Máme za sebou oslavy 17. listopadu. Ani tentokrát, 30 let po sametové revoluci, ale rozhodně nebyly zcela „v klidu“. Podívejme se, co se dělo na Národní třídě. Pískání a nadávky provázely při pokládání květin premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud, estébáku,“ Hamáčka nazývali „ocáskem“. Nejen s pískáním, ale i s výzvami k odstoupení se setkal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima při proslovu na Albertově. O čem tyto protesty svědčí?
Nabízí se vysvětlení o rozdělené společnosti, o frustraci, o morální krizi, o zklamání z polistopadového vývoje, o úpadku mravů obecně… já si to ale nemyslím. Podívejte se, co se děje ve světě, třeba na žluté vesty v Paříži nebo na ochromený Hongkong. Já si z našich domácích protestů beru, že to je důkaz demokracie. Kde jinde by v televizi placené z veřejných prostředků vystupovali v naprosté většině kritici vládních kruhů? Navíc absence porušení zákona vypovídá nejen o svobodě slova, ale i, a může to znít absurdně v souvislosti s vaší otázkou, vysoké míře tolerance, která ve společnosti je. Účastníci demonstrací i organizátoři Milionu chvilek pro demokracii zasluhují za dobře zvládnutou akci na Letné uznání.
Je dobře, že u památných míst 17. listopadu lidé pískali na Babiše, rektora Zimu a Václava Klause ml.?
Snad největší nevoli sklidil Václav Klaus mladší. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec Klaus se svým doprovodem, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Co na to říkáte? A co říci na to, že na něj lidé tímto způsobem útočili i přesto, že měl s sebou malou dceru?
Anketa
Podle některých neměl Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit. Je podle vás nějaký důvod, proč by právě Václav Klaus mladší neměl položit květiny u příležitosti vzpomínek na listopadové události?
Ano, to je první nápad – proč tam chodil, proč s sebou vzal dítě. Na druhou stranu, on byl mezi studenty před třiceti lety, on není ve vládě s Babišem, dokonce je v boji o hlasy jeho přirozený soupeř. Tak proč by předpokládal, že mu budou nadávat? Jako předseda nové strany musí ukázat, že se nebojí. Je správné, že tam šel.
Spolek Milion chvilek vyzval na demonstraci na Letné demokratické opoziční strany, aby se více otevřely veřejnosti, přišly s uskutečnitelnou vizí a posílily své volební šance koalicemi. Do příštího roku by měly strany prý uvažovat o menších koalicích. Předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář hovořil už dříve se členy opozičních stran o změně volebního systému. Co říkáte těmto výzvám směrem k opozici?
Mikuláš Minář vyzval opoziční strany, aby získaly lidi, spolupracovaly, předložily vizi a vyhrály volby. Je naivní si myslet, že ten úkol mohou splnit. Opoziční strany nemohou splynout v jednu. Mezi jejich voliči je tolik rozdílností. Pokud odlišnosti budou ignorovat, nebudou držet pohromadě, když je budou chtít vymazat, ztratí identitu. Na papíře nebo jako provolání na Letné to vypadá dobře, jinak je to nesmysl. Už teď mají společný program. Všichni proti Babišovi. Tenhle program funguje ale přesně opačně. Babiš posiluje.
Domníváte se, že z Milionu chvilek vznikne v budoucnu nějaký politický subjekt, nebo jaké pokračování jejich činnosti předpokládáte?
Kdo ví, třeba se o něco před volbami pokusí. Jenže tady jeden generační projekt už je, a tím jsou Piráti. Ti ale na tom pracují už deset let.
Premiér v neděli při slavnostním proslovu v Národním muzeu ocenil odvahu Václava Havla, která byla podle něj obdivuhodná. „Já jsem byl členem komunistické strany. Nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel. Navíc jsem nebyl v listopadu 1989 v Československu,“ uvedl. Nešetřil díky jak na adresu Občanského fóra a dalších, kteří přivedli zemi do EU a NATO. Překvapil vás proslov premiéra?
Tak, mně se to lidsky líbilo, jen jsem si říkal, že pokud půjde touhle cestou, ANO oslabí. Opozice mu stejně žádné omluvy neuzná a nevím, jak moc tuto osobní sebekritiku jeho voliči očekávají. Řekl bych, že ne. Možná je to jakýsi vzkaz do zahraničí. Pokud by takhle pokračoval, budou to ale tady lidi považovat za projev slabosti a posílí mladý Klaus. Současný svět patří silným lídrům.
V uplynulých dnech několikrát zazněla kritika používání slova pravdoláska nebo pravdoláskař. Nad tím, že se používá v pejorativním smyslu, se pozastavil před kamerami ČT Petr Pithart. Rozčilovala se i Nora Fridrichová na Václaváku. Připomínala, že je to třicet let, co Havel řekl, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Tento výrok je podle ní „zesměšňován a vulgarizován“ stejně jako ti, kteří se k němu hlásí. Proč se tato vyjádření používají v negativním kontextu? Lze souhlasit s tím, že karikování slov o pravdě a lásce je minimálně nevhodné?
Když se něco bere moc vážně, tak si z toho lidi začnou dělat legraci. Jsme národ skeptiků. Pojmu pravdoláskař lidi rozumějí a nemusejí tím myslet nic špatného, jen si představí intelektuála nebo umělce v kavárně, jak se snaží pomoct jednodušším spoluobčanům. V ČT to přesně vyjádřila herečka Bára Hrzánová, když řekla:
„Nevzdělanej člověk je manipulovatelnej člověk. Když budete chtít jezdit autem, tak musíte udělat řidičský průkaz. A já bych opravdu, a je to hrozný, co řeknu teďka, jsem si toho vědoma, já bych opravdu udělala takovej řidičák pro voliče. Jestli vůbec ten člověk je schopnej o něčem rozhodovat, natož o tom, jak bude žít ta druhá půlka společnosti, která volí něco jinýho. Ale jestli vůbec je schopnej se rozhodnout.“
To pohrdání lidmi s jiným názorem je jeden z motivačních faktorů každého, který Babiše volí. Že z něj ti chytráci v Praze dělají blbce.
Novinářka Nora Fridrichová na Koncertu pro budoucnost také zmínila, že má u českých politiků pocit, že podle nich mají novináři v České televizi pouze číst ze čtecího zařízení a nic moc si nemyslet. Kde je hranice mezi svobodou projevení názoru a dodržením profesionálního přístupu novináře?
To byla reakce na slova ministra kultury Lubomíra Zaorálka ze semináře v Poslanecké sněmovně. On to myslel jinak. Řekl, že když přijde do ČT, má pocit, že názor má už novinář předem připravený, že je vlastně jedno, co si on myslí, a že by si představoval, že by mohl dostat alespoň šanci svůj názor obhájit. Nora Fridrichová udělala přesně to, o čem mluvil, nezajímá ji podstata toho, co chtěl říct, ale jen způsob, jak jeho výrokem podpořit vlastní předem připravený názor. Ten seminář jsem moderoval, byl jsem u toho. Tohle byla jen jedna drobná výtka, jinak vyjadřoval podporu ČT, podporu pro schválení jejích zpráv, podporu významu veřejnoprávní televize. Na tom semináři se otevřeně postavil za ČT. Stejně se hodilo České televizi si do něj kopnout.
Ředitel Knihovny Václava Havla a spoluzakladatel Občanského fóra Michael Žantovský odstartoval výzvu, která má Česko vymanit z morální krize. „Bude-li to nezbytné, jsme připraveni přistoupit i k nenásilným akcím občanské neposlušnosti,“ konstatoval Žantovský. Jak se na tuto iniciativu díváte, a je namístě varování o občanské neposlušnosti?
Michael Kocáb si posteskl, že mu Chvilky dostatečně nenaslouchají, ale třeba naslouchají Michaelovi Žantovskému. Chvilky nyní budou sledovat, jak opozice plní úkoly, které od nich dostala. Úkoly dostal i premiér Babiš. Všechny jsou ale ze světa snů. Samy Chvilky si uložily jen jakýsi dozor, aby měly čas na další akce. Tak uvidíme, třeba se rady Michaela Žantovského o akcích občanské neposlušnosti ujmou. Příští kolo je, tuším, v lednu.
autor: David Hora