Česká republika má jmenovanou vládu, která bude žádat 11. července o důvěru. Spor je o ministra zahraničí, kterým se měl původně stát Miroslav Poche, ale nejen prezidentu Zemanovi se nezdál. Jak vidíte tuto rozepři a co si myslíte o dosavadních českých ministrech zahraničí?
Tak si nyní udělejme malou rekapitulaci již někdy zveřejněných článků, dnes hlavně o tom, jak velká je česká smůla na vhodné ministry zahraničí – od senilních erotomanů, jakým byl kníže Karel Spáč I., alias Schwarzenberg, přes rovněž harašícího Zao-Ce-tunga – Zaorálka až po milovníka kmotrů a běženců Pocheho; partička diplomatických es k pohledání…
Fotogalerie: - Kraválem proti Babišovi
Anální žurnalisté se neustále pošklebují prezidentu Miloši Zemanovi, jenž prý sešel věkem, avšak nepíší o ostudném usínání bývalého ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga, byť je patrně Rakušan sídlící ve Švýcarsku, který měl tu drzost kandidovat kdysi na prezidenta ČR; kam ho posadíte, tam spí a neustále dělá Česku v zahraničí ostudu při jednání NATO, na zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), při tiskové konferenci s dalajlámou či v OVM ČT24…
Lubomír Zaorálek byl nejprve člen Občanského hnutí, od roku 1994 člen ČSSD, v lednu 2014 se stal ministrem zahraničí za ČSSD, když řadu let byl pro tuto funkci stínovým ministrem. Odvolání velvyslance Borůvky ze Švýcarska však nebylo pro neschopnost, ale jen kvůli jeho manželce Aleně, která prý si moc pouštěla ústa na špacír, ale hlavně proto, že otevřeně ministra zahraničí Zaorálka obvinila ze sexuálního harašení, lhaní, manipulace a zvýšené konzumace alkoholu na ministerstvu. Sama se přiznala, že je proto pod vlivem léku Cipralex, jenž brání depresivním stavům…
Fotogalerie: - Babiš na hrad
A nyní europoslanec Miroslav Poche. Naštěstí prezident Zeman trval na svém, a tak je nyní Hamáček ministrem vnitra i šéfem české diplomacie, byť se Poche chlubí, že má prý stejně v Černínském paláci své lidi.
Zda získá vláda důvěru, se uvidí až v červenci. Proč ale sestavování vlády s důvěrou trvá tak dlouho? Je viníkem Andrej Babiš? Nebo ostatní strany, které odmítaly jít do koalice? Či potíže vyplynuly z nastalé situace, jaká se vyvrbila po volbách?
Platí druhá varianta. Babiš přece zemi dovedl do čela EU – nejnižší počet nezaměstnaných, nejvyšší ekonomický růst, v bezpečnosti jsme na šestém místě na světě, migrace se nám vyhýbá právě díky rozhodnosti Babiše, který svolal Bezpečnostní radu státu kvůli případně našim vojákům na hranicích…
Naši mladí hrdinové, z nichž polovina užívá drogy a alkohol, si troufají, přestože na svoji petici proti Babišovi těžko seženou 1,5 milionu podpisů, tedy tolik, co měl loni premiér v demisi hlasů svých voličů. Nebylo k tomu ještě náhodou přes 50 tisíc těch preferenčních hlasů?
K protestům se Babiš vyjádřil při návštěvě Královéhradeckého kraje. „Pro mě je podstatné, že nás volilo 1,5 milionu lidí,“ řekl. V říjnových volbách do Sněmovny volilo hnutí ANO 29,64 procenta lidí. Copak je organizátor partičky křiklounů, pan Minář, také duchem ochablý, když neví základní fakta?
Tak si připomeňme, v jakém stresu a chudobě si naši nebozí a sociálně vyloučení demonstranti v Česku žijí; míra nezaměstnanosti klesla na 3,5 %, je tedy nejnižší v Evropě, a počet volných pracovních míst překonal hranici 250 tisíc. Na jednoho nezaměstnaného takto připadá zhruba v průměru jedno volné pracovní místo, produktivita práce se zvýšila o 2,7 procenta. Česko má tak nejstabilnější ekonomiku v Evropské unii.
Vyplývá to z letošního výzkumu, který každoročně hodnotí stabilitu a zdraví ekonomik na základě dvaceti ukazatelů ve čtyřech hlavních oblastech: rozpočtová udržitelnost, konkurenceschopnost, zaměstnanost a produktivita a zahraniční dluh. Podle skupiny expertů z Institute for Economics and Peace je Česká republika rovněž šestou nejbezpečnější zemí na světě.
Ve sněmovních volbách loni na podzim neuspěly takzvané tradiční strany, ať už na jedné straně ČSSD a komunisté, na druhé lidovci či topka, a ani výsledek ODS nebyl žádná sláva, i když dopadli o trochu lépe. Čím to je, že nezaujali své voliče?
Napřed chtěl blafovat; byla to jasná Fialova filozofie v boji proti EET; živnostník, který nekrade, zbankrotuje a půjde na Úřad práce, kde bude brát podporu, takže to je pro stát nákladnější, než kdyby poctivě platil daně. Lže šéf ODS záměrně, nebo jen nechce říct pravdu?
Petr Fiala, bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně a přes rok třináctý ministr školství v Nečasově vládě. A jeho charisma? Získal ho zřejmě už v 90. letech; to byl drsným konzervativním katolíkem, skeptickým k naší státnosti a zanícený ideou „Panevropy“ (navazující na meziválečný klerofašismus a vizi stavovského státu podle představ hraběte Coudenhove-Kalergiho). Zval do naší republiky Bernda Posselta, Otto Habsburka i jiné osobnosti a umožňoval jim agitaci v rámci tzv. Panevropského hnutí (Bernd Posselt byl v Československu v Brně tajně agitovat už v září 1989).
V katolicko-konzervativním časopise Proglas (Fiala byl zástupce šéfredaktora a sám do něj psal) se kromě jiného systematicky překládaly a otiskovaly články Bernda Posselta a Otty Habsburka. V Proglasu, ročník 1990, číslo 9/10 je text napsaný Petrem Fialou, ve kterém mj. cituje z projevu Otty Habsburka, který přijel do Brna přesvědčovat, že Češi mají na Západě své největší přátele v sudetských Němcích. Co víc k jeho ODS dodat?
Praha je podle makroekonomů jeden z nejbohatších regionů EU, Česká republika už předstihla některé státy původní EU. Na druhé straně řada lidí má hluboko do kapsy, mnohé drtí exekuce. Jak se vlastně máme?
Žebříček zvaný Světový index míru (Global Peace Index) je sestavován už deset let. Každoročně odhaluje ty nejbezpečnější a nejnebezpečnější země světa. Letos Česko podle průzkumu předběhlo v bezpečnosti o několik příček skoro všechny své sousedy. V roce 2015 obsadila Česká republika 10. místo. Dva roky předtím to bylo za Kalouska místo 14. Dnes, jak už jsem uvedl, je to místo šesté…
Svět může Čechům rovněž rozhodně závidět přístup k lékařské péči – české zdravotnictví se udrželo v čele tabulky – či k základnímu vzdělání. Také co do přístupu k pitné vodě, vlastní střeše nad hlavou, ve výživě, v hygieně či v pocitu osobní bezpečnosti se Česko drží na čelných místech. Základní lidské potřeby mají Češi zajištěny lépe než dvě třetiny zemí světa.
Paradoxem však je, jak negativně Češi vnímají imigranty. V tom jsou na 112. místě mezi hodnocenými 128 zeměmi světa. A loni byli úplně na chvostu. Přitom Česko přijalo díky Babišově vládě pouze komickou zhruba dvacítku uprchlíků...
Jsme nejen jeden z nejbezpečnějších států světa, ale také si žijeme nejspokojeněji. Že máme jen třetinové platy než v Německu? Tak si to vyměňme, naší možná údajnou chudobu s milionem běženců, atentáty a zónami, kam se neodváží ani policisté. Kolik máme v Česku islamistických teroristických útoků? Jediní, kdo lidem vadí, jsou Romové, ale ti se nikdy neopásají semtexem a neodpálí ve jménu Alláha.
Jednou si možná vzpomeneme s láskou na ty zlé Romy. Osobně je pro mě jedno, jestliže je někdo černý, žlutý nebo bílý. Pro mě je signifikantní, jestli pracuje, stará se o rodinu, posílá děti do školy, nepodvádí a nekrade. Procestoval jsem přes sedmdesát zemí od USA přes Kanadu, Vietnam, Thajsko až po Izrael, Rusko a Čínu, Tibetem konče… Mám kamarády mezi černochy, muslimy, Židy i Romy. Jako věřící člověk uznávám rovnost mezi všemi lidskými bytostmi. Navíc, nikdy jsem nebyl v žádné politické straně.
Jména jako Radovan Krejčíř, František Mrázek, Tomáš Pitr, ale také Viktor Kožený či Zdeněk Bakala jsou pro mnohé symboly ekonomické kriminality v ČR. Dává některý z nich důvody k pochybám, že jsme právním státem?
Krejčíř, Pitr či Mrázek jsou jen pěšáci proti Zdeňku Bakalovi, který je největším českým postsametovým kmotrem; podle svazku, který na něj po jeho emigraci do USA, kde se naučil krást, vedla StB, pochází z rodiny laborantky krajské hygienické stanice a po nepřijetí na gymnázium se vyučil dámským krejčím a rok pracoval v oděvním družstvu VKUS Brno.
Později pracoval pro firmu Credit Suisse First Boston v New Yorku, Londýně a nakonec v Praze, byť se dnes spokojeně směje ve svém švýcarském sídle jako první dámský krejčí na světě, který se díky zlodějně dostal až mezi miliardáře Forbesu.
Dnes už víme, kdo za tím stojí; byl potvrzen nevyvratitelný fakt; Sobotka, Urban a Špidla věděli, že OKD prodávají výrazně pod cenou. Nebožtík ministr kultury Pavel Dostál je varoval, že kvůli tomu nechce skončit v teplákách, tehdejší ministr vnitra a dnes již rovněž mrtvý Stanislav Gross jen řekl: „Mně je relativně šumafuk, jak tato věc dopadne, ale nemůžu vypadat jako blbec, protože včera jsme byli v Ostravě a tam se to samozřejmě hodně frekventovalo. Nikdo samozřejmě nesignalizoval, že je nějaký problém, jsem to vůbec netušil…“
Sobotka, Urban i předseda vlády Vladimír Špidla (ČSSD) přesto urputně trvali na svém okamžitém schválení platby. „Diskuse, která tu na vládě proběhla, neovlivnila můj názor a mohu stejně jako na počátku doporučit společně s kolegou Urbanem vládě prodej v těch parametrech, jak jsme připravili příslušný materiál,“ podotkl Sobotka rázně stejně jako Špidla, jenž trval na prodeji; ten vzápětí schválila vláda hlasy 12 ministrů ze 16 přítomných, zbývající čtyři se zdrželi hlasování. Z nahrávky však není patrné, který ministr jak hlasoval.
Této komedii však předcházelo hlasování na „nečisto“, aby si Špidla potvrdil, že mu jeho kšeft nikdo nezmaří, teprve poté přišlo hlasování „naostro“. Na tomto místě je nutné připomenout, že onen premiér Špidla je totožný se Špidlou, který byl eurokomisařem, za což nyní pobírá důchod 104 tisíce Kč měsíčně.
A prodej téměř 44 tisíc bytů OKD zahraničnímu investorovi? Před časem Bakala ve svém věstníku jménem Hospodářské noviny tvrdil, že by je mohl prodat za 39 miliard. To bylo v době, kdy si na ně půjčoval na jiné podnikatelské aktivity zřejmě v zahraničí od Citigroup a UniCreditu desítky miliard korun. V tisku se objevují informace, že byty firmě Round Hill Capital prodal za 20 miliard korun. Myslím si, že z prodeje bytů OKD mohla Bakalovi plynout částka kolem 25 miliard korun. Celkem tedy Bakala (společně se svými blízkými přáteli v podnikání) mohl z exploatace OKD získat až 125 miliard korun. Pokud jej koupě OKD (obou majetkových podílů) stála deset miliard korun, je to kšeft přímo zázračný...“
Proti Bakalově byznysu se staví rovněž Andrej Babiš, který uvedl, že by určitě vadilo, kdyby Bakala měl na podíl dosáhnout. Své byty OKD dostal totiž zdarma. „Slíbil je prodat lidem za 40 tisíc jeden. Svůj slib nejenže nesplnil, ale teď za ně bere stejnou sumu za nájem. Ať si tam vezme uprchlíky zdarma,“ řekl ironicky Babiš.
„Ti, kdo pomáhali vytunelovat OKD, sedí ve vládě a nikdo je nestíhá. Současná Sobotkova vláda je spojena i s ekonomicko-politickou mafií, která vydělává například na obnovitelných zdrojích energie. Vyvlastnění majetku Zdeňka Bakaly je jedinou možností, jak krádež OKD alespoň částečně napravit,“ řekla mi Alena Vitásková, bývalá ředitelka Energetického regulačního úřadu, ERÚ.
Psali jsme:
Migrační krize značně rozkolísala Evropu a i u nás se mluví o tom, co nám přináší či případně bere Evropská unie. Její zastánci zdůrazňují ekonomickou výhodnost našeho členství, kritici namítají, že je to za cenu toho, že nám vnucuje svoji politickou agendu a omezuje naši svobodu. Co k tomu říci?
Faktem je otázka: Proč je 21. století věkem největšího stěhování národů a opětovným, nyní z rozkazu, stavěním plotů z ostnatých drátů, vysokých zdí a jiných zábran, jež nepřipustí svobodný příchod lidí na útěku před děsivými válkami, proč nezmínit, kdo za jejich bídu může, a neukázat na konkrétní viníky?
Kdo asi? Kdo z kolonizátorů v Africe raboval zlato, ropu, platinu či diamanty a další bohatství? Češi neměli nikdy žádnou kolonii, nikomu nic nedluží; bylo by vkusné, kdyby se Francie, Británie, Nizozemsko, Itálie, Španělsko a další země chytily za nos a podle toho se řídily v pomoci uprchlíkům z běženeckého exodu…
Jediný Miloš Zeman zůstal věrný svým zásadám, když doslova řekl, přičemž mířil zejména na uprchlíky z Blízkého východu a Afriky: „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“
V nesnázích se momentálně nachází německá kancléřka Angela Merkelová. Jak okomentujete její potíže?
Během let objevila Mutter Merkel už poněkolikáté Ameriku, když sebevědomě prohlásila, že eurozóně bude trvat nejméně deset let, než se jí podaří vypořádat se současnou dluhovou krizí. Pak se ostře vyjádřila v rozhovoru o islámu a imigraci. „Multikulturalismus absolutně selhal,“ řekla a dodala, že se všichni přistěhovalci musejí naučit plynně německy. Nepřeje si prý žádný multikulturalismus, který neuznává existenci dominantní kultury. Je jasné, že bez schopnosti mluvit německy nemůže integrace v Německu fungovat, aniž by zaskřípala. Začínají se totiž komplikovat vztahy především s příslušníky islámských komunit; výsledek pokrytectví Merkelové…
„Masová migrace vznikla jako falešná ideologie, že je jakýsi nárok, obecné lidské právo potulovat se kdekoliv po světě,“ uvedl Václav Klaus v červenci 2005 v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Prohlásil také, že multikulturalismus je mylný a škodlivý a všichni na něj doplácíme. Pokud chce někdo imigrovat, měl by se přihlásit k úplné asimilaci v nové zemi a nezůstávat zakotven ve svém původním prostředí.
Německá kancléřka Angela Merkelová je však stále „endérácky“ pokrytecká a přes svůj současný vehementní boj za podporu běženců asi zapomněla, že se kdysi ostře vyjádřila v rozhovoru o islámu a imigraci, čímž potvrdila Klausova prorocká slova. Nepřeje si prý žádný multikulturalismus, který neuznává existenci dominantní kultury. Je jasné, že bez schopnosti mluvit německy nemůže integrace v Německu fungovat, aniž by zaskřípala. Začínají se totiž komplikovat vztahy především s příslušníky islámských komunit.
Plané, výše uvedené účelové předvolební fráze Merkelové vyvracejí skutečnost; že počet muslimů v Německu se v současnosti odhaduje na čtyři miliony. Zrada její křesťanské tradice? Vypočítavost Barrosových socialistů? Kam vítr, tam plášť, vlastně čádor a nikáb…
Je Rusko pro nás opravdu největší hrozbou, jak někdo tvrdí? Nebo je to někdo či něco jiného?
Nepoučitelné Spojené státy dnes drze hrozí, že otrava bývalého dvojitého agenta Skripala bude mít své důsledky. „Jsme pobouřeni tím, že se Rusko, jak se zdá, opět uchýlilo k takovému chování. Od Ukrajiny po Sýrii – a teď už i ve Spojeném království – působí jako nezodpovědná síla destabilizující svět, otevřeně pohrdá suverenitou ostatních států a životy jejich občanů,“ prohlásil americký ministr zahraničí Rex Tillerson, jehož nicméně vzápětí Trump odvolal…
Zajímavé. Proč by měli Rusové otrávit Skripala, kterého Moskva na rozdíl od Litviněnka omilostnila? Nepohrdají naopak právě USA suverenitou ostatních států a životy jejich občanů? Nejsou náhodou země Latinské Ameriky odedávna „zadním dvorkem“ Spojených států, především pak Guatemala a Salvador? USA odstartovaly předlouhou šňůru násilných převratů „úspěšnou premiérou“ právě v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády.
Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního kmotra čili USA: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem.
Není to tak dávno, co americká letadlová loď USS Carl Vinson „křižovala pobřeží Peru a účastnila se tam společného cvičení s peruánským letectvem a námořnictvem“. Letadlová loď Carl Vinson – třetí největší loď Pentagonu – byla doprovázena útočnou flotilou skládající se z několika útočných lodí, torpédoborců, vzdušných složek a protiponorkových vrtulníků. Proč se nemluví v této souvislosti, že „rozpínavá politika patří odjakživa k základním strategickým cílům USA“?
Nikoho asi nepřekvapilo, kromě protiruských vojenských jestřábů, že ruský prezident Vladimir Putin nedávno poskytl americkému filmaři Oliveru Stoneovi rozsáhlé a velmi otevřené interview, které odvysílala americká kabelová televize Showtime 12. až 15. června 2017.
Stone ve svém rozhovoru též zmínil názor Johna McCaina, amerického senátora, který řekl: „Putin je vrah. Neexistuje žádná morální identita mezi Spojenými státy a Putinovým Ruskem. Opakuji: neexistuje žádná morální identita mezi řezníkem a banditou a plukovníkem KGB a Spojenými státy, zemí, kterou Ronald Reagan nazval zářícím městem na kopci.“
Putin na to reagoval nadhledem sobě vlastním: „Ve skutečnosti to je pro mě i trochu sympatické – ano, ano. Nedělám si legraci. Je mi sympatické jeho vlastenectví a jeho konzistence v hájení zájmů své země. Ale víte, ve starém Římě byl známý Marcus Porcius senior, který dokončil všechny své projevy jedním a tím samým: Kartágo musí být zničeno.“
Není to zase až tak obvyklé, aby Američan říkal na rovinu pravdu; Oliver Stone, držitel čtyř Oscarů, obvinil USA a CIA ze sesazení Janukovyče a střelby do protestujících na Majdanu. Kdysi moje milované kyjevské náměstí Nezávislosti zůstane už jen krvavým Majdanem, byť by ho uklízeli každý den…
Podle oficiálních informací poskytnutých ministerstvem obrany (MO) a jeho centrem Defense Manpower Data Center (DMDC) stále působí asi 40 000 amerických vojáků na 179 amerických základnách v Německu, více než 50 000 vojáků na 109 amerických základnách v Japonsku a desítky tisíc vojáků funguje na stovkách základen po celé Evropě. Více než 28 000 amerických vojáků je přítomno též na 85 základnách v Jižní Koreji, kde jsou od roku 1957.
Na základě informací nejnovější zprávy od Base Structure Report (BSR) mají Spojené státy základny v nejméně 74 zemích a vojáky prakticky po celém světě. Podle posledního zveřejněného počtu americká armáda v současné době obsazuje 686 základen v padesáti amerických státech a ve Washingtonu, DC. K tomu je mnoho známých amerických základen v Kosovu, Kuvajtu a Kataru. Součet Pentagonu však nezahrnuje tajné americké základny v Izraeli a Saúdské Arábii. Celkem se ve světě střídá přes tři miliony vojáků US Army…
A kolik vojenských základen mají největší odpůrci kapitalismu – Rusko a Čína? Rusko jich má šest ve svých bývalých republikách (v Arménii, Bělorusku, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a v bývalých gruzínských republikách Abcházii a Jižní Osetii), Čína bude mít svoji první základnu v africkém Džibutsku. Tato fakta jsou jasnou odpovědí na vaši otázku.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
_profil_top.jpg)