Pane poslanče, v těchto dnech si připomínáme 75. výročí konce druhé světové války v Evropě. V čem vidíte hlavní smysl každoročního celospolečenského připomínání těchto událostí?
Jednoznačně jde o přelomovou událost. Bylo dokončeno osvobození Československa a celé Evropy a v poslední fázi střední Evropy od nacistické okupace. Padl Hitlerův ďábelský režim Třetí říše, čili je co připomínat. Zvláště když stále ještě objevujeme nové údaje, které umožňují rozšířit interpretaci a pohledy na tuto událost.
Komunistický režim krom jiného se snažil přepisovat dějiny, existoval „jediný správný“ výklad, potlačovala se role americké armády na osvobození západních Čech. Do jaké míry jsme se s těmito nešvary dokázali 30 let od pádu režimu vyrovnat?
Pokud se podíváte na jejich interpretaci, která zde ovládala prostor a byla společná sovětsko-československá, tak oni lhali a potlačovali informace i o činnosti našeho domácího a zahraničního odboje. Dokonce potlačovali informace i o posledním ilegálním vedení komunistické strany včetně osobnosti Josefa Smrkovského, to byly osoby, které inklinovaly k Sovětskému svazu a nechtěly tu obnovu svobody a demokracie, ale vytvoření modelu sovětského typu, a přesto se ocitly na pranýři kvůli roli během Pražského povstáni a za všechny okolnosti, co se tehdy odehrávaly. Věcí, které komunistický režim skrýval a kde nechtěl přiznat historickou pravdu, je mnohem více. Jak je vidět, do dneška to ovlivňuje náš diskurz a výměnu informací v médiích, ale i v historických publikacích.
V současné době někteří politici i historici varují před snahou přepisovat historii z druhé strany a naopak potlačovat roli Rudé armády. Přece jen, ne všechny archivy jsou otevřeny. Jak se na současné spory o výklad konce války díváte?
Historiografie doslovně vzato je o neustálém „přepisování“ dějin, protože se neustále vyvíjejí naše znalost o těch událostech. Tím spíše se to týká 20. století a druhé světové války, kde je velká řada informačních zdrojů. V současné době jsou téměř stoprocentně otevřeny veškteré informační zdroje a archivy. U nás je to jenom na lenosti či pracovitosti každého jednoho historika, zda a jak hluboko je ochoten se do studia ponořit a jaké nové interpretace a informace najít a jak je konfrontuje s předchozími verzemi.
Tím nepovyšuji ideologický pohled komunistického režimu v Československu či v Sovětském svazu na verzi, kdy se to otáčelo úplně dokola. Oni si vytvořili marxisticko-leninský pohled na dějiny, přijali stalinské vidění a dokončení konfliktu za druhé světové války, a jiná varianta nebyla možná. Dneska jiné varianty možné jsou. A je pravda, co jste říkal, že část archivů, hlavně v Rusku, není stoprocentně otevřená nebo je zcela uzavřena. To brzdí dokončení nejobjektivnějšího pohledu na události. Na to čekáme. Věřím, že jednou se ruské archivy otevřou i pro západní badatele.
Jinými slovy to nelze brát tak, že to, co jsme věděli před dvaceti, pětadvaceti lety, platí striktně dodnes?
Základní je jasné. Porážka nacismu a příchod západních armád, které obnovovaly svobodu a demokracii v území, kam až postoupily včetně tak složitého území obnovy svobody a demokracie v hitlerovském Německu – a na straně druhé příchod Rudé armády, která plnila velmocenskou vizi Stalina a jeho nomenklatury. Ta vedla k tomu, že ve všech prostorech, až na Rakousko, byly vybudovány protidemokracké systémy sovětského typu. Doba, která zahájila cestu k sovětizaci Československa, začala v roce 1943, respektive v květnu 1945.
Jak v této souvilosti vidíte slova pražského primátora Zdeňka Hřiba, že Rudá armáda dorazila do Prahy coby fakticky svobodného města?
Na základě vlastního dlouholetého historického výzkumu po roce 1990 tuto tezi mohu potvrdit, s tím, že neubírám nijak na faktu, že při vytlačování německých sil z Československa padla řada vojáků a důstojníků Rudé armády. To je fakt. Nicméně souboj o Prahu je nutné přiznat povstalcům a politickému i vojenskému vedení Pražského povstání. Tedy vojenskému veliteli generálu Kutlvašrovi a představitelům České národní rady, kteří byli schopni za velmi specifické situace den po remešské kapitulaci 8. května na ni samostatně navázat a donutit fakticky Němce ke kapitulaci, což fakticky znamenalo, že německé jednotky opouštěly Prahu a teprve s těmi zadními se střetly vstupující jednotky Rudé armády 9. května ráno.
Několik let už budí vášně spory o sochu maršála Koněva, kterou nechala během karantény radnice Prahy 6 odstranit. Bylo to správné rozhodnutí?
Domnívám se, že správné bylo. Pochopitelně dnes slyšíte názory, že jestli měl být Koněv vnímán jako představitel vojensko-politického komplexu Sovětského svazu, a nemyslím jen druhou světovou válku, ale i později Maďarsko a východní Německo, tak měla být socha odstraněna hned po revoluci. Ale pamatuji si, jak tehdy představitelé tvrdili, že na věci jako pomníky nebo přejmenování názvů ulic bude čas později. Teď jsme v situaci, kdy obranáři a konzervativní složky včetně komunistů říkají, že pokud se to mělo řešit, tak dávno, a dnes se to už má nechat, jak to je. Jiný přístup byl v Polsku, jiný na Ukrajině. Tam za pomocí institucí paměti národa rozhodli debolševizovat společnosti a místní názvy naprosto totálně a snaží se tímto způsobem vyrovnávat s minulostí. Tím, že nepřiznají prezentovat totalitní režim, byť je to 30 let po jeho pádu.
V souvislosti s Koněvem je teď mediálně silné téma údajné hrozby smrtí třem pražským kumunálním politikům. Nakolik je ta hrozba, podle vás, reálná nebo vážná?
Právě dnes ve středu jsme v Poslaneccké sněmovně měli v uzavřeném režimu jednání bezpečnostního výboru, kde jsme byli informováni příslušnými zástupci bezpečnostní komunity a panem ministrem vnitra, že situace vážná býti může, a proto jsme podpořili opatření, které přijaly bezpečnostní orgány. Myslím, že pokud by něco takového nastalo, šlo by o nebezpečný precedens, kdy by cizí moc zasahovala do naší vnitřní politiky a do řešení našich vnitřních problémů. Řešení pomníku je plně v kompetenci našich orgánů a rozhodně to není něco, co by mělo zajímat jakýkoli jiný stát.
Pokud by do Prahy skutečně přicestoval Rus s diplomatickým pasem s úmyslem politiky zlikvidovat, jak je možné, že se stále pohybuje po Praze a nebyl zadržen a vyhoštěn?
Nemůžu úplně odpovědět, protože tohle bylo součástí diskuse, kterou jsme na výboru vedli v režimu utajení. Na stranu druhou je nutné říci, že tohle jsou věci, které se mají odsoudit a v normálních vztazích mezi státy mají být nepředstavitelné. Tím spíše, že by se to mělo týkat osob, které údajně mají být diplomaty. Takže jde o věc, kterou je nutno, byť hypoteticky, odsoudit a vnímat příslušně vážně. Jsem rád, že to tak naše bezpečnostní orgány berou. To je asi všechno, co mohu veřejně říci.
Fotogalerie: - Mše se Zemanem
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
