Česká republika je ve varu. Alespoň podle toho, v jaké frekvenci jsou pořádány nejrůznější demonstrace proti vládě. Někteří dokonce toto napětí ve společnosti přirovnávají ke konci komunistického režimu a revoluci v roce 1989. Máte stejný dojem, nebo jsou to přeci jen přehnaná přirovnání?

V tomhle přirovnávání bych byla spíše opatrná, protože podobné jsou možná některé vnější znaky, ale podstata problému je někde jinde. V roce 1989 vyhřezla dlouhodobá společenská nespokojenost s fungováním systému, ve kterém jsme žili. Lidé chtěli volněji dýchat. Zároveň je ale poctivé přiznat, že lidé neměli zásadní existenční problémy. Dnes jsou plná náměstí především proto, že na lidi se valí neřešitelné ekonomické problémy, nemluvě o válce, do které nás tato nezodpovědná „protektorátní“ vláda zatahuje. Zároveň ale platí, že současní mocipáni usilovně utahují šrouby, takže v mnoha ohledech se totalitní způsoby vládnutí vracejí. A možná víc než tenkrát.

Pořádané demonstrace proti vládě jsou terčem nejrůznějšího nálepkování. Na jedné straně jsou svolavatelé označováni za dezinformátory a sympatizanty Putinova Ruska, na straně druhé pak demonstrace dostávají nádech prezidentské kampaně. Neobáváte se toho, že vlastně dochází k politickému zneužívání obav veřejnosti z inflační a energetické krize?

Označovat každého, kdo kritizuje Fialovu vládu, zelené šílenství, řinčení zbraní nebo obecně (ne)fungování Evropské unie za sympatizanta Putinova Ruska, je největší zločin současnosti, který ale na značnou část obyvatel bohužel funguje. Tímhle nálepkováním na sebe dotyční prozrazují, že jim nejde o svobodnou diskusi a svobodnou výměnu názorů, ale že pouze chtějí názorové oponenty předem poškodit, znectít a diskvalifikovat. Pokud budeme hovořit o nějakém zneužívání, tak právě k těmto podpásovým metodám jsou zneužívána média hlavního proudu. Jiná věc je propadák odborářské demonstrace. Nechť pan Středula zpytuje svědomí, zda mu víc šlo o věc, či jeho volební kampaň. Lidé mu na to každopádně neskočili.