Návrh europoslankyně Šojdrové ohledně přijetí 50 syrských sirotků a následně hlavně postoj Andreje Babiše vyvolaly obrovský rozruch. Co vy na to říkáte?
Víte, nejsem zvyklý rozhodovat se na základě titulků z novin a dalších mediálních zkratek. Na české politické scéně začalo být jakousi módou, a to ve špatném slova smyslu, že se důsledky humanitárních katastrof používají ve volebním boji. Místo abychom pozorně naslouchali lidem, kteří jsou v této problematice odborníky, řešíme politické ambice některých jednotlivců toužících po zviditelnění. To nemohu akceptovat.
Kdo se vám nejvíce líbil v předvolební superdebatě lídrů?Anketa
Babišův postoj vůči migrantům je velmi diskutovaný. Zatímco mu značná část národa v jeho tvrdém postoji tleská, například Miroslav Kalousek tvrdí, že na politiku „ani jednoho migranta“ doplatíme. Kráčíme prý do izolace a opovržení. Má pravdu?
Jak jsem již zmínil, všechna tato prohlášení považuji za velmi účelová. V otázce migrantů se přikláním k důsledným kontrolám na hranicích, které měly být již od počátku migračních vln chráněny ozbrojenými složkami a doplněny humanitární pomocí. Reakce Evropské unie byla prostě naivní a velmi pomalá. Vůbec se mi ale nelíbí manipulace s veřejností ze strany našich představitelů, protože kombinaci populismu a pragmatismu považuji za neakceptovatelnou na jakékoli politické úrovni, natož na té vládní.
Když mluvíme o migraci, co říkáte na to, co se v posledních týdnech odehrávalo v německém městečku Chemnitz? Sdílíte názor těch, kteří mluví o tom, že zkrátka místní lidé jsou už tak nešťastní, že vyšli do ulic, nebo těch, kteří mluví o nenávisti vůči „neněmecky“ vypadajícím občanům, zmiňují extremismus…
V Německu, kam mimochodem často jezdím, se vymkly tyto věci z rukou už dávno. Po imigrantech nikdo nepožadoval, aby přijali základy evropské kultury, naučili se místní řeč a akceptovali zákony, naopak, v rámci naivního humanismu politici z pohodlí zadních sedadel svých mercedesů usoudili, že bude lepší nic nedělat a vsadit na to, že se muslimské a jiné menšiny přizpůsobí. V mnoha případech se tak samozřejmě neděje, naše kultury jsou natolik rozdílné, že by byl zázrak, kdyby problémy nenastaly. To vám potvrdí i odborníci na tuto problematiku a zmiňují se o tom i někteří velvyslanci.
Fotogalerie: - Oslava republiky v RSVK
Jako možná budoucí senátor, jak vnímáte to, že se něco takového děje tak blízko České republiky? Je namístě třeba i do budoucna uvažovat o ochraně přímo českých hranic, nebo se stačí zaměřit na ochranu schengenského prostoru? A funguje toto podle vás v současné době tak, jak by mělo?
Primárně je třeba ochránit schengenský prostor, protože jsme součástí EU. To ale neznamená, že se nemusíme o nic starat, naopak. Volný pohyb v rámci schengenské smlouvy je jeden z největších výdobytků za posledních několik století, nechci se zase dožít kontrol na hranicích. Když se ovšem ukáže, že se nedokážeme bránit jako Evropská unie, nic jiného nám nezbude. V otázce migrace je třeba uvažovat v desítkách let dopředu, a to je pro hodně politiků, kteří si krátkozrace zvykli uvažovat v délce jejich volebního období, skoro nemožné.
Psali jsme:
I v souvislosti s tím, co se stalo v Chemnitzu, se čím dál tím více mluví o údajné cenzuře a neobjektivnosti médií. Jak vy to vnímáte a jak v tomto směru vidíte české novináře? A co říkáte na odchod například novinářky Procházkové z Lidových novin?
Sám jsem média zakládal a měl jsem možnost skoro třicet let sledovat, jak se vyvíjejí a přeměňují v závislosti na majitelích, konkurenci i politické situaci. Ani ve světě není neobvyklé, že vlastníci médií vstupují do politiky, ale je také pravda, že naše demokracie je pořád velice křehká a mantinely téměř neexistují. Pro mne byla práce novinářů vždy svatá a nikdy jsem do obsahu nezasahoval. Mediální politika byla v Česku od počátku hodně determinovaná politikou a dodnes se mi například nelíbí systém obsazování mediálních rad. To, že se najdou novináři, kteří podléhají politickým tlakům, je proto nezpochybnitelné stejně tak, jako že jsou tací, kteří se nepodvolí. A to je zřejmě i případ paní Procházkové. U takzvaných velkých médií také nezapomínejme na fakt, že mnohdy mlčí o lokálních nepokojích proto, aby nešířila zbytečnou paniku, která by mohla způsobit více škody než užitku.
Připomínáme si 80. výročí podepsání mnichovské dohody, která ukončila období první republiky. Když se podíváme zpětně, jak se chovali tehdy spojenci a my, jaké bychom si měli z tohoto období historie vzít poučení směrem k dnešku?
Mnichovská dohoda byla v tehdejší hodně vypjaté době důkazem, že se v krizi každý stát zachová v rámci poučky „bližší košile než kabát“. Také proto je třeba udržet naše členství v NATO a věřit, že se v budoucnu nestane nic podobného. Poučení by mělo být zejména v tom, abychom si za zástupce svých národních zájmů do budoucna vybírali takové lidi, kteří jsou si schopni vydobýt mezinárodní uznání na vysokých postech. Musejí to být lidé zkušení, názorově pevní. Musejí umět tvrdě vyjednávat. Šedivé kývající loutky opravdu nepotřebujeme.
Když mluvíme o poučení z historie, co říkáte na to, že poslanci Evropského parlamentu pověřili Evropskou komisi, aby zahájila řízení proti Maďarsku? Schvalujete tento krok? A je namístě obava, že příště bychom mohli být na místě Maďarska my? Jak v současné době vidíte naše „postavení“ v rámci EU?
Dobrá otázka. Unie, to je nekonečný boj mezi národní suverenitou a nadnárodními zájmy. Evropská unie by si zasloužila důkladnou revizi, a to bude jistě předmětem mnoha dalších politických klání. Všichni přece chceme být v Evropě, která řeší klíčové otázky volného obchodu a bezpečnosti. Trochu jsem již odpověděl v předchozí otázce. Právě země se zkušeností existence v područí jiných mocností musí dávat jasně najevo, že nebudou „držet hubu a krok“, jak tomu bylo ještě relativně nedávno. Jinak nejsme partnery, ale sluhy.
Fotogalerie: - Pražské panelstory
Blíží se oslavy stého výročí vzniku Československa. Myslíte si, že se změní opět v „protesty“ a „politickou agitku“ podobně, jako se to stalo u příležitosti 50. výročí okupace? Jak by podle vás měly důstojné oslavy vypadat?
Jsme svobodní lidé, tak ať si každý slaví, jak uzná za vhodné. Na to nehodlám dávat nějaké přemoudřelé recepty. Přál bych si jen, abychom se za svou zemi nestyděli. Svoje problémy máme, ale jsou řešitelné. Uvědomme si, že se pořád máme lépe než většina zbytku světa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
