Za Fialovy vlády navyšuje Česká republika svůj dluh každý den zhruba o dvě miliardy a při tomto kvapu zadlužování se dostaneme během několika dní tam, kde bychom měli být až koncem roku. Udivuje vás klid, bohorovnost či nečinnost ministra financí Zbyňka Stanjury?

Není tajemství, že veřejné finance nejsou dlouhodobě v dobrém stavu, a tedy že se nutně a nezbytně musí šetřit, což nikdy není snadné. Především záleží na vhodném načasování, velikosti a struktuře škrtů, souhrnně pak na promyšlenosti postoje a trajektorii vývoje, což – zdá se – chybí. Ekonomický propad jde bohužel na vrub liknavosti vlády, která je vysoce politická, ale málo odborná. Nabízená řešení se tak dají povšechně vytvarovat na tři koncepce: prošetřit, prodanit a prokecat!

Za bolševika se humorně glosovalo: ústřední výbor musel zvýšit ceny chleba, ale kompenzuje to zlevněním lokomotiv; i dnes je růst cen kompenzován politickou marnotratností politiků, ale třeba i argumentem o nezbytnosti koupě nejmodernějších vojenských prostředků – žádné překvapení – dvě procenta na armádu, ať na to máme, nebo nemáme. Předvolební daňová reforma vytratila ze státního rozpočtu sto miliard korun, které dnes zoufale chybějí – vše v zájmu volebního úspěchu soutěžících ANO a ODS. A tak je dnes především potřeba si uvědomit zavedenou praktičnost: když bankrotuje firma, tak se ještě před snižováním platů a propouštěním dělníků nejprve vymění management. A zejména pak samotný ředitel. Jak logické.