BRICS, dosavadní spolek pěti velkých ekonomik, se od začátku příštího roku rozšíří o šest dalších členů. Je pro vás překvapením, že se organizace rozhodla k tak masivnímu rozšíření?

Nikoli, podrobnému studiu problematiky BRICS se věnuji několik let, zejména studiu zahraničních pramenů, protože v ČR se těmto věcem diletantský a ideologický mediální mainstream vůbec nevěnuje.

Již několikrát jsem v masmédiích upozorňoval na elementární logiku budoucího vývoje BRICS, že pokud bude pokračovat tlak na jednotlivé státy, výsledkem bude jejich užší spolupráce a že můžeme velmi oprávněně předpokládat, že ekonomická spolupráce přeroste do politické a ta nakonec i do obranné. Vývoj tyto moje prognózy potvrdil.

O restartu, rozšíření a posílení záběru činností se v BRICS hovoří již několik měsíců, jasnější kontury získala situace na různých schůzkách letos na jaře, kdy začaly od dosavadních členských států znít hlasy o první vlně rozšíření, která by se měla týkat cca pěti až deseti dalších zemí, přičemž nakonec je to šest.

Jakou očekáváte reakci ze strany Západu?

Navenek arogantní a zlehčující, opět budou znít povýšenecké hlasy o nadřazenosti tzv. liberálnědemokratického Západu, o jeho ekonomické dominanci, o totalitním charakteru zemí BRICS atd., ale budou to jen prázdné proklamace bez reálného obsahu anebo alespoň základního respektu k realitě vývoje.

Jediné, čeho je Západ ještě občas schopen, je uvalování sankcí na politicky nepovolné země. Ale jak vidíme v případě Ruska či Íránu, tyto sankce už v podstatě nic neznamenají, a ve svých důsledcích možná dokonce sankcionované země posilují, zatímco oslabují země, které sankce uplatňují.

Summit BRICS očima francouzské televize: „Historické“ rozšíření

Hovořilo se v souvislosti s přistoupením v první vlně zejména o Íránu a Argentině. Nakonec byly přijaty ještě přihlášky Egypta, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Etiopie. Co podle vás ukazuje volba právě těchto šesti zemí z pohledu ambicí a vývoje BRICS?

Renomovaný web specializující se zejména na analýzy v oblasti cen ropy OilPrice uvádí, že BRICS si klade za cíl nejen posílit vzájemnou ekonomickou spolupráci, ale už jde také o vytvoření silné mezinárodní aliance. Jde tedy o strategicko-politickou záležitost.

BRICS se snaží rozšířit svůj geografický dosah a zahrnout čím dál více zemí z tzv. globálního jihu. Jádrem organizace ovšem zřejmě bude Afrika, Latinská Amerika a Střední východ.

V podstatě jde o plánovaný a organizovaný pokus o prolomení geopolitické dominance Západu. Včetně procesu dedolarizace, tedy oslabení pozice dolaru coby světové rezervní měny.

Proto bylo podle mého názoru pro první vlnu rozšíření klíčové to, že přistupující země jsou většinou lídry v oblasti vlastnictví a exportu energetických surovin, což je hlavně Saúdská Arábie, ale i Egypt, Írán, Etiopie a Spojené arabské emiráty. Což bude mít rovněž globální ekonomické a politické důsledky. Přijetí Argentiny je pak projevem snahy BRICS rozšiřovat se pokud možno rovnoměrně v různých oblastech světa a samozřejmě šlo také o vyhovění přání Brazílie.

Přijetím nových členů se k bloku BRICS přesunulo dalších cca 30 % světových zásob ropy (v současnosti tedy BRICS ovládá 40 % jejích světových zásob. Zatímco země G7 12 %).

U zemního plynu se nově k BRICS přesunuje dalších 26 % světových zásob. To spolu se současnými 28 % znamená již 54 % světových zásob zemního plynu. Na země G7 připadá cca 7 % světových zásob zemního plynu a Katar jich drží 12 %.

Musíme si uvědomit, jakou obrovskou roli hraje nově uplatnění plateb v národních měnách a připravovaný přechod na měnu BRICS, v souvislosti s podílem světových zásob energie, které ovládají. Nezapomínejme také, že tři největší země BRICS, Rusko, Čína a Indie, jsou jaderné velmoci, a proto silové odstranění hrozeb oslabení dolaru, jak jsme viděli například v případě Kaddáfího snahy o zavedení zlatého afrického denáru jako rezervní měny (a jak dopadly účastné státy Libye, Sýrie a Irák), v tomto případě není možné.