Předně, máte nějaký odhad, co Izrael k tomuto útoku vedlo? Byla to podle vás skutečně obava z případných íránských jaderných zbraní? Podle některých uštěpačných připomínek jsou Íránci „pár let od jaderné zbraně“ už 41 let. Zaznívá také, že „Bibiho“ Netanjahu vedly k bombardování Íránu zejména neúspěchy v Gaze.
O příčinách načasování izraelského útoku na Írán můžeme pouze spekulovat. Jeho průběh a detailní zpravodajská příprava svědčí o tom, že byl připravován velmi dlouhou dobu. Je skutečností, že Izrael se íránského jaderného programu velmi obával a je také pravdou, že různí vrcholní íránští politici veřejně deklarovali jako svůj cíl zničení Izraele.
Na druhou stranu – Írán není arabský stát, v minulosti v šáhově éře byl spojencem Izraele a i za irácko-íránské války jej Izrael proti arabskému Iráku vojensky a zpravodajsky silně podporoval. Měl jsem proto jistý pocit, že íránské jaderné ambice měly spíše defenzívní účel – snahu islamistického režimu odstrašit své početné nepřátele, než zlikvidovat Izrael, a přehnaná protiizraelská rétorika sloužila především k získávání vlivu v arabském prostředí. Izraelská vnitřní politika a bezvýchodná situace v Gaze v celé krizi nepochybně v načasování izraelského útoku hrají svou roli. Útok tamější vnitropolitickou i mezinárodní situaci zcela změnil.
Není akce izraelské vlády bohapustým hřešením na podporu Spojených států? Podstatná část podporovatelů Donalda Trumpa ho volila právě proto, že slíbil, že Spojené státy dostane z „nekonečných válek“. Ale část Republikánské strany je skalně proizraelská. Neriskuje tím tedy Izrael podporu svého spojence?
Měl Izrael právo udeřit na Írán?Anketa
Co může Írán s Izraelem dělat? Stížnosti u OSN asi nezaberou. Může ho bombardováním odstrašit od dalších útoků?
Jenom leteckými údery nemůže Izrael porazit zemi velikosti Íránu a pozemní operace nepřipadá v úvahu, pokud do války nevstoupí USA. Zřejmě nakonec dojde k nějaké deeskalaci a možná i zákulisní dohodě, o kterou by nepochybně stál Trump. Je to velká příležitost pro další hráče, především Rusko, které má dobré vztahy s Íránem i Izraelem, a má zájem posílit svou pozici rolí arbitra. Zdá se, že aktivně do celého střetnutí vstupuje i Čína.
Mohou záběry raket dopadajících na Tel Aviv a Haifu poškodit pověst Izraele jako relativně bezpečné země?
Zásahy izraelských měst íránskými raketami, ke kterým došlo, jsou vážným varováním, že země může být skutečně ve vážném ohrožení a že pouhé vojenské prostředky k zajištění bezpečnosti už nemusejí stačit. Je třeba hledat politická řešení.
Může konflikt eskalovat až do takové míry, že Izraelci začnou zvažovat „Samsonovu možnost“, tj. jaderné údery?
Izrael nemá ve svých akcích plnou autonomii a USA by zřejmě takovou eskalaci konfliktu nedopustily, i kdyby snad někdo v Izraeli takovou apokalyptickou variantu zvažoval.
Nejstarší syn posledního íránského šáha Kýros Rezá Pahlaví uvedl, že když Izraelci zabili některé špičky íránského režimu, tak je to příležitost pro „íránský lid“ se osvobodit. Hrozí Íránu nějaké lidové povstání? Nebo je naopak větším rizikem to, že obyvatelé budou bombardování Izraele považovat za nedostatečnou reakci?
Tvrdý islamistický režim již existuje v Íránu skoro půl století, takže lze předpokládat, že jeho podpora mezi obyvatelstvem již podstatně oslabila, o čemž svědčí i opakované protesty v různých částech země. Vnější agrese, navíc ještě z Izraele, režim spíše posílí a obyvatelstvo kolem něho sjednotí, než že by vyvolala revoltu. Na druhou stranu existuje nebezpečí, že izraelský útok může vyvolat protizápadní reakce v muslimských zemích i v západní Evropě včetně nové vlny mezinárodního terorismu.
Jaký je oficiální, a i neoficiální postoj ostatních velkých hráčů v regionu, tj. Turecka a Saúdské Arábie? Podporují potichu Izrael nebo Írán? Nebo to berou podle hesla, že když se dva perou, třetí se směje?
Postoje ostatních velkých hráčů v regionu jsou rozporné. Írán je jejich mocenský konkurent, který používal vývoz islámské revoluce k posílení svých pozic a rozvratu okolních režimů. Proto většina sunnitských arabských režimů byla a je vůči Íránu otevřeně i skrytě velmi nepřátelská. V poslední době se však íránské vztahy s monarchiemi Arabského poloostrova velmi zlepšily. Egypt je silně protiíránský. Všechny tyto země však především v éře minulého Trumpova prezidenství výrazně zlepšily své vztahy s Izraelem, které jim však Netanjahuova současná politika velmi komplikuje. Výrazně protiizraelské pozice zaujímá v poslední době Turecko, které po osmanském vzoru aspiruje na vůdčí roli na Blízkém východě a v muslimském světě. I tomu se však oslabení jeho íránského konkurenta v regionální mocenské hře může skrytě hodit.
Není žádným tajemstvím, že Izrael je na Blízkém východě silně neoblíben. Zvláště po bombardování Gazy. Sílí podle vás v regionu tlak zespodu, ze strany společnosti, aby vlády vůči Izraeli postupovaly tvrději?
Veřejnost je v arabských zemích tradičně silně protiizraelská a je v této averzi po desetiletí vychovávána. Proto tamější politické elity, které v důsledku neschopnosti arabských zemí se Izraeli vojensky postavit a amerického tlaku přistoupily na urovnání vztahů s Izraelem, velmi často narážejí na odpor veřejnosti. Přesto se zdálo, že dlouhá léta bezvýchodné konfrontace přinesla změnu, o čemž svědčily tzv. Abrahamovské dohody z roku 2020, v nichž Izrael normalizoval vztahy s některými arabskými zeměmi (SAE, Bahrajn, Súdán a Maroko). Současná izraelská politika vůči Gaze a útok na Írán však pokračování tohoto trendu znemožňují a všechny tyto země se také k současné izraelské politice stavějí kriticky.
PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc. se narodil 21. ledna 1958 ve Strakonicích. Vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a arabistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990 – 1998 působil po boku Václava Klause jako poradce na ministerstvu financí a šéf poradců na úřadu Vlády ČR. V období let 2000 - 2003 pracoval jako výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a v roce 2003 byl jmenován vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Tuto funkci opustil v roce 2013, kdy se stal výkonným ředitelem Institutu Václava Klause. Je ženatý a má tři děti. Hovoří anglicky, arabsky, rusky a německy. Ve volném čase rád lyžuje a hraje tenis či golf.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Jak hodnotíte obsah článku?
autor: Karel Šebesta
