Filozof o uprchlících a islámu: Přichází kolonizace agresivní kulturou a rozpouštění evropských národů. Lemplové a fanatici. Arogance EU. Větší obludnosti není

Co říkáte kvótám na imigranty z Evropské unie? Předsedou Evropské komise prosazující kvóty je křesťanský demokrat Jean Claude Juncker...

Jestliže demokratičtí politici rozhodují o takových nezvratných věcech, jakými jsou zásadní civilizační změny, kolonizace agresivní kulturou či maskované rozpouštění národů, pak by se nejprve měli dotázat občanů, jestli něco takového chtějí. V opačném případě se chovají jako totalitáři, jimž je arogance moci vlastní, nebo jako nezodpovědní megalomani, kteří chtějí do dalších voleb honem prosadit své umanutosti, ať to stojí, co stojí. A je tu ještě třetí možnost: Lidé jako Juncker jsou už zřejmě tak prosáklí prolhaností politické korektnosti, že problém islamizace Evropy buď vůbec nevidí, nebo v té islamizaci nevidí problém. Jsou to lidé, kteří ideologicky nepříjemné problémy prostě vidět nechtějí.

U křesťanských politiků posledních desetiletí už takový profil nepřekvapuje. Oni jsou někdy až pyšní, že ideologicky splývají s hlavním proudem, že se také mohou zúčastnit. Přitom jim pořád nedochází, že ten hlavní proud byl spuštěn neomarxisty ve jménu jejich kulturní revoluce, aby především spláchl tradiční, tedy i křesťanské hodnoty. Ačkoli mají lidovci v europarlamentu největší zastoupení, dělají tam dlouhodobě stafáž při tvorbě nového řádu podle měřítek kulturních marxistů.

Ano?

Sotva se například jeden náš novopečený lidovecký europoslanec v Bruselu rozkoukal, objevil Ameriku. Podivoval se totiž, že v jeho neúctyhodných politických prostorách není větší faux pas, než když zavedete řeč na křesťanství a jeho hodnoty. Jinak je týž novic upřímně přesvědčen, že se podílí na nesmírně užitečné práci. Když šlo o povinné imigrantské kvóty, tak tuším hlasoval pro nebo se zdržel. Jeho nový šéf, Juncker, je zřejmě přesvědčivý chlapík.

No, a jako na zavolanou přichází čerstvá ilustrace úrovně křesťanských politiků. Na Zemanovo varování, že muslimové tu jednou zavedou islámské právo šaría, reagoval předseda našich lidovců úžasným protiargumentem: v našem senátu prý sedí jeden Syřan, který šaríu neprosazuje. K takovým myšlenkovým výšinám se dnes dokážou jinak inteligentní lidé vzepnout, když jde o povinnou obhajobu ideologického lhaní.

Jaký je obecně váš názor na postoj křesťansko-demokratických stran? Hájí křesťanskou civilizaci?

Svůj názor jsem již naznačil. Dál bych ten smutný příběh nerozebíral. Musel bych zase začít u filosofické zaostalosti či dezorientaci zúčastněných. Filosofické ideje totiž mají značný vliv na lidskou praxi – osobní i společensko-politickou.

Nemůže nátlak Evropské komise, Německa a dalších západoevropských zemí na země Visegrádu a východoevropských zemí vést k rozpadu EU, když se názory jednotlivých zemí na imigranty tak silně rozcházejí?

Myslím, že to stačit nebude, ale rozpad současné EU bych si přál. Naše oficiální elity se takového kacířství upřímně děsí; kdyby se neděsily, nebyly by oficiální, že. Proto spolu s bruselským establishmentem vnímají euroskeptiky tak, jako vnímal bolševik své třídní nepřátele; ještě jim taky tak zasolit. Domnívám se ale, že právě s realitou přistěhovalecké krize nastal čas, kdy by měli ti ideologicky nezkorumpovaní intelektuálové dobře vysvětlovat důvody radikální skepse k Bruselu a začít hned tím prvním: Bruselská politika je totalitní, protože uskutečňuje totalitní ideologii neomarxistů. Před imigrantskou krizí bylo takové tvrzení pro mediálně zpracovanou veřejnost téměř nepochopitelné. V té krizi však už lidé zahlédli žraločí škleb totality a vystoupení z EU se jim už nejeví jako něco šíleného; mnozí v něm naopak spatřují východisko.

Proč je tedy vámi zmiňovaná totalita bruselské politiky tak těžko rozpoznatelná? A v čem vůbec totalita spočívá?

Totalitní povaha dnes vládnoucí ideologie se mnohým skrývá za zvláštnostmi, pro které ji znalci charakterizují jako měkkou. Vlastnosti „měkkosti“ jsou totiž dány jejím nenásilným prosazením a plíživou postupností. Proto jsou matoucí. Naše zkušenost s totalitními režimy je jiná. Přesná definice totality však umožňuje identifikovat ideologii kulturního marxismu jako totalitní.

Totalitní je taková ideologie, která obsahuje záměr společensky celoplošně a do nejniternějšího soukromí občanů mocensky/legislativně prosadit pseudomorálku (třídní, rasovou, multikulti, genderovou…), a sice podle aktuálních ideologických zájmů či potřeb – bez omezení. Žádná oblast společenského života není vůči tomu imunní, žádný aspekt osobního života není vyňat; vše může být ideologicky „ošetřeno“. Větší systémová zrůdnost není myslitelná. Vzhledem k těmto podstatným znakům totality jsou míra krutosti či omezení svobody pouze (nahodilými okolnostmi dané) nenutné projevy totality. Proto podle nich nepoznáme, zda se v daném případě jedná o totalitu, či nikoli.

Proč myslíte, že u nás nastává obrat veřejného mínění, nebo aspoň posun k euroskepticismu?

Stačí číst diskuse pod mediálními proimigrantskými agitkami. Zažil jsem tři morální vzepětí většiny české společnosti proti masivnímu mocenskému zlu. V osmašedesátém, při pádu komunismu a nyní proti řízené islamizaci. V těchto momentech jsem se cítil být Čechem víc než kdy jindy. Zmíněné diskuse mě příjemně překvapily. Lidé v nich perfektně reagují na průhlednou manipulaci a demagogii lokajských maistreamových médií. Po tom více než dvacetiletém školení v politické korektnosti upřímně tleskám. Je někdy až strhující sledovat ten zápas probuzeného realismu zdravého rozumu s ideologicky zkaženými mozky intelektuálů a jejich racionalizovanou iracionalitou.

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří odpůrce masové imigrace označují za xenofoby, nehumánní či vyhrožují sebráním dotací a různými sankcemi?

Zaznamenal jsem, jak Merkelová takřka jedním dechem důležitě oznamovala, že rozumí obavám svých občanů z přívalu imigrantů a nerozumí postoji východních „partnerů“ ke kvótám. Kromě rozporu v její politické floskuli si všimněte toho vyprazdňování lidsky důležitých slov. Madam je prý brilantní analytička, takže by přece mělo mít váhu, když se vysloví, že něčemu rozumí či nerozumí. Inu, nemá. A její reflexe imigrantského tsunami už vůbec ne.

Falešné obviňování z xenofobie bylo nesčetněkrát demaskováno. Ale divte se angažovaným humanistům zvláštního ražení, že se těch nálepkovacích stereotypů nechtějí vzdát. Vždyť to na Západě celá desetiletí tak bezvadně fungovalo. Lidé jsou tam dodnes vyděšení, jestli jim náhodou nějaký aktivista neziskovky nepřišije nálepku rasista (homofob, islamofob…). Tuhle atmosféru permanentního strachu vyvolali neomarxisté bravurně. Díky ní se jim pořád daří držet západní společnosti v šachu. Havlova družina sice u nás vymoženosti politické korektnosti také zaváděla, ale naštěstí nestačily nabrat takovou obludnou sílu. To byla možná jediná výhoda železné opony.

Soudný člověk by měl dnes slovo „xenofob“ vyškrtnout ze svého slovníku. Je totiž hanebně nadužíváno k nespravedlivému osočování ideologií nevyšinutých realistů, zatímco jeho legitimní užití je okrajové. Lidí, kteří se například u nás bojí cizinců, protože jsou cizinci, je totiž nesrovnatelně méně než těch, kteří se obávají soužití s nepřizpůsobivými lemply či neintegrovatelnými fanatiky. Strach z muslimské imigrace je rozumný a všechny hlavní důvody pro něj už byly mnohokrát uvedeny. Multikulturalisté k nim však musí zůstat hluší a slepí. Propadl i totiž fanatické toleranci vybraných menšin a naučili se hledat čerta rasismu a xenofobie tam, kde není. Jinak by ztratili důvody své důležitosti i možnosti šikanovat, moralizovat a převychovávat společnosti pro své zákeřné účely. U nás epidemie multikulti zachvátila spíše absolventy humanitních oborů. Ti pro samou „vzdělanost“ ztrácejí zdravý rozum, a tím i elementární kontakt s realitou. Zato však organizují bombastické petice, jimiž například ukazují i nebohé vědce v nedbalkách, když je nechávají podepisovat pamflet proti xenofobii.

Co říkáte novým opatřením Maďarska? Od této chvíle je například trestným činem ilegální překročení hranice i poškození bezpečnostní bariéry na pomezí se Srbskem. Pokud uprchlíci překročí hranice nelegálně, policisté je zadrží a úřady následně vyhostí. Navíc jim hrozí až tříleté vězení. Za převaděčství může být udělen až dvacetiletý nepodmíněný trest. Měli bychom se tím inspirovat, nebo to odmítáte?

Maďaři dělají jen to, co dělala v historii každá normální země. To jen postmoderní Západ, ochromený svým humanismem (který především žádným humanismem není), ztrácí sebezáchovné instinkty, staví přirozenou mravnost na hlavu a pracuje na svém zániku.

Viktor Orbán při svém odmítavém postoji k imigraci argumentuje obranou křesťanské civilizace. Má pravdu?

Chceme-li Západ ještě nazývat křesťanskou civilizací, pak má Orbán samozřejmě pravdu. Tisíciletou západní civilizaci však už teoreticky úspěšně dobíjejí postmoderní dědici takových myslitelů, jakými byli Occam, Machiavelli, Hume, Rousseau, Kant, Comte, Hegel, Nietzsche, Marx, Freud, Wittgenstein, Heidegger, Sartre… Prakticky ji pak úspěšně rozkládají (mnohdy za nepochopitelné kolaborace samotných křesťanů) ideologové kulturního marxismu svým radikálním feminismem, multikulturalismem či diktátem politické korektnosti a pseudolidských práv. Muslimům už zřejmě zbude snadný úkol: ty trosky pěkně rozmetat.

Jaký je váš názor na to, že se Rusko nyní angažuje v Sýrii a bombarduje Islámský stát? Co říkáte reakcím Západu?

Pokud mohu z běžně dostupných informací soudit, tak Rusko zahájilo účinné tažení proti bestiálnímu řádění islámských fanatiků, na které se Západ nezmohl. Ten pod vedením Ameriky pokračuje v pokrytecké politice. Předstírá zděšení z počínání islamistů, ale například na masakrovaných křesťanech mu houby zaleží; v tom ostatně naplňuje odkaz osvícenství. Raději pečuje o nerozborné spojenectví s podporovateli těch zloduchů (se Saúdy) a s jistotou vykládá o zaručených, pochopitelně nepřijatelných motivech Rusů. Nikdy nebyl Západ tak nevěrohodný jako dnes.

Ohledně imigrantů se píše o rizicích týkajících se kriminality, nemocí, zatížení sociálního systému, asociálního chování...

Ano, jsou to rizika reálná a jen lidé negramotní a naivní to nevidí. Lidé zaslepení vládnoucí ideologií a kariéristé to pak vidět odmítají. Nad samotným výčtem rizik se nabízí otázka, co jsou vůbec zač ti politici, kteří s takovou samozřejmostí uvalují na Evropany systémové a v rozhodujících aspektech i nezvratné utrpení. Jaká posedlost je žene, že tak bezhlavě urychlují islamizaci Evropy? Copak nevědí, že muslimové díky svému nesnášenlivému náboženství principiálně nadřazují své zákony nad zákony hostitelských zemí? Nebo to snad vítají? Kdo jim ale dal k tomu mandát? Volili občané politiky proto, aby je tito nadlidé převychovávali k absurdnímu tolerování nájezdníků? Nebo snad proto, aby je zahrnovali takovým dobrodiním, jakými jsou faktická ohrožení majetků, bezpečnosti, zdraví, životů, společenské soudržnosti a civilizačně kulturní identity?

Jakási sociální inženýrka a ministryně EU v jedné osobě však bohorovně oznamuje, že islám je budoucností Evropy a původní obyvatelé se s tím prostě musí naučit žít; zřejmě jako s přírodními katastrofami. Ani německá kancléřka nezůstává pozadu. Nejraději by muslimské kolonizátory s německou důkladností (prý spravedlivě) rozdělovala do členských zemí. Také přemet nehodný (prý) brilantní analytičky. Nejprve je velkoryse pozve a je blažená z toho, jak ji migranti uctívají. Když se ale Němci začnou ošívat, chlácholí je proporční solidaritou v rámci EU. Arogance, drzost a vizionářství, s nimiž ta dáma rozhoduje o osudu jiných národů, bere dech. Nikoli ale všelijakým Sobotkům, kteří chtějí i sebevraždu Evropy řešit na evropské úrovni, čili v jednotě s jejím pachatelem – Bruselem. Není větší trapnosti, než když ideologicky degenerovaní, demoralizovaní politici při svých mocenských orgiích ještě kážou morálku a opíjejí se přitom jakýmsi posláním.

Diktát krajně nevýhodného soužití znásilněných občanů s ideologicky zvýhodňovanými muslimy také naplňuje skutkovou podstatu totalitního ovládání společnosti. Vedle ideologických zájmů, šablon a super předpisů se stávají demoliberální ústavy cárem papíru. Doprovodná morální rétorika už jen umocňuje pachuť legalizovaného bezpráví. Je z ní cítit etická negramotnost dobře prokádrovaných členů bruselského politbyra. Ostatně za hradbami sídel a s bodyguardy v zádech jim politicky korektní řeč o muslimech snadno plyne bez zadrhnutí.

Jiří Fuchs (*1947) je filosof, šéfredaktor Distance – revue pro kritické myšlení, lektor Academia Bohemica, spolupracovník Občanského institutu, autor sedmisvazkové řady FILOSOFIE (Krystal OP, Praha 1997–2007).