Před pěti lety, v srpnu 2016, jste se Svobodnými vítali v Praze Angelu Merkelovou slovy „Frau Merkel, kein Diktat, sonst czexit“. Máte pocit, že za těch pět let se situace v EU vyvinula spíše k variantě „žádný diktát“, nebo k variantě „czexit“?

Já bych si moc přál, aby bylo téma vystoupení z Evropské unie skutečně aktuální politické téma. Abychom mohli občanům říct, jsme schopni se dostat z tohoto žaláře národů ven. Tak tomu však bohužel zatím není. Netvrdím, že bychom snad neměli vystoupit. Pokud by se dala EU opustit zmáčknutím jednoho kouzelného tlačítka, udělal bych to hned.

V dlouhodobém politickém programu Svobodných je i nadále prosazování referenda o vystoupení. Jenomže se obávám, že kdybychom se dnes dostali k nějaké revizi našeho členství, rozpoutá se taková propagandistická mašinerie, že referendum dopadne byť i jen těsně ve prospěch našeho setrvání. A téma znovuzískání suverenity by tím bylo na mnoho let passé.

S trochou nadsázky, kdybych byl eurohujer, řekněme člen topky nebo Pirátů, byl bych všemi deseti pro uspořádání referenda. Situace v EU se samozřejmě postupně vyvíjí k nějaké formě totalitního uspořádání. Přijdeme postupně o ekonomická práva a nakonec i o práva politická či občanská. Demokratický mechanismus bude jen fraška, ostatně jak to vidíme do značné míry už dnes. Vztah Evropského parlamentu, Komise a jednotlivých národních parlamentů a vlád je přece jen pouhá parodie na demokracii.

Přestože se ale může zdát, že nespokojenost s naším členstvím ve veřejnosti narůstá, obávám se, že je to spíše efekt bubliny, v jaké se pohybujeme. Ve svém okolí bych lidi, kteří chtějí v EU zůstat, spočítal na prstech. Ale nedělám si iluze, že tak je to v celé české společnosti. Ostatně to by už naše politická scéna vypadala úplně jinak.