Poslankyně Válková: Nepodceňuji nebezpečí, která by mohla ohrozit naši demokracii

14.07.2016 12:06

Současné tahanice okolo reformy policejních útvarů pro boj s korupcí a organizovaným zločinem ukazují pokleslou politickou úroveň v naší zemi a odhalují rizika pro dodržování principů právního státu. Tak hodnotí spor o reorganizaci policie bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Obává se také, že bude přibývat situací, kdy bude sněmovna prosazovat zákon v rozporu s ústavními principy. Ráda by tak zúročila své dosavadní zkušenosti a jako senátorka tomu zabránila. Jaké jsou její další priority?

Poslankyně Válková: Nepodceňuji nebezpečí, která by mohla ohrozit naši demokracii
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková

Před třemi roky vstoupil Andrej Babiš se svým hnutím do politiky jako vítr a spolu s ním i vy. Po volbách jste se dokonce stala ministryní spravedlnosti a nyní působíte jako poslankyně. Již na podzim se ale chcete ucházet o senát. Proč byste sněmovnu chtěla opustit? V čem je vám senát bližší?

Myslím si, že bych v senátu zúročila své odborné znalosti a životní zkušenosti. Senát představuje v našem ústavním systému nepochybně pojistku pro případ, že by došlo k ohrožení základů právního státu. A na takové situace jsem poměrně dost citlivá, nepodceňuji nebezpečí, která by mohla ohrozit základy naší demokracie. Proto bych, myslím, byla dobrou senátorkou, která dovede včas zareagovat, pokud by nastala např. situace, kdy by sněmovna chtěla přijmout zákon, který by byl v rozporu s ústavními principy, jež musí respektovat každá právní norma. Takových situací bude s největší pravděpodobností v budoucnu přibývat (nezvládnuté migrační vlny, hrozba teroristických útoků, korupční skandály aj.). Zde se přímo „nabízejí“ jednoduché recepty, jak vše dostat „rychle a účinně“ pod kontrolu (vznik domobran, zpřísňování a rozšiřování kontrol osobních i ekonomických dat a téměř neohraničené monitorování privátních sfér života, mediální manipulace, fakty nepodložená obvinění a skandalizace za účelem získání „politických bodů“ apod.). Ve všech těchto a podobných případech je nutné poměřovat přiměřenost právní regulace ve světle ústavních mantinelů a v případě kolize dvou ústavně chráněných hodnot (např. svoboda projevu versus zákaz jakékoli formy diskriminujícího vyjádření, právo na soukromí versus veřejný zájem na preventivním sběru dat v zájmu zvýšení daňové disciplíny apod.) pečlivě zvažovat, a to i v kontextu našich mezinárodních závazků, všechna pro a proti takové nové, téměř vždy výrazně striktnější, právní úpravě.

Co považujte za nejdůležitější z toho, co se vám dosud v politice podařilo?

Doufám, že se mi jak v pozici ministryně spravedlnosti, tak nyní jako poslankyni, která je současně i předsedkyní podvýboru pro justici a soudní samosprávu, podařilo nastolit témata, jejichž řešení je v zájmu zajištění efektivního chodu naší justice prvořadé. Přestože ne ve všech mnou zahájených projektech (např. zřízení Nejvyšší rady soudnictví) můj nástupce, nynější ministr spravedlnosti, pokračuje (srov. např. paralyzované práce na novém trestním řádu nebo nepodařený návrh zákona o státním zastupitelství), diskuse byla zahájena a reformy se již podle mého názoru zastavit nedají – budou pokračovat v příštím volebním období. Jsem rovněž ráda, že se nám daří, byť ne tak rychle, jak jsem si to původně představovala, v úzké součinnosti s ministerstvem zdravotnictví a spravedlnosti zlepšit systém ochranného léčení, jehož mezery a nedostatky se tragicky projevily na několika případech z posledních let (Žďár nad Sázavou, Uherský Brod aj.). A pak jsou to desítky zákonů, které se snažím jako poslankyně působící v ústavněprávním výboru svými pozměňovacími návrhy zlepšit, resp. zabránit přijetí takové právní úpravy, která by paradoxně existující stav zhoršila, namísto aby jej, jak proklamuje, zlepšila.

Jaký máte pocit z jednání sněmovny, kde jsme často namísto konstruktivní diskuse svědky hádek a urážek? A čím si vysvětlujete, že se senát v tomto ohledu zdá být mnohem kultivovanější?

To je situace, na kterou si zřejmě nikdy nezvyknu, a i proto se domnívám, že by mi byla činnost senátorky bližší. Ve sněmovně dochází, v posledních měsících stále častěji, k invektivám takového druhu a intenzity, že se občas stydím za to, že jsem toho očitým svědkem. Jak pak můžeme chtít od občana, který nás platí ze svých daní, aby byl s naší prací spokojený, když je stále konfrontován s projevy, jež si často nezadají s nejhrubšími výpady podnapilých návštěvníků restaurace čtvrté cenové skupiny? V senátu k něčemu takovému – údajně – nedochází. Předpokládám, že je tomu i proto, že senátoři by měli být, a to i s ohledem na svůj zpravidla vyšší věk, uvážlivější a vůbec moudřejší. Snad se nepletu…

O co byste se jako senátorka chtěla zasadit?

Předně bych chtěla prosazovat, resp. podporovat přijetí pouze takových zákonů, které nutně potřebujeme, neboť současná eskalace legislativních změn nikomu a ničemu neprospívá, nejméně pak samotným uživatelům práva, tj. především občanům a firmám, kteří bez právníka ve většině případů sami nic nezmůžou. Další mou ambicí by bylo usilovat o vyvážení kompetencí Poslanecké sněmovny a senátu, tak aby se obě komory mohly podílet na zajišťování podmínek pro demokratický způsob fungování našeho státu srovnatelným způsobem, tzn. posílit některé pravomoci senátu, který jich má podle mého názoru v současné době méně, než jak by odpovídalo významu, se kterým byl původně do našeho ústavního systému inkorporován.   

Jak vidíte své šance? Nemůže volby negativně ovlivnit současný spor o reformu policie?

Současné tahanice okolo reformy policejních útvarů pro boj s korupcí a organizovaným zločinem ukazují pokleslou politickou úroveň v naší zemi a odhalují rizika pro dodržování principů právního státu, které mj. předpokládají i dodržování ústavou garantované dělby moci. Velmi trefně to vyjádřil Petr Kamberský v příznačně nazvaném příspěvku „Před lidmi placatými chraň nás“ (LN, 9. 7. 2016, s. 8), když napsal: „Reforma vrcholných policejních útvarů, připravená ministrem vnitra Milanem Chovancem, vejde do dějin jako jedna z nejprůhlednějších politických manipulací majících zajistit ‚lepší fungování policie‘ – nicméně ufňukaná a téměř ‚učebnicově‘ hysterická reakce plukovníka Roberta Šlachty ukazuje, jaká bída panuje i na druhé straně.“ Jak se tento spor vyhrotí, nebo naopak vytratí ve víru jiných, „zajímavějších“ skandálů a předvolebních odhalení, těžko odhadovat. Pro mne osobně je na celé věci nejsmutnější fakt, že politici zde zapomněli na své voliče, kteří jsou zmatení a nevědí, čemu a komu mají věřit. To silně otřásá jejich důvěrou v právní stát. Pokud si pak přečtou zprávu Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 23. 6. 2016, kde se jen tak mimochodem a zcela vytrženo z kontextu jiných, povětšinou věcně předkládaných a ze statistických údajů vycházejících závěrů o klesající kriminalitě v ČR včetně kriminality dětí a mladistvých poukazuje na to, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci upozorňuje na prorůstání zločinu do vedení policie, zcela logicky bude ještě zmatenější. Proč v takovém případě na tyto závažné skutečnosti příslušní státní zástupci ihned neupozornili nejvyššího státního zástupce nebo ministra spravedlnosti či samotného premiéra, popř. vládu? To jsou tak neschopní nebo mají tak málo důkazů, že nemohou razantněji zasáhnout? A proč s tímto dramatickým prohlášením tak dlouho otáleli (jde o zprávu za rok 2015)? Pokud je pravdou druhá varianta a jde pouze o důkazy nepodložená tvrzení a spekulace, nabízí se otázka, kdo a proč má zájem na tom vyvolat znepokojení veřejnosti a zda by neměli autoři takových „poplašných zpráv“ zvažovat své setrvání ve funkcích. Pokud se naopak prokážou tvrzená podezření, měl by odstoupit nejen policejní prezident, ale i ministr vnitra. Osobně považuji veřejnou prezentaci takových podezření za velmi nešťastné vyhrocení již beztak gradujícího konfliktu, který ani jedné ze soupeřících stran, natož pak tisícům poctivých policistů a stovkám slušných státních zástupců, nic dobrého nepřinese. Rozhodně by se nyní měla urychleně prověřit průkaznost takovýchto obvinění a následně pak vyvodit odpovídající politické důsledky ve smyslu známé zásady „padni, komu padni“. Jinak si totiž v České republice pouze na právní stát hrajeme, ve skutečnosti jsme však jen „banánovou republikou“.

Vy jste se k tématu reorganizace policie vyjádřila v médiích opakovaně. Je ale ještě něco, co v této souvislosti nezaznělo a zaznít by mělo?

Na tuto otázku by měla odpovědět k tomu účelu zřízená parlamentní vyšetřovací komise. Nemám, co bych k tomu více dodala, než to, co jsem opakovaně v této věci vždy zdůrazňovala: nikomu neprospěje konfrontační způsob „řešení“ nastalé situace kolem policejní reformy, ale naopak důkladně analytické posouzení všech relevantních skutečností a okolností, jejichž vyhodnocením jedině dospějeme k objektivnímu závěru o tom, „jak to vlastně celé bylo“.

Co na celé kauze považujete za nejzávažnější? A jak podobným excesům, pokud to tak lze nazvat, do budoucna předejít?

Jak jsem již podotkla, nejvážnějším rizikem je oslabení důvěry občanů ve spravedlivou trestní justici, a tím i ve fungování právního státu jako takového. Obecně je třeba zlepšit politickou kulturu v naší zemi. Jak? Na to je těžké jednou větou odpovědět.  Ale přinejmenším tím, že bude každý politik, který uvede tvrzení, která se posléze ukážou jako nepravdivá, nucen pod tlakem veřejného mínění odstoupit ze své funkce. Zda se v České republice tento princip politické odpovědnosti vůči voličům někdy podaří prosadit, nevím, po posledních událostech o tom dosti pochybuji. Pokusit bychom se o to ale mohli a měli. K tomu jsou důležitá i svobodná, nezávislá media.

Domníváte se, že nová vyšetřovací komise k reorganizaci celostátních policejních útvarů může sporné otázky objasnit? Čím konkrétně by se vlastně měla zabývat?

Zde odkazuji na svou předchozí odpověď k podobné otázce, kterou bych ráda doplnila pouze o radu nepodlehnout mediálním tlakům a politickým zájmům, ale systematicky shromáždit a nestranně vyhodnotit všechny konkrétní události a fakta související s přípravou a průběhem tzv. policejní reformy.

Zpět ale k podzimním volbám. Co byste z pozice senátorky chtěla udělat pro obvod Prahy 11, v němž kandidujete? Co podle vás nejvíce potřebuje?

Kandiduji nejen za obvod Prahy 11, ale i za obvod Prahy 15 a 22. Konkrétně budu usilovat o urychlení stavby 511 Pražského okruhu, která z Jižního města odvede kamionovou dopravu, o zlepšení životního prostředí v této oblasti včetně vytvoření nových parkovacích míst, rozšíření možností bydlení pro mladé rodiny a vytvoření propracovaného komplexního systému nabídky a péče určené občanům v seniorském věku. 

Máte na závěr nějaký vzkaz pro voliče?

Ano, mám: spravedlnost by měla být hodnotou, které si vážíme a pro kterou jsme ochotni sami něco obětovat, například dodržovat právní předpisy a důsledně upozorňovat na problémy a nedostatky v jejich uplatňování v praxi státních orgánů, justici nevyjímaje. Právě při řešení a odstraňování zjištěných chyb bych chtěla a mohla s podporou svých voličů jako senátorka se znalostí práva pomoci. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Kateřina Synková

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Porodnost

Dobrý den, píšete, co chcete dělat pro zvýšení porodnosti, ale nezapomínáte, že jste už více jak dva roky ve vládě? Co jste zatím pro rodiny udělali? Vždyť i to navýšení rodičovské je nedostatečné a navíc diskriminující. A co je vlastně podle vás hlavní příčinou klesající porodnosti? Koukám, že neod...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Drulák: Tomuto člověku se vyplatil Fiala v Bílém domě. Není to Čech

10:02 Drulák: Tomuto člověku se vyplatil Fiala v Bílém domě. Není to Čech

„Byla to čistě rituální návštěva, která měla potvrdit naši absolutní loajalitu Washingtonu,“ hodnotí…