Největší hrozba a nebezpečí skrývající se za uprchlickou krizí. Toto nám řekli ekonom a politolog

9.3.2016 5:10 odp.

ROZHOVOR Ekonom Lubor Lacina a politolog Petr Strejček z Mendelovy univerzity v Brně se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zamýšlejí nad ekonomickými dopady migrační krize, jejími příčinami i možným vyústěním. A ne všechno vidí tak černě.

Největší hrozba a nebezpečí skrývající se za uprchlickou krizí. Toto nám řekli ekonom a politolog
Foto: David Daniel
Popisek: Ekonom Lubor Lacina a politolog Petr Strejček z Mendelovy univerzity v Brně

Jak se posunulo uvažování o migraci za rok, během něhož přišlo do Evropy přes milion lidí?

Petr Strejček: Podle statistik přišlo do Evropy 1,1 až 1,8 milionu lidí, kteří se tady chtějí trvale usadit. To ale není nic nového, v letech 2008–2013 do Evropy ročně přicházelo kolem dvou až dvou a půl milionu lidí. Nové je to, že je to masová migrační vlna, je ostře sledována médii a ti lidé pocházejí z jednoho kulturního prostředí. To Evropany děsí a mě osobně to děsí také, jak silně je věc medializována – každý den pak chtějí novináři podávat nové a nové informace... a mnohokrát se posouvají mimo realitu a důležitá fakta. Na druhou stranu evropští i národní politici zatím lidem neukázali, že na krizi umí efektivně reagovat. Občan je pak v situaci, kdy vidí bezradné politiky, média realitu zkreslují a následně se pak vytváří v hlavách evropských občanů zmatek, a to naprosto zbytečně.

Lubor Lacina: Souhlasím s tím, že čistě z pohledu statistiky jde o mediální výtvor, nepřichází více lidí než v minulých letech, například do Španělska připlulo jen v letech 2006–2007 v průměru 800 tisíc uprchlíků z Afriky a nikdo se nad tím ve zbytku Evropy nepozastavoval. Za poslední rok se ale v politické rovině, kvůli neschopnosti dohody všech 28 členských zemí, příliš neudálo. Evropská unie nevyužila zimních měsíců k přípravě na očekávaný nárůst počtu migrantů během jara 2016 a reakce stále zůstává spíše na národní úrovni. Je dobré, že už se začalo alespoň u politiků rozlišovat mezi uprchlíkem a migrantem, což se zpočátku nedělalo. A snad se díky zavedení hot-spotů na hranicích stávající schengenské hranice dozvíme, kdo do EU přichází. O milionu migrantů, kteří do Evropy dorazili v roce 2015, prakticky nevíme téměř nic, jaké znají jazyky, jaké mají vzdělání, kvalifikaci apod. Ekonom pak nemůže ani říct, co by s nimi bylo možné dělat.

Německý ministr hospodářství řekl, že uprchlická vlna prověří slabiny evropského systému a bude možné vyvodit nějaké poučení. Stalo se to?

Lubor Lacina: To je taková dlouhodobá víra, že Evropská unie se kvalitativně vyvíjí během krizí, resp. v reakci na ně. V případě uprchlické krize se to ale zatím neprojevilo. Zatím nelze pozorovat výrazný pokrok v hledání společného stanoviska, programu a akce v podobě skutečně společné evropské azylové politiky. Na příkladu vyjednávání o požadavcích Británie je vidět, že státy mají úplně jiné problémy a řeší jiné priority. Například Británie přišla s požadavky na EU, které vůbec nesouvisejí s uprchlickou krizí. Je to ukázka, že dvacet osm zemí není v uprchlické krizi schopno najít jediný společný prvek a akci, na které by se shodly. Převažují národní zájmy a preference a Evropská komise není schopna prosadit společný postup v této oblasti.

Petr Strejček: Samotné nastavení politického sytému EU je velmi nešťastné, protože nejsou jasně dány kompetence Bruselu a národních států. Při krizích, které jsme zatím sledovali například na Ukrajině, v krizi eura (Řecko) a nyní v migrační krizi se většinou řeší nejdřív vztah mezi Bruselem a národními vládami, a to, jak by měla EU na danou situaci reagovat, se z problému vytrácí. Teprve až se vyřeší kompetence, začíná se řešit skutečný problém.

Jaká vidíte největší rizika spojená s migrační krizí?

Petr Strejček: Největší riziko vidím v bezpečnosti. Když přichází milion lidí do půlmiliardové Evropy, je migrace zvládnutelná, problém je ale ve způsobu. Politici si totiž na tomto tématu budují politická témata a bezpečnostní otázka se vytrácí. Občany přitom trápí právě to, že chtějí mít klid a pocit bezpečí, a chtějí, aby byla migrační vlna pod kontrolou. Kdyby politická garnitura takový signál veřejnosti vyslala a předcházelo se takovým incidentům, jaké se staly v Kolíně nad Rýnem, občané by to byli schopni lépe zvládnout. Nebezpečí vidím v takových incidentech a v tom, když na ně zareaguje nějaká extremistická skupina. Pak se mohou vystupňovat v odvetě muslimských extremistů a dostaneme se do určité spirály. Nejdůležitější by mělo být dokázat veřejnosti, že politici jsou schopni zajistit bezpečí obyvatel.

Lubor Lacina: Hlavní problém a riziko vidím v koncentraci uprchlíků do několika málo zemí. Dříve se migranti rozprostřeli do více zemí celé Evropy, dnes končí v Německu nebo Švédsku. Sami islámští sociologové říkají, že muslimové jsou mnohem lépe integrovatelní jako jednotlivci než jako větší skupiny. To, co z tohoto pohledu dělá Německo, je podle mne správné – tedy jeho snaha rozdělit uprchlíky do více zemí, ale i to, co Němci dělají na národní úrovni při rozdělování uprchlíků do obcí podle počtu obyvatel, to dává větší šanci na integraci.

Jaké nároky klade migrace v současnosti na ekonomiku?

Lubor Lacina: Zátěž je relativní, jinak ji vnímá Německo jako nejbohatší země EU s rozpočtovými přebytky a jinak třeba Maďarsko, které je už deset let z fiskálního pohledu problémovou zemí. Náklady na jednoho uprchlíka podle současných odhadů jsou kolem třiceti pěti tisíc euro na osobu a rok. Kromě těchto přímo kvantifikovatelných nákladů jsou to i výdaje na stavbu plotů, zvyšování ochrany hranic apod. Velmi důležité je uvědomit si, že čím déle budou migranti v táborech a azylových zařízeních, tím více budou frustrováni, že se nenaplňuje jejich očekávání o zlepšení životní úrovně a bude těžší jejich integrace. Já stále věřím, že většina z nich přichází právě proto, aby zlepšili svou životní úroveň, a chtějí pracovat, aby si peníze vydělali. Z ekonomického pohledu by mělo platit, že pokud je nedokážeme vrátit zpátky do zemí původu, měli bychom je co nejrychleji zapojit do trhu práce a využít jejich potenciálu jako levné pracovní síly.

Petr Strejček: Samotné německé výzkumy mezi uprchlíky říkají, že ti lidé nejdou do EU vyloženě za dávkami, ale za prací a chtějí začít nový život, to je jejich vize. Pokud žijí v táborech, je to pro ně frustrující. Pro Německo by mělo být motivační, aby je převedlo co nejrychleji do pracovního života. Německé, ale i české firmy poptávají pracovní síly na jednoduché práce na plný úvazek a nemohou je sehnat. Na jedné straně může být pro německou vládu motivující převést uprchlíky do pracovního procesu a na druhou stranu se tím naplní poptávka firem. Když k tomu problému Německo přistoupí účelně, může to být pro jeho ekonomiku prospěšné, vždy se musí ale přihlížet k bezpečnostnímu hledisku – to opět podtrhuji.

Lubor Lacina: Německo s tím má velké zkušenosti, velká část poválečného německého boomu byla založena na tom, že si dováželi jako levnou pracovní sílu negramotné Turky, avšak nebyli z nich pak pouze zametači ulic, ale zaměstnali je v automobilkách a oni dosahovali srovnatelné produktivity jako němečtí zaměstnanci.

Je to reálné i v této uprchlické vlně?

Lubor Lacina: Poptávka po pracovní síle je, překážkou jsou administrativní omezení a nízká flexibilita na úrovní národních států a EU, není zde zvládnutý převod uprchlíků k rychlému udělení azylu a vstupu na trh práce.

Petr Strejček: V období do roku 2013 do Evropy přicházeli uprchlíci i na základě požadavků států, které si vybíraly profese a dokázaly je pak zařadit do trhu práce. Nyní ale přichází vlna v krátkém časovém období a problém je ve více úrovních.

Lubor Lacina: Když přicházely statisíce migrantů z Afriky do Španělska, ztratily se v obrovském množství pracovních příležitostí v zemědělství. Španělé sami se už nechtěli těmto pracím věnovat a migranti – i v rámci nelegální práce – se zařadili do pracovního trhu. Dnes žádný politik neřekne, že by bylo dobré zaměstnávat i nelegální pracovníky, získat dnes ale formální povolení a vyřídit formality v EU je pro uprchlíka prakticky nemožné. Přestože je poptávka i nabídka na trhu práce, není možné, aby se legálně migrant rychle zařadil do trhu práce.

V rozlišování pojmů „migrant“ a „uprchlík“ se preferuje ochrana uprchlíka, ekonomický migrant je spíš hanlivé označení. Nebylo by ale snazší si z těch „ekonomických“ vybírat podle potřeb trhu práce?

Lubor Lacina: U uprchlíka stále předpokládám, že až se u něj situace doma časem zlepší, tak on se bude chtít vrátit, kdežto ekonomický migrant chce primárně zlepšit svou hmotnou situaci a s velkou pravděpodobností se dlouhodobě usadit v novém prostředí. Proto se ptám, jestli by nebylo lepší řešit to stejně jako německá vláda v 60. letech, kdy najala pracovní agentury, které vyslaly své zprostředkovatele do venkovských oblastí Turecka a tam se vybírali lidé, kteří pak dostali víza a odcestovali do Německa. To by bylo jednodušší řešení než současná balkánská cesta do Evropy, která spíše připomíná migraci 18. století. Dostat se do Evropy znamená nejdřív „přeplavat“ Egejské moře a pak ještě pěšky dojít do Německa. Pojďme se vrátit k již vyzkoušenému modelu – jestliže je většina uprchlíků v táborech v Turecku, Iráku a Afghánistánu, pošleme tam pracovní agentury, vybírejme si již tam, a do Evropy „dovezme“ pouze ty, kteří získají azyl. Z ekonomického pohledu je podle mne nyní zajímavá myšlenka, která vychází z toho, že kapitál je mnohem mobilnější než lidé, a proto začínají vznikat fondy, které staví výrobní infrastrukturu a ekonomické zóny v blízkosti velkých uprchlických táborů v Turecku nebo Jordánsku, to je podle mne výborné řešení.

Petr Strejček: Terminologické rozlišování emigrant, uprchlík, imigrant apod., je mi v této situaci lhostejné, protože ona terminologie odvádí pozornost od hlavního problému, a tím je rychlé začlenění těchto lidí do společnosti, případně jejich deportace zpět. Ať se k uprchlické vlně stavíme jakkoli, je tady jeden zásadní faktor – demografie evropského obyvatelstva. Neúprosné je, že za dvacet-třicet let bude mít například Německo o desítky milionů obyvatel méně, například v roce 2050 bude mít o 20 milionů lidí méně(?). Co s tím? Když spojíme tyto demografické faktory, nezbývá než migranty postupně začleňovat do společnosti.

Lubor Lacina: Na to se ale můžeme podívat z opačné strany. Růst počtu obyvatel zase zvyšuje zátěž životního prostředí a navíc zde existují obavy, že velkou část pracovních činností nahradí automatizace a naopak bude nadbytek pracovní síly. Pokud jde ale čistě o ekonomiku a současnost, největší zkušenosti s migrací mají Spojené státy a existuje tam řada studií, které se zabývají ekonomickými dopady jak legální, tak ilegální migrace. A všechny ukazují, že ekonomické přínosy i té nelegální migrace jsou pozitivní.

Ohrožuje migrace Schengen?

Petr Strejček: To je opět podle mne mediální a politická bublina. I kdyby se postavily ploty a obnovily kontroly na hranicích, pořád bude fungovat to, proč schengenský prostor vlastně vznikl, tedy volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, ploty „smysl Schengenu“ nenaruší. Je to jen zbytečná výhrůžka.

Lubor Lacina: Stávají se horší věci, než že bude kamion stát pár hodin na hranicích.

EU je pod tlakem migrační krize, hrozí „brexit“. Jak se bude podle vás vyvíjet situace a jaké jsou hrozby?

Petr Strejček: Bude otázkou času, než se vytvoří smysluplná strategie vůči migrační vlně, a nakonec si budou migraci podle mne organizovat jednotlivé státy a Brusel bude hrát roli jen jakéhosi koordinátora a mediátora. Což se vlastně děje už nyní.

Lubor Lacina: Jde o otázku času. I USA řeší problematiku ilegálních imigrantů již od vlády George Bushe staršího, tedy už čtyři prezidentská období, a není to dodnes vyřešeno. Nastavit procesy trvá dlouho a největší hrozbu bych viděl v tom, že lidé očekávají rychlé řešení, a zároveň Evropu čekají volby v Německu, ve Francii a britské referendum. Dá se čekat, že posílí euroskeptické strany, které mají jednoduchý program – celé to rozpustíme. To je podle mne nyní největší hrozba.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: David Daniel

Ing. Jan Bauer byl položen dotaz

selhání vlády

Dobrý den, nemáte to jako politici lehké, na druhou stranu, jste za vodou, takže mimo realitu běžných lidí. Myslíte, že rady typu, více se oblečtě, méně se koupejte v teplé vodě... jsou k něčemu jinému, než že pobouří lidi? Ono to totiž vypadá, že vám úplně chybí sociální cítění nebo nevim.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pomsta za „svetry“. Středula dal Pekarové studený návrh

12:16 Pomsta za „svetry“. Středula dal Pekarové studený návrh

„Poslanci by si v Poslanecké sněmovně mohli v listopadu vypnout topení. Uvidíme, za jak dlouho jedná…