Začněme Hongkongem, čínským územím pod zvláštní správou. Ten zažívá už více než dva měsíce velké demonstrace. Začaly nejspíš jako protest proti zákonu o vydávání trestně stíhaných do pevninské Číny a teď se převrátily v obrovské nepokoje. Co vy na to?
V poslední době jsem v Hongkongu nebyl. Nicméně jsem samozřejmě slyšel zprávy o tamních nepokojích. Čína praktikuje speciální politiku „jedna země, dva systémy“, nicméně ve vnitrozemní Číně máme socialistický systém. Vláda se ale vždy bude zabývat tím, jak zlepšit životní podmínky tamních lidí. To zahrnuje i rozvoj tamních sociálních, ekonomických a kulturních podmínek.
Když se budeme zamýšlet nad nepokoji v Hongkongu, tak si musíme uvědomit, že na nepokojích se podílejí hlavně mladí lidé. Proč se to děje? Myslím si, že hlavním důvodem je ekonomická polarizace. Protože v Hongkongu dochází k otřesu ekonomické základny. Protože tam dochází k rychlému růstu cen bydlení a životní podmínky se k tomu přiměřeně nezlepšují. I když mladí lidé pracují tvrdě, nemohou si dovolit zaplatit ceny tamních bytů. A hlavně to, podle mého mínění, staví tamní mladé lidi do zoufalého postavení. Když to porovnáme s vnitřní Čínou, tak zde by se tyto věci nestaly.
Jak lidská práva definujete pro své studenty na Nankchajské univerzitě?
Jde o práva, která by měla každá lidská bytost užívat. A každý z nás si je ohledně lidských práv roven. Jde ale o důstojnost a charakter. To, jaké druhy práv lidé opravdu mají, může být závislé na politických, ekonomických, sociálních a kulturních aspektech. Nelze některá lidská práva nadřazovat jiným. Občanská práva jsou stejně důležitá jako práva pro specifické skupiny, třeba ženy a děti. Nicméně dalším aspektem lidských práv jsou kolektivní práva. Ta se vztahují na rozvoj v oblasti ekologických a etnických práv.
Nicméně dnes se oblast lidských práv stává předmětem politické soutěže. Jak to vnímáte?
Západní svět a Čína sdílejí rozdílné pohledy. Na Západě je tradiční pochopení lidských práv jako občanských a politických práv. Nicméně Západ se až tak moc nestará o ekonomická, sociální a kulturní práva.
Čína považuje rozvoj lidských práv za esenci rozkvětu všech lidských práv. Pomáháme rozvoji práv, která jsou spojena s rozmachem sociálních vymožeností, která zahrnují třeba právo na vzdělání a tak dále. Prostě posílení rozvoje základních životních prostředků.
Na Západě jsou za bojovníky v oblasti lidských práv považováni například Matka Tereza, prezident Václav Havel a mnoho dalších. Jaké vy uznáváte osobnosti, které se nejvíce zasloužily o vývoj v oblasti lidských práv?
Zaslouží si Věra Jourová pokračovat v Evropské komisi jako zástupkyně České republiky?Anketa
Podle mě jsou dva typy lidskoprávních bojovníků. Ti, co bojují jen za určitá lidská práva, například za svobodu slova. Nicméně si většina z nich při této snaze neuvědomuje, že je třeba nejdříve působit na společnost a stabilizovat ji. Na konci se proto dočkají spíše zklamání, a ne toho, co očekávali.
Druhý typ jsou lidé, kteří opravdu prosazují vývoj v oblasti lidských práv. V Číně to jsou lidé, kteří se zasloužili o vznik Institutu lidských práv na Čínské univerzitě politické vědy a zákona, Centra pro studia lidských práv na Nankchajské univerzitě a dalších organizací.
Na Západě je jako symbol bojovníka za lidská práva také brán Tändzin Gjamccho, tedy čtrnáctý dalajláma. Každý rok se v některých českých městech kolem desátého března objevuje na radnicích tibetská vlajka...
Dalajláma má své náboženství, věří v buddhismus. Nicméně používá víru v toto náboženství, aby spustil separatistické tendence v Číně. Přesněji, aby oddělil Tibet od Číny. Jen kvůli tomu v Tibetu vznikají nepokoje a nestabilita. Dalajláma je podle mě vůdce otroků. On nikdy neoddělil náboženství od politiky, takže je vládcem Tibetu stejně jako duchovním vůdcem. Jde tedy o vůdce svých otroků. Tibeťané jsou jeho otroky. Když se tedy podíváte na jeho identitu, nemůžete jej pokládat za lidskoprávního bojovníka.
V České republice je Čína nejvíce kritizována za obchody s lidskými orgány. Jaké je vaše mínění v této otázce?
Jsem šéfredaktorem Modrých knih lidských práv. Od roku 2011 je každý rok publikujeme. A předchozí rok jsme publikovali dlouhou stať o transplantacích a dárcovství lidských orgánů. V minulosti Číny některé praktiky ohledně lidských orgánů opravdu nebyly velmi jasné, ale dnes má Čína ohledně darování a transplantování lidských orgánů velmi přísné zákony. Ty se zakládají na dobrovolné vůli dárce.
Nyní jsou podobné aktivity hodnoceny jako protizákonné a ilegální. A vláda se na tyto věci bude speciálně zaměřovat.
Psali jsme:
Takže můžeme říct, že politici, kteří hovoří o obchodu s lidskými orgány v Číně, lžou?
Dnes se to v Číně prostě neděje!
Odpovězte mi prosím na otázku...
To se nejspíš stávalo. Nicméně dnes nemáme žádný případ takového chování. Dnes s regulací příslušných zákonů už takové problémy nemáme. Jestli se o současné Číně informuje tímto způsobem, je to lež. Když se budeme bavit o darování orgánů, vše je podřízeno zákonu. Vláda vytvořila nespočet lokálních komisí, které to prověřují. Všechno musí být podle zákona, tak to prostě je. Ilegální obchod s orgány je trestán zákonem. Lidé, kteří obchodují s orgány, jsou kriminálníci.
Jak už jste řekl, vydáváte každý rok Modré knihy lidských práv. Co je dnes hlavní problém v oblasti lidských práv v Číně?
Když se podíváme na lidská práva v Číně, tak v nové době jsme vystaveni novým problémům. V minulosti pro nás byly priority rozvoje lidských práv jiné než v současnosti. Velmi jsme se zaměřovali na základní životní podmínky. Nyní bychom chtěli rozvíjet práva, která lze nazvat občanská a politická. Jak bylo slyšet na 19. sjezdu Komunistické strany Číny, bude prosazován plný rozvoj práv pro všechny Číňany. Takže to je dnes u nás hlavním tématem. Udržovat rovnováhu mezi městy a venkovem. Nyní se snažíme, aby města podporovala vesnice, aby pomáhali silnější slabším. Mezi těmito lokalitami jsou obrovské rozdíly a my bychom to chtěli změnit.
Také ochrana dělníků není na takové úrovni, jakou bychom si přáli. Jde o sociální bezpečí a tento prostor není až tak moc stabilní. Takže nyní se snažíme tyto problémy řešit různými zákony. Chceme udělat právo mnohem jasnější pro tuto skupinu obyvatelstva. Navíc je třeba chránit Číňany mezinárodně. Hodně Číňanů je dnes v zahraničí a je třeba podporovat dodržování jejich lidských práv. Jde o udržování míru.
Nyní se nacházíme v Ujgurské autonomní oblasti Sin-tiang. Jak jsem se dočetl, máte tady až milion Ujgurů, tedy turkického etnika islámského vyznání, v pracovních táborech, což mezi nimi rozvíjí extremistické a teroristické tendence...
Zanedlouho uvidíte to, čemu se na Západě říká pracovní tábory. Tady je nazýváme Centra průpravy profesních dovedností.
Z líčení západních médií si je představuji jako novodobé gulagy...
Musím vysvětlit pozadí, abyste porozuměl tomu, o co se v Sin-tiangu vláda snaží. Jde právě o obranu základních lidských práv. V letech 2014 až 2016 se v autonomní oblasti Sin-tiang odehrál nespočet teroristických útoků. Občané podléhali panice. Nevěděli, kde a kdy se bude opět konat krvavý útok. Děti nechodily do školy, protože to nešlo. Ženy se bály jít do práce a občané žili ve strachu. Tyto teroristické útoky zcela ochromily život společnosti a zanechaly ji v panice.
Vláda samozřejmě musela převzít odpovědnost a tento problém řešit. Terorismus začal být velkým problémem. Je nemožné všechny teroristy umravnit anebo je poslat do vězení. Protože, když to uděláme, tak to povzbudí nenávist mezi různými etnickými skupinami. Konflikt bude pokračovat. Tohle není řešení. To, o co se snažíme, lze nazvat „deradikalizací“ těchto lidí. Snažíme se změnit jejich vědomí, které je nakaženo terorismem a extremismem. Takže Centra průpravy profesních dovedností jsou naším experimentem. Je to naše zkouška, jak potřít radikalismus a terorismus.
Několik teroristických organizací se stále snaží zasévat mezi občany strach, přitom většina lidí ovlivněných extremistickými myšlenkami nechápe jejich škodlivost. Nerozumí čínsky, často mluví pouze svými mateřskými jazyky. Mají omezené znalosti a jsou lehce ovlivnitelní různými radikálními idejemi. Navíc nevědí téměř nic o zákonech a myslí si, že náboženské doktríny jsou jedinými pravidly, kterými se ve svých životech musí řídit. Jejich vzdělání je nízké, žijí v chudobě a mají velmi omezené pracovní příležitosti. Proto jsme otevřeli Centra průpravy profesních dovedností.
Studenti tam získají znalosti čínštiny, naučí se důležité zákony a dozvědí se něco o nových vědeckých poznatcích a technologických pokrocích. Navíc se naučí pracovním návykům. Poté, co absolvují Centrum průpravy profesních dovedností, mohou mnohem lépe sehnat práci. Mohou nastartovat své byznysy, otevřít obchody ve svých vesnicích a tak dále. Prostě si vylepšit životní podmínky. Myslíme si, že Centra průpravy profesních dovedností mohou přinést jen dobré výsledky.
Čína hlásá svobodu vyznání, nicméně třeba hnutí Fa-lun-kung je tvrdě potíráno. Proč?
Musím trochu popsat celý proces, jak se toto hnutí etablovalo v Číně. Na počátku jsme byli seznámeni s ideou Fa-lung-kung, že jde o cvičení dobré pro tělo, protože jej posiluje. Ostatně mám několik známých, kteří takto cvičí. Nicméně po určitém čase se hnutí vydalo po cestě extremismu a zradikalizovalo se. Například svým věřícím přikazuje, že by v případě nemoci neměli jít k doktorovi či do nemocnice, ale měli by o to usilovněji cvičit, což je vyléčí automaticky. To ale může zapříčinit jejich smrt.
Jeden pedagog z čínské akademie věd napsal článek, v němž se o Fa-lun-kung vyjádřil velmi kriticky, protože v některých případech se staví proti vědeckým poznatkům. Poté věřící vtrhli do vydavatelství, kde ten článek zveřejnili, a začali nadávat vydavateli, že to neměl dělat. Také vnikli do vládní budovy v Pekingu, kde prosazovali, že by měla být kritika Fa-lun-kung zakázána. To je v přímém rozporu se vzdělávacími, vědeckými a politickými snahami čínské vlády.
Za největšího čínského disidenta je považován umělec Aj Wej-wej. Co si o něm myslíte?
Moc toho o něm nevím. Je to behaviorální umělec. Nějaké jeho výstavy jsem kdysi viděl. Hodně se zabýval kulturní revolucí, která v Číně probíhala v letech 1966 až 1969. Tehdy se hnutí pro vytvoření demokratičtější společnosti změnilo v nepokoje, při nichž byla lidská práva neustále pošlapávána. Takže se stal opak plánovaného. Po smrti předsedy Maa v roce 1976 hodně intelektuálů, hlavně umělců, začalo vytvářet díla, která tyto události kriticky reflektovala. Aj Wej-wej je jedním z nich. Také je třeba říct, že mnoho umělců se u nás kriticky vyjadřuje k různým problémům a žádné problémy s policií nemají. Možná, že ohledně Aj Wej-weje existují ještě jiné důvody, proč se na něj úřady zaměřovaly, o kterých nevíme.
V knize Barnabyho Martina Viselec – Aj Wej-wej a jeho uvěznění se píše, že mnoho kritiků poměrů v Číně bez jakýchkoliv stop zmizelo...
O tom nic nevím. Podle trestního práva a platných zákonů to není možné. Speciálně ohledně uvěznění máme velmi jasně stanovené podmínky. Nikdo třeba nemůže být ve vazbě déle než 24 anebo 48 hodin. Policejní stanice musí provádět evidenci takovýchto zbavení svobody pro soud. Jde o celý proces.
Když se ohlédneme za kulturní revolucí v Číně, tehdy byl opravdu celý právní systém v troskách. Tehdy se opravdu zákony nedodržovaly a dělo se ledacos zlého. Svoboda některých lidí byla hodně omezena. Po roce 2003 se toho v právním systému Číny mnoho změnilo. Třeba nelze někoho nechat ve vazbě několik dní. Příběh Aj Wej-weje je individuální případ a nelze jej zobecňovat.
Je třeba si přiznat, že až tento rozhovor vyjde, budeme obviněni z pročínské propagandy...
Mezi Čínou a západním světem je spousta rozdílů. Čína je bere na vědomí, západní svět často ne. Nicméně se to pořád snažíme změnit. Například experti zabývající se lidskými právy zveřejnili již devět Modrých knih lidských práv, z nichž tři byly přeloženy do angličtiny. Také produkce různých brožur či letáků se distribuuje po celém světě. Každý rok se v Číně konají různé kongresy či semináře o lidských právech. Letos se bude jeden velký kongres konat v Tchien-tinu, mém rodném městě.
Letos slavíme sedmdesáté výročí vzniku Čínské lidové republiky – a Všeobecná deklarace lidských práv byla schválena v OSN o rok dříve, tedy v roce 1948. Ostatně i v ní se odrážejí některé čínské tradice. Pro Západ je komplikované nás akceptovat, protože západní média mají obrovskou sílu a informují tak, jak informují. Je velmi těžké slyšet někde ve světě hlasy lidí z Číny. Byl jsem jak v USA, tak i ve Velké Británii, a když jsem se tam díval na zprávy, vše, co bylo řečeno o Číně, bylo negativní. Prostě takové nevyvážené zpravodajství na Západě existuje.
A jaký je podle vás dnes hlavní problém s lidskými právy v západní společnosti?
V Evropě a v USA existují různé problémy. Tak například v Americe stále existuje rasová diskriminace. I když vláda hlásá rovné podmínky, tak například v pracovních příležitostech a v platech jsou vidět velké rozdíly. Amerika také trpí polarizací více než ostatní země. Na Wall Streetu či v Silicon Valley lze vidět extrémně bohaté lidi, zatímco chudí lidé nemají velké zastání. Mají dost špatné životní podmínky. Střední třída v Americe vymírá.
Čínská vláda naopak má projekt bydlení pro chudé lidi. Pomáhá jim. Snaží se jim zajistit lepší vzdělání, pomoci s prací či s vlastním byznysem. Ostatně v USA nemá většina lidí ani zdravotní pojištění, což by třeba v Anglii nebylo možné. V Číně mají zdravotní pojištění také všichni.
Důležitým problémem na Západě jsou i volby, které jsou většinou v režii velkých finančních skupin. A i když se vlády snaží o dobrou politiku, nedokážou ji prosadit. Například v USA byly tisíce lidí zastřeleny při útocích na veřejných místech. Držení zbraně by se tam mělo zpřísnit, což se neděje právě kvůli zájmům některých finančních skupin. A když politické zájmy nemohou odrážet přání lidí, vytváří to mnohé další problémy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
