V pondělí schválila vláda návrh rámce státního rozpočtu na příští rok a střednědobý výhled hospodaření státu pro roky 2021 a 2022. Příští rok i v dalších letech počítá Ministerstvo financí se schodkem 40 miliard korun. Co těmto číslům, ale i zveřejněným záměrům a prioritám říkáte včetně evergreenu, že se od ledna počítá s úbytkem desetiny pracovních míst na ministerstvech?
Kdyby stát počítal s poklesem ekonomiky, ještě by se tak nějak dal deficit pochopit. Třeba ne souhlasit s ním, ale chápat ano. Jakmile ale vláda předpokládá další hospodářský růst, je deficit neakceptovatelný. A růst vláda skutečně čeká. A dokonce počítá s tím, že údajně bude mít příští rok příjmy vyšší o 93 miliard korun. To je nemálo.
Jenže vláda pro příští rok počítá do rozpočtu i s penězi z EU, z Norska a spol. ve výši 109 miliard korun. A tady je háček. Nejsem si tak docela jistá, jaký bude další postup Evropské unie, pokud uvidí „nereakci“ českých úřadů na její poslední audit. Dá peníze? Nedá? Vláda bude možná muset hodně Bruselu poklonkovat, aby se na tyhle peníze mohla s určitostí spolehnout a neupadla v ještě větší nemilost jako třeba Viktor Orbán. Přece jen výsledky auditu byly... jak to říct? No, prostě nevypadaly pěkně, a šlo o peníze EU.
A že ubyde desetina míst? Zní to dobře, ale je to trochu balamutění. K tomu A totiž chybí ještě doplnit B. Rozpočet totiž předpokládá, že by ve veřejné správě a službách v příštím roce měla přibýt téměř tisícovka nových míst. Neboli mělo by se přijmout víc lidí a obsadit víc pozic, než kolik by se mělo seškrtat! Jak je to možné? Často se prostě budou škrtat jen na papíře neobsazená místa. Jsou to jen hrátky s čísly a veřejným míněním. Jediné, co se nakonec počítá, je výsledek, a ten je stále mínus 40 miliard korun.
V pátek dostávali školáci a studenti vysvědčení, o den dříve ustála v brzkých ranních hodinách vláda Andreje Babiše pokus o vyslovení nedůvěry, a to přesně rok poté, co byla jmenována. Jaké vysvědčení byste jí za ten rok vystavila z úkolů, které si sama stanovila?
K tomu, aby se mohlo známkovat, je potřeba srovnání s nějakým standardem, s nějakou kvantifikací, na kolik procent se úkol podařilo splnit, což v případě programového prohlášení je do značné míry nekvantifikovatelné. Takže to spíš ohodnotím slovně:
Zjednodušení daňového systému a snížení administrativní zátěže: Opak se stal pravdou. Daňová agenda je pro podnikatele mnohem náročnější než dřív. Přibylo souhrnné hlášení, kontrolní hlášení, EET... Čili administrativní zátěž jednoznačně vzrostla.
Růst důchodů a platů: Ano, tady k růstu došlo. Ovšem za cenu zhoršení vývoje veřejných financí zejména v poslední době.
Udržení nízké úrovně dluhu vůči HDP: Tady se to spíš omylem v předešlých letech povedlo, ale nikoliv kvůli šikovnosti vlády, ale kvůli vysokému růstu ekonomiky, který je důsledkem především dvou věcí: Zaprvé politiky České národní banky, která má zase řadu jiných negativních vedlejších důsledků, jako přehřátí cen bydlení, a zadruhé růstu zahraničí, který se k nám přenášel. Navíc se podařilo udržet nízkou úroveň dluhu vůči HDP jen díky rozpuštění „rezerv na horší časy“, tedy lidově řečeno. No a nyní se už zase začaly veřejné finance zhoršovat, jak ostatně dokazuje i připravovaný rozpočet na příští rok.
Závazek neusilovat o přijetí eura: Ano, tady se vláda skutečně drží svého slibu. Možná si tu často stěžuju na politiku ČNB, ale na druhou stranu politika ČNB je stále záchranným lanem ve srovnání s tím, co předvádí ECB. Zaplaťpánbůh, že nemáme euro a s ním i nulové úrokové sazby, které nastolila ECB – jestli dneska lidé nadávají, že je drahé bydlení, tak by teprve poznali, zač je toho loket, kdyby byli vystavení působení politiky Evropské centrální banky! Zaplaťpánbůh za – i třeba nedokonalou – ČNB.
Psali jsme:
Expertní zpráva, kterou má každých pět let vypracovat ministerstvo práce, uvádí, že čtyřicátníci by měli jít do důchodu o rok a pětadvacátníci dokonce až o dva roky později, než je dnes zastropovaný věk 65 let, aby bylo na penze budoucích důchodců. Doporučit posun důchodového věku by musela šéfka resortu Jana Maláčová, až bude zprávu na nejbližší jednání předkládat vládě. Ministryně ale prohlásila, že zvýšení důchodového věku nepřipustí, navíc zpráva podle ní neukazuje komplexní obraz o udržitelnosti důchodového systému. Co říkáte jejímu vyjádření ve světle toho, že by zvýšení věku ušetřilo státnímu rozpočtu 2,3 bilionu korun? Je ten věkový posun až tak dramatický?
Parametry důchodového systému se budou muset měnit, posun věku pro odchod do důchodu k nim bude patřit. To je neoddiskutovatelné. Prostě demografické složení obyvatelstva se mění tak, že ačkoliv můžeme spekulovat o tom, zda věk pro odchod do důchodu zvýšit za dva nebo za tři roky, zda o půl roku nebo o rok, tak je matematicky nesporné, že k němu dojde. A pokud k němu nebude docházet postupně, budeme jednou donuceni zvýšit ho skokově, což bude pro pracující mnohem větší psychologický šok. Paní ministryně prostě popírá fakta.
ČEZ, jehož většinovým, takřka sedmdesátiprocentním, vlastníkem je stát, minulý měsíc zaskočil trh nízkým návrhem dividendy. Nejdelší valná hromada v historii společnosti, která skončila ve čtvrtek ráno po téměř 19 hodinách jednání, ho potvrdila a rozhodla rozdělit ze zisku pouze 24 korun na jednu akcii. Nižší dividendu vyplácel ČEZ naposledy v roce 2007, kdy činila dvacet korun na akcii. Státu to přinese něco málo přes devět miliard korun, když loni z ČEZ inkasoval 12,4 miliardy korun. Jak si lze citelné snížení dividendy ve světle rostoucích cen elektřiny vysvětlit?
Ceny elektřiny nejsou vše. Tak například tu také byly vyšší náklady na emisní povolenky pro výrobu elektřiny. Projevil se přitom růst jejich tržních cen v kombinaci s nižším objemem povolenek, které jsou bezplatně přidělovány. To ČEZu ořezalo provozní zisk před odpisy EBITDA o 0,7 miliardy korun. Dividendy ČEZu jsou každý rok horkým tématem, protože stát si o ně vylepšuje své hospodaření, ale zkrátka stát se musí smířit s tím, že dividendy společnosti, která se chová komerčně, vždy budou nejistým zdrojem. Nedá se na ně spoléhat.
Jana Maláčová
Když už jsme u velkých domácích firem, tak Česká pošta, státní podnik a čtvrtý největší zaměstnavatel v tuzemsku, oznámila, že počítá se zrušením sedmi tisíc pracovních míst ze stávajících zhruba 30 tisíc pracovníků v průběhu šesti let. Nyní jí chybí více než 1100 zaměstnanců a mezi nejvíce nedostatkové profese patří pracovník přepážky, řidič, doručovatel balíků i listovních zásilek. Je reálné, pokud bude mít téměř o čtvrtinu lidí méně, že bude schopna plnit to, co dosud, když právě ve zmíněných profesích se lidská síla moderními technologiemi bude nahrazovat hůře než v jiných?
Česká pošta je do značné míry neřešitelný problém. Dlouhodobě je ve ztrátě, tedy pro stát je velkou zátěží. Je samozřejmě možno ji zprivatizovat, ale nikdo soudný ji takto ztrátovou za rozumné peníze nekoupí. Je možno ji rozdělit na ziskovou a ztrátovou část a ziskovou prodat, ale tím si samozřejmě stát nepomůže, naopak tím jen zhorší svou ztrátu. Anebo je možné zrušit ztrátové pobočky v malých vesnicích, ale to zase politici nechtějí, protože nechtějí lidi z malých obcí o pobočky připravit. Takže neřešitelné.
Přesto myslím, že plán je do šesti let realizovatelný. A to díky technologiím. Zaprvé poště roste stále větší konkurence, jako třeba v poslední době Zásilkovna, což snižuje množství poštou přepravovaných zásilek i požadavky na počet zaměstnanců. Zadruhé dopisy se stále víc zasílají elektronicky, víc se používají datové schránky a podobně, což také snižuje požadavky na počet zaměstnanců. Nikdo samozřejmě neumí odhadnout, zda počet zásilek klesne během šesti let o čtvrtinu jako plánovaný počet zaměstnanců, ale reálné to asi je.
Provozovatel největší sociální sítě světa Facebook hodlá spustit v první polovině příštího roku projekt Libra, svou vlastní digitální měnu. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire uvedl, že se tato libra „nesmí stát samostatnou měnou“ a vyzval bankovní regulátory zemí G7, aby příští měsíc vydali k projektu Facebooku své stanovisko. K budoucí možné kryptoměně se většinou varovně vyjadřují politici i bankéři, podle jedněch může sloužit k financování terorismu, podle druhých představuje ohrožení globálního bankovnictví. Jak na její možný vznik pohlížíte vy?
Kryptoměny procházejí vskutku bouřlivým vývojem a zlepšují se. Už dlouho se objevovaly spekulace, že by mohly mít svou měnu i Facebook a WhatsApp, až se spekulace materializovaly v podobě libry. Smyslem je, že by si lidé skrze tyto sociální sítě posílali peníze, když by si třeba vraceli drobné dluhy. Prostě jdete třeba společně do hospody, platí jeden a následně se s ním všichni vyrovnávají.
To by mohla být pro kryptoměny nová šance. Zatím nebyly v Evropě a USA kryptoměny vydávány tak významnou institucí či službou, kterou používají masy. I když v Číně už něco takového je v běhu.
To dává čistě hypoteticky nové měně potenciál dokonce nahradit dolar jako globální měnu číslo jedna – ale právě jen hypoteticky. Facebook má už skoro 3 miliardy uživatelů po celém světě. Transakce s jeho měnou by byla rychlá, levná a fungovala by po celé planetě. I v těch nejtvrdších režimech se k němu dá nějakým, i když složitějším způsobem dostat. Klasický systém mezinárodních plateb přes loro a nostro účty velkých bank je tím ohrožen. Světová banka i Banka pro mezinárodní vyrovnání (BIS) se tím mohou cítit ohroženy.
Jenomže otázkou je, zda libru vůbec lze považovat za kryptoměnu. Dnes za běžnou kryptoměnou „nikdo“ nestojí, za librou bude stát jedna z největších firem světa, jejíhož majitele zná každý. Za bitcoinem například stojí neznámý pan Satoshi. Nebo je to parta ajťáků s pseudonymem? Nikdo neví. A přesto bitcoinu lidé věří a bitcoin uspěl. Kdyby se objevila nová kryptoměna, za kterou by stála firma s téměř třemi miliardami klientů, což Facebook je, snadno by mohla bitcoin rozdrtit. Ale právě tato výhoda je současně i nevýhodou. Nejde totiž o kryptoměnu v pravém slova smyslu. Na rozdíl od kryptoměn postrádá i decentralizaci. Takže je otázka, zda je pro bitcoin konkurencí, anebo spíš doplňkem. Možná se nakonec bude libra chovat zcela jinak, pro klasické kryptoměny méně konkurenčně, než se dnes zdá. Pak by mohly libra i jiné kryptoměny bez problémů koexistovat.
Psali jsme:
Když se noční můra stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… – OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
