Co si myslíte o návrhu novely trestního zákoníku, který do paragrafů 352, 355 a 356 přidává „třídu“, „sexuální orientaci“ či „pohlavní identitu“? „Návrh zákona lze ve vztahu k diskriminaci vnímat pozitivně, neboť zvyšuje trestněprávní ochranu osob LGBT před nenávistnými a násilnými projevy,“ uvádí se v důvodové zprávě k návrhu. Nestačí současná úprava?
Považuji nynější úpravu za dostatečnou. Novela je příkladem, jak se Evropská unie plete do věcí, které žádné evropské sjednocení nepotřebují. Je pravomocí každého státu, co a jak bude trestat.
Ministerstvo spravedlnosti argumentuje nutností implementace rozhodnutí Rady EU. Je opravdu nezbytné přijmout tyto pasáže novely? Pokud toto nařizuje, neměli bychom se bránit u Evropského soudního dvora pro porušení principu subsidiarity?
Je hloupé, že náš zástupce v Radě Evropské unie takovou věc podpořil. Je to doklad toho, že místo řešení skutečných problémů se řeší pseudoproblémy. Nezachytil jsem v odborné ani v laické veřejnosti absenci těchto nových trestných činů jako problém. Lidi zajímá, jak se řeší krádež auta, pokud jim ho ukradnou, nebo to, zda se v noci cítí bezpečni tam, kde žijí. Cítili-li to v nějakém státě jako problém, mohli si to upravit sami. Bruselské úředníky zajímá to, co obyčejné lidi nikoliv.
V důvodové zprávě se píše: „Pod sexuální orientací je nutné chápat homosexualitu, bisexualitu, asexualitu a rovněž nelze teoreticky vyloučit heterosexualitu, byť v praxi k takovým případům zřejmě nebude docházet. V návaznosti na povinnosti vyplývající z členství v Evropské unii je dnes sexuální orientace chráněným diskriminačním důvodem. Existuje určitá skupina osob, jejichž pohlavní, resp. genderová identifikace není zcela konformní s tím, co se očekává ve vztahu k pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození. Tito lidé se označují jako transsexuální či transgender, souhrnně také jako trans osoby. Transsexuální osoby se obvykle identifikují s opačným genderem (označovaným v kontextu transsexuality často také jako ‚pohlavní role‘), než jaký je ‚předepsán‘ kulturou při narození vzhledem k jejich biologickému pohlaví, a snaží se trvale žít v této identitě (roli). To jde často ruku v ruce se striktním odmítnutím primárních a sekundárních pohlavních znaků a s přáním přizpůsobit své tělo – pohlaví – k této preferované genderové identitě. Transsexuální lidé mohou zvažovat, podstupovat a procházet změnou pohlaví (která může, ale nemusí zahrnovat hormonální terapii nebo chirurgické zákroky). Jako transgender lidé jsou označováni ti, kteří nejsou zcela konformní s genderovou identitou, jež se od nich očekává na základě jejich biologického pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození. Na rozdíl od transsexuálních osob si transgender lidé nicméně nepřejí nebo nemají potřebu podstupovat jakékoliv lékařské zákroky směřující ke změně pohlaví.“ To jsem z toho tedy jelen. Umíte to přeložit z právničtiny či genderštiny do češtiny, nejlépe lidštiny?
Autoři zřejmě chtěli říci, že nemáme nenávidět sexuální menšiny. Otázkou je, zda se nezavádí i ochrana pedofilie. Z právního hlediska jsou návrh i důvodová zpráva krásným příkladem toho, jak se zákony psát nemají. Nemají se psát složitým jazykem a nemají být o pseudoproblémech. Právo má regulovat skutečně jen to, co regulaci vyžaduje. Trestní právo pak má trestat jen velmi závažné škodlivé jednání.
Psali jsme:
V důvodové zprávě se píše, že „návrh zákona omezuje svobodu projevu zakotvenou v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, k tomuto omezení však dochází v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 4 tohoto článku – jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých“. Nehrozí tedy, že bude nepřiměřeně omezena svoboda slova? Že se budou lidé bát vyslovit i podloženou či oprávněnou kritiku chování některých menšin? Například je obecně statisticky dokázáno, že mezi homosexuály je mnohem větší výskyt HIV, AIDS, pohlavních chorob a že je tato menšina více sexuálně promiskuitní. Pokud toto někdo napíše, nemůže to pak někdo označit za podněcování nenávisti?
Aplikace práva je vždy závislá na osobách, které mají moc ji použít. V dnešní době zneužívání moci ve státním zastupitelství bych se nedivil ničemu. Například k mocenskému postu vrchní státní zástupkyně v Praze Lence Bradáčové mediálně dopomohlo přehození kauzy středočeského hejtmana Ratha do Ústí nad Labem, i když každý ví, že Ústí nad Labem ve Středočeském kraji není. Stejně tak se v kauze poslanců Šnajdr, Tluchoř, Fuksa z Prahy šoupli obvinění k soudu do Ostravy, aby rozhodl o jejich vazbě. Jestliže se toto děje za mlčení Ústavního soudu, nelze vyloučit nic. Snad to nepovede až ke trestání vtipů. Ale kdo ví, kdo bude chtít ve státním zastupitelství zase nějakou funkci a napadne jej se zviditelnit třeba stíháním vtipů. Konečně může se předem domluvit s nějakým soudcem na druhém konci republiky a on uvalí i vazbu. Může se pak spoléhat, že Nejvyšší státní zastupitelství i Ústavní soud takové jednání přikryjí.
Již v současné platné úpravě se hovoří o „podněcování k nenávisti“ či „hanobení“. Není ale pojem „nenávist“ i „hanobení“ příliš subjektivní nebo emocionální? Nemůže si každý pod tím představit různou věc a nemůže různá věc na různé lidi působit odlišně? Tedy v tom smyslu, že některého člověka nějaká zpráva, tvrzení či prohlášení mohou podnítit k nenávisti, některého ne. Například zpráva, že určitou věc spáchali muslimští teroristé, může někoho podnítit k nenávisti k muslimům, někoho ne. Nemělo by spíše v trestním zákoníku být postihováno to, pokud někdo vyzývá k násilí či omezení práv a svobod?
Jsem proti omezování svobody slova. Někteří by zavírali nejen za vtipy, ale i za písničky. Vzpomeňme jen na nevraživost některých, která se projevila po té, co uspěl v Českém slavíkovi zpěvák Tomáš Ortel. Pamatuji se na pohádku režiséra Bořivoje Zemana Pyšná princezna, kde se v Půlnočním království nesmělo zpívat. Omezování svobody slova skutečně může vést k zákazu písniček nebo vtipů. Nicméně bez ohledu na bruselské byrokraty i státní moc si lidé budou zpívat a vyprávět vtipy dál. I o sexuálních menšinách.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
