Názory Josefa Mašína, kamaráda vašeho strýce Milana Paumera, na současný vývoj ve světě, například konflikt na Ukrajině, se staly pro ty, co jej dříve obdivovali, neakceptovatelné. Co si o tom myslíte?

S tím mám také velký problém. Už v našem prvním rozhovoru jsem říkal, že když jsem jel v roce 2022 na otevření Památníku tří odbojů v Lošanech (Nachází se v Mašínově statku na Kolínsku, kde se narodil generál Josef Mašín. Pozn. red.), tak jsme měli s kamarádem připravený transparent. Tehdy Černochová a ostatní schvalovali zase nějaký zákon, aby se utáhly šrouby. Byl to paragraf 312e o podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, jeho veřejném schvalování či vychvalování jeho pachatelů. Když jsme viděli, jak si v Lošanech všichni potřásají rukama, tak jsme se na to vykašlali. Převládlo zklamání.

Znali už jsme názory Petra Blažka, jak říkal, že Spolu je dobrý projekt. V duchu jsme si pomysleli, jak je to možné, že si dělá srandu, že nevidí, co to je za lidi, co to je za póvl. Už nám zase vládne lůza. Spousta lidí mě zklamala. Jsme z toho otrávený stejně jako Josef Mašín.

Takže jste obecně otrávený ze současné vlády a z toho, kam vede naši zemi?

Vláda je strašlivá. Nicméně jsme celkově otrávený z dění po celém světě. Vždyť jsme doma došli tak daleko, že jsme uvažovali, kam emigrovat. Hlavně proto, že máme čerstvé vnouče a za chvíli se narodí další. Jakou ty děti budou mít budoucnost? Tady to jde od desíti k pěti.

Přemýšleli jsme o Jižní Americe či Novém Zélandu. Na Zélandu je málo lidí a ti si ještě navzájem pomáhají. Nicméně jsme si uvědomili, že není kam utéct. Emigrace je dost svízelná věc a není pro každého, zvláště pak, když se člověk považuje za patriota.

Chodíte na protivládní demonstrace?

Skoro pořád. S přáteli chodím demonstrovat od té doby, co se stal v roce 2005 Paroubek premiérem. To jsme chodili i se strýcem Milanem. Tehdy jsem si myslel, že nemůže existovat nic horšího. Ale od covidu to nabralo na síle. Mám v chytrém mobilu fotky z demonstrací. Umělá inteligence mi pak udělala výběr a nazvala ho kultura. Z nich je lehké odvodit, že jsme skoro nic jiného nedělali, než jezdili po demonstracích. V Praze jsem byl skoro na všech a jeli jsme třeba podpořit zemědělce i na Moravu. Chodím tam vždy s transparentem vlastní výroby.

S lidmi, co tam také chodí, už se dobře znám. Potkáváme se.

Stojí to peníze, bere to čas. Co ve vás vyvolává potřebu takového aktivismu?

Nicméně si vždy říkám, že by se mi to stokrát vrátilo, kdyby se současný vývoj Česka podařilo zvrátit. Ty peníze bych dostal zpět. Vždyť nás ti nahoře strašně ždímají. Máme v Evropě skoro nejvyšší daně, nejnižší mzdy, nejdražší energie. Co tenhle národ vydrží, to je neskutečné. Vezměte si, jak to tady komunisté čtyřicet let huntovali, a to je nic proti tomu, co dokázali tihle mocipáni za posledních pět až deset let. Komunisté sice majetek moc neobnovovali, ale všechno tady zůstalo. Tihle ho navíc ještě rozprodali. Strašné. Kolikrát se mi z toho chce brečet.

Milanův táta, můj děda, toho to stálo život. Byl před Gottwaldovým nástupem k moci ředitelem jakéhosi tehdejšího zemědělského družstva. To, když se soukromníci dali dohromady, dělili se třeba o zemědělské stroje a další věci. Když ho po roce 1948 sesadili na pokladníka, říkal, že takový marasmus může vydržet nejvýše tři roky. Vím, zní to jako z filmu Pelíšky, ale bylo to tak. A vydrželo to čtyřicet let. Doufám, že Fiala nevydrží.

Ostatně současné moci v tom pomáhají dnešní novináři stejně jako komunistům Rudé právo. Třeba Česká televize se chová přímo jako škodná v revíru Česko. Už ji nesleduji, dívám se hlavně na alternativní weby. Někdy si na ČT něco najdu, ale nevydržím to moc dlouho, protože se mi z toho chce zvracet. Většina novinářů je tupé stádo, která páchá obrovskou škodu, protože jim spousta lidí věří. Osobně jsem tak přišel o spoustu přátel, protože jsem se s nimi nebyl schopen bavit.

Dají se takové konflikty nějak řešit?

Pokud jsou to dobří přátelé, o které nechcete přijít, člověk se s nimi o tom nesmí bavit. S některými chodím hrát tenis. Jednou jsem seděl s kamarády v kempu u Sázavy a ten jeden, že jsem Paumer, že obdivuje Mašíny, a tak. A pak jsme se začali bavit o politice a musel jsem odejít. On obdivuje Mašíny, ale současnost mu unikla. Zdá se mi, že spousta lidí vnímá dění kolem sebe velmi povrchně.

Třeba při covidu jsem také zpočátku mnohé nevěděl. Byl jsem v práci první, kdo si nasadil roušku, chtěl jsem být zodpovědný. Pak jsem si některé věci pozjišťoval, a když Jan Žaloudík promluvil v parlamentu, tak jsem si uvědomil, že tady něco nesedí. Od té doby jsem ničemu v mainstreamových médiích nevěřil. Pracoval jsem tehdy na finančním úřadu, kde bylo čtyřicet lidí, a já byl jediný neočkovaný.

Nicméně existuje pro tu frustraci lidí a stále se prohlubující příkop mezi názorovými odpůrci nějaké řešení?

Na otázku dokážu reagovat jen ze svého pohledu. Vyprovodit rychle Fialu a jeho lidi. A pak bude záležet, kdo je nahradí. Podle mě Babiš není řešením, bude jen takové béčko. Nepůjde proti strukturám Evropské unie a NATO. Nikdo jiný tam ale není. Z takové situace jsem zoufalý.

Nicméně mě přesvědčilo spojení SPD s menšími opozičními stranami, jako jsou Svobodní, Trikolora a PRO. Za posledních patnáct až dvacet let všechny mé volební hlasy propadly. Mám však čisté svědomí. Nikdy jsem nevolil ty šmejdy, co jsou dnes u lizu. Často si lidé stěžují, že není koho volit. A já se ptám: „Takže to tam hodíte raději těmhle debilům?“ Vždy byla nějaká menší strana, třeba Svobodní, Trikolora, a tak dále. Kdyby je volilo víc lidí, tak se možná někam posuneme.

U dvou jmenovaných stran je ale smutné, že je opustili otcové zakladatelé Petr Mach a Václav Klaus junior, což na důvěryhodnosti nepřidá…

To máte pravdu. Škoda jich. Chtěl bych nějakého charismatického, moudrého a tvrdého lídra, ale ti vždy po určité době z politiky utečou. Musí někdo vydržet. Nyní věřím v Jindřicha Rajchla z PRO. Ten zrovna sice nemá na Mašíny moc dobrý náhled, ale dokážu se přes to přenést, protože to je historie a netřeba se v tom hlouběji patlat. Myslím si, že dnes tady máme mnohem nebezpečnější ismy než byla zdejší čtyřicetiletá státní ideologie. V Evropě kvete fašismus. Co je proti tomu bývalý československý komunismus.

V rodině jsme si to rozdělili, volili jsme mozkem a srdcem. Manželka volila SPD a já zmíněné menší strany. Mé hlasy propadly, její ne. Nicméně hlavně novináři a mlčící většina způsobily, kde jsme.

Tady můžu dát k lepšímu i vlastní zážitek. Kamarádil jsem s bráchou novinářky Petry Procházkové, pochází z Poděbrad. Měla kdysi vyjednaný rozhovor v Bělorusku, jak říkala, s pravou rukou Lukašenka. Byl duben 2014, takže chtěla i do Kyjeva. Neměla auto, tak jsem se nabídl. Vyjeli jsme a hned na hranicích nás zastavili, protože mám na autě přeškrtnutou značku Evropské unie. Byli z toho šokovaní. Udělala několik rozhovorů, třeba i s lidmi z Pravého sektoru. Vždy mi vyprávěla, o co šlo. Třeba, že byl Majdan řízen z americké ambasády. Napsala pár článků, přečetl jsem si je a vyčetl jí, že to tak nebylo. Odvětila: „No jo, ale to by mi nevydali. A já platím hypotéku a musím někde bydlet.“

Sám byste do politiky nešel?

Možná i jo. Vždy jsem si ale říkal, že nejsem jazykově vybaven a nejsem v ničem odborníkem. Dělal jsme dvaatřicet let na finančním úřadě, ale když jsem viděl, jak vláda ždímá podnikatele a probíhá snad cílená likvidace drobných živnostníků, musel jsem v loňském roce odejít. I tam jsem byl v opozici, jako ostatně celý život. Za bývalého režimu džíska a dlouhý vlasy, dnes vlastní názor.

Později jsem si proto uvědomil, že se svým selským rozumem bych dokázal zvednout ruku pro rozumnější plán, takže bych asi škody nenapáchal. Umím posoudit, co je správné a co ne. Navíc je dobré mít otevřenou mysl a umět si nechat poradit. Ostatně příští vláda bude muset především škrtat a rušit zbytečné zákony. A to bych zvládl.