy donutit mě k podpisu nové Svěrákovy Anticharty tady už byly. Svěrákův advokát mi v roce 2017 vyhrožoval, že pokud se nevzdám svých autorských práv, vymůže je na mně pomocí soudu.
Jaké konkrétní lži se ve Svěrákově dopisu divadlům objevují?
Už v první větě onoho dopisu divadlům je lež jako vrata: „Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak jako spoluautoři 13 divadelních inscenací...“ Divadelní věda již od dob Osvobozeného divadla pokládá za autora divadelní inscenace režiséra, nikoliv autora textu divadelní hry. To soudruh Svěrák nepochybně ví, takže lže vědomě. Autoři textu nejsou autoři inscenaci, i kdyby si to producenti prosadili do zákona. Nelze zkrátka legislativně ustanovit, že voda teče do kopce, nebo že slunce zapadá na východě.
Dále autoři dopisu tvrdí, že můj otec poskytl Divadelní agentuře ECHO s.r.o. oprávnění k provozování divadelních her, což bylo již několika pravomocnými verdikty soudů vyvráceno. Svěrák tedy popírá rozhodnutí soudů.
Dále soudruh Svěrák tvrdí, že můj otec za svého života nikdy nepožadoval odměnu za „divadelní koncepci“ k divadelním inscenacím, přestože podle svědectví ředitele DILIA, které učinil u soudu a tzv. pod přísahou, si můj otec právě divadelní koncepci nechal u této agentury registrovat, a to pro všech 15 divadelních inscenací. Pobíral za její užití odměny a stejně tak je po jeho smrti pobírali od DILIA i jeho potomci. To se prokázalo dokonce již před třemi lety u Krajského soudu v Brně a je to zcela neprůstřelné.
Co tedy ti podepsaní pod dopisem provozovatelům her tímto krokem sledovali?
Je zde podezření, že se Svěrák, Kotková, David Smoljak a Kateřina Smoljaková opakovaně a vědomě dopouštějí podvodu. Chtějí totiž, aby peníze za divadelní inscenace našeho táty nebyly vypláceny mně a zůstaly na účtech mafiánských subjektů. A docela se jim to daří. Kolektivní správce DILIA mi zastavila výplaty honorářů za divadelní, resp. režijní koncepci mého otce, Agentura Aura-Pont s.r.o. vybírá některé moje honoráře, zatajuje je a nechává si je pro vlastní potřebu.
No a jako třešnička na dortu je v dopise uvedeno, že peníze za užití textu divadelních her mají posílat na konkrétní číslo účtu, které zřídila paní Kotková, tedy mají moje peníze posílat vlastně Vojtovi Kotkovi, který je jediným majitelem Divadelní agentury ECHO s.r.o. A Divadelní agentura ECHO s.r.o. skutečně přikazuje divadlům a vybírá od nich moje peníze na svůj účet. Jsem zvědav, jestli i toto policie označí za soukromý spor, který si mám vyřešit sám a že jsem ty peníze vlastně nechtěl. Věřte, nevěřte, můj bratr, senátor David Smoljak, chodí na policii jako svědek podvodníků a tvrdí, že může místopřísežně prohlásit, že jsem ty ukradené peníze nechtěl. Není ani divu, když je na výplatní listině rodiny Kotkovy. Má tedy podíl z výnosů z podezřelé činnosti, která by mohla být označena za trestnou.
Také Zdeněk Svěrák v dopise divadlům tvrdí, že prý odmítám přijímat podílovou odměnu za užití divadelních her. Na druhou stranu si stěžuje, že se prý o tuto odměnu neustále soudím a divadlo chci vyždímat.
Ještě jednou si to tedy zopakujme: Odmítám honoráře, a proto chci divadlo vyždímat. Kdy už konečně soudruh Svěrák navštíví docenta Chocholouška?!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
