28. října uplyne rovných sto let od vzniku Československa. Ozývají se ovšem hlasy, že vlastně ani není co slavit. Za prvé „ta“ republika už vlastně neexistuje, a navíc je podle některých rozkradená a zaprodaná. Mají pravdu? Je podle vás důvod k oslavám?

Myslím, že každý národ má nějakou historii, takže v tomto kontextu je asi vždy co slavit či si připomínat. Mám za to, že nejde až tak o oslavu jako připomenutí si svých historických souvislostí a vývoje, tak abychom si mohli, pokud to je nutné, udělat určitou sebereflexi.

Je nějaká doba během těch sto let, ve které byste rád žil, nebo jste zcela spokojený v dnešní době? A čekají nás podle vás „lepší zítřky“, nebo mají pravdu ti, kteří říkají, že „lépe už bylo“?

Asi bych si rád prožil eleganci, určitou noblesu a velikost „první republiky“, ale je to asi vždy o tom, k čemu člověk tíhne a kde je i společensky zařazen. Dnešní doba je „velký blázinec“, chaos, ve kterém se mnohdy asi těžko žije, nároky jsou větší na jedince, tak možná v tomto ohledu už lépe asi bylo.

Od rozdělení Československa uběhlo už více než čtvrt století. Jak dnes hodnotíte vztahy mezi Čechy a Slováky. A bylo podle vás rozdělení tehdejší republiky správným krokem? 

Rozdělení společné republiky považuji trochu za zápornou věc tehdejších mocipánů, nicméně vztahy jsou určitě velmi dobré, a to nejen na poli kulturním. Možná i k tomu přispěla určitá emancipace slovenského národa. Takže možná nakonec klidný politický rozvod byl ku prospěchu.

• Rozhovory k výročí: STO LET REPUBLIKY

Příští rok uplyne třicet let od sametové revoluce. Rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem je stále dost velký. Brzdí nás ještě pořád „dědictví“ komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Je pravda, že jsme vlastně „kolonií“ Západu?

Obávám se, že v určitém smyslu jsme takovými vazaly Západu. Bohužel. Určité elitě se podařilo rozbít i to, co by mohlo fungovat i po komunistické době, čímž se zlikvidovala v určitém smyslu konkurence a dnes nejsme zcela soběstační. Jinak úroveň jde do jisté míry i ruku v ruce s naší českou povahou i pokřiveným charakterem možná z komunistické doby. Takže asi i těžko očekávat vymahatelnost práva, jako je jinde na Západě apod. Ještě je před námi dlouhá, dlouhá cesta.