Prezident Zeman jmenoval podruhé Andreje Babiše premiérem, přestože zatím není zcela jasné, zda sociální demokraté vstup do vlády v referendu odhlasují. Pomůže to v tlaku na členy ČSSD, aby rozhodli “správně”?
Nevidím v tom ani tak tlak na členy jako na vedení ČSSD. To Babišovu vládu podpoří tak jak tak. Použije k tomu vhodnou interpretaci výsledků referenda, které patrně budou budit určité rozpaky.
A je vlastně dle vašeho mínění pro sociální demokracii správně, aby do vlády vstoupila? Bude se umět prosadit vedle dravějšího a marketingově násobně schopnějšího hnutí ANO?
V referendu jsem hlasoval proti vstupu ČSSD do vlády. Ale z jiného důvodu, než ke kterému směřuje Vaše otázka. Hlavním důvodem byla moje ztráta důvěry v Babiše jak osobně, tak v jeho schopnost ovlivnit situaci ve své straně. V kauze "Novičok" se podle mě Babiš dopustil osudové chyby – podpořil účelové tvrzení, vydávání lži za pravdu, způsobem, který ve své vlastní kauze "Čapí hnízdo" odmítá. Není to první a nebude to ani poslední pochybení tohoto typu, protože, jak se ukazuje, Babiš nemá dostatečné zkušenosti v tom, jak lavírovat mezi obrovským tlakem ze strany současné globální moci a tlakem ze strany těch, kteří se v něm snaží vidět alternativu, resp. politického reprezentanta, který tomuto tlaku odolá. Jdeme do doby, ve které nás čekají další těžké zkoušky tohoto typu a Babiš prostě pro mě přestal být „parťák“. Pokud jde jen o ČSSD, tak je to pro ni jediná šance, jak přežít, jak se vůbec udržet v povědomí lidí jako strana, která je něco schopna ovlivnit. Zaplatí za to hodně, ale vstup do Babišovy vlády má z tohoto hlediska určitou logiku.
Jak se spokojen s nominanty ČSSD na ministerská křesla? Vyslala strana do vlády své nejlepší lidi v daných oblastech?
To je nepodstatná otázka. Za Sobotkovy éry přišla ČSSD prakticky o všechny poctivé a kvalifikované lidi ve vyšších pozicích, kde se rozdávají prebendy, čemuž odpovídalo složení minulé vlády. Nynější nominanti jsou jen pokračováním žalostného stavu. Mimo jiné programová prázdnota a prahově nízká odborná i morální úroveň osobností – to je hlavní problém toho, proč ČSSD bude působit jako slabá strana vedle Babiše. To není o marketingu, ale o samotné podstatě problémů ČSSD. ČSSD může nyní zachránit snad jen léčba Paroubkem, pokud tento veterán zaboduje v Ostravě a začne ČSSD dobývat. Myslím, že takto to pochopil i Hamáček, který nejlépe ví, kdo ho obklopuje.
Fotogalerie: - Loučení s vojáky
Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup nedávného rozhovoru premiéra. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak?
V zájmu Babiše je, aby stát fungoval. Mezi mafiány, kteří řídí jednotlivé politické strany ze zákulisí, se prosadil jako viditelná figura na postup předsedy strany, resp. hnutí. To má svá rizika, ale dává to i nové možnosti. Podle mě, jak už jsem uvedl, bude selhávat spíše v participaci na globální politice, kde – třeba na rozdíl od Zemana – bude až nebezpečně podléhat různým tlakům v kritických situacích. Ty mohou přijít už za pár dní v souvislosti s mistrovstvím světa ve fotbalu. V tomto kontextu si dovolím upozornit na svoji prognózu výsledků případných předčasných voleb, které by se mohly konat v příštím roce v tuto dobu: http://radimvalencik.pise.cz/5806-vysledek-voleb-z-hlediska-jednotlivych-stran.html Zde charakterizuji i pozici jednotlivých politických stran v současné hře.
Dokáže náš stát pomoci i sociálně slabým, důchodcům, postiženým a samoživitelkám? Sice o tom několik politických garnitur mluvilo, ale moc se toho nezměnilo.
Dokáže, otázkou je, v jaké míře. Ve srovnání s řadou zemí i na Západ od nás máme stále ještě poměrně silný sociální stát. Pokud se ovšem nevydáme cestou zásadních reforem, bude sociální stát stále více umírat na úbytě. Zejména pokud budeme vystavení imigračním tlakům, které jsou nákladně ekonomicky, podstatně zhoršují sociální infrastrukturu a zvýší bezpečnostní rizika, což pocítí zejména sociálně slabí.
Pokud jde o důchodovou reformu, jak nejlépe to vyřešit? Nepomohla by větší vazba mezi konkrétními rodiči a dětmi? Že by například část z výdělku pracujícího dítěte šla na důchod jeho rodiči. Tím by rodič byl motivován mít více dětí a investovat do jejich vzdělání a výchovy…
To, co navrhujete, je jedna z možností. Mladí lidé by měli uvažovat v dlouhodobější perspektivě a být motivováni nejen k pořízení dětí, ale i tomu, aby je vychovali, poskytli jim kvalitní vzdělání. Za reálnou, dokonce za věc zásadního významu považuji podstatně výraznější penzijní reformu. Mimo jiné – je to oblast, které se intenzivně věnují. Před několika dny jsem měl příležitost zúčastnit se expertního semináře "Důchodový systém ČR z evropské perspektivy". Cílem semináře bylo diskutovat o budoucnosti českého důchodového systému ve světle dvou čerstvých studií Evropské komise. Na semináři se sešli téměř všichni, co k dané problematice mají co říci. Šéf týmu k penzijní reformě působící při minulé vládě Martin Potůček, klasik českého penzijního systému Jaroslav Vostatek, špičkový demograf Tomáš Fiala a další. Diskuse byla plodná, korektní, vedená s pocitem zodpovědnosti za budoucnost a včasné reagování na výzvy nejrůznějšího druhu. Můj návrh na reformu vychází z přesné definice a z přesného pochopení toho, co je pojistnou událostí v tomto systému. Touto pojistnou událostí nemůže být nic jiného než to, že člověk v důsledku stárnutí ztrácí částečně či plně schopnost zajistit si prostředky ke svému důstojnému životu vlastní výdělečnou činností. Od toho se pak odvíjí řešení, které je založeno na solidaritě mezi těmi, u nichž příslušná událost nastala, tj. ztratili schopnost získat prostředky pro důstojný život výdělečnou činností v důsledku stárnutí, a těmi, kteří jsou i ve vyšším věku schopni být produktivně činní a nacházejí v tom i náplň svého života. Hrozí, že bych se teď rozpovídal nad rámec aktuálních otázek, kterým je věnován náš rozhovor, proto zájemce odkážu na tento zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5791-vize-221-skutecne-penzijni-pojisteni.html Zde je vše popsáno v aktuálním kontextu a s odkazem na příslušné monografie. O toto pojetí reformy penzijního systému ČSSD zájem neprojevila, za to Piráti mě pozvali a nechali si podrobně vše vysvětlit.
SLEDUJTE VIDEO Vznikající vládu Babiše a ČSSD s podporou komunistů komentuje Pavel Bém:
Tragická je situace v oblasti bydlení. Nejhorší je to v Praze, ale posouvá se to už i do měst v regionech. Sehnat byt na hypotéku začíná být obrovský problém, ceny rostou šíleně vzhůru. Podobně i nájmy. Má vůbec stát páky, jak s tím něco dělat? A měl by? Nevyřeší to časem “neviditelná ruka trhu”?
Problém hypoték v případě mladých lidí je mnohem závažnější. Ve státní sféře či v případě mladých novinářů v mainstreamových mediích je zatížení mladého člověka hypotékou často nástrojem k tomu, aby dělal to, co se po něm chce, nástrojem, kterým je mu lámán charakter, svědomí a někdy je donucen i ke špinavostem. Přitom i zde by bylo efektní řešení: Malometrážní startovní byty pro mladé, jejichž nájemné by bylo odvozeno od výdělku. Při vyšším příjmu by člověk byt sám dobrovolně opustil. Systém by mohl být vícestupňový a zohledňovat i počet dětí, které mladá rodina bude mít. Na podobném základě v některých kanadských státech funguje podpora imigrantů. Ale i to by bylo na samostatné povídání o reformách, které by nebolely a které lze provést bez rizika i konfliktů. Chce to jen chtít.
Co situace ve vzdělávání? Občas slyšíme kritiku, že jsou v rámci výuky propagovány určité názorové směry či proudy. Že se děti učí o teorie genderu (tedy teorie, že pohlaví je sociální konstrukt a každý si ho může zvolit bez ohledu na biologické danosti), multikulturalismus apod.
Tady je situace tragická a kritická. Mé názory jsou v této oblasti v podstatě shodné s názory V. Klause mladšího. Nejhorší je, že mladí lidé nejsou vedeni ke kritickému myšlení, k tomu, aby uvažovali v alternativách, dokázali argumentovat vyváženě pro různé možnosti toho, jak by to mohlo být. Naším vzdělávacím systémem, ve kterém selhává zvláště střední stupeň, jsou přímo vedeni k tomu, aby nekriticky přejímali politiku dvojího metru, byli snadno manipulovatelní a zneužitelní. Jsem přesvědčen, že pokud by se vzdělávání vrcholného, tedy vysokoškolského stupně odvíjelo od toho, jak se absolventi uplatňují na profesních trzích, situace by se začala měnit k lepšímu.
Letos budeme slavit 100 od vzniku samostatného státu. Jak jsme na tom z hlediska historické paměti? Spory panují i o osobnostech a událostech poměrně nedávných. Třeba bývá snižován význam Havla jako našeho hlavního osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Přestali Češi chápat Havla? Chápali ho vůbec někdy?
Můj názor na V. Havla je poměrně kritický. Myslím, že sehrál negativní roli v odůvodňování politiky dvojího metru použité v bývalé Jugoslávii. Důsledky byly tragické a Evropa se s nimi ještě dlouho bude potýkat. Nikdy mě také nenadchla jeho schopnost vše zrelativizovat a s využitím toho vše, co potřeboval, zdůvodnit. Nemyslím však, že by obviňování V. Havla z nějakého předem domluveného předání moci bylo oprávněné. Nějaké kompromisy určitě byly, ale ty se tvořily za pochodu. Zde Havel sehrál spíš pozitivní roli. Vývoj byl tak překotný a pro mnohé nečekaně překotný, protože tehdejší režim ztratil v důsledku svého notorického selhávání oporu i mezi svými nejvěrnějšími. Mezi dělníky, mezi řadovými členy KSČ a dokonce i mezi milicionáři. Normální lidé prostě řekli – „A dost!“. Změny neprovedla skupina nějakých statečných bojovníků, ale většinová společnost normálních, kriticky myslících a statečných lidí, kteří dokázali najít společnou řeč odporu proti nepoučitelným papalášům. To je odkaz tehdejší doby. Mimo jiné – dnes hodně aktuální.
Jak jsme na tom po stránce médií? Platí stále, že novináři jsou hlídací psi demokracie?
Ano. Jsou novináři, kteří se snaží uhájit zbytky demokracie. Ale nikdo je nebude hledat v mediálním mainstreamu. Pokud se tam náhodou nějaký objeví, dlouho tam nevydrží. V poslední době se mně začal líbit třeba David Borek z ČT, ovšem prý odchází zastupovat náš stát do Izraele. Přeju mu to, ale pro nás je to škoda. Ale to je jen jeden z mnoha případů. Většina mainstreamu jsou prvoplánoví slouhové současné globální moci či spíše její poskoci snažící se vstřícně předjímat, co se od nich chce. Jejich schopnost přispívat k demonstrativnímu uplatňování politiky dvojího metru je neuvěřitelná. Proto jsou důležití ti, kteří působí v alternativních či přesněji skutečně nezávislých mediích a obhajují pravdu proti manipulaci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
