Když jsem se vás minule ptala, kdo z kandidátů na předsedu ČSSD by byl nejvhodnější, řekl jste mi: „Nechci jim příliš radit, ale řeknu tolik, že když se ČSSD dostala do takové deprese, tak někdo, kdo bude představovat výrazně jinou politiku než ti, kteří stranu vlastně do této deprese přivedli.“ Je Jan Hamáček tím jiným, kdo vyvede sociální demokraty z deprese? 

Já Jana Hamáčka moc neznám. Myslím si, že jít jaksi prvotně do jedné z nejvyšších funkcí, ve které doposud byl, velmi záhy – Hamáček je relativně mladý člověk – není dobrá průprava na výkonnou funkci, protože předseda Parlamentu musí především dbát na to, aby všechny procedury byly v pořádku. A pak hledá konsenzus, i kdyby to stát mělo přijít na jakékoliv peníze. To nakonec vidíme, když se svolávají nesmyslné schůze, aby se vyhovělo procedurálním, demokratickým požadavkům. Skutečně to někdy není věcná diskuse, ale jenom manévrovací, zdržovací taktika, o které se říká, že patří do demokracie, ale pro výkonnou funkci, a zvlášť ministerskou, je tento přístup velkým hendikepem. Politici pak totiž stále hledají jen konsenzus, ale nikoliv to, aby dálnice byla postavena. Mám-li použít tento příměr s dálnicí, tak hledat konsenzus s lidmi, kteří chtějí zdržet výstavbu za každou cenu, je téměř nemožné, anebo jde o záležitost, která zdrží projekt o desítky let. Nicméně cílem je postavit dálnici a k tomu jsou potřeba jiné možnosti než dominantní hledání konsenzu. Tím jsem chtěl říct, že bych si přál, aby se z toho dokázal vymanit, a to jako předseda bude muset. Pokud to nedokáže, tak se mu nepodaří zvýraznit stranu ČSSD, protože hledání konsenzu je mnohdy další důsledek k upadnutí do šedi, která mezi stranami panuje teď.

Andrej Babiš opět prioritně vyjednává s ČSSD. Jenže sociální demokracie si řekla o pět resortů, které jí evidentně ANO nedá, a pak je ve hře vnitrostranické referendum ČSSD. Jak vidíte vyjednávání o vládě? A co hrozba předčasných voleb, i když Babiš tvrdí, že je nechce? Jak by asi dopadly?