Německá kancléřka Angela Merkelová promluvila o „vyhnání Němců“. Připustila, že bylo důsledkem „zločinů nacionálněsocialistické diktatury“, ale přesto podle ní pro tento krok neexistuje ospravedlnění. A dokonce použila termín „hořká nespravedlnost“. Jak se na tato slova dívat?

Pokud to paní kancléřka připustila, že odsun Němců byl důsledkem „zločinů nacionálněsocialistické diktatury“, je jasné, že si je toho vědoma. A pak by si měla též být vědoma, že odsun, který nebyl v poválečném období ojedinělý, stejně byli odsunuti Němci z Královce, z Polska a z jiných evropských zemí, byl logickým aktem. Dá se hovořit o „kolektivní vině“? Snad ano. Kolektivní vinu ovšem opět praktikovali hlavně Němci, a to velmi krutě. Začít můžeme holocaustem, tak dolehly důsledky kolektivní viny na Židy v celé okupované Evropě. Jejich počet se odhaduje na šest milionů, ti ovšem nebyli odsunuti do vlasti, ke které se hrdě hlásili, byli odsunuti do koncentračních táborů a plynových komor. Stejně byla kolektivní vina použita v Lidicích, Ležákách, Javoříčku a stovkách podobných vesnic a míst v Evropě, od Francie, přes Československo a Polsko, až po Ukrajinu, Bělorusko a Rusko.

Osud, který českému národu připravoval „zastupující říšský protektor“ Heydrich, je dobře znám a dokumentován. Češi, podle jeho slov, neměli na území protektorátu Německé říše co dělat. Část z nich měla být podle jeho plánu po vítězné válce poněmčena, část odsunuta kamsi na vzdálenou Sibiř a zbytek likvidován. Heydrichovy „vize“ nebyly jen nějaké divoké tlachání, vzpomeňme si na jeho plán pro likvidaci evropských Židů přednesený na konferenci ve Wannsee. Jeho vize byly vizemi německých nacistů a byly naplňovány s hrůznou důkladností a bezpochyby by se skutečností staly i jeho plány pro český národ.