Předseda Pirátů Bartoš k novému útvaru proti dezinformacím: Plagiátor Chovanec zřizuje takové druhé Evropské hodnoty pana Jandy

4. 12. 2016 12:07

ROZHOVOR Z posílení pravomocí vojenské rozvědky, která má podle novely zákona o Vojenském zpravodajství chránit bezpečnost českého internetu, vyjadřuje obavy předseda Pirátské strany Ivan Bartoš. Stát podle něj totiž neumí nakládat s daty o svých občanech. Citlivé informace unikají do médií, jsou používány v mocenském boji, nebo dokonce proti jednotlivcům, kteří nemají možnost se proti státnímu aparátu bránit. "Nestalo se vám to nikdy? Buďte rádi. Moc neremcejte. Nikoho moc nekritizujte. Nelezte nikomu do zelí a šoupejte nohama," nabádá v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Předseda Pirátů Bartoš k novému útvaru proti dezinformacím: Plagiátor Chovanec zřizuje takové druhé Evropské hodnoty pana Jandy
Foto: achiv I. Bartoš
Popisek: Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš

Poslanecká sněmovna projednává novelu zákona o Vojenském zpravodajství, která má chránit bezpečnost českého internetu. Piráti však varují, že její současná podoba bezpečnost na síti spíš ohrožuje. Rozvědka bude moci odposlouchávat a pozměňovat provoz na síti, získat data z cizího počítače, pozměnit, vymazat nebo jinak znehodnotit data z cizího počítače. Vyřadit cizí počítač nebo síť z provozu. Převzít úplnou kontrolu nad cizím počítačem či sítí. Což jsou dost velké pravomoci. Není to šmírování jako za minulého režimu? Nedá se to zneužít? Kdo bude rozvědku kontrolovat, aby ke zneužití nedocházelo?

Stát neumí nakládat s daty o svých občanech. I velmi citlivé informace unikají do médií, nebo jsou používány v mocenském boji mezi politiky a zájmovými skupinami, které za nimi stojí. V horším případě jsou používány proti jednotlivcům, kteří se nemají možnost proti státnímu aparátu bránit.

Vojenská rozvědka se navíc reálně příliš nikomu nezodpovídá. Její sledování nemá za úkol stavět někoho před soud, vznášet obvinění. Přesto je praxí, že selektivně pouští informace policii, chce-li, nebo se to někomu třeba hodí do krámu. Posílením pravomocí vojenské rozvědky dáme tomuto toku informací další zelenou.

Stát chce o nás vědět všechno. Informace však nejen že nechrání, ale i účelově zneužívá pro následnou šikanu svých občanů, živnostníků, aktivistů. Děje se to v malém při zvůli politiky v komunále i krajích, kde jsou často politici zároveň i obchodníci a „úspěšní“ podnikatelé, a děje se to ve velkém v rámci státu. Nestalo se vám to nikdy? Buďte rádi. Moc neremcejte. Nikoho moc nekritizujte. Nelezte nikomu do zelí a šoupejte nohama.

Chtějí autoři novely tímto způsobem bojovat s kyberšikanou? Co by jim poradili Piráti? Jak s ní bojovat a zároveň nešmírovat občany? Jde to?

Takovou informaci jsem nezaznamenal. Věc rozhodně není v kompetenci rozvědky. Ovšem, a to je paradoxní, vzhledem k tomu, jaké nesmysly v rámci obhajoby návrhu od rádoby kompetentních politiků již zazněly, bych se ani nedivil, že to někdo použil jako argument. Nezahazujme však tuhle otázku, když už byla položena, neboť je sama o sobě zajímavá hned ve dvou aspektech. Všimněte si, prosím, jak jednotliví propagátoři vládního návrhu (například bývalý dlouholetý člen KSČ Chalupa – nyní ANO) na jednu stranu tvrdí, že se o žádné šmírování nejedná a jde pouze o sběr a analýzu hromadných dat a ukazatelů a na druhou stranu hovoří o jednotlivých emailech, sociálních sítích, komunikaci člověka s člověkem. To znamená jediné – rozvědka bude mít možnost číst cokoliv. Což v podstatě nyní stejně často má, ale dělá tak mimo zákon. Navíc jí nově na to stát přileje přes čtvrt miliardy korun (Chalupa vs. Bartoš Čro - Radiožurnál). - Je to na mým youtube, ale je to veřejnoprávní pořad, takže nazdar.

Kyberšikana je jistě nepříjemná věc, a často cenzurní a směrovací praktiky politici jejím potíráním obhajují. Ano, stejně jako normální šikaně je jí třeba věnovat pozornost. Nikoliv však šmírováním všech lidí jako nějakých podezřelých zločinců. Stejně tak, jako ve světě mimo internet existují zákony, které řeší obtěžování a stalking, na stejném principu funguje přece i svět na internetu. V reálném světě přece lidi nesledujete, co kdo komu říká, ale postihujete nebo šetříte konkrétní nahlášené případy konkrétních obětí (zde policie bohužel selhává i v reálném světě), nebo jejich nahlášení někým z okolí obětí, kdo takové jednání zaznamenal. Všechny tyto jevy jsou postihnutelné podle stávající legislativy a měly by být šetřeny. Zatímco jsou tyto příklady bagatelizovány a končí i naprostými tragédiemi, pod záminkou boje proti fenoménu šikany politici podsouvají občanům dohled velkého bratra v množství větším než malém.

Od nového roku začne fungovat útvar ministerstva vnitra proti dezinformacím. Opět - není to zneužitelné? Nezavání to cenzurou? Nebude to spíše sloužit k něčí skandalizaci v rámci politického boje? Jsou to správně, nebo zbytečně vynaložené peníze? Nebude to mít naopak kontraproduktivní účinek?

Pan Ministr Chovanec skutečně není odborníkem na svět informací ani internetu, ostatně v žádné z věcí, ve kterých je aktivní, nemá ani patřičné vzdělání, ani praxi, pokud nepočítám podvodně získaný titul na plzeňských právech. Přesto má často potřebu z věcí jednoduchých až triviálních dělat věci složité a píárově zajímavé.

Pídil jsem se více po jeho super oddělení na ministerstvu vnitra a ukázalo se, že jeho výkonný tým odborníků bude v podstatě takové lepší rešeršní a tiskové oddělení ministerstva s přesahem do aktivního působení na sociálních sítích. Takové druhé Evropské hodnoty pana Jandy. Zatímco nyní ministerstvo od rozvědek informace nedostává a nemůže je moc řídit či úkolovat, monitoring „extremismu“ dělají ministrovi Chovancovi lidé mimo ministerstvo, například z fakult.

Konzultoval jsem věc s ministrem financí Babišem krátce přes SMS. Je potvrzené, že v nákladech na 15 pracovních míst „Centra hybridních služeb“ vzletně nazvaných „systematizovaných míst“, hodlá MV ČR vynaložit maximálně 5-7 milionů v roce 2017, což zahrnuje i mzdové náklady. Předpokládám tedy, že zrovna v tomto směru jsou naše obavy možná liché a ministr si vyčleňuje 15 „úředníků“, kteří si budou číst na internetu, co se kde šustne a sem tam o tom napíší nějakou zprávu. Naštěstí víc za ty peníze ani pořídit nemůže.

Buď je tedy věcí skutečně tak fascinován, že se domnívá, že si buduje Mlýn 2 na propagandu, nebo jí nerozumí, nebo úmyslně mlží. Ruku v ruce si právě pod sebe stahuje další kompetence skrze zákony jiné. Tak jako tak by měl plagiátor Chovanec svoji funkci složit už dávno. Kauz a lží má na triku od dob svého působení v politice již mnoho.



Není to tak, že když se lidem příliš násilně vnucuje nějaký zaručeně správný názor, tak spousta z nich má tendenci dělat opak? A to třeba radikálněji, než kdyby nebyl ten tlak? V amerických prezidentských volbách většina médií, politických a kulturních elit stranila Hillary Clintonové. Nebyla i tato přílišná jednostrannost důvodem Trumpova vítězství?

Víte, berme to tak, že samotná vládní politika je velmi profesionálně vedená propaganda za účelem obhájení výsledků z voleb minulých ve volbách budoucích. Kampaně jsou silové, nikoliv informativní. Pamatuji si z mládí kampaň k referendu o vstupu do Evropské unie. Co zaznívalo? „Samá pozitiva a sociální jistoty“. O možných negativech za naše peníze nás nikdo neinformoval. Před deseti lety jsem právě z tohoto důvodu, na který jste se ptal, v referendu hlasoval proti vstupu.

Podobné je to třeba se zaváděním EET, které právě probíhá, a masivní kampaní na její podporu za naše peníze. Nejedná se primárně o informační a užitečnou kampaň, ale vyplachování hlav pravdou jednoho ministerstva, jednoho pána na ministerstvu, který prostě EET chce.

Libovolná kampaň, a já jsem hrdý, že to s Piráty po sedmi letech stále takto chápeme a v rámci naší politiky i tak děláme, je především oboustranná komunikace, vysvětlování a dialog, nikoliv sto a jednou zopakovaný slogan, jedna pravda, která na vás leze z billboardu, z rádia, v Otázkách Václava Moravce a bojíte se otevřít konzervu, že na vás také vyskočí.

Mluví se o rozdělené společnosti. I o tom, že je vyvolávána uměle. Jak to s ní je? Je nyní společnost více rozdělená než dříve? Žijí lidé ve svých bublinách, kdy se setkávají jen s lidmi podobného smýšlení a čtou spřízněná média? Jistě takoví "skalní" existují, ale dá se to tvrdit obecně jako převažující trend?

Lidé mají samozřejmě daleko větší možnosti spolu komunikovat a mohou si volit mezi celou množinou informačních kanálů a médií či tiskovin, které jsou dostupné. Není pravdou, že se sociální bubliny vyloženě uzavírají a tím je něco jinak, než bylo dříve. Pokud člověk nevstupuje do veřejného prostoru a dialogu, většinou historicky ani dnes nepřijde do styku s nějakým kritickým, opozičním názorem. Remcání u piva je podle mě naprosto v pohodě.

Polarizace je dle mého názoru špatným, bohužel často používaným, politickým strojem na těžbu hlasů a černobílé vidění je lidem vnucováno. Jedno řešení, jediná pravda. Kdo není pro, je automaticky proti. To je hloupost, ale lidé ani politici nemají čas hledat kompromisy. Společnost je třeba nejdříve přirozeně osvobodit z různých sociálně ekonomických vleků. Je důležité v první řadě řešit vzdělání, důstojnost, základní jistoty a využívání vybraných peněz z daních občanů pro nás občany, ne pro kamarády politiků a jejich zakázky. Osvobodit nikoliv nějakým fašistickým nebo pseudo-liberálním diktátem hodnot nebo aplikací jednoduchých pravidel typu „návratu k tradici“, „státu jako firmy“, „svobodného trhu“. To není řešení pro nás - lidi.

Není důvod, aby se někdo v centru Evropy, ve vyvinuté společnosti, cítil na dně, v existenčním ohrožení. Žil ve strachu, že nezaplatí složenky. Pokud nemusí člověk žít obrazně ze dne na den, pak může mít konečně čas a sílu hledat pravdu a navazovat dialog. Polarizační politika, kterou dělá prakticky každá politická strana v Poslanecké sněmovně, lidi otravuje. Dle mého názoru je to jeden z důvodů, proč stále klesá volební účast a lidé, kteří k volbám chodí, občas volí i vyložené populisty. Skutečně svobodný a informovaný (nikoliv přímo vzdělaný) člověk netíhne k jednoduchým pravdám a má čas řešit to, jak se může společnost rozvíjet, namísto toho, pod kterým podpatkem vyjde další měsíc lépe s penězi, případně na koho ze sousedů ukázat, když nevyjde.

Na české politické scéně se objevila nová strana Realisté. Na pravici zaznívají hlasy o sjednocení pravice. Je toto další její rozdrobení? A jak vnímat fakt, že stranu bude podporovat Penta? Jakou proti stranám podporovaným oligarchy budou mít šanci normální politické strany? V jak velké jsou nevýhodě? Co s tím?

Co je to normální politická strana? Já si třeba osobně myslím, že Piráti jsou příkladem v současné chvíli nejzdravější demokratické, skutečně odspoda budované politické strany bez vlivů zájmových skupin a s jasnou vizí. Některé z těchto vyjmenovaných vlastností má sice skoro každá strana. Minimálně tedy tu vizi. Pro zdravou demokracii je však žádoucí mít tyto vlastnosti zastoupeny v maximální míře všechny.

Musím se přiznat, že osobně mám raději „staré partaje“ typu ČSSD (skutečně) a dalších, u kterých je alespoň částečně stále zachován princip politické politiky a dotek demokracie, raději než strany, které si už na to ani nehrají. U tradičních stran je stále chápána korupce jako něco nepatřičného – a jejich politici jsou za ni veřejností a někdy i soudy odsuzováni. Veřejností minimálně alespoň dočasně, než korupčníci očištěni nahlásí po letech slavný návrat zpět do politiky a ve volbách opět bodují. U nových projektů je nám ovšem tato politika střetu zájmů, tedy přesně pojmenované korupce, předkládána jako standard – někdy dokonce ctnost.

U vzniku Realistů a přihlášení se skupiny PENTA k jejich podpoře se opět tento nepolitický aspekt ukázal v plné kráse a je smutné, že tuto rétoriku přebírá i veřejnoprávní televize. Není namístě a ani žádoucí, aby druhá otázka na politika v pořadí směřovala na to, odkud na svou politiku a kampaň vezme peníze. Není primární souboj idejí? Když se jeden podívá na vymezení "pasivního volebního práva" třeba v zákonu o volbách ČR, tak tam podmínka "mít dost peněz" fakt není. Přesto se i v ČT opakovaně ptají na peníze na kampaň. "Kolik hodláte investovat do svého zvolení?". Zákon o financování politických stran by toto měl řešit. Bohužel však nahrává těm za vodou a opět zadupává politické strany a hnutí lidí, které nemají za zády nebo od státu kapitál na splnění povinností, které reálně politiku peněz vůbec neřeší. Kapři si rybník nevypustí.

S postoji pana Robejška pak většinou nesouhlasím. Nacionální nota, kterou od začátku nastolil, je v ostrém kontrastu s tím, že již několik desítek let vůbec nežije v ČR, což jak vidíme v politice nejvyšší, není paradox ojedinělý. Jeho první výstupy chápu jako účelové, formu manipulativní a obsah…znáte to přirovnání „Svézt se na drakovi“? Navíc se proslýchá, že účast ve volbách není primárním cílem jeho příchodu do české politiky, ale možné entrée a získání politické legitimity pro kandidaturu na post prezidenta po Miloši Zemanovi. Takže uvidíme.

Na závěr si dovolím sugestivní otázku, která trochu nahraje spekulacím, které nejsou na internetu řadě lidí cizí. V čem byl vznik politického subjektu Realisté a vystoupení většině národa neznámého „německého“ politologa Petra Robejška tak zajímavý a důležitý, že ho informačně pokrývala několik dní prakticky všechna naše média?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

18:47 „Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

ROZHOVOR „Nezávislost Kosova považuje Madeleine Albrightová za svůj největší politický úspěch, ale o…