Hřibův výrok mohu potvrdit. Historie se vyvíjí! varuje Pavel Žáček. Vysvětluje, jak to bylo se Sověty a s Prahou

06.05.2020 16:24 | Zprávy

ROZHOVOR Historie se vyvíjí, s ní i výklad událostí, protože stále nacházíme nové informace a prameny v archivech. ParlamentnímListům.cz to řekl historik, poslanec a místopředseda sněmovního bezpečnostního výboru Pavel Žáček. Dává za pravdu primátoru Hřibovi v jeho výkladu osvobození Prahy, avšak doplňuje další fakta. Ostranění sochy Koněva vnímá jako správné a hrozba pro tři pražské politiky ze strany Ruska prý existuje. Podle Žáčka to příslušnému výboru řekli zástupci bezpečnostní komunity.

Hřibův výrok mohu potvrdit. Historie se vyvíjí! varuje Pavel Žáček. Vysvětluje, jak to bylo se Sověty a s Prahou
Foto: Archiv P. Žáčka
Popisek: Pavel Žáček

Pane poslanče, v těchto dnech si připomínáme 75. výročí konce druhé světové války v Evropě. V čem vidíte hlavní smysl každoročního celospolečenského připomínání těchto událostí? 

Jednoznačně jde o přelomovou událost. Bylo dokončeno osvobození Československa a celé Evropy a v poslední fázi střední Evropy od nacistické okupace. Padl Hitlerův ďábelský režim Třetí říše, čili je co připomínat. Zvláště když stále ještě objevujeme nové údaje, které umožňují rozšířit interpretaci a pohledy na tuto událost.

Komunistický režim krom jiného se snažil přepisovat dějiny, existoval „jediný správný“ výklad, potlačovala se role americké armády na osvobození západních Čech. Do jaké míry jsme se s těmito nešvary dokázali 30 let od pádu režimu vyrovnat?

Pokud se podíváte na jejich interpretaci, která zde ovládala prostor a byla společná sovětsko-československá, tak oni lhali a potlačovali informace i o činnosti našeho domácího a zahraničního odboje. Dokonce potlačovali informace i o posledním ilegálním vedení komunistické strany včetně osobnosti Josefa Smrkovského, to byly osoby, které inklinovaly k Sovětskému svazu a nechtěly tu obnovu svobody a demokracie, ale vytvoření modelu sovětského typu, a přesto se ocitly na pranýři kvůli roli během Pražského povstáni a za všechny okolnosti, co se tehdy odehrávaly. Věcí, které komunistický režim skrýval a kde nechtěl přiznat historickou pravdu, je mnohem více. Jak je vidět, do dneška to ovlivňuje náš diskurz a výměnu informací v médiích, ale i v historických publikacích.

V současné době někteří politici i historici varují před snahou přepisovat historii z druhé strany a naopak potlačovat roli Rudé armády. Přece jen, ne všechny archivy jsou otevřeny. Jak se na současné spory o výklad konce války díváte?

Historiografie doslovně vzato je o neustálém „přepisování“ dějin, protože se neustále vyvíjejí naše znalost o těch událostech. Tím spíše se to týká 20. století a druhé světové války, kde je velká řada informačních zdrojů. V současné době jsou téměř stoprocentně otevřeny veškteré informační zdroje a archivy. U nás je to jenom na lenosti či pracovitosti každého jednoho historika, zda a jak hluboko je ochoten se do studia ponořit a jaké nové interpretace a informace najít a jak je konfrontuje s předchozími verzemi.

Tím nepovyšuji ideologický pohled komunistického režimu v Československu či v Sovětském svazu na verzi, kdy se to otáčelo úplně dokola. Oni si vytvořili marxisticko-leninský pohled na dějiny, přijali stalinské vidění a dokončení konfliktu za druhé světové války, a jiná varianta nebyla možná. Dneska jiné varianty možné jsou. A je pravda, co jste říkal, že část archivů, hlavně v Rusku, není stoprocentně otevřená nebo je zcela uzavřena. To brzdí dokončení nejobjektivnějšího pohledu na události. Na to čekáme. Věřím, že jednou se ruské archivy otevřou i pro západní badatele.

Jinými slovy to nelze brát tak, že to, co jsme věděli před dvaceti, pětadvaceti lety, platí striktně dodnes?

Základní je jasné. Porážka nacismu a příchod západních armád, které obnovovaly svobodu a demokracii v území, kam až postoupily včetně tak složitého území obnovy svobody a demokracie v hitlerovském Německu – a na straně druhé příchod Rudé armády, která plnila velmocenskou vizi Stalina a jeho nomenklatury. Ta vedla k tomu, že ve všech prostorech, až na Rakousko, byly vybudovány protidemokracké systémy sovětského typu. Doba, která zahájila cestu k sovětizaci Československa, začala v roce 1943, respektive v květnu 1945.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Radim Panenka

Zkušenosti

Podle všeho se nad vámi stahují mračna a eurokomisařkou zřejmě nebudete. Co říkáte na to, že jste u vládní koalice ztratila podporu? A nemyslíte, že vzhledem k vaší kauze a 0 zkušenostem s politikou byste se nominace měla vzdát sama? Neuvažovala jste o tom? Netvrdím, že nemáte být v politice, ale ne...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Německo špatně, Česko ještě hůř. Bez průmyslu. Vladimír Budinský vidí budoucnost černě

18:08 Německo špatně, Česko ještě hůř. Bez průmyslu. Vladimír Budinský vidí budoucnost černě

Nejen ve Francii, v Německu a v Itálii řekli voliči jasně, že chtějí změnu. „Také u nás oslabily vlá…