Co jsme se za poslední dva roky dozvěděli o svobodě slova a respektu k odlišným názorům v České republice?

Svobodu projevu je vždycky potřeba bránit, nejenom v České republice. Kdyby byl lidem dán respekt k ní sám od sebe, tak by panovala na celém světě a brali bychom ji jako samozřejmost. Ale není to tak, naopak jde o velice vzácné zboží. A i tam, kde se k ní – nejen – politici aspoň formálně hlásí, se často hned dodává nějaké: ano, ale… A zavádějí se výjimky, které mají bohužel tendenci časem růst.

Na druhou stranu – někdy máme v České republice zbytečný sklon k sebemrskačství. Ve srovnání s mnoha jinými státy jsme zatím ve věci svobody projevu dopadli ještě dobře. Je vidět, že tady lidé úplně nezapomněli na to, jak vypadaly předešlé režimy a nutnost takzvaně držet hubu a krok. Také tu panuje určitá zdravá nedůvěra vůči vrchnosti, kterou si snad podržíme.

Způsobil nebo prohloubil tento problém koronavirus?