Většina opozičních stran vytýká nynější vládě Andreje Babiše, že pro živnostníky a malé podnikatele nic nedělá. Když dáme stranou požadavek na zrušení EET, který je už určitě nesplnitelný, tak jaká opatření především by jim pomohla?
Moje obligátní odpověď na tuto otázku je.… vláda by neměla dělat vůbec nic. Situace se nejen nelepší, myslím tedy podnikatelské prostředí, ale naopak soustavně zhoršuje. Stále a stále si nějaký úředník vymýšlí další klacky pod nohy drobným podnikatelům a vláda to ohromně akceptuje.
Před třiceti lety začínali malí podnikatelé a živnostníci na zelené louce, všechno bylo nové, proces transformace spustil zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné, právnické nebo fyzické osoby. Jak tehdejší dobu aukcí, kdy se dražil majetek, tedy provozovny, zařízení a zásoby, ale případné závazky se na nového nabyvatele nepřeváděly, hodnotíte? Mohlo se postupovat jinak a lépe?
Tak 90. léta byla ve srovnání s dneškem procházka růžovou zahradou. A to nemyslím, že stát neměl dostatek zkušeností, jak lumpy v podnikání chytat. To asi není z důvodu objektivity vhodný dotaz na mě, protože já jsem se účastnil několika aukcí na získání provozovny. Samozřejmě na úvěr, neboť jsem neměl z komunismu „nasušeny“ žádné velké peníze. Jen tak pro ilustraci jsem si vzal úvěr 11,3 milionu korun na koupi Mototechny na Náměstí republiky v Praze. A co se nestalo? Po šesti letech jsem úvěr s úrokem 18 procent splatil, aby mě v roce 2000 náš významný politik Standa Gross, v té době ministr vnitra, pod které tento objekt spadal, vyhnal bez náhrady. Budovu prodal za 80 milionů, když tržní bratrská cena byla 400 milionů, a já jsem mohl začínat znova. Všechny peníze, co jsem vydělal, šly na úvěr......
Někteří politici, převážně z KSČM, hovoří o tom, že se během privatizace majetek rozkradl. Bylo opravdu nutné tolik spěchat a transformaci vlastnictví nezajistit právním rámcem, aby na toto období někteří nevzpomínali jako na velkou zlodějnu?
Je skutečně pravda, že se překotně privatizovalo, někteří podnikatelé dostali úvěry, nespláceli a následně koupené státní firmy rozprodali a získané peníze možná uložili do nemovitostí a podobně. A vše se dělo téměř bez postihu. Hodně z nás bylo velmi naivních, že se bude republika rozvíjet a že vše půjde tak jako v oněch 90. letech… To jsme se ale velmi mýlili.
Psali jsme:
Podle zjištění poradenské společnosti KPC byla v 90. letech připravena o majetek jedna třetina občanů, kteří se zúčastnili kupónové privatizace. Při tak zvaném tunelování – tedy transferu aktiv a zisků ve prospěch akcionářů držících ve společnosti kontrolu – přišli v účetním vyjádření o 49,7 miliardy korun, většinou ve chvíli, kdy se investiční privatizační fondy přeměnily na běžné akciovky. Co si o kupónové privatizaci s odstupem let myslíte a lze kvůli ní mluvit o Česku jako o rozkradené republice?
To, že přišli občané o majetek v kupónové privatizaci, to je známá věc, ale oni vlastně osobně přišli o nějakých tisíc korun za kupónovou knížku. Jiná věc je, jak na to vyzráli někteří koumaví jedinci. Ale že je republika rozkradená, bych netvrdil, došlo jen k velkému přesunu majetku. Při návštěvě ve Spolkové republice Německo nám v roce 1992 tehdejší kancléř Helmut Kohl říkal: „Pánové, to, co se u vás nyní děje, se děje tak jednou za pět set let“. A já dodávám, že měl velkou pravdu.
Bedřich Danda
Vy jste začal podnikat už v roce 1990 jako majitel autoservisu, takže z vlastní zkušenosti víte, jak se v 90. letech v Česku podnikalo. S jakými překážkami jste se nejhůře vyrovnával? Dalo by se zobecnit, co bylo pro tu dobu nejcharakterističtější?
Jak jsem už uvedl, v těchto letech to bylo opravdu velmi dobré. Relativně malá konkurence, nebyli zde zahraniční řetězce a malí soukromníci si žili dle mého dobře. To se postupně začalo zhoršovat, až jsme se dostali k dnešku, kdy i ten nejmenší soukromník či živnostník si musí pořídit nesmyslné EET, jehož dopady na tyto firmičky se už projevují. Jestli si někdo myslí, že díky EET vybere stát více na daních, to se velmi plete. To, že musím přiznávat všechny tržby, mně vůbec nevadí. Mimochodem elektronický pokladní systém jsem musel za 200 tisíc korun zavést již v roce 1991, abych uhlídal prodej pod jistou mou kontrolou. A tak se směji tomu, že si někdo zavede EET a bude platit víc na daních. To může opravdu tvrdit jen nezkušený státní úředník, který si nikdy nezkusil podnikat tzv. na vlastní triko. Je několik způsobů, jak regulérně snížit odvod daní z příjmu, ale o tom nebudu mluvit, neboť to je naše know-how...
Které období z těch posledních třiceti let bylo pro živnostníky a drobné podnikatele nejkrušnější?
Z mého pohledu období let 2008-09, to jsme opravdu museli šetřit. Svolal jsem si zaměstnance a říkal jsem jim: „Přátelé, máme teď dvě možnosti. Buď snížíme počet zaměstnanců, nebo si všichni snížíme platy nejméně o 10 procent. Všichni souhlasili s tou druhou možností, a tak počet zaměstnanců zůstal zachován. Následně jsme se z té krize nějak vyhrabali.
Nemůžu nevzpomenout vaše působení ve funkci náměstka ministra průmyslu a obchodu v letech 2010 až 2013. Co z toho, co jste si tehdy předsevzal, jak pomoci živnostníkům a drobným podnikatelům, se vám podařilo naplnit? Co se vám naopak nepodařilo prosadit z toho, o co jste stál?
Moje působení na ministerstvu bylo velmi zajímavé. Sice jsem do té doby nikdy nebyl státním zaměstnancem, ale ani mi dlouho netrvalo, abych se rozkoukal. Přistupoval jsem k tomu jako soukromník a hlavně se selským rozumem. Musím říci , že prosadit v té době nějaký dobrý námět, bylo velmi těžké. A to ne na Ministerstvu průmyslu a obchodu, ale na různých jiných rezortech, které se k našim návrhům vyjadřovaly v mezirezortním připomínkovém řízení. To jsem si uvědomil, jak se různé rezorty všelijak brání a vymýšlejí si argumenty, proč něco nejde. Myslím tedy změny zákonů a vyhlášek.
Jen co mi dalo práce přesvědčovat kolegy, že Českomoravská záruční a rozvojová banka musí být zestátněna. Přitom jsme měli s bývalým panem ředitelem banky Mackou vypracovaný scénář, jak to udělat. A trvalo to dle mého možná více než dva roky.
Další moji aktivitou bylo snižování administrativní zátěže. Pro ilustraci, založil jsem expertní skupiny z mých kamarádů-podnikatelů a sepsali jsme 142 námětů na snížení této zátěže. Podařilo se mi opravdu 42 zákonů a vyhlášek změnit, což je relativně málo, ale vzhledem k potížím při projednávání mimo naše ministerstvo to je docela dost.
Podmínky živnostníků a malých podnikatelů určitě budou i do budoucna závislé na politickém vývoji v zemi. ODS se tváří jako největší zastánce této skupiny, ale nabídku jít do vlády s ANO odmítla a v opozici není nic platná. Před půl rokem se v médiích objevovalo, že živnostníci houfně opouštějí hnutí ANO a odcházejí k ODS a pirátům. Nic takového se nestalo, Babišovo hnutí v průzkumech stále jasně kraluje a Petr Fiala svou stranu od voleb nijak nepozvedl. Kdo by mohl reálně hájit zájmy živnostníků v příští vládě?
Tak to je otázka na tělo. Já docela nechápu oněch 30 procent občanů – i když to je vlastně 15 procent občanů, protože k volbám chodí jen něco přes polovinu z nich – co je vede k tomu, že volí hnutí ANO. Je to ale jejich věc a jednou se možná budou zamýšlet nad tím, proč to dělali. Snažil jsem se celých třicet let o to, abychom založili stranu, což je Stranasoukromníků, která by to dokázala. Ale má to jednu chybu. V Česku je zhruba 980 tisíc živnostníků a z toho je tzv profesionálů cca 660 tisíc, tj živnostníků na volné noze, kteří mají jediný příjem z podnikání. Kdyby tato množina začala volit Soukromníky, tak bychom byli v posledních volbách druhou nejsilnější stranou v zemi a mohli tak věci posunout alespoň o kousek. Ale jsem pesimista, protože lid obecný k volbám moc nechodí, jenom něco přes polovinu, zatímco zbytek si myslí, že na to stejně nemá vliv. Přitom netuší, že si jejich hlasy rozeberou strany stejně, a to bez jejich vědomí.
Politická atmosféra v zemi docela houstne. Spolek Milion chvilek pro demokracii vznikl z odporu proti Andreji Babišovi jako premiérovi, pak přibyl požadavek na odstoupení Marie Benešové z funkce ministryně spravedlnosti. Nyní už si osobuje právo rozhodovat o tom, kdo nesmí být v Radě ČT, kdo nesmí být ombudsmanem a určitě to bude mít pokračování. Co si myslíte o této formě demokracie v Česku?
Na to neznám solidní odpověď. Ale dostat lidi na plné Václavské náměstí, nebo čtvrt milionu občanů na Letnou, považuji za velký kumšt a neřeším, kdo za to platí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
