Před pěti lety, v srpnu 2016, jste se Svobodnými vítali v Praze Angelu Merkelovou slovy „Frau Merkel, kein Diktat, sonst czexit“. Máte pocit, že za těch pět let se situace v EU vyvinula spíše k variantě „žádný diktát“, nebo k variantě „czexit“?
Já bych si moc přál, aby bylo téma vystoupení z Evropské unie skutečně aktuální politické téma. Abychom mohli občanům říct, jsme schopni se dostat z tohoto žaláře národů ven. Tak tomu však bohužel zatím není. Netvrdím, že bychom snad neměli vystoupit. Pokud by se dala EU opustit zmáčknutím jednoho kouzelného tlačítka, udělal bych to hned.
V dlouhodobém politickém programu Svobodných je i nadále prosazování referenda o vystoupení. Jenomže se obávám, že kdybychom se dnes dostali k nějaké revizi našeho členství, rozpoutá se taková propagandistická mašinerie, že referendum dopadne byť i jen těsně ve prospěch našeho setrvání. A téma znovuzískání suverenity by tím bylo na mnoho let passé.
S trochou nadsázky, kdybych byl eurohujer, řekněme člen topky nebo Pirátů, byl bych všemi deseti pro uspořádání referenda. Situace v EU se samozřejmě postupně vyvíjí k nějaké formě totalitního uspořádání. Přijdeme postupně o ekonomická práva a nakonec i o práva politická či občanská. Demokratický mechanismus bude jen fraška, ostatně jak to vidíme do značné míry už dnes. Vztah Evropského parlamentu, Komise a jednotlivých národních parlamentů a vlád je přece jen pouhá parodie na demokracii.
Přestože se ale může zdát, že nespokojenost s naším členstvím ve veřejnosti narůstá, obávám se, že je to spíše efekt bubliny, v jaké se pohybujeme. Ve svém okolí bych lidi, kteří chtějí v EU zůstat, spočítal na prstech. Ale nedělám si iluze, že tak je to v celé české společnosti. Ostatně to by už naše politická scéna vypadala úplně jinak.
Před čtyřmi lety, když Svobodní neuspěli v parlamentních volbách, protože přenechali důležitá témata, zejména téma migrace a islamismu, Okamurovi, jsem si alespoň říkal, že úspěch SPD dostane téma vystoupení z EU do popředí zájmu. Že SPD využije všechny své politické páky, aby se podpora czexitu zvedla třeba o třetinu. Tohle se ovšem nestalo a SPD neudělala pro téma vystoupení vůbec nic.
A i když se na nás valí opravdu děsivé věci – zelená politika, nová epizoda migrační krize, snaha o unifikaci daňového systému atd., zdá se mi, že s tématem czexitu jsme stále na začátku. Možná to lidé potřebují poznat na vlastní kůži a pak teprve pochopí. Uvidíme.
Nicméně ptáte se, zda je reálnější varianta „žádný diktát“ nebo varianta „czexit“? Podle mě jsou obě stejně reálné. Pokud by z letošních voleb vzešla opravdu silná vláda sebevědomých a racionálních politiků, lze si nenechat z Bruselu nic diktovat a mít czexit jako záložní plán. To je také program naší formace Trikolóra Svobodní Soukromníci. Víme, že czexit, i kdybychom si ho nakrásně přáli, je pro mnoho lidí stále příliš silná káva.
Můžeme a chceme však alespoň nadřadit náš právní rámec nad legislativu EU. To už samo o sobě znamená odmítnout bruselský diktát. Pokud však voliči této zemi nadělí opět vládu probruselských patolízalů a vazalů, budeme dále jen jakési říšské léno, a nikoliv suverénní stát. Brusel nám bude diktovat, co se mu zlíbí, a naše vláda bude jen poslušně zvedat ruce.
Fotogalerie: - Volby, budou o něčem?
EU se v posledních týdnech rázně pustila do záchrany planety, výsledkem je „zelený úděl“, projekt na dekarbonizaci Evropy. Jedni říkají, že není jiná možnost, jiní upozorňují na fatální ekonomické dopady. ČR jako průmyslová země bude patřit k nejpostiženějším. Jak by na tuto politiku Bruselu měla reagovat?
Je potřeba si uvědomit, že tady vůbec nejde o záchranu planety. Každý ví, že zelené plány eurobyrokratů nebudou mít na změnu zemského klimatu žádný vliv. Přečtěte si Bjorna Lomborga, ten velmi přesvědčivě vysvětluje, jak mizivý dopad na vývoj klimatu bude mít omezení emisí. Dopad na prosperitu a blahobyt lidí však bude drtivý.
A mimochodem, každý snad ví, že zemské klima se přirozeně mění miliony let. Teplejší a chladnější období se periodicky vracejí, pro období holocénu je to velmi dobře zmapováno, jak píše např. profesor Miroslav Kutílek. Pokud nemáte přesvědčivé vysvětlení pro středověkou či římskou teplou periodu, nelze si pro dnešní oteplení vytáhnout jeden jediný faktor, který navíc dříve nebyl přítomen, a ten označit za klíčový. Je to nevědecké.
Co je tedy hlavním motivem zelených politiků a aktivistů? Všude musíme hledat morální příčiny. Morálka je to, co přímo určuje politiku. A pokud je dominujícím morálním krédem altruismus, tedy sebeobětování, bude se i politika snažit imperativ sebeobětování naplnit. Altruismus není dobročinnost, dobrá vůle či velkorysost. Je to skutečně jen a pouze obětování. To je hlavní definiční charakteristikou toho pojmu.
Obětování znamená vzdávat se hodnot, vyměnit je za hodnoty nižší nebo nulové. A protože hodnotový systém člověka je hierarchický a na vrcholu stojí vlastní život, pak je zřejmé, že pokud obětujeme jednu hodnotu, která přes hodnoty vyšší vede k zachování a rozvoji vlastního života, rozbouráme tím celý hierarchický systém. A popřeme tím vlastní život. Je to morálka altruismu, na čem stavějí všichni mocichtiví diktátoři od Lenina přes Hitlera či Pol Pota a staví na ni i sebranka, která vládne Evropské unii. Jejich cílem není pomoci planetě, tím méně pomoci lidem. Nýbrž dosáhnout co největšího morálního ideálu – přinést co největší oběť. A co nejvíce lidí k sebeobětování donutit.
Jak by měla na zelenou politiku reagovat Česká republika? To je jednoduché. Revokovat všechny závazky, k nimž jsme se jako stát upsali. Zrevidovat zbabělé jednání našeho premiéra, který v době, kdy se mnohé dalo na půdě EU ještě vetovat, na zasedáních seděl a točil palci. A samozřejmě odmítnout jakékoliv sankce či pokuty.
Nepopírám, že v mnoha oblastech průmyslu je to velmi obtížné. Jsme v mnohém závislí na automobilovém průmyslu, který je v podstatě nadnárodní. Je otázka, jak by například Škodovka reagovala, kdyby na našem území mohla vyrábět auta podle vlastního uvážení. Ostatně jak se automobilky k různými zeleným regulacím stavějí, se ukázalo před pár lety, kdy vyšlo najevo, že různé ekologické parametry automobilů se falšují. Možná by Škodovka začala vyrábět vozy bez zelených nesmyslů a našla by si vlastní odbytiště.
Ale je i možné, že jako součást koncernu VW by držela stejnou linii. To by však už byl boj Škodovky. Česká republika by měla i navzdory zelenému šílenství z Bruselu udržet v rámci našeho hospodářství co nejsvobodnější podmínky.
Psali jsme:
Kandidujete ve středních Čechách, které mohou být zásadně postiženy případným útlumem automobilové dopravy. Co s tím jako poslanec chcete dělat?
Řízeným útlumem automobilové dopravy budeme postiženi my všichni. Tohle šílené sociální inženýrství bude mít následky pro celé hospodářství a vůbec nelze předpovědět, v jaké oblasti napáchá jaké škody. To je doména centrálních plánovačů, snažit se v každém ohledu předpovědět chování trhu v závislosti na státních zásazích. My pouze víme, že každá podobná regulace způsobí někde chaos. Kde přesně, jak velký a jak se bude dále postupně celým systémem přelévat, to určit nikdo neumí.
Nepřátelé automobilové dopravy vedou svůj boj na několika frontách. Na úrovních měst se snaží prosazovat různé emisní limity, zákazy vjezdu pro starší vozidla, pokoušejí se různě znepříjemňovat motoristům život pomocí zužování silnic, vytváření nesmyslného bludiště jednosměrek, omezování možnosti zaparkovat a tak dále.
Praha je v tomto ohledu taková demoverze pirátského aktivistického vládnutí. Co nás čeká po volbách, pokud dostanou možnost svoje vize naplňovat. Vedle toho jsme ale také svědky toho, jak se zvedají ceny hromadné dopravy. Integrace hromadné dopravy, což je vlastně podle mě jen eufemismus pro monopolizaci, tomu ještě napomáhá. Myslím, že zrovna náš kraj je toho příkladem. Nejprve integrace do velkého centrálního systému, pak v těsném sledu zvýšení cen jízdného a omezení služeb.
Fotogalerie: - Děti do škol bez podmínek
Skoro to vypadá, jako by se útočilo proti dopravě jako takové. Asi nejhorší je úmysl pražského magistrátu, tedy primátora Hřiba, zavést na vjezd do Prahy mýto. Vzhledem k tomu, jaké množství lidí z našeho kraje denně dojíždí do Prahy za prací, je to skoro vyhlášení války našemu kraji. V této věci chceme především vyjednávat, dokud to ještě jde. Ale pokud bude Hřibův protimotoristický fanatismus nepřekonatelnou překážkou, dokážu si představit, že bychom iniciovali nebo podpořili občanský odpor.
Myslím, že někdy je nutné spojit aktivismus a politiku, zvláště pokud stojíme proti takovým zavilým nepřátelům svobody, jako jsou Piráti, ANO, ale třeba i dnešní ODS. Protože ti všichni nepřátelství vůči motoristům sdílejí. Co může dělat poslanec? V tuto chvíli je důležité postavit se především omezování fosilních paliv a nesmyslné podpoře elektrodopravy. Zastavit všechny dotace pro elektromobilitu a dát jasně najevo, že nehodláme jít cestou bezuhlíkové ekonomiky, která by znamenala pro mnoho lidí nedostupnost individuální dopravy.
Psali jsme:
Někteří tyto změny balí do ekonomického liberalismu a vykládají, že třeba Green Deal je šance pro nová odvětví ekonomiky. Předseda ODS Petr Fiala říká, že to je šance, ze které musíme trhnout co nejvíce. Co říkáte na tento pohled, který se snaží politické rozhodnutí ospravedlnit tržními argumenty?
Kdo má větší porci vaší důvěry?Anketa
Samozřejmě žijeme nikoliv ve svobodné společnosti, ale v systému, kde stát mohutně reguluje a zasahuje do přirozeného vývoje, takže vytváří chaos, který do značné míry zabraňuje správně se rozhodovat. Nebo lépe řečeno, musíte se rozhodovat ne pouze s ohledem na trh, tedy na očekávání zákazníků, ale i s ohledem na očekávání politiků. A pokud se dnes mnohé firmy barví dozelena, je to opět spíše jen reakce na politickou situaci, nikoliv na skutečná přání zákazníků. Některá nová odvětví možná mohou vzniknout, jiná se mohou lépe rozvinout, ale jiná zase zaniknou.
Je to asi stejné, jako kdyby stát všem lidem rozbil okno a pak si liboval, jak mohutně se rozvíjí výroba okenních tabulek. Nebo kdyby stát dotoval koňská spřežení místo náklaďáků a pak se oháněl tabulkami o tom, jak rostou zisky koňským handlířům. Se zelenou politikou je to stejné. Poroste odvětví výroby elektromobilů a bůhvíčeho dalšího, ale kolik peněz bude vyplýtváno, kolik úsilí bude nasměrováno neefektivním směrem, to nikdo nespočítá. Rozum nepracuje pod politickým nátlakem.
K prosperitě se nelze proregulovat. A pan Fiala tomu prostě vůbec nerozumí. Anebo rozumí, a tedy nepokrytě lže. Co je vlastně horší? Předseda ODS s mentalitou totalitního centrálního plánovače. To je neuvěřitelné.
Když už hovoříme o Petru Fialovi, co říkáte na jeho slova, že Piráti jsou sice „nová levice“, ale chce s nimi změnit politiku? Nemáte obavy, jak tato „změna“ vzhledem k vizím některých Pirátů bude vypadat? A měla by u něčeho takového asistovat strana, která si říká pravicová?
Znovu musím konstatovat, že je mi voličů ODS líto. Neumím si představit, že bych byl v jejich kůži. Chápu, že nějaká vláda se sestavit musí a výsledek voleb může vést k velmi podivným slepencům a možná to nakonec mohou být i Piráti společně s ODS, i když to vypadá spíš nepravděpodobně. Ale takovéto předvolební lísání se k Pirátům, to přece musí být pravicovému voliči naprosto odporné. Uznat, že Piráti jsou „nová levice“ a zároveň předpokládat, že s nimi půjde měnit politika k lepšímu?
Ale ještě k těm povolebním slepencům. Já osobně spíš předpokládám, že pokud se bude na vládě podílet ODS, bude to s Babišem, nikoliv s Piráty. Jak bude vypadat ta změna popirátsku? Zvyšování daní? Skryté znárodňování bytů? Příliv migrantů? Násilný přechod k elektromobilitě? U toho všeho může současná ODS asistovat bez jakýchkoliv problémů. Pouze to nebude Petr Fiala, kdo bude měnit politiku.
On je velmi slabý člověk a slabý politik. Ivan Bartoš naproti tomu určité atributy lídra má. Pokud by došlo k vládě, kterou bude sestavovat Bartoš s Fialou, bude tam ODS hrát druhé housle. Jestliže se spojí dvě politické strany, svoje stanoviska dlouhodobě uhájí ta z nich, která jedná principiálně. V tomto případě to budou Piráti. Ti jsou velmi aktivističtí a mají jasno v tom, čeho chtějí dosáhnout. Věří ve svoji morální převahu. Věří si, ostatně jako každá „nová levice“.
ODS naproti tomu vede zbabělec a ta strana už žádnou ideologii nemá. Nemá tedy co hájit. A nemůže uhájit ani sebe samu. Lze snad doufat v nějakou katarzi, v nějakou revoluci uvnitř ODS a pak k návratu ke kořenům, ale podle mě už zašel rozklad osobnosti ODS příliš daleko. A koneckonců pravicový volič tady alternativu má – nás.
Volební kampaň je v plném proudu. Co nejvíce zajímá pravicové voliče na vašich mítincích?
Naše kampaň se pomalu rozjela, chceme ji postupně gradovat a některá témata teprve vytáhneme, ale už teď je jasné, že jedno z nejpalčivějších témat je v tuto chvíli nebezpečí přijetí eura. Svobodní už od jara sbírají podpisy pod petici za záchranu a udržení české koruny. V tuto chvíli máme už přes deset tisíc podpisů a sbíráme dál. Jsme rádi, že si voliči uvědomují, že vlastně skoro celá politická scéna si v tuto chvíli euro přeje.
Někteří politici to dávají najevo, jiní mlží, ale nikdo kromě nás nestojí dlouhodobě a principiálně na straně české koruny a nikdo nenabízí takový základ ekonomického rozhledu, na němž lze obhajobu naší suverénní měny postavit. Je to jeden z důvodů, proč nám mnoho lidí slibuje svůj volební hlas. Velmi často dále lidé mluví o elektromobilech, uvědomují si, že pokud se prosadí zelená politika, mnoho z nich na nový automobil nedosáhne, a co hůř, bude ještě ze svých daní platit dotace těm, kteří si elektromobil dovolit mohou.
A samozřejmě dlouhodobým tématem je covid, i když s postupným rozvolněním a se zbylými několika omezeními, na která už lidé hromadně kašlou, se toto téma dostává spíše do pozadí. Stále je však moho lidí, kteří se obávají nového lockdownu. Chápou, že vláda ani tzv. opozice nemůže před volbami mluvit o přísných restrikcích. Ale předpokládají, že po volbách se to opět rozjede. Až budou nově zvolení poslanci pohodlně usazeni ve svých lavicích.
V předvolební kampani se roztrhl pytel se sliby dávek a sociálních jistot. ČSSD, ANO a nově i Piráti se předhánějí, kdo lidem slíbí více. Myslíte si, že s ohledem na ekonomický stav země jsou sliby typu čtyřdenního pracovního týdne reálné?
Myslet si, že lze zkrátit pracovní týden, a přitom udržet produktivitu, je šílené. Piráti se zkrátka jen rozhodli rozdávat trochu jiným způsobem, než jak to dělá ČSSD nebo ANO, ale princip je stejný: zaručíme vám něco, na co normálně nemáte žádný nárok.
Já nejsem sociolog nebo politolog, nevím moc o tom, jaké je demografické složení pirátských voličů, ale tady se očividně zaměřili na mladé voliče a předpokládají, že mladí lidé upřednostňují volný čas před prací a před výdělkem. Dobře, to je možné. Ale je potřeba přiznat, že to bude něco stát.
Piráti se snaží vymýšlet nějaké ekonomické perpetuum mobile, ale to se jim nemůže podařit. Občas se někde objeví článek, že zkrácení pracovního týdne o jeden den se na produktivitě nijak nepodepíše, ale já tomu nevěřím. Občas se někdo snaží podobné věci hájit tím, že bychom neměli měřit jen HDP, ale snažit se definovat jakýsi index štěstí a řídit se podle něj. Pouze si kladu otázku, do jaké míry se lidé nechají přesvědčit, že i když jim jejich blahobyt klesá, jsou vlastně šťastni – říká to index.
Ale zpět k pirátským slibům. Nevěřím, že něco takového bude reálně možné, a soudím, že sami Piráti vědí, že tohle svým voličům nikdy nesplní. Já bych měl jiný recept. Pokud si někdo chce svůj pracovní čas řídit podle svého, má možnost pracovat sám na sebe, stát se živnostníkem, freelancerem atd...
A naše formace Trikolóra Svobodní Soukromníci se staví za to, aby byl náš stát co nejpřátelštější k malým a středním podnikatelům. Aby se v této zemi dalo svobodně podnikat, bez zaklekávání, nesmyslných regulací, ustavičných kontrol. Nepotřebujeme stát k tomu, aby nám přikazoval, jak dlouho máme pracovat.
V Praze před tržnicí SAPA zaujaly vaše billboardy ve vietnamštině. Proč jste se rozhodli právě tuto národnostní skupinu oslovit v jejím jazyce? A můžeme očekávat nějaké další pokračování předvolební kampaně ve vietnamské jazykové mutaci?
Důvody jsou dva. Za prvé, alespoň co je nám známo, se zatím nikdy nikdo nepokusil tuto velmi početnou komunitu ve volební kampani oslovit. Přitom je to komunita velmi soudržná a zároven produktivní. Pokud se nám podaří ji zasáhnout, lze se domnívat, že naše poselství se v této komunitě bude šířit.
Vedle toho nám náš vzkaz vietnamské skupině velmi dobře pasuje do celkového našeho programu. Mezi Vietnamci je mnoho malých podnikatelů a živnostníků, spravují si svoje obchůdky a nabízejí dobrou službu často i tam nebo v takové době, kdy jiní podnikatelé nepracují. A různými státními zásahy a regulacemi trpí stejně jako jakýkoliv jiný malý podnikatel.
Hodláte se na vietnamskou menšinu nějak zaměřit i v programu? A jak vůbec hodnotíte její přínos pro českou společnost?
Já jsem individualista, takže něco jako přínos pro společnost mi nedává smysl a vůbec v těchto pojmech neuvažuji. Přínos lze mít pouze pro konkrétní jednotlivce. A jestliže tady jsou tisíce příslušníků vietnamské menšiny, kteří poskytují svoje služby desetitisícům či statisícům zákazníků, pak je jejich přínos zřejmý.
Ostatně podnikatel, který svým zákazníkům nic nepřináší, na trhu dlouho nevydrží – leda by se přisál na nějaké dotační tituly. My předpokládáme, že náš program je atraktivní pro každého aktivního jednotlivce, který má vůli vzít svůj život do vlastních rukou a snažit se ze sebe vydat to nejlepší. A jestli je to příslušník nějaké menšiny, na tom už zase tak dalece nezáleží.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
