V souvislosti s volebním vítězstvím koalice SPOLU někteří hovořili o opakování atmosféry listopadu 1989. Co říkáte na tuto analogii jako pamětník tehdejších událostí?

Důvod k nadšení měli jistě kandidáti SPOLU, kteří prošli úspěšně volbou do Sněmovny. Srovnávat to ale s obecnou euforií, která vládla v listopadu 1989, mohou jen ti, co tehdy ještě nebyli na světě, nebo dějinný zlom nechápali. Tehdy drtivá většina občanů věřila ve zhroucení všemožných omezení, kterými předcházející režim otravoval každodenní život, ukončení nucené indoktrinace, zvýšení životní úrovně, a to nejen materiální.

Letošní volby byly bohužel poznamenané negativismem a odpudlivými praktikami, jaké známe spíše z prostředí banánové demokracie, než z ovzduší obecně sdíleného pozitivního očekávání listopadu 1989. Mám na mysli především dovoz syna premiéra Babiše ze zahraničí k nechutným veřejným produkcím, na nichž se podílel do nedávna vrcholový politik TOP 09, představitelé ODS i vybraní strážci demokracie. „…parta lidí, co tuhle ‚causu‘ před volbami rozpoutala a řídila, si zaslouží, aby se na ně ukázalo prstem. Věděli, s kým mají co do činění, teď se jim to jen po zásluze vrací. A pokud se toho neštítili, jsou pravděpodobně schopni lecčeho…“ napsal europoslanec Jan Zahradil na důkaz toho, že v řadách politiků ODS jsou i slušní lidé.