Co jsme se za poslední dva roky dozvěděli o svobodě slova a respektu k odlišným názorům v České republice?
Svobodu projevu je vždycky potřeba bránit, nejenom v České republice. Kdyby byl lidem dán respekt k ní sám od sebe, tak by panovala na celém světě a brali bychom ji jako samozřejmost. Ale není to tak, naopak jde o velice vzácné zboží. A i tam, kde se k ní – nejen – politici aspoň formálně hlásí, se často hned dodává nějaké: ano, ale… A zavádějí se výjimky, které mají bohužel tendenci časem růst.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
Na druhou stranu – někdy máme v České republice zbytečný sklon k sebemrskačství. Ve srovnání s mnoha jinými státy jsme zatím ve věci svobody projevu dopadli ještě dobře. Je vidět, že tady lidé úplně nezapomněli na to, jak vypadaly předešlé režimy a nutnost takzvaně držet hubu a krok. Také tu panuje určitá zdravá nedůvěra vůči vrchnosti, kterou si snad podržíme.
Způsobil nebo prohloubil tento problém koronavirus?
Winston Churchill prý kdysi řekl: Never let a good crisis go to waste. Mohli bychom to přeložit jako: Nikdy nepromeškejte příležitosti, které vám – jako politikovi – dává pořádná krize. V tomhle se situace opakuje neustále. Přijde teroristický útok – hned se ozvou hlasy, kde všude se musejí utáhnout šrouby. Je nedostatek nějakého zboží – hned se ozvou hlasy, kde všude se musejí utáhnout šrouby. Zhorší se poměry na mezinárodní scéně – hned se ozvou hlasy, kde všude se musejí utáhnout šrouby. No, a epidemii jsme dlouho neměli, ale jak vidíte, i té se dá docela dobře chytit.
Spíš mě bude zajímat, jak dlouho budou jednotliví politici a vlády odolávat požadavkům na pozvolnou demontáž různých opatření. Některé státy, jako třeba Británie a Dánsko, s tím už začaly. Situace v České republice je poněkud schizofrenní – na jednu stranu vláda deklaruje rozvolňování, na druhou si chce nechat schválit pandemický zákon, který svojí přísností vyvolal námitky veřejnosti včetně té právní. Vypadá to, jako by se někteří lidé nechtěli té krize jaksi duševně vzdát.
Upřímně to pozoruji i u některých novinářů a publicistů: Nemám o čem psát, ale vždycky je tu korona! Co ti budou dělat, až nebude? Zase budou muset psát o tom, jak na Jadranu spolkla učitelka žraloka nebo snad naopak…
Kde je příčina toho, že se společnost dostala do této fáze? Tedy odsuzování jiného názoru a odmítání naslouchat si? Vždyť i pro svobodu slova Čechoslováci cinkali klíči na náměstích. A lze to napravit?
Zase prosím tolik nemytizujme to cinkání klíči, stává se nám z toho událost, na kterou se odvolávají zleva i zprava, asi jako kdysi na povolání Přemysla Oráče na trůn. Já si tu událost pamatuji, ale taky si pamatuji, že každý z toho davu měl značně jiné představy o tom, jak ta budoucnost bude vypadat, a že ty představy byly navzájem dost nekompatibilní. Nicméně je pravda, že devadesátá léta byla potom z hlediska verbální svobody hodně uvolněná, protože to kyvadlo překmitlo z normalizačního bacha, co říkáš, na opačnou stranu.
Tento efekt už pominul a vracíme se do běžného stavu, kdy lidi, kteří chtějí poroučet jiným, hledají způsoby a zdůvodnění, jak to udělat. Sahá to od staré Blažkové, které vadí, že soused volí jinou stranu nebo nerespektuje její představy o tom, jak často se vytírá chodba, a končí až nahoře u pák moci, protože k těm se vždycky přirozeně derou lidé, kteří chtějí rozhodovat o ostatních. A to je ještě ta lepší varianta, protože mezi politiky, vrcholnými manažery a podobnými je taky disproporční množství úplných psychopatů.
V tom našem uspořádání nás občany částečně chrání dvě věci: Jednak to, že nahoře je těch lidí moc, netáhnou za jeden provaz a různě si vzájemně překážejí, jednak to, že v těch volbách občas někdo pohoří a skončí. A jeho nástupci nějakou dobu trvá, než se zorientuje a vytvoří si tu správnou mocenskou pozici, plus musí přece jenom před voliči hrát trochu divadlo, aby se tam udržel. To jsou dvě věci, které zatím celkem úspěšně brání tomu, abychom tady upadli pod nějakého doživotního diktátora a vedli tento rozhovor někde v gulagu na pryčně. Ale pasivitou si svobodu neudržíme, musíme pro ni aspoň něco málo dělat.
Častým jevem je také takzvané nálepkování: Kdo je proti migraci, může být xenofob, rasista, fašista, nácek a podobně. Kdo napadá argumenty jednotného pohledu na řešení pandemie, například očkování, a rád bych vyzkoušel jiný přístup, je dezinformátor, oběť fakenews, antivaxer. Pro podporovatele očkování zase vymysleli pojem tečkovači. Je to symptom dnešní doby?
Ne, k tomu mají lidi buňky odjakživa, podívejte se třeba na náboženské války ve středověku. Tam se hodně nálepkovalo. Ale kdo má rozum, měl by tenhle sklon sám v sobě krotit. Člověk má taky přirozený sklon k tomu, ležet, jíst, necvičit a popíjet něco alkoholického, ale rozumní lidi to dělají jenom výjimečně, protože vědí, že ve velké míře je to zhoubné. Nálepkování slouží lidem k tomu, aby nemuseli moc přemýšlet o protistraně a jejích argumentech a takzvaně ji zamázli. Ve veřejných soubojích, i těch na internetu, pak ještě k ponížení protivníka.
Má prezident ČLK Milan Kubek vaši důvěru?Anketa
Nechci se zase tvářit jako svatoušek, mnohokrát jsem si o někom tiše pomyslel: To je ale debil. Občas mi to uklouzlo i hlasitě, i když na to dávám pozor. Ale někteří lidi jako by měli úplné nálepkomety a neváhali je použít proti každému kolemjdoucímu, který se jim něčím nezdá. V ideálním světě bychom se na člověka, který rád rozdává jedovaté nálepky, dívali asi stejně přívětivě jako na někoho, kdo přišel do divadla a přitom smrdí na sto honů. V reálném světě bych byl rád i za to, kdybychom na jejich způsob komunikace aspoň nenaskakovali sami.
Setkáváme se tedy s tím, že odlišné názory jsou důvodem pro blokaci na sociálních sítích. Své o tom ví například Igor Chaun. Provozovatelé těchto platforem se brání tím, že je nutné diskusi regulovat. Je? Měly by se mazat jen příspěvky porušující zákon, nebo kde najít onu hranici mezi svobodou slova a cenzurou?
Provozovatelé platforem jsou zejména podnikatelé a snaží se ušetřit. Podle mě nemůžete úplně pochopit jejich jednání, dokud nevezmete v úvahu, do jaké ekonomické pasti sami sebe zahnali. Základní myšlenka všech těch firem jako Google a Facebook je, že jejich služby budou pro uživatele zdarma a oni budou prodávat reklamu. Samozřejmě, když je něco zadarmo, navalí se tam obrovské množství lidí, a oni teď obsluhují nezanedbatelnou část lidstva. Vydělali na tom, jenže s tím zároveň přišly těžko řešitelné problémy.
Psali jsme:
Jednak opravdu existuje obsah, který tam nepatří ani v rámci velmi široké svobody slova, což je třeba komerční spam, který by tam roboti valili po terabajtech a úplně by znemožnil komunikaci lidí, nebo třeba různé fotky, eh, citlivých orgánů, které někteří jedinci rádi i bez vyžádání posílají ostatním. Ale hlavně se teď probudilo asi tak 200 států světa a každý z nich vyžaduje, aby se na tom Googlu či Facebooku dodržovaly právě ty jeho zákony. Kdyby něco takového ti provozovatelé chtěli udělat a provozovat to důsledně, tak na to potřebují odhadem několik milionů zaměstnanců ovládajících příslušné jazyky a právní předpisy, a tak dále. A to se z prodeje reklamy zaplatit nedá, to by rázem zkrachovali úplně.
Výsledek je, že tuhle aktivitu předávají hloupým softwarovým robotům, kteří pracují zadarmo, ale nemají žádné pochopení pro to, co vlastně dělají. Upřímně: To je ještě ta lepší varianta, netěším se na svět, ve kterém nám ti roboti rozumět budou. A je téměř nemožné se domoci nápravy situace, kdy se vám děje nějaká křivda.
Poměrně často se chodím dívat na jedno fórum jménem Hacker News, kde přispívají programátoři z Křemíkového údolí. Mnohokrát jsem viděl, jak se tam někdo snažil sehnat interní kontakt do Facebooku nebo Googlu, protože mu najednou obstavili účet a nikdo živý se s ním nechce bavit. Trochu mi to připomíná nějaký starý císařský dvůr, kde jste museli znát nějakého dvořana, aby vám vyprosil slyšení u Jeho Veličenstva. Ale samozřejmě tam bude i politický rozměr postihu. Kalifornie je na americké poměry hodně doleva, San Francisko je doleva i na kalifornské poměry, a na fungování těch firem se to musí podepsat. Skutečně neutrální není nikdo.
Ještě v jednom bychom mohli současné dění přirovnat k minulému režimu. Tedy že v domácnosti se mluví a přemýšlí jinak než ve škole. Co se doma říká, neříká se ve škole. Co se říká ve škole, tomu není radno věřit, ale musí se to strpět. Dospěli jsme až sem? Souhlasíte s tímto srovnáním?
Haha, dobrá otázka. Já mám strašně rád vzdělání a poznání, ale na základní i střední škole jsem tak trochu trpěl. Naštěstí to oživovali jednotliví dobří kantoři, kteří vyčnívali nad průměr.
Bez ohledu na to, jak se ministři a odborníci zaklínají kreativitou, je školský systém určen hlavně k tomu, aby vyprodukoval občana určitého standardu. Tím nechci říci, že po odchodu z něj vypadají všichni úplně stejně, ale stejně je cílem nasměrovat ty žáky do určitého koridoru, aby budoucím zaměstnavatelům nedělali moc problémy, ani názory, ani chováním. Navíc člověk v tak mladém věku ještě nemívá plně rozvinutou osobnost a přizpůsobuje se tlaku okolí. Konformismus se ve školním prostředí cení, jenom jeho podoby se mění. Za určitých okolností může být konformismus i to, že mají všichni vlasy nabarvené nafialovo. Takže to, že tam začíná vznikat i konformismus názorový, mě nepřekvapuje.
V případě školského systému bych se držel Gorbačovova principu důvěřuj, ale prověřuj. Vyplatí se mít přehled o tom, co se vaše děti učí, a v případě nesouhlasu nebo znepokojení se ozvat. Významný americký soudce Louis Brandeis už před více než sto lety říkal, že nejlepší dezinfekce je sluneční světlo. A já si myslím, že měl pravdu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Zuzana Koulová
