Máme za sebou oslavy 17. listopadu. Ani tentokrát, 30 let po sametové revoluci, ale rozhodně nebyly zcela „v klidu“. Podívejme se, co se dělo na Národní třídě. Pískání a nadávky provázely při pokládání květin premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud, estébáku,“ Hamáčka nazývali „ocáskem“. Nejen s pískáním, ale i s výzvami k odstoupení se setkal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima při proslovu na Albertově. O čem tyto protesty svědčí?

Nabízí se vysvětlení o rozdělené společnosti, o frustraci, o morální krizi, o zklamání z polistopadového vývoje, o úpadku mravů obecně… já si to ale nemyslím. Podívejte se, co se děje ve světě, třeba na žluté vesty v Paříži nebo na ochromený Hongkong. Já si z našich domácích protestů beru, že to je důkaz demokracie. Kde jinde by v televizi placené z veřejných prostředků vystupovali v naprosté většině kritici vládních kruhů? Navíc absence porušení zákona vypovídá nejen o svobodě slova, ale i, a může to znít absurdně v souvislosti s vaší otázkou, vysoké míře tolerance, která ve společnosti je. Účastníci demonstrací i organizátoři Milionu chvilek pro demokracii zasluhují za dobře zvládnutou akci na Letné uznání.

Snad největší nevoli sklidil Václav Klaus mladší. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec Klaus se svým doprovodem, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Co na to říkáte? A co říci na to, že na něj lidé tímto způsobem útočili i přesto, že měl s sebou malou dceru?